×

Mes naudojame slapukus, kad padėtume pagerinti LingQ. Apsilankę avetainėje Jūs sutinkate su mūsų cookie policy.


image

České lidové pohádky - Karel Jaromír Erben, O studánce Litoše

O studánce Litoše

Před dávnými časy chodily se do studánky Litochy koupat tři divé ženy. Jednou šel Holeček za soumraku kolem studánky domů, spatřil je a jedna se mu zalíbila, že stál jako omámený, až ženy zmizely. Holeček neměl od té chvíle nikde stání. Umínil si, že stůj co stůj tu divou pannu chytí a za ženu si ji odnese. Chodil denně ke studánce a čekal v blízké houštině schován, až konečně třetího dne milé opět přišly. Sotva se k Holečkovi na doskok přiblížily, vyskočil z houštiny, uchopil svou zamilovanou a uháněl s ní k domovu. Neohlížel se,ani neviděl, kterak druhé dvě ženy náhle v bílé holubice se proměnily, a družku svou obletujíce, volaly: "Lindo, Lindo, Linduše, nepovídej nač je voda v Litoše!" Linda se snášela s Holečkem dobře, ale vymínila si, aby jí nikdy nevyčítal, že byla divou ženou; Holeček všecko svatosvatě slíbil. Jednou byl Holeček přes pole. Linda vyšla ke studánce, rozhlédla se po nebi, nabrala do džbánku vodu, a když se domů vrátila, kázala čeledi, aby ihned všecko obilí, bylo ještě zelené a sotva půl zrna v klasu, požali a domů svezli. Linda sama byla všude přítomna a v krátké době byla celá úroda zazelena doma. Holeček uslyšel již na cestě, co se stalo, a lidé mu toho namluvili plnou hlavu. Celý rozhněvaný vešel domů, a když viděl Lindu uprostřed zeleného obilí, jak mísu hliněnou v ruce drží a obilí vodou kropí, nemohl se udržet déle a osopil se na ni: "Tys přece jen divous divoký! Cos mi to učinila?" Lindě vypadla mísa z ruky; pohlédla smutně na Holečka, mlčky zalomila rukama, překročila práh a zmizela. Tři dni nato přihnalo se velké krupobití a utlouklo všecku úrodu polní, takže nebylo možná ani rozeznat, kde dřív co zaseto bylo. Tu teprv sedlo Holečkovi na rozum, že Linda nebyla bytostí jako jiní lidé, že předpovídala krupobití, a tak aspoň něco zachránit chtěla. Jaké bylo ale podivení Holečkovo, když přišel pod přístřešek, kde obilí srovnáno bylo. Tu spatřil od saminké země až po hřeben plno velkých, těžkých a jako zlato žlutých klasů a obilí všecko, jako by na poli nejkrásněji bylo dozrálo. Nyní naříkal a bědoval, že Lindu z domu svého vypudil, chodil po lesích, chodil ke studánce, volal Lindu, ale marně. Holeček čekal celé dni a celé noci u studánky a domů se více nevrátil.


O studánce Litoše

Před dávnými časy chodily se do studánky Litochy koupat tři divé ženy. Jednou šel Holeček za soumraku kolem studánky domů, spatřil je a jedna se mu zalíbila, že stál jako omámený, až ženy zmizely. Holeček neměl od té chvíle nikde stání. Umínil si, že stůj co stůj tu divou pannu chytí a za ženu si ji odnese. Chodil denně ke studánce a čekal v blízké houštině schován, až konečně třetího dne milé opět přišly. Sotva se k Holečkovi na doskok přiblížily, vyskočil z houštiny, uchopil svou zamilovanou a uháněl s ní k domovu. Neohlížel se,ani neviděl, kterak druhé dvě ženy náhle v bílé holubice se proměnily, a družku svou obletujíce, volaly: "Lindo, Lindo, Linduše, nepovídej nač je voda v Litoše!" Linda se snášela s Holečkem dobře, ale vymínila si, aby jí nikdy nevyčítal, že byla divou ženou; Holeček všecko svatosvatě slíbil. Jednou byl Holeček přes pole. Linda vyšla ke studánce, rozhlédla se po nebi, nabrala do džbánku vodu, a když se domů vrátila, kázala čeledi, aby ihned všecko obilí, bylo ještě zelené a sotva půl zrna v klasu, požali a domů svezli. Linda sama byla všude přítomna a v krátké době byla celá úroda zazelena doma. Сама Линда присутствовала везде, и в скором времени весь урожай дома зазеленел. Holeček uslyšel již na cestě, co se stalo, a lidé mu toho namluvili plnou hlavu. Celý rozhněvaný vešel domů, a když viděl Lindu uprostřed zeleného obilí, jak mísu hliněnou v ruce drží a obilí vodou kropí, nemohl se udržet déle a osopil se na ni: "Tys přece jen divous divoký! Cos mi to učinila?" Lindě vypadla mísa z ruky; pohlédla smutně na Holečka, mlčky zalomila rukama, překročila práh a zmizela. Tři dni nato přihnalo se velké krupobití a utlouklo všecku úrodu polní, takže nebylo možná ani rozeznat, kde dřív co zaseto bylo. Tu teprv sedlo Holečkovi na rozum, že Linda nebyla bytostí jako jiní lidé, že předpovídala krupobití, a tak aspoň něco zachránit chtěla. Jaké bylo ale podivení Holečkovo, když přišel pod přístřešek, kde obilí srovnáno bylo. Tu spatřil od saminké země až po hřeben plno velkých, těžkých a jako zlato žlutých klasů a obilí všecko, jako by na poli nejkrásněji bylo dozrálo. Nyní naříkal a bědoval, že Lindu z domu svého vypudil, chodil po lesích, chodil ke studánce, volal Lindu, ale marně. Holeček čekal celé dni a celé noci u studánky a domů se více nevrátil.