Krtek a Jaro
Kap... kap... kap... Copak se děje? To venku na loučce tají sněhové závěje.
Krtek vykoukl z klobouku hlíny, je to jasné: Zas přišlo jaro jako loni! A je moc krásné.
Sluníčko hřeje, kytky voní, v trávě se broučci honí, všude pohoda... Nebo snad není?
Ze stínu lupenu na Krtka mžourá sýkorka, celá ubrečená: "Asi jsem vypadla z hnízda, Krtku. Jsem tady dočista opuštěná."
"Kdepak opuštěná, co tě nemá. Ještě jsem tu já!" těší ji Krtek. A roztlouká ořechy, kterě mu zbyly od podzimu.
První oříšek, aby sýkorka neměla hlad. Ten druhý, aby se přestala bát... Ale k třetimu oříšku už se nedostali.
Liška se neslyšně plíží lesem: "Přěde mnou, bráškové, nikdo neuteče!"
"Přede mnou taky ne," ušklíbla se vosa a bodla lišce žihadlo rovnou do čumáku.
Ted' liška ani nemůže otevřít tlamu. To to bolí! A tak se radši honem ztratí houštím zpátky do lesa.
"Už se neboj, sýkorečko, pšš pšš, houpy hou. Jenom co budeš trochu větší, poletíš domů za mámou."