2 - Motivace ke studiu
Ahoj, vítejte u Češtiny s Michalem. Pravidelný podcast pro všechny studenty češtiny. Dnešní tématem je motivace ke studiu.
Ahoj všichni, jak se dneska máte? Já se mám dobře a jsem rád, že jste tu se mnou a posloucháte podcast číslo dvě, tentokrát na téma motivace ke studiu.
Chtěl jsem přijít na běžnější témata, věci, kterými se zabýváme každý den a o kterých si normálně povídáme, ale zrovna jsme v takovém období, kdy správy a internet je přehlcený správama a updatema,
aktualitama o šíření pandémie koronaviru. Takže, jelikož tadyhle ty správy jsou všude a každý o tom pořád mluví, řekl jsem si, že my s tímhletím ještě začínat nemusíme a budeme si věnovat radši něčemu jinému.
Řekl jsem si, že právě motivace je téma, který všechny studenty hodně zajímá, protože bez motivace se těžko učí cokoliv. A pokud se jedná o cizí jazyk, tak myslím si, že motivace, ta správná motivace je hodně důležitá.
Co je to vlastně motivace? Podle Wikipédie je to něco, co usmírňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Vyjadřuje souhrn všech skutečností. Radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal.
To jsem vám přečetl tadyhle kousíček z Wikipédie. Každopádně, o co vlastně jde? Když se chceme učit cizí jazyk, tak bychom měli vědět, proč to děláme a mít nějakou věc, myšlenku nebo cíl, který nám pomůže toho cíle dosáhnout.
Pokud žijete v České republice, tak je to docela snadné. Chcete prostě se naučit mluvit, abyste si mohli povídat se svými kolegy v práci, abyste mohli jít na nákup, abyste si mohli objednat jídlo v restauraci a podobně.
Takže tam je to docela snadné, ale pokud třeba chcete studovat češtinu jenom proto, že se vám líbí, tak to může být trochu problém, protože ta novota cizího jazyka může prostě opadnout a je mnohem těžší se donutit studovat a opravdu dosáhnout to svého původního cíle.
Já stejný problém měl taky, když jsem jako týnejdře se učil anglicky. Samozřejmě nutili nás ve škole dělat domácí úkoly a studovat angličtinu.
A přesto, že všude se vysílaly anglický filmy a třeba počítačový hry, který nás v té době hodně zajímali, byly převážně v angličtině, tak to dost často nebyla dostatečná motivace k tomu, abych se opravdu každej den učil angličtinu.
A nicméně časem jsem tomu ale přišel na chuť a angličtina mě začala bavit a já jsem toužil potom se jí naučit tak, abych opravdu dokázal mluvit s nějakým cizím člověkem.
Jenomže v té době, jak jsem zmínil na začátku, když jsem se učil angličtinu, tak jsem neměl žádnou možnost ji opravdu používat.
Neznal jsem žádný angličany, nikoho, kdo by mluvil anglicky a tak jsem si to trénoval sám pro sebe a jedinou konverzaci v angličtině jsem vedl se svojí paní učitelkou dvakrát týdně ve škole.
A to prostě nebylo dostatečně dobrý. Takže jsem se rozhodl na internetu najít lidi, který třeba mají zájem se mnou telefonovat a společně se učit anglický jazyk.
Když jsem začal, tak ze začátku to bylo s lidma, kteří neovládali angličtinu nijak zvlášť dobře. Měl jsem pár kamarádů z Francie, kteří sice uměli trochu mluvit anglicky, ale ta úroveň nebyla o moc lepší než ta moje.
Ale svým způsobem jsem s tím byl spokojený, protože i když oni nemluvili skvělou angličtinou, tak ani já jsem neměl dobrou angličtinu. A tak jsme se prostě domluvili jednoduchou angličtinou, kterou jsme prostě uměli mluvit.
A to já si myslím, že je jeden z těch nejdůležitějších faktorů, nejdůležitějších možností, jak začít mluvit cizí jazyk.
Prostě nebát se mluvit, přestože je to nepřesný a děláme spoustu chyb, ale mluvit tak, aby ten člověk, s kterým mluvím, mě opravdu rozuměl, aby pochopil, co mu chci říct.
Díky tomu jsem jich zvedl vědomí a potom, když jsem dostal tu možnost mluvit s pravým rodilým mluvčím, tak už jsem dokázal vymáčknout ze sebe tu hlavní myšlenku a prostě komunikovat.
Ale abych se vrátil k té motivaci, tak právě to, že jsem si našel nějaký ty kamarády, s kterými jsem mohl mluvit anglicky, tak jsem mnohem víc chtěl se naučit mluvit a víc jsem trénoval.
Takže pokud nemáte nějaký ten důvod, pokud opravdu se učíte angličtinu nebo češtinu jenom z toho důvodu, že je to váš školní předmět nebo protože prostě musíte, tak bude pro vás složité si udržet tu motivaci.
Pro každého funguje něco jiného, ale z mých vlastních zkušeností bych řekl, že nejlepší je mít opravdu s kým hovořit. Takže bych vám doporučil opravdu na internetu zabrouzdat na nějaké české forum, anebo prostě oslovit nějakého spolužáka, pokud třeba studujete v Čechách, a opravdu se s někým zkamarádit.
Taky si myslím, že je důležité si uvědomit, že studium je běh na dlouhou trať, takže nemyslete si, že jakmile dosáhnete nějaké úrovně mluvení, že máte vyhráno.
Obyčejně to funguje tak, že se trochu zlepšíte a najednou zjistíte, že čeština je vlastně mnohem složitější, než jste původně čekali. Takže to znamená, že se budete muset vrátit k učebnicím a pokračovat ve studiu tímto způsobem.
Přesně takhle jsem to měl s angličtinou i japonštinou. Jakmile jsem získal nějaké sebevědomí a zkušenosti a začal používat jazyk trochu aktivnějiž, tak jsem zjistil, že je tam toho mnohem víc, co se musím naučit.
Tím vás nechci od češtiny odrazovat, ale spíše bych vám chtěl říct, že nastanou okamžiky, kdy budete mít pocit, že se nezlepšujete a že pořád jste na stejném místě.
Jazyky fungujou tak, že jakmile se zlepšíte, tak zjistíte, jak moc toho ještě nevíte a budete si připadat, že cíl je v nedohlednu.
A právě proto si myslím, že je důležitý změnit svoji perspektivu. Nekoukat na češtinu nebo na studium jakýhokoliv jiného cizího jazyka jako na něco, co se jednou naučíte, že dojdete nakonec a tím jste skončili.
Studium jazyků pokračuje i po té, co si myslíte, že jste to zvládli. Čím dříve si to uvědomíte, tím méně budete frustrovaní a tím jednodušší bude pro vás udržet si tu motivaci.
Mně to přijde jako když lidé začnou chodit do posilovny. Z začátku tam jdou s cílem zhubnout a dostat se do nějaké kondice. Tak jakmile tohodle cíle dosáhnou, tak si uvědomí, tak si myslí, že už mají vyhráno a že už chodit nemusí.
Přestanou chodit a najednou zjistí, že jejich váha se zase zvyšuje a že jejich fyzička zase není tak skvělá. A pak jsou lidi, kteří chodí do posilovny pořád. Když se na ně podíváte, tak byste si řekli, že takovýhle člověk to nepotřebuje. Ale právě že o tom to není.
Lidi by měli chodit a udržovat se v kondici, aby právě se cítili dobře. A stejně taky já to vidím ze studium jazyku.
