INCIDENT V LA MANCHE O něco málo později plula belgická dopravní loď Ouden- bourg z Ostende do Ramsgate. Když byla uprostřed Calaiské úžiny, pozoroval důstojník konající službu, že se půl míle na jih od obvyklého kursu „něco ve vodě děje“; protože nemohl rozeznat, netone-li tam někdo, kázal plout k tomu silně rozče- řenému místu. Na dvě stě pasažérů přihlíželo z návětrné strany lodi podivnému divadlu: tu a tam vyšplíchla voda kolmým vý- tryskem, tu a tam se z ní vymrštilo něco jako černé tělo; přitom mořská hladina se v průměru asi tří set metrů divoce zmítala a vřela a bylo slyšet z hlubiny prudký rachot nebo hukot. „Bylo to, jako by pod vodou soptil nějaký menší vulkán.“ Když se Oudenbourg pomalu přiblížila k tomu místu, vyrazila náhle asi deset metrů od přídě ohromná strmá vlna a zaduněl strašný vý- buch. Celá loď se prudce nadzvedla a na palubu se snesl déšť vody skoro vařící; zároveň s ní plesklo na přídu silné černé tě- lo, které se svíjelo a vyráželo ječivý skřek; byl to přeražený a opařený Mlok. Velící důstojník nařídil dát zpětnou páru, aby loď nevjela rovnou do středu toho vybuchujícího pekla; ale za- tím to začalo explodovat na všech stranách a hladina moře byla poseta kusy roztrhaných Mloků. Konečně se podařilo loď obrá- tit a Oudenbourg plnou parou prchala k severu. Tu zaburácel děsný výbuch asi šest set metrů za jejím týlem a z moře vyrazil obrovský, snad sto metrů vysoký sloup vody a páry. Ouden- bourg zamířila k Harwich a vysílala na všechny strany bezdrá- tovou výstrahu: „Pozor, pozor, pozor! Na linii Ostende- Ramsgate veliké nebezpečí podmořských explozí. Nevíme, co to je. Radíme všem lodím vyhnout se!“ Zatím trvalo dunění a burácení, skoro jako když jsou námořní manévry; ale nebylo nic vidět pro vystřikující vodu a páru. To už z Doveru i z Ca- lais vyplouvaly plnou parou torpédovky a destroyery a hnaly se flotily vojenských letadel k tomu místu; ale když tam dorazily, našly jenom hladinu zkalenou žlutým bahnem a pokrytou lek- lými rybami a roztrhanými Mloky. V první chvíli se mluvilo o výbuchu nějakých min v Kanále; ale když na obou stranách Calaiské úžiny byly břehy uzavřeny řetězem vojska a když anglický premiér počtvrté v dějinách světa přerušil v sobotu večer svůj víkend a vrátil se kvapně do Londýna, počalo se tušit, že jde o událost krajně vážného vý- znamu mezinárodního. Noviny přinášely nejpoplašnější pověs- ti, ale kupodivu zůstávaly tentokrát ještě daleko za skutečností; nikdo ani netušil, že po několik kritických dnů stála Evropa a s ní celý svět na krok od válečné konflagrace. Teprve když po několika letech člen tehdejšího britského kabinetu sir Thomas Mulberry propadl ve volbách do parlamentu a následkem toho vydal své politické paměti, bylo možno se dočíst, co se tehdy vlastně dálo; ale v té době už to vlastně nikoho nezajímalo. Věc byla ve vší stručnosti ta: Jak Francie, tak Anglie počaly každá ze své strany budovat v Lamanšském kanále podmořské mločí pevnosti, kterými by bylo možno v případě války uzavřít celý Kanál; potom se ovšem obě mocnosti navzájem vinily, že začala ta druhá; ale podobá se pravdě, že obě zahájily opevňo- vací práce současně, z obavy, že by s tím mohl sousední a spřá- telený stát přijít dřív. Zkrátka pod hladinou Calaiské úžiny vy- růstaly proti sobě dvě obrovské betonové pevnosti vyzbrojené těžkými děly, vrhači torpéd, rozsáhlými minovými pásmy a vůbec všemi nejmodernějšími vymoženostmi, ke kterým té do- by dospěl lidský pokrok v umění válečném; na anglické straně byla tato strašlivá hlubinná pevnost osazena dvěma divizemi těžkých Mloků a asi třiceti tisíci Salamandry pracovními, na francouzské straně třemi divizemi prvotřídních válečných Mloků. Zdá se, že kritického dne se setkala uprostřed Kanálu na dně mořském pracovní kolona britských Mloků se Salamandry francouzskými a že mezi nimi došlo k nějakému nedoro- zumění. Na francouzské straně se tvrdilo, že jejich pokojně pracující Mloci byli napadeni britskými, kteří je chtěli zahnat; britští ozbrojení Mloci se prý pokoušeli odvléci několik Mloků francouzských, kteří se ovšem bránili. Nato britští vojenští Sa- lamandři počali pálit do francouzských mločích dělníků ruční- mi granáty a minomety, takže francouzští Mloci byli nuceni užít stejných zbraní. Francouzská vláda se cítí donucena, aby žádala na vládě Jeho britského Veličenstva plnou satisfakci a vyklizení sporného podmořského úseku, jakož i ujištění, že se podobné případy nebudou napříště opakovat. Naproti tomu britská vláda oznámila zvláštní nótou vládě Republiky francouzské, že francouzští militarizovaní Mloci pronikli na anglickou polovinu Kanálu a chystali se tam klást miny. Britští Mloci je upozornili, že se nalézají na jejich pra- covní půdě; nato francouzští po zuby ozbrojení Salamandři od- pověděli vrháním ručních granátů, kterými zabili několik mlo- čích dělníků britských. Vláda Jeho Veličenstva se s polito- váním cítí donucena žádat na vládě Francouzské republiky pl- nou satisfakci a záruku, že napříště francouzští vojenští Mloci nevkročí na anglickou polovinu Lamanšského kanálu. Nato francouzská vláda ohlásila, že nemůže nadále trpět, aby sousední stát stavěl podmořská opevnění v bezprostřední blízkosti břehů francouzských. Pokud se týče nedorozumění na dně Kanálu, vláda republiky navrhuje, aby ve smyslu Lon- dýnské konvence byla sporná záležitost předložena haagskému smírčímu soudu. Britská vláda odpověděla, že nemůže a nehodlá bezpečnost britských břehů podrobit žádnému zevnímu rozhodování. Jako napadený stát žádá znovu a se vším důrazem omluvu, náhradu škody a záruku pro budoucnost. Současně středozemní anglic- ké loďstvo, ležící u Malty, vyplulo plnou parou směrem k zá- padu; atlantické loďstvo dostalo rozkazy soustředit se u Portsmouthu a Yarmouthu. Francouzská vláda nařídila mobilizaci pěti ročníků námoř- nictva. Zdálo se, že žádný z obou států nyní už nemůže ustoupit; koneckonců bylo jasno, že nejde o nic menšího než o panství nad celým Kanálem. V ten kritický okamžik zjistil sir Thomas Mulberry překvapující fakt, že na anglické straně žádní pra- covní ani vojenští Mloci vlastně (aspoň de jure) neexistují, ne- boť na britských ostrovech je dosud v platnosti zákaz vydaný kdysi za sira Samuela Mandevilla, podle něhož nesmí být ani jediný Salamandr zaměstnáván na pobřeží nebo ve svrchova- ných vodách britských ostrovů. Podle toho nemohla britská vláda mít oficiálně za to, že francouzští Mloci napadli Mloky anglické; celá věc se tedy scvrkla na otázku, zda francouzští Salamandři úmyslně nebo jen omylem nevkročili na dno svr- chovaných vod britských. Úřady republiky slíbily, že to vyše- tří; anglická vláda ani nenavrhla, aby byl spor předložen haag- skému mezinárodnímu soudu. Nato se britská a francouzská admiralita dohodly, že mezi podmořskými opevněními v La- manšském kanále zůstane neutrální pásmo v šíři pěti kilometrů, čímž bylo neobyčejně utvrzeno přátelství obou států.
Karel Čapek - Válka s mloky, Kapitola 17 - INCIDENT V LA MANCHE
To hear audio for this text, and to learn the vocabulary sign up for a free LingQ account.
Want to learn Tsjechisch?
Start now!
Try LingQ and learn from Netflix shows, Youtube videos, news articles and more.
INCIDENT V LA MANCHE
O něco málo později plula belgická dopravní loď Ouden-
bourg z Ostende do Ramsgate. Když byla uprostřed Calaiské
úžiny, pozoroval důstojník konající službu, že se půl míle na
jih od obvyklého kursu „něco ve vodě děje“; protože nemohl
rozeznat, netone-li tam někdo, kázal plout k tomu silně rozče-
řenému místu. Na dvě stě pasažérů přihlíželo z návětrné strany
lodi podivnému divadlu: tu a tam vyšplíchla voda kolmým vý-
tryskem, tu a tam se z ní vymrštilo něco jako černé tělo; přitom
mořská hladina se v průměru asi tří set metrů divoce zmítala a
vřela a bylo slyšet z hlubiny prudký rachot nebo hukot. „Bylo
to, jako by pod vodou soptil nějaký menší vulkán.“ Když se
Oudenbourg pomalu přiblížila k tomu místu, vyrazila náhle asi
deset metrů od přídě ohromná strmá vlna a zaduněl strašný vý-
buch. Celá loď se prudce nadzvedla a na palubu se snesl déšť
vody skoro vařící; zároveň s ní plesklo na přídu silné černé tě-
lo, které se svíjelo a vyráželo ječivý skřek; byl to přeražený a
opařený Mlok. Velící důstojník nařídil dát zpětnou páru, aby
loď nevjela rovnou do středu toho vybuchujícího pekla; ale za-
tím to začalo explodovat na všech stranách a hladina moře byla
poseta kusy roztrhaných Mloků. Konečně se podařilo loď obrá-
tit a Oudenbourg plnou parou prchala k severu. Tu zaburácel
děsný výbuch asi šest set metrů za jejím týlem a z moře vyrazil
obrovský, snad sto metrů vysoký sloup vody a páry. Ouden-
bourg zamířila k Harwich a vysílala na všechny strany bezdrá-
tovou výstrahu: „Pozor, pozor, pozor! Na linii Ostende-
Ramsgate veliké nebezpečí podmořských explozí. Nevíme, co
to je. Radíme všem lodím vyhnout se!“ Zatím trvalo dunění a
burácení, skoro jako když jsou námořní manévry; ale nebylo
nic vidět pro vystřikující vodu a páru. To už z Doveru i z Ca-
lais vyplouvaly plnou parou torpédovky a destroyery a hnaly se
flotily vojenských letadel k tomu místu; ale když tam dorazily,
našly jenom hladinu zkalenou žlutým bahnem a pokrytou lek-
lými rybami a roztrhanými Mloky.
V první chvíli se mluvilo o výbuchu nějakých min v Kanále;
ale když na obou stranách Calaiské úžiny byly břehy uzavřeny
řetězem vojska a když anglický premiér počtvrté v dějinách
světa přerušil v sobotu večer svůj víkend a vrátil se kvapně do
Londýna, počalo se tušit, že jde o událost krajně vážného vý-
znamu mezinárodního. Noviny přinášely nejpoplašnější pověs-
ti, ale kupodivu zůstávaly tentokrát ještě daleko za skutečností;
nikdo ani netušil, že po několik kritických dnů stála Evropa a s
ní celý svět na krok od válečné konflagrace. Teprve když po
několika letech člen tehdejšího britského kabinetu sir Thomas
Mulberry propadl ve volbách do parlamentu a následkem toho
vydal své politické paměti, bylo možno se dočíst, co se tehdy
vlastně dálo; ale v té době už to vlastně nikoho nezajímalo.
Věc byla ve vší stručnosti ta: Jak Francie, tak Anglie počaly
každá ze své strany budovat v Lamanšském kanále podmořské
mločí pevnosti, kterými by bylo možno v případě války uzavřít
celý Kanál; potom se ovšem obě mocnosti navzájem vinily, že
začala ta druhá; ale podobá se pravdě, že obě zahájily opevňo-
vací práce současně, z obavy, že by s tím mohl sousední a spřá-
telený stát přijít dřív. Zkrátka pod hladinou Calaiské úžiny vy-
růstaly proti sobě dvě obrovské betonové pevnosti vyzbrojené
těžkými děly, vrhači torpéd, rozsáhlými minovými pásmy a
vůbec všemi nejmodernějšími vymoženostmi, ke kterým té do-
by dospěl lidský pokrok v umění válečném; na anglické straně
byla tato strašlivá hlubinná pevnost osazena dvěma divizemi
těžkých Mloků a asi třiceti tisíci Salamandry pracovními, na
francouzské straně třemi divizemi prvotřídních válečných
Mloků.
Zdá se, že kritického dne se setkala uprostřed Kanálu na dně
mořském pracovní kolona britských Mloků se Salamandry
francouzskými a že mezi nimi došlo k nějakému nedoro-
zumění. Na francouzské straně se tvrdilo, že jejich pokojně
pracující Mloci byli napadeni britskými, kteří je chtěli zahnat;
britští ozbrojení Mloci se prý pokoušeli odvléci několik Mloků
francouzských, kteří se ovšem bránili. Nato britští vojenští Sa-
lamandři počali pálit do francouzských mločích dělníků ruční-
mi granáty a minomety, takže francouzští Mloci byli nuceni
užít stejných zbraní. Francouzská vláda se cítí donucena, aby
žádala na vládě Jeho britského Veličenstva plnou satisfakci a
vyklizení sporného podmořského úseku, jakož i ujištění, že se
podobné případy nebudou napříště opakovat.
Naproti tomu britská vláda oznámila zvláštní nótou vládě
Republiky francouzské, že francouzští militarizovaní Mloci
pronikli na anglickou polovinu Kanálu a chystali se tam klást
miny. Britští Mloci je upozornili, že se nalézají na jejich pra-
covní půdě; nato francouzští po zuby ozbrojení Salamandři od-
pověděli vrháním ručních granátů, kterými zabili několik mlo-
čích dělníků britských. Vláda Jeho Veličenstva se s polito-
váním cítí donucena žádat na vládě Francouzské republiky pl-
nou satisfakci a záruku, že napříště francouzští vojenští Mloci
nevkročí na anglickou polovinu Lamanšského kanálu.
Nato francouzská vláda ohlásila, že nemůže nadále trpět,
aby sousední stát stavěl podmořská opevnění v bezprostřední
blízkosti břehů francouzských. Pokud se týče nedorozumění na
dně Kanálu, vláda republiky navrhuje, aby ve smyslu Lon-
dýnské konvence byla sporná záležitost předložena haagskému
smírčímu soudu.
Britská vláda odpověděla, že nemůže a nehodlá bezpečnost
britských břehů podrobit žádnému zevnímu rozhodování. Jako
napadený stát žádá znovu a se vším důrazem omluvu, náhradu
škody a záruku pro budoucnost. Současně středozemní anglic-
ké loďstvo, ležící u Malty, vyplulo plnou parou směrem k zá-
padu; atlantické loďstvo dostalo rozkazy soustředit se u
Portsmouthu a Yarmouthu.
Francouzská vláda nařídila mobilizaci pěti ročníků námoř-
nictva.
Zdálo se, že žádný z obou států nyní už nemůže ustoupit;
koneckonců bylo jasno, že nejde o nic menšího než o panství
nad celým Kanálem. V ten kritický okamžik zjistil sir Thomas
Mulberry překvapující fakt, že na anglické straně žádní pra-
covní ani vojenští Mloci vlastně (aspoň de jure) neexistují, ne-
boť na britských ostrovech je dosud v platnosti zákaz vydaný
kdysi za sira Samuela Mandevilla, podle něhož nesmí být ani
jediný Salamandr zaměstnáván na pobřeží nebo ve svrchova-
ných vodách britských ostrovů. Podle toho nemohla britská
vláda mít oficiálně za to, že francouzští Mloci napadli Mloky
anglické; celá věc se tedy scvrkla na otázku, zda francouzští
Salamandři úmyslně nebo jen omylem nevkročili na dno svr-
chovaných vod britských. Úřady republiky slíbily, že to vyše-
tří; anglická vláda ani nenavrhla, aby byl spor předložen haag-
skému mezinárodnímu soudu. Nato se britská a francouzská
admiralita dohodly, že mezi podmořskými opevněními v La-
manšském kanále zůstane neutrální pásmo v šíři pěti kilometrů,
čímž bylo neobyčejně utvrzeno přátelství obou států.