×

우리는 LingQ를 개선하기 위해서 쿠키를 사용합니다. 사이트를 방문함으로써 당신은 동의합니다 쿠키 정책.


image

Úvahy, 1. Životní prostředí

1. Životní prostředí

Životní prostředí představuje prostor, v němž žijeme, bez ohledu na tom, kde se právě nacházíme nebo se budeme nacházet.

Je potřeba si uvědomit, že příroda člověka doprovází již od samého počátku lidstva na Zemi. Vzhledem k této skutečnosti by si lidé měli povšimnout, že nejsou jejími stvořiteli, ale že jsou pouze její součástí, bez níž se příroda dokáže obejít a chovat se tak k ní s určitou dávkou respektu. Bohužel jsme ale svědky pravého opaku, kdy člověk zcela bez váhání a hlubšího uvažování o možných důsledcích do ní zasahuje takovým nešetrným způsobem, až se z toho zatajuje dech. Nesmíme se potom čemu divit, když jí po nějaké době dojde trpělivost a bez předchozího varování je nám schopna předvést i svoji odvrácenou tvář. Příroda je bezpochyby silným soupeřem, který všechno špatné dokáže několikanásobně vrátit, ať již ve formě povodní, zemětřesení či jiných katastrof. Lidé v dřívějších dobách nepotřebovali žádné zákony o tom, jak se k přírodě chovat. Sami si uvědomovali svoje postavení, ze kterého pramenil jejich soulad se vším, čím jsou obklopeni. Dnešní doba se zcela odlišuje od dob předchozích. Je to jednak dáno vzestupem civilizace v technické oblasti, ale především stále neutuchající touhou po moci. Příroda je vlastníkem obrovského množství surovin, které mohou uspokojit lidskou chamtivost, leč za jakou cenu. Dnes si lze jenom stěží představit, že bychom žili jako naši předkové. Nejde o to vrátit se v čase o stovky či tisíce let nazpět. Základním principem by mělo být, aby příroda byla využívána takovým způsobem, který by ji umožňoval účinnou regeneraci. Takový způsob by jistě prospěl oběma stranám. V dnešní době velmi důležitou roli hraje právo životního prostředí, které představuje soubor pravidel, které stanovují meze a limity pro zasahování do přírody.

Je třeba zdůraznit, že pouhé stanovení pravidel, jak se chovat, ještě neznamená, že se tak bude dít. Sankce, které jsou součástí takových pravidel, reprezentují právě nejdůležitější stavební kámen ochrany životního prostředí, bez nichž by všechna ostatní snaha byla k ničemu. S právem životního prostředí se v dnešní době můžeme setkat skoro kdekoliv. Rozdíly jednotlivých právních systémů jsou především v rozsahu ochrany a sankcí, které jsou za porušení pravidel ukládány. Lze proto tvrdit, že ne všem lidem resp. státům je vztah k přírodě lhostejný, a proto projevují snahu o zachování jeho příznivého stavu. Právo dozajista plní nezastupitelnou roli v ochraně životního prostředí, ale je určitě taktéž žádoucí, aby byly do ochrany zapojeny i mimoprávní prostředky ochrany. Tímto postupem může být následně efektivně dosaženo stanovených cílů.


1. Životní prostředí

Životní prostředí představuje prostor, v němž žijeme, bez ohledu na tom, kde se právě nacházíme nebo se budeme nacházet.

Je potřeba si uvědomit, že příroda člověka doprovází již od samého počátku lidstva na Zemi. Vzhledem k této skutečnosti by si lidé měli povšimnout, že nejsou jejími stvořiteli, ale že jsou pouze její součástí, bez níž se příroda dokáže obejít a chovat se tak k ní s určitou dávkou respektu. Bohužel jsme ale svědky pravého opaku, kdy člověk zcela bez váhání a hlubšího uvažování o možných důsledcích do ní zasahuje takovým nešetrným způsobem, až se z toho zatajuje dech. Nesmíme se potom čemu divit, když jí po nějaké době dojde trpělivost a bez předchozího varování je nám schopna předvést i svoji odvrácenou tvář. Příroda je bezpochyby silným soupeřem, který všechno špatné dokáže několikanásobně vrátit, ať již ve formě povodní, zemětřesení či jiných katastrof. Lidé v dřívějších dobách nepotřebovali žádné zákony o tom, jak se k přírodě chovat. Sami si uvědomovali svoje postavení, ze kterého pramenil jejich soulad se vším, čím jsou obklopeni. Dnešní doba se zcela odlišuje od dob předchozích. Je to jednak dáno vzestupem civilizace v technické oblasti, ale především stále neutuchající touhou po moci. Příroda je vlastníkem obrovského množství surovin, které mohou uspokojit lidskou chamtivost, leč za jakou cenu. Dnes si lze jenom stěží představit, že bychom žili jako naši předkové. Nejde o to vrátit se v čase o stovky či tisíce let nazpět. Základním principem by mělo být, aby příroda byla využívána takovým způsobem, který by ji umožňoval účinnou regeneraci. Takový způsob by jistě prospěl oběma stranám. V dnešní době velmi důležitou roli hraje právo životního prostředí, které představuje soubor pravidel, které stanovují meze a limity pro zasahování do přírody.

Je třeba zdůraznit, že pouhé stanovení pravidel, jak se chovat, ještě neznamená, že se tak bude dít. Sankce, které jsou součástí takových pravidel, reprezentují právě nejdůležitější stavební kámen ochrany životního prostředí, bez nichž by všechna ostatní snaha byla k ničemu. S právem životního prostředí se v dnešní době můžeme setkat skoro kdekoliv. Rozdíly jednotlivých právních systémů jsou především v rozsahu ochrany a sankcí, které jsou za porušení pravidel ukládány. Lze proto tvrdit, že ne všem lidem resp. státům je vztah k přírodě lhostejný, a proto projevují snahu o zachování jeho příznivého stavu. Právo dozajista plní nezastupitelnou roli v ochraně životního prostředí, ale je určitě taktéž žádoucí, aby byly do ochrany zapojeny i mimoprávní prostředky ochrany. Tímto postupem může být následně efektivně dosaženo stanovených cílů.