Steve mě inspiroval jednou básní od francouzského básníka "Joachim du Bellay": Šťastný je ten kdo podnikl skvělou cestu, stejně jako jako Odyseus, nebo ten, kdo získal zlaté rouno, a poté se vrátil zpět domů, vzdělanější a pln zkušeností, aby strávil zbytek jeho života mezi jeho rodinou.
Tak nějak se cítim v této době já. Jak jsem již říkal několikrát mým rodičům nebo kamarádům - rok v Anglii byl nejlepší, co mě kdy potkalo. Našel jsem se tu. Když jsem získal titul inženýra, nevěděl jsem přesně co bude dál. Moje budoucnost byla mlhavá. Jelikož se nějakou dobu zabývám programováním, chtěl jsem se zabývat v budoucnu buď tím nebo mým oborem, který jsem vystudoval - tedy strojním inženýrstvím. Ale jak jsem psal - bylo to mlhavé. Strojní inženýrství mě moc nenaplňuje. Jak říkají Angličani - "it is not my cup of tea". Myslím ale, že jsem už našel to, čím se chci zabývat - chci se věnovat jazykům, chci si najít práci, kde bych mohl uplatnit angličtinu či němčinu (i když v ní zatím tak dobrý nejsem). Chci dělat v životě něco, co by mě naplňovalo. Něco, u čeho bych se nestresoval a nebál se probudit do nového dne s obavami, že něco zkazím. Něco, co je vskutku zábavné. To "něco" jsem našel díky mé výpravě do Anglie. Nenaučil jsem se tu jen jazyk - angličtinu, ale získal jsem řadu jiných znalostí díky tomu, že si denně povídám anglicky s lidma z celého světa o všech možných věcech - od kulturu, náboženství, politiku, ekologii, ekonomiku, až po inženýrství. Výše uvedená báseň se mi proto líbí - díky mé cestě (výpravě) se vrátím (za dva měsíce) domů pln zkušeností a vzdělanější, abych strávil zbytek svého života se svou rodinou. Proč si tedy nenajít (či podknout) svou vlastní (objevitelskou) cestu?
