×

LingQをより快適にするためCookieを使用しています。サイトの訪問により同意したと見なされます cookie policy.


image

Vše podstatné z českých dějin, 03. Počátky českého státu

03. Počátky českého státu

Počátky českého státu, konec 9. století

Řadu velkomoravských kulturních podnětů přejal nově vznikající český stát.

Otázka, zda na českém teritoriu žilo v 9. století více slovanských kmenů nebo kmen jediný, není důležitá. Evropští vzdělanci nazývali všechny obyvatele Čech souhrnným pojmenováním Bohemi. Slovanský název Češi, Čechové se objevil asi až na konci 9. století a zprvu zřejmě označoval skupinu lidí, obklopující vládnoucího knížete a podílející se na politické moci. Postupně se pojmenování Češi přeneslo na veškeré slovanské etnikum, které sídlilo v Čechách a dorozumívalo se českým jazykem, a tím tvořilo středověký český národ. Vznik českého státu a vznik středověkého českého národa tedy spolu úzce souvisely. Knížetem, který stál u počátku zrodu českého státu, byl již zmíněný Bořivoj, který je prvním historicky doloženým příslušníkem dynastie Přemyslovců, odvozující svůj původ od bájného knížete Přemysla (prý oráče), který uzavřel sňatek s věštkyní Libuší. Bořivoj původně sídlil na Levém Hradci (severně od Prahy). Zde také, po přijetí křtu z rukou Metodějových, založil kostel sv. Klimenta, zřejmě nejstarší v Čechách. Pravděpodobně kolem roku 885 přemístil své sídlo na hradiště, zvané Praha (na místě nynějšího Pražského hradu). Motivy byly nejspíše praktické povahy, neboť pražské hradiště střežilo významný brod přes Vltavu a stalo se tak důležitým obchodním střediskem. Od té doby je Praha hlavním politickým a kulturním centrem českého státu. Bořivoj byl až do své smrti kolem roku 890 věrným spojencem Velkomoravské říše, z jejíhož vlivu se vyprostil až jeho syn Spytihněv I.. Spytihněvova orientace na Bavorsko v podstatě rozhodla o příklonu české země ke kultuře latinského Západu. Důsledky tohoto kroku se však neprojevily okamžitě, po celé 10. a 11. století v Čechách vedle sebe působily dvě kultury, latinská a zvolna ustupující staroslověnská. Zavraždění kněžny Ludmily 921

Po Spytihněvově úmrtí převzal vládu jeho bratr Vratislav I., zakladatel kostela sv.

Jiří na Pražském hradě. Když i on zemřel, došlo ve vládnoucím rodě ke sporům. Jejich vyvrcholením bylo zavraždění kněžny Ludmily, vdovy po knížeti Bořivojovi a babičky budoucího knížete Václava. Tento čin vykonali v září 921 na hradišti Tetín (nad řekou Berounkou, nedaleko pozdějšího hradu Karlštejna) vikingští bojovníci, najatí kněžnou Drahomírou, vdovou po Vratislavovi I.. Motivem pravděpodobně bylo soupeření o vliv na Václavovu výchovu. Zavražděná Ludmila byla později svatořečena a její kult byl pěstován především v pražském kostele sv. Jiří, kde kněžniny tělesné ostatky nalezly místo posledního odpočinku.


03. Počátky českého státu 03. Витоки чеської держави

Počátky českého státu, konec 9. století

Řadu velkomoravských kulturních podnětů přejal nově vznikající český stát.

Otázka, zda na českém teritoriu žilo v 9. století více slovanských kmenů nebo kmen jediný, není důležitá. Evropští vzdělanci nazývali všechny obyvatele Čech souhrnným pojmenováním Bohemi. Slovanský název Češi, Čechové se objevil asi až na konci 9. století a zprvu zřejmě označoval skupinu lidí, obklopující vládnoucího knížete a podílející se na politické moci. Postupně se pojmenování Češi přeneslo na veškeré slovanské etnikum, které sídlilo v Čechách a dorozumívalo se českým jazykem, a tím tvořilo středověký český národ. Vznik českého státu a vznik středověkého českého národa tedy spolu úzce souvisely. Knížetem, který stál u počátku zrodu českého státu, byl již zmíněný Bořivoj, který je prvním historicky doloženým příslušníkem dynastie Přemyslovců, odvozující svůj původ od bájného knížete Přemysla (prý oráče), který uzavřel sňatek s věštkyní Libuší. Bořivoj původně sídlil na Levém Hradci (severně od Prahy). Zde také, po přijetí křtu z rukou Metodějových, založil kostel sv. Klimenta, zřejmě nejstarší v Čechách. Pravděpodobně kolem roku 885 přemístil své sídlo na hradiště, zvané Praha (na místě nynějšího Pražského hradu). Motivy byly nejspíše praktické povahy, neboť pražské hradiště střežilo významný brod přes Vltavu a stalo se tak důležitým obchodním střediskem. Od té doby je Praha hlavním politickým a kulturním centrem českého státu. Bořivoj byl až do své smrti kolem roku 890 věrným spojencem Velkomoravské říše, z jejíhož vlivu se vyprostil až jeho syn Spytihněv I.. Spytihněvova orientace na Bavorsko v podstatě rozhodla o příklonu české země ke kultuře latinského Západu. Důsledky tohoto kroku se však neprojevily okamžitě, po celé 10. a 11. století v Čechách vedle sebe působily dvě kultury, latinská a zvolna ustupující staroslověnská. Zavraždění kněžny Ludmily 921

Po Spytihněvově úmrtí převzal vládu jeho bratr Vratislav I., zakladatel kostela sv.

Jiří na Pražském hradě. Když i on zemřel, došlo ve vládnoucím rodě ke sporům. Jejich vyvrcholením bylo zavraždění kněžny Ludmily, vdovy po knížeti Bořivojovi a babičky budoucího knížete Václava. Tento čin vykonali v září 921 na hradišti Tetín (nad řekou Berounkou, nedaleko pozdějšího hradu Karlštejna) vikingští bojovníci, najatí kněžnou Drahomírou, vdovou po Vratislavovi I.. Motivem pravděpodobně bylo soupeření o vliv na Václavovu výchovu. Zavražděná Ludmila byla později svatořečena a její kult byl pěstován především v pražském kostele sv. Jiří, kde kněžniny tělesné ostatky nalezly místo posledního odpočinku.