sametová revoluce

Když jsem byl malé dítě, jezdila k nám na prázdniny moje praprateta (teta mojí babičky) a bydlela u nás v horním patře našeho domu. Už v té době, tj. za komunistů, mi jako malému říkala, že komunisti jsou strana špatných lidí, kteří ublížili mnoha lidem včetně jejího manžela.

Poměrně dost tím riskovala, jelikož jsem to jako malý kluk mohl někde vykecat a zadělat tak na problém.

Asi to cítila jako morální povinnost, mi to říct.

Vzpomínám si, když začínaly nepokoje a demonstrace v Praze, rodiče měli naladěnou Svobodnou Evropu, což byla radiová stanice, která vysílala ze zahraničí.

Atmosféra doma byla trochu napjatá.Hodně se diskutovalo, jak vše dopadne. Mě samotného to velice bavilo. Ještě doteďka si vzpomínám na rádoby intelektuální spor s mým kamarádem, kdo je lepší.

Jestli komunisti nebo nově vznikající opozice. Bylo nám v té době asi 11 let, tudíž naše debata byla jen kopírování názorů našich rodičů.

Když Václav Havel a další důležití členové občanského fóra vystupovali v televizi, díval jsem se na ně se skoro až posvátnou úctou, což na malé dítě bylo poněkud nezvyklé.

Dnes se tomu jen směju.

Ale jsem rád, že tu komunisti nevládnou, i když jsme asi teď na tom ekonomicky hůře.

Moji rodiče jsou jiného názoru.

Tvrdí, že takové možnosti, jako jsou teď, by byly v minulém režimu nepředstavitelné.