Část Dvacet Tři
JIRKOVA SPOLUBYDLÍCÍ: Od kdy můžou lidi jen tak přijít a spát u někoho jiného v posteli, když jsou unavení?
Neměli by se nejprve zeptat o dovolení? EVA: Nebyl tu nikdo, koho bychom se mohli zeptat.
Proč Vás to tak štve? Jste Jirkovo přítelkyně? To je ten důvod? JIRKOVA SPOLUBYDLÍCÍ: Ne, nejsem Jirkovo přítelkyně, když to musíte vědět.
Jsem Jirkovo studentka. EVA: Děláte si ze mě srandu?
Mě nemůžete oklamat. JIRKOVA SPOLUBYDLÍCÍ: No fakt!
Jirka mi pomáhá s češtinou. EVA: Ale Vy mluvíte česky velmi dobře.
Nevěřím Vám, že jste jeho studentka. JIRKOVA SPOLUBYDLÍCÍ: Jsem nebo spíš byla.
Když jsem sem poprvé přišla, neuměla jsem mluvit moc dobře česky. EVA: A jen tím, že žijete s Jirkou jste se naučila tak dobře mluvit?
To Vám tak hodně pomohl? JIRKOVA SPOLUBYDLÍCÍ: Nemluvím tak moc dobře, ale umím psát celkem dost slušně a nemám vůbec žádné problémy se čtením knih.
EVA: Tak jak jste učila?
Je to tajemství?