Část Devět

EVA: Kdy se asi tak přistěhovala do tohoto bytu?

PETR: Nechte mě chvilku přemýšlet.

Nemůžu si vzpomenout. EVA: Prosím, zkuste si vzpomenout.

PETR: Zkouším si vzpomenout.

EVA: Kdy to tak přibližně bylo.

Chtěla bych to vědět. PETR: Myslím, že se do tohoto bytu přistěhovala před dvěma lety.

EVA: Jste si jistý?

PETR: Ano, jsem.

Ve skutečnosti to je její byt. Ten byt patří jí. EVA: Opravdu?

Ten byt patří (skutečně) jí? To je docela překvapení. PETR: Ano, pamatuji si, kdy se přistěhovala.

Byl zrovna listopad a sněžilo toho dne. EVA: Jste si jistý?

PETR: Jsem.

Váš bratr se přistěhoval před šesti měsíci. EVA: Opravdu?

Jak víte, kdy se můj bratr přistěhoval? PETR: Pamatuji si to, protože to bylo pozdě v noci a pršelo.

EVA: Proč jste si ho všiml?

PETR: Dělal docela velký rámus.

Měl nějakého kamaráda, který mu pomáhal se stěhováním a všichni dělali docela velký hluk.