Část druhá - Přistání

Část druhá - Přistání

Poté, co utichl hluk motorů, který se ale nedal srovnávat s hlukem raketových motorů na počátku Prvního impéria, se mohli z lodě pozorně rozhlédnout po planetě, která byla a zároveň také nebyla Zemí, jak ji znali.

Nacházeli se na Zemi v období vzniku prvních bakterií, což dokazovala pustá krajina okolo Vlaštovky a obrovský oceán na obzoru. Nyní budou většinu práce vykonávat stroje a lidé je budou kontrolovat. Tak lehké to samozřejmě není, protože lidská posádka zde musí také mnoho vykonat a nemůže nechat vše na strojích. Ne, že by roboti tuto práci dělat neuměli, ale vedoucí projektu předpokládali, že stejně jako přistání by tyto činnosti lépe vykonával někdo přizpůsobivější, než jsou počítače. Tomáš zůstal na lodi jako poslední, protože musel vypnout veškeré systémy, které neměly být během mise používány.

Takže když vycházel z Vlaštovky, Martin a Jana byli na svých antigravitačních vznášedlech už dávno z dohledu. Chvíli pozoroval Jiřího a pak zamířil za svým úkolem. Když však vkročil na povrch planety, pocítil podivnou úzkost. Byl to stejný pocit, jaký zažil poté, co se dozvěděl, že se má konat tato výprava. Tak jako tenkrát se však během malé chvíle uklidnil a začal se věnovat jiným věcem. Měření a zaznamenávání údajů vykonali za přesně stanovenou dobu a bez nejmenších obtíží. Poslední dny strávili odpočinkem a přípravou na zpáteční cestu. Když se pak loď odlepila od povrchu, bez velkého loučení zamířili k časové díře, jež je měla přenést do téže galaxie, ale takové, jakou ji znali oni.

Aby zde mohli lidem podat důkazy o vzniku prvních mikroorganizmů, ze kterých se během mnoha milionů let sami vyvinuli. Když se přiblížil okamžik, kdy se měli uložit do tvrdého spánku trvajícího přes 68 let, každý si ještě užíval posledních chvil samoty a odloučení od lidstva, protože věděl, že tyto pocity už nikdy nezažije.