×

我们使用cookies帮助改善LingQ。通过浏览本网站,表示你同意我们的 cookie 政策.


image

Karel Jaromír Erben, Hrnečku, vař! Část 2/2

Hrnečku, vař! Část 2/2

Hned si obě sedly a s chutí jedly. Když se najedly, vzala mladá do košíčka několik vajec a nesla je do města. Ale musela tam s nimi dlouho na trhu sedět, dávali jí za ně málo, až teprv večer je prodala.

Stará doma nemohla se jí dočkat, už se jí taky chtělo jíst, a měla zas na kaši chuť. Vzala tedy hrneček, postavila ho na stůl a sama řekla: "Hrnečku , vař!" Tu se v hrnečku začala hned kaše vařit, a sotva se stará otočila, byl už plný.

"Musím si taky pro misku a pro lžíci dojít," povídá si stará a jde pro to do komory. Ale když se vrátila, zůstala leknutím jako omráčená: kaše valila se plným hrdlem z hrnečku na stůl, ze stolu na lavici a za lavice na zem. Stará zapomněla, co má říct, aby hrneček přestal vařit. Přiskočila a přikryla hrneček miskou; myslila, že tím kaši zastaví. Ale miska spadla na zem a roztloukla se, a kaše hrnula se neustále dolů jako povodeň. Už jí bylo v sednici tolik, že stará odtud musela do síně utéct; tu lomila rukama a bědovala: "Ach ta nešťastná holka, co to přinesla; já jsem si hned pomyslila, že to nebude nic dobrého!" Za chvilku tekla už kaše ze sedničky přes práh do síně; čím jí bylo víc, tím jí víc přibývalo. Stará už nevěděla kudy kam, i vylezla v té úzkosti na půdu a pořád bědovala, co to ta nešťastná holka domů přinesla. Zatím bylo kaše pořád víc a víc, a netrvalo dlouho, valila se už jako mračna dveřmi i oknem na náves, na silnici, a kdo ví, jaký by to bylo vzalo konec, kdyby se byla právě naštěstí mladá nevrátila a nekřikla: "Hrnečku, dost!" Ale na návsi byl už takový kopec kaše, že sedláci, když tudy večer jeli z roboty domů, nikterak nemohli projet a museli se skrze kaši na druhou stranu prokousat.


Hrnečku, vař! Část 2/2

Hned si obě sedly a s chutí jedly. They both sat down and ate with gusto. Když se najedly, vzala mladá do košíčka několik vajec a nesla je do města. When they had eaten, the young woman took a few eggs in a basket and carried them to the city. Ale musela tam s nimi dlouho na trhu sedět, dávali jí za ně málo, až teprv večer je prodala. But she had to sit there with them in the market for a long time, they gave her little for them, until she sold them in the evening.

Stará doma nemohla se jí dočkat, už se jí taky chtělo jíst, a měla zas na kaši chuť. The old woman couldn't wait for her at home, she wanted to eat too, and she had a taste for porridge again. Vzala tedy hrneček, postavila ho na stůl a sama řekla: "Hrnečku , vař!" So she took the cup, set it on the table, and said to herself, "Cup, cook!" Tu se v hrnečku začala hned kaše vařit, a sotva se stará otočila, byl už plný. Then the porridge began to boil in the cup, and as soon as the old woman turned, it was already full.

"Musím si taky pro misku a pro lžíci dojít," povídá si stará a jde pro to do komory. "I have to go for the bowl and the spoon, too," the old woman says, walking into the chamber. Ale když se vrátila, zůstala leknutím jako omráčená: kaše valila se plným hrdlem z hrnečku na stůl, ze stolu na lavici a za lavice na zem. But when she returned, she remained stunned with fright: the porridge rolled with a full throat from the cup to the table, from the table to the bench, and behind the bench to the ground. Stará zapomněla, co má říct, aby hrneček přestal vařit. The old woman forgot what to say to stop the cup from cooking. Přiskočila a přikryla hrneček miskou; myslila, že tím kaši zastaví. Ale miska spadla na zem a roztloukla se, a kaše hrnula se neustále dolů jako povodeň. But the bowl fell to the ground and smashed, and the slurry kept pouring down like a flood. Už jí bylo v sednici tolik, že stará odtud musela do síně utéct; tu lomila rukama a bědovala: "Ach ta nešťastná holka, co to přinesla; já jsem si hned pomyslila, že to nebude nic dobrého!" She was already so old in her sitting room that the old man had to run away into the hall; she folded her arms and lamented, "Oh the unfortunate girl who brought it; I immediately thought it wouldn't be good!" Za chvilku tekla už kaše ze sedničky přes práh do síně; čím jí bylo víc, tím jí víc přibývalo. In a moment, the porridge was flowing from the seat across the threshold into the hall; the more she was, the more she grew. Stará už nevěděla kudy kam, i vylezla v té úzkosti na půdu a pořád bědovala, co to ta nešťastná holka domů přinesla. The old woman no longer knew where to go, and she climbed to the ground in that anxiety, still mourning what the unfortunate girl had brought home. Zatím bylo kaše pořád víc a víc, a netrvalo dlouho, valila se už jako mračna dveřmi i oknem na náves, na silnici, a kdo ví, jaký by to bylo vzalo konec, kdyby se byla právě naštěstí mladá nevrátila a nekřikla: "Hrnečku, dost!" Meanwhile, the porridge was getting more and more, and it wasn't long before it rolled like clouds through the door and window of the village square, onto the road, and who knows what the end would have been if, fortunately, she hadn't returned and shouted, "Mug, enough!" Ale na návsi byl už takový kopec kaše, že sedláci, když tudy večer jeli z roboty domů, nikterak nemohli projet a museli se skrze kaši na druhou stranu prokousat. But there was already such a mound of porridge in the village square that when the peasants came home from here in the evening, they could not pass and had to bite through the porridge to the other side.