×

Ми використовуємо файли cookie, щоб зробити LingQ кращим. Відвідавши сайт, Ви погоджуєтесь з нашими cookie policy.


image

Vše podstatné z českých dějin, 10. Mistr Jan Hus

10. Mistr Jan Hus

Krize českého státu a společnosti

Krátce nato však došlo k nepříznivému obratu.

V roce 1380 zasáhla České království silná morová epidemie, která ve většině Evropy zuřila v letech 1347 - 1352. Donedávna prosperující země se ocitla v hluboké krizi, vyvolané prudkým úbytkem obyvatel (10 - 15%) a násobené s tím souvisejícími jevy, chudnutím šlechty, pustnutím a vylidňováním celých oblastí. V této nečekaně změněné situaci se stát nemohl opřít o dobrého panovníka. Karlův prvorozený syn, vzdělaný Václav IV. (1378 - 1419), se totiž raději než politice věnoval svým zálibám. Mezinárodní pozici Českého království oslabily i panovníkovy spory s představiteli bohaté církve a šlechtickými velmoži. Této situace využila část říšských knížat a v roce 1400 sesadila Václava z římského trůnu.

Česká společnost, jejíž kulturní úroveň v časech Karlovy vlády nebývale vzrostla, hledala příčiny prudkého propadu a zároveň východisko z neutěšených poměrů.

Názory odpovídaly tehdejší době. V krizových jevech lidé spatřovali boží hněv a trest za porušení principů božího zákona, obsaženého v Bibli. Podle tohoto mínění zavinila úpadek především církev, která si začala libovat v bohatství a přepychu, zasahovala do světské politiky a opustila své prvotní pastýřské poslání i apoštolský vzor. Existující papežské schisma (na počátku 15. století působili tři papežové) utvrzovalo kritické hlasy v jejich názoru. Postoj reformních myslitelů se dá shrnout do jediné věty: Vrátí-li se církev k životu podle novozákonních ideálů, brzy dojde i ke zlepšení stavu v celé společnosti. Mistr Jan Hus, počátek české reformace 1402

Hlasatelem tohoto názoru se stala skupina českých mistrů na pražské univerzitě.

V jejím čele stanul mistr Jan Hus, od roku 1402 oblíbený kazatel v Betlémské kapli na Starém Městě pražském. Hus se přiklonil k učení anglického myslitele Johna Wyclifa, jenž tvrdil, že se církev dobrovolně pozemkového bohatství i politického vlivu nevzdá, a že k apoštolskému životu ji může donutit pouze stát a jeho představitelé. Kritika vedená univerzitními vzdělanci brzy dosáhla mocné odezvy jak na českém královském dvoře a v řadách šlechty, tak i mezi širokými vrstvami obyvatelstva. Proti Husovým návrhům se ovšem postavili církevní představitelé a měšťané německé národnosti, jejichž počet i pozice oslabily morové epidemie a sílící český vliv ve velkých městech. V Čechách žijící Němci se začali obávat vzestupu českého živlu. I to byl důvod, proč němečtí pedagogové na pražské univerzitě s Husem nesouhlasili. Napětí na univerzitě vyřešil roku 1409 Václav IV. vydáním Dekretu kutnohorského, jímž fakticky odevzdal pražské vysoké učení do rukou Husovy skupiny. Němečtí učitelé a studenti pak na protest opustili Prahu a založili univerzitu v Lipsku. Upálení Jana Husa 1415

V roce 1414 Jan Hus přijal pozvání od říšského krále Zikmunda na církevní koncil do říšského města Kostnice v naději, že shromáždění učených mužů, rovněž usilujících o nápravu křesťanstva, přesvědčí o správnosti svých myšlenek.

V tom se však mýlil, jelikož názory koncilu a Husovy skupiny se v konkrétních otázkách výrazně rozcházely. Brzy po příjezdu do Kostnice byl Hus zatčen, a následně v inkvizičním procesu odsouzen a 6. července 1415 jako kacíř upálen. O necelý rok později zahynul v Kostnici stejnou smrtí Husův přítel Jeroným Pražský. Svými přívrženci, jimž protivníci dali jméno husité, byli oba muži uctíváni jako mučedníci.


10. Mistr Jan Hus

Krize českého státu a společnosti

Krátce nato však došlo k nepříznivému obratu.

V roce 1380 zasáhla České království silná morová epidemie, která ve většině Evropy zuřila v letech 1347 - 1352. Donedávna prosperující země se ocitla v hluboké krizi, vyvolané prudkým úbytkem obyvatel (10 - 15%) a násobené s tím souvisejícími jevy, chudnutím šlechty, pustnutím a vylidňováním celých oblastí. V této nečekaně změněné situaci se stát nemohl opřít o dobrého panovníka. Karlův prvorozený syn, vzdělaný Václav IV. (1378 - 1419), se totiž raději než politice věnoval svým zálibám. Mezinárodní pozici Českého království oslabily i panovníkovy spory s představiteli bohaté církve a šlechtickými velmoži. Této situace využila část říšských knížat a v roce 1400 sesadila Václava z římského trůnu.

Česká společnost, jejíž kulturní úroveň v časech Karlovy vlády nebývale vzrostla, hledala příčiny prudkého propadu a zároveň východisko z neutěšených poměrů.

Názory odpovídaly tehdejší době. V krizových jevech lidé spatřovali boží hněv a trest za porušení principů božího zákona, obsaženého v Bibli. Podle tohoto mínění zavinila úpadek především církev, která si začala libovat v bohatství a přepychu, zasahovala do světské politiky a opustila své prvotní pastýřské poslání i apoštolský vzor. Existující papežské schisma (na počátku 15. století působili tři papežové) utvrzovalo kritické hlasy v jejich názoru. Postoj reformních myslitelů se dá shrnout do jediné věty: Vrátí-li se církev k životu podle novozákonních ideálů, brzy dojde i ke zlepšení stavu v celé společnosti. Mistr Jan Hus, počátek české reformace 1402

Hlasatelem tohoto názoru se stala skupina českých mistrů na pražské univerzitě.

V jejím čele stanul mistr Jan Hus, od roku 1402 oblíbený kazatel v Betlémské kapli na Starém Městě pražském. Hus se přiklonil k učení anglického myslitele Johna Wyclifa, jenž tvrdil, že se církev dobrovolně pozemkového bohatství i politického vlivu nevzdá, a že k apoštolskému životu ji může donutit pouze stát a jeho představitelé. Kritika vedená univerzitními vzdělanci brzy dosáhla mocné odezvy jak na českém královském dvoře a v řadách šlechty, tak i mezi širokými vrstvami obyvatelstva. Proti Husovým návrhům se ovšem postavili církevní představitelé a měšťané německé národnosti, jejichž počet i pozice oslabily morové epidemie a sílící český vliv ve velkých městech. V Čechách žijící Němci se začali obávat vzestupu českého živlu. I to byl důvod, proč němečtí pedagogové na pražské univerzitě s Husem nesouhlasili. Napětí na univerzitě vyřešil roku 1409 Václav IV. vydáním Dekretu kutnohorského, jímž fakticky odevzdal pražské vysoké učení do rukou Husovy skupiny. Němečtí učitelé a studenti pak na protest opustili Prahu a založili univerzitu v Lipsku. Upálení Jana Husa 1415

V roce 1414 Jan Hus přijal pozvání od říšského krále Zikmunda na církevní koncil do říšského města Kostnice v naději, že shromáždění učených mužů, rovněž usilujících o nápravu křesťanstva, přesvědčí o správnosti svých myšlenek.

V tom se však mýlil, jelikož názory koncilu a Husovy skupiny se v konkrétních otázkách výrazně rozcházely. Brzy po příjezdu do Kostnice byl Hus zatčen, a následně v inkvizičním procesu odsouzen a 6. července 1415 jako kacíř upálen. O necelý rok později zahynul v Kostnici stejnou smrtí Husův přítel Jeroným Pražský. Svými přívrženci, jimž protivníci dali jméno husité, byli oba muži uctíváni jako mučedníci.