×

우리는 LingQ를 개선하기 위해서 쿠키를 사용합니다. 사이트를 방문함으로써 당신은 동의합니다 쿠키 정책.

image

Vše podstatné z českých dějin, 14. Třicetiletá válka

14. Třicetiletá válka

II. pražská defenestrace - počátek třicetileté války 1618 Vydání Rudolfova majestátu situaci nezklidnilo, bojovní katolíci tento čin chápali jako porážku. Napětí mezi evangelickými stavy a katolíky vyvrcholilo v roce 1618, kdy skupina opozičních šlechticů, nespokojených s politikou českých místodržících (vysokých úředníků zastupujících krále), vnikla na Pražský hrad a dva prohabsburské exponenty svrhla z oken. Postiženým se sice nic nestalo, ale to nebylo podstatné. Konflikt mezi českými nekatolickými stavy a Habsburky vzplál plnou silou, a díky střetu mocenských zájmů evangelíků a katolíků přerostl v dlouhodobé evropské střetnutí zvané třicetiletá válka, odehrálo se v období 1618 - 1648. Bitva na Bílé hoře 1620

České stavy vstoupily do třicetileté války víceméně osamoceny, což pro ně mělo osudové následky.

Boj zahájily sice úspěšně, na český trůn zvolily říšského knížete Friedricha Falckého, zetě anglického krále, ale poměry se však brzy změnily. Stavovské vojsko, složené z žoldnéřů různorodého původu, utrpělo v listopadu 1620 porážku v bitvě na Bílé hoře. Friedrich Falcký uprchl ze země a Habsburkové triumfovali. Ferdinand II. nechal stíhat povstalce a začal budovat absolutistickou monarchii, řízenou výhradně panovníkem a jeho nejbližšími rádci. Vůdci stavovského povstání, pokud neodešli do ciziny, byli pozatýkáni a 27 z nich bylo roku 1621 exemplárně popraveno na Staroměstském náměstí. Ostatním povstalcům byli zkonfiskovány jejich statky a další majetky. Tyto první Ferdinandovy kroky vedly k zániku stavovského státu. Doba temna

Takřka současně začal systematický proces katolizace.

Rudolfův majestát z roku 1609 o náboženské svobodě byl zrušen a završením tohoto procesu bylo vydání nové ústavy Obnoveného zřízení zemského, jejíž ustanovení vstoupila roku 1627 v platnost na území Českého království a o rok později v Markrabství moravském. Všichni příslušníci stavovské společnosti (tj. šlechtici a měšťané), pokud si chtěli ponechat nekatolické vyznání, museli české země opustit. Poddaným nezbývalo než zůstat a přestoupit ke katolicismu. Ústava prohlašovala český trůn za dědičný v habsburské dynastii, v zemském sněmu zasedlo duchovenstvo a němčina byla zrovnoprávněna s češtinou, byl to začátek germanizačních snah. V důsledku vydání nové ústavy emigrovaly z českých zemí desetitisíce lidí, mezi nimi mnoho inteligence, včetně tvůrce novodobé pedagogiky Jana Amose Komenského (1592 - 1670). Rekatolizace proběhla poměrně rychle a úspěšně, takže saské a švédské oddíly, které během třicetileté války vstoupily na české a moravské teritorium, nezískaly podporu obyvatel. Velké známosti dosáhl v průběhu válečného konfliktu český vojevůdce a zámožný podnikatel Albrecht z Valdštejna, který zároveň vykonával funkci vrchního velitele habsburských vojsk. V průběhu konfliktu nashromáždil značný majetek a disponoval silou až stotisícového soukromého vojska. Po jeho roztržce s císařem upřeli k Valdštejnovi své naděje předáci české emigrace a protihabsburské mocnosti (Švédsko, Francie). Ferdinand II. jej však nechal roku 1634 s jeho spolupracovníky v Chebu zavraždit. Po skončení třicetileté války roku 1648 (konec byl doprovázen marným pokusem švédských vojsk o obsazení Prahy), drželi v Čechách téměř polovinu šlechtického majetku příslušníci cizích rodů. Skutečnost, že počet národně uvědomělé české šlechty klesl, se zákonitě odrazila v následujícím politickém a kulturním vývoji. Třicetiletá válka po sobě zanechala zdevastované hospodářství a zároveň zredukovala počet obyvatel přibližně o třetinu. Cesta z úpadku byla dlouhá a bolestivá. Poddaní rolníci museli platit vysoké daně, ale především byli znevolněni, tj. připoutáni k půdě, bez souhlasu vrchnosti se nesměli stěhovat a museli plnit robotní povinnosti na panských pozemcích. Sedláci se s tímto stavem nehodlali smířit a několikrát proti němu povstali, nejsilněji roku 1680, vždy ale byli krutě potlačeni. V průběhu toto období však současně, díky všudypřítomné centralizaci, došlo k rozsáhlejší kodifikaci práva, čímž byly položeny základy moderního práva, a k vytvoření základních kapitalistických vztahů. Nejtíživější poměry trvaly do počátku 18. století, potom se hospodářská situace na vesnici i ve městech začala zlepšovat.


14. Třicetiletá válka

II. pražská defenestrace - počátek třicetileté války 1618 Vydání Rudolfova majestátu situaci nezklidnilo, bojovní katolíci tento čin chápali jako porážku. Napětí mezi evangelickými stavy a katolíky vyvrcholilo v roce 1618, kdy skupina opozičních šlechticů, nespokojených s politikou českých místodržících (vysokých úředníků zastupujících krále), vnikla na Pražský hrad a dva prohabsburské exponenty svrhla z oken. Postiženým se sice nic nestalo, ale to nebylo podstatné. Konflikt mezi českými nekatolickými stavy a Habsburky vzplál plnou silou, a díky střetu mocenských zájmů evangelíků a katolíků přerostl v dlouhodobé evropské střetnutí zvané třicetiletá válka, odehrálo se v období 1618 - 1648. Bitva na Bílé hoře 1620

České stavy vstoupily do třicetileté války víceméně osamoceny, což pro ně mělo osudové následky.

Boj zahájily sice úspěšně, na český trůn zvolily říšského knížete Friedricha Falckého, zetě anglického krále, ale poměry se však brzy změnily. Stavovské vojsko, složené z žoldnéřů různorodého původu, utrpělo v listopadu 1620 porážku v bitvě na Bílé hoře. Friedrich Falcký uprchl ze země a Habsburkové triumfovali. Ferdinand II. nechal stíhat povstalce a začal budovat absolutistickou monarchii, řízenou výhradně panovníkem a jeho nejbližšími rádci. Vůdci stavovského povstání, pokud neodešli do ciziny, byli pozatýkáni a 27 z nich bylo roku 1621 exemplárně popraveno na Staroměstském náměstí. Ostatním povstalcům byli zkonfiskovány jejich statky a další majetky. Tyto první Ferdinandovy kroky vedly k zániku stavovského státu. Doba temna

Takřka současně začal systematický proces katolizace.

Rudolfův majestát z roku 1609 o náboženské svobodě byl zrušen a završením tohoto procesu bylo vydání nové ústavy Obnoveného zřízení zemského, jejíž ustanovení vstoupila roku 1627 v platnost na území Českého království a o rok později v Markrabství moravském. Všichni příslušníci stavovské společnosti (tj. šlechtici a měšťané), pokud si chtěli ponechat nekatolické vyznání, museli české země opustit. Poddaným nezbývalo než zůstat a přestoupit ke katolicismu. Ústava prohlašovala český trůn za dědičný v habsburské dynastii, v zemském sněmu zasedlo duchovenstvo a němčina byla zrovnoprávněna s češtinou, byl to začátek germanizačních snah. V důsledku vydání nové ústavy emigrovaly z českých zemí desetitisíce lidí, mezi nimi mnoho inteligence, včetně tvůrce novodobé pedagogiky Jana Amose Komenského (1592 - 1670). Rekatolizace proběhla poměrně rychle a úspěšně, takže saské a švédské oddíly, které během třicetileté války vstoupily na české a moravské teritorium, nezískaly podporu obyvatel. Velké známosti dosáhl v průběhu válečného konfliktu český vojevůdce a zámožný podnikatel Albrecht z Valdštejna, který zároveň vykonával funkci vrchního velitele habsburských vojsk. V průběhu konfliktu nashromáždil značný majetek a disponoval silou až stotisícového soukromého vojska. Po jeho roztržce s císařem upřeli k Valdštejnovi své naděje předáci české emigrace a protihabsburské mocnosti (Švédsko, Francie). Ferdinand II. jej však nechal roku 1634 s jeho spolupracovníky v Chebu zavraždit. Po skončení třicetileté války roku 1648 (konec byl doprovázen marným pokusem švédských vojsk o obsazení Prahy), drželi v Čechách téměř polovinu šlechtického majetku příslušníci cizích rodů. Skutečnost, že počet národně uvědomělé české šlechty klesl, se zákonitě odrazila v následujícím politickém a kulturním vývoji. Třicetiletá válka po sobě zanechala zdevastované hospodářství a zároveň zredukovala počet obyvatel přibližně o třetinu. Cesta z úpadku byla dlouhá a bolestivá. Poddaní rolníci museli platit vysoké daně, ale především byli znevolněni, tj. připoutáni k půdě, bez souhlasu vrchnosti se nesměli stěhovat a museli plnit robotní povinnosti na panských pozemcích. Sedláci se s tímto stavem nehodlali smířit a několikrát proti němu povstali, nejsilněji roku 1680, vždy ale byli krutě potlačeni. V průběhu toto období však současně, díky všudypřítomné centralizaci, došlo k rozsáhlejší kodifikaci práva, čímž byly položeny základy moderního práva, a k vytvoření základních kapitalistických vztahů. Nejtíživější poměry trvaly do počátku 18. století, potom se hospodářská situace na vesnici i ve městech začala zlepšovat.