Část Dvanáct

PETR: Dobře, ale nemám moc času.

Měla by jste si pospíšit. EVA: Počkejte prosím.

Opravdu potřebuji Vaši pomoc. PETR: Nemůžu strávit celý den jen odpovídáním na Vaše dotazy.

EVA: Chápu.

Je mi jedno, jestli dostanu parkovací lístek nebo ne. Chci jen, aby jste mi pomohl. Co kdyby to byl Váš bratr a Vy byste byl v té samé situaci, co jsem teď já? PETR: No tak, přistupte k věci.

Co přesně chcete vědět? EVA: Co kdybych Vám dala 500 korun?

Pomohl byste mi vyřešit ty věci ohledně mého bratra a jeho spolubydlící? PETR: Chcete, abych špehoval Vašeho bratra?

Ne, to neudělám. To by nebylo fér k Vašemu bratrovi. EVA: Co kdybych Vám dala 1000 korun?

Udělal byste to pak? PETR: Tak to je pak o něčem jiném.

Neměl bych to dělat, ale za 1000 korun bych to byl ochotný udělat. EVA: Dobrý.

Tak teď vím s kým mám tu čest. PETR: Co tím myslíte?

Chcete tedy pomoc nebo ne? EVA: Ano, chci Vaši pomoc.