The Secret Garden (36) Der geheime Garten (36) El jardín secreto (36) 秘密の花園 (36) Таємний сад (36) 秘密花園 (36)

” “I told you it was an unnatural appetite,” answered Colin. "Říkal jsem ti, že je to nepřirozená chuť k jídlu," odpověděl Colin. Mary was sitting on her stool nearby and she suddenly made a very queer sound which she tried so violently to repress that she ended by almost choking. Mary seděla opodál na stoličce a najednou vydala velmi podivný zvuk, který se snažila potlačit tak prudce, že skončila téměř udušením.

“What is the matter?” said Dr. Craven, turning to look at her. "Co se děje?" řekl doktor Craven a otočil se, aby se na ni podíval.

Mary became quite severe in her manner. Mary byla ve svém chování docela přísná.

“It was something between a sneeze and a cough,” she replied with reproachful dignity, “and it got into my throat.” "Bylo to něco mezi kýcháním a kašlem," odpověděla s vyčítavou důstojností, "a dostalo se mi to do krku."

“But,” she said afterward to Colin, “I couldn't stop myself. "Ale," řekla poté Colinovi, "nemohla jsem se zastavit. It just burst out because all at once I couldn't help remembering that last big potato you ate and the way your mouth stretched when you bit through that thick lovely crust with jam and clotted cream on it.” Prostě to prasklo, protože jsem si najednou nemohl nevzpomenout na tu poslední velkou bramboru, kterou jsi jedl, a na to, jak se ti natahovala ústa, když jsi prokousával tu hustou krásnou kůrku s marmeládou a sraženou smetanou."

“Is there any way in which those children can get food secretly?” Dr. Craven inquired of Mrs. Medlock. "Existuje nějaký způsob, jak tyto děti mohou tajně získat jídlo?" Doktor Craven se zeptal paní Medlockové.

“There's no way unless they dig it out of the earth or pick it off the trees,” Mrs. Medlock answered. "Neexistuje žádný způsob, dokud to nevykopou ze země nebo nestrhnou ze stromů," odpověděla paní Medlocková. “They stay out in the grounds all day and see no one but each other. „Celý den zůstávají venku na pozemku a nevidí nikoho jiného než jeden druhého. And if they want anything different to eat from what's sent up to them they need only ask for it.” A pokud chtějí jíst něco jiného, než co jim bylo zasláno, stačí o to požádat.“

“Well,” said Dr. Craven, “so long as going without food agrees with them we need not disturb ourselves. "No," řekl doktor Craven, "pokud s nimi souhlasíme bez jídla, nemusíme se rušit." The boy is a new creature.” Ten chlapec je nové stvoření."

“So is the girl,” said Mrs. Medlock. "To děvče taky," řekla paní Medlocková. “She's begun to be downright pretty since she's filled out and lost her ugly little sour look. "Začala být vyloženě hezká, protože se naplnila a ztratila svůj ošklivý malý kyselý vzhled." Her hair's grown thick and healthy looking and she's got a bright color. Její vlasy jsou husté a vypadají zdravě a má jasnou barvu. The glummest, ill-natured little thing she used to be and now her and Master Colin laugh together like a pair of crazy young ones. Ta nejchmurnější, zlomyslná maličkost, kterou bývala, a teď se ona a mistr Colin smějí společně jako pár bláznivých mladých lidí. Perhaps they're growing fat on that.” Možná na tom tloustnou.“

“Perhaps they are,” said Dr. Craven. "Možná jsou," řekl doktor Craven. “Let them laugh.” "Ať se smějí."

CHAPTER XXV

THE CURTAIN

And the secret garden bloomed and bloomed and every morning revealed new miracles. A tajná zahrada kvetla a kvetla a každé ráno odhalovala nové zázraky. In the robin's nest there were Eggs and the robin's mate sat upon them keeping them warm with her feathery little breast and careful wings. V hnízdě červenky byla vejce a červenka na nich seděla a udržovala je v teple svými opeřenými malými prsy a pečlivými křídly. At first she was very nervous and the robin himself was indignantly watchful. Zpočátku byla velmi nervózní a sám červenka byl rozhořčeně bdělý. Even Dickon did not go near the close-grown corner in those days, but waited until by the quiet working of some mysterious spell he seemed to have conveyed to the soul of the little pair that in the garden there was nothing which was not quite like themselves—nothing which did not understand the wonderfulness of what was happening to them—the immense, tender, terrible, heart-breaking beauty and solemnity of Eggs. Dokonce ani Dickon se v té době nepřiblížil k zarostlému koutu, ale čekal, až tichým působením nějakého tajemného kouzla sdělil duši malého páru, že v zahradě není nic, co by nebylo tak docela podobné. oni sami – nic, co by nechápalo nádheru toho, co se s nimi dělo – nesmírnou, něžnou, strašnou, srdcervoucí krásu a vážnost Vejců. If there had been one person in that garden who had not known through all his or her innermost being that if an Egg were taken away or hurt the whole world would whirl round and crash through space and come to an end—if there had been even one who did not feel it and act accordingly there could have been no happiness even in that golden springtime air. Kdyby v té zahradě byl jeden člověk, který by celým svým niterem nevěděl, že kdyby bylo Vejce odebráno nebo zraněno, celý svět by se otočil a rozbil by se vesmírem a skončil by – kdyby došlo ten, kdo to necítil a jednal podle toho, nemohl být šťastný ani v tom zlatém jarním vzduchu. But they all knew it and felt it and the robin and his mate knew they knew it. Ale všichni to věděli a cítili to a červenka a jeho druh věděli, že to vědí.

At first the robin watched Mary and Colin with sharp anxiety. Nejprve červenka pozorovala Mary a Colina s ostrou úzkostí. For some mysterious reason he knew he need not watch Dickon. Z nějakého záhadného důvodu věděl, že Dickon sledovat nemusí. The first moment he set his dew-bright black eye on Dickon he knew he was not a stranger but a sort of robin without beak or feathers. V prvním okamžiku, kdy na Dickona upřel své rosou zářivé černé oko, věděl, že to není cizinec, ale jakýsi druh červenky bez zobáku a peří. He could speak robin (which is a quite distinct language not to be mistaken for any other). Uměl mluvit robin (což je docela odlišný jazyk, který nelze zaměnit za žádný jiný). To speak robin to a robin is like speaking French to a Frenchman. Mluvit robin na červenku je jako mluvit francouzsky na Francouze. Dickon always spoke it to the robin himself, so the queer gibberish he used when he spoke to humans did not matter in the least. Dickon to vždy mluvil s červenkou sám, takže na podivném blábolu, který používal, když mluvil s lidmi, ani v nejmenším nezáleželo. The robin thought he spoke this gibberish to them because they were not intelligent enough to understand feathered speech. Červenka si myslela, že k nim mluvil tak bláboly, protože nebyli dost inteligentní, aby rozuměli opeřené řeči. His movements also were robin. Jeho pohyby byly také robinské. They never startled one by being sudden enough to seem dangerous or threatening. Nikdy nikoho nevyděsili tím, že byli natolik náhlí, aby vypadali nebezpečně nebo hrozivě. Any robin could understand Dickon, so his presence was not even disturbing. Každý červenka dokázal Dickonovi rozumět, takže jeho přítomnost ani nebyla rušivá.

But at the outset it seemed necessary to be on guard against the other two. Ale zpočátku se zdálo, že je nutné být na pozoru před těmi dvěma. In the first place the boy creature did not come into the garden on his legs. Zaprvé, chlapecká bytost nepřišla do zahrady na nohou. He was pushed in on a thing with wheels and the skins of wild animals were thrown over him. Byl natlačen na věc s koly a byly přes něj přehozeny kůže divokých zvířat. That in itself was doubtful. To samo o sobě bylo pochybné. Then when he began to stand up and move about he did it in a queer unaccustomed way and the others seemed to have to help him. Když se pak začal zvedat a pohybovat se, udělal to podivným nezvyklým způsobem a ostatní mu zřejmě museli pomoci. The robin used to secrete himself in a bush and watch this anxiously, his head tilted first on one side and then on the other. Červenka se schovávala v křoví a úzkostlivě to sledovala s hlavou nakloněnou nejprve na jednu a pak na druhou stranu. He thought that the slow movements might mean that he was preparing to pounce, as cats do. Myslel si, že pomalé pohyby by mohly znamenat, že se připravuje ke skoku, jako to dělají kočky. When cats are preparing to pounce they creep over the ground very slowly. Když se kočky chystají vrhnout se, plíží se po zemi velmi pomalu. The robin talked this over with his mate a great deal for a few days but after that he decided not to speak of the subject because her terror was so great that he was afraid it might be injurious to the Eggs. Červenka o tom se svou družkou několik dní hodně mluvila, ale poté se rozhodl o tom nemluvit, protože její hrůza byla tak velká, že se bál, že by to mohlo Vejci ublížit.

When the boy began to walk by himself and even to move more quickly it was an immense relief. Když chlapec začal sám chodit a dokonce se i rychleji pohybovat, byla to nesmírná úleva. But for a long time—or it seemed a long time to the robin—he was a source of some anxiety. Ale po dlouhou dobu – nebo to července dlouho připadalo – byl zdrojem určité úzkosti. He did not act as the other humans did. Nejednal jako ostatní lidé. He seemed very fond of walking but he had a way of sitting or lying down for a while and then getting up in a disconcerting manner to begin again. Zdálo se, že se velmi rád prochází, ale měl způsob, jak chvíli sedět nebo ležet a pak znepokojivě vstát, aby mohl začít znovu.

One day the robin remembered that when he himself had been made to learn to fly by his parents he had done much the same sort of thing. Jednoho dne si červenka vzpomněla, že když ho jeho rodiče přiměli naučit se létat, dělal téměř totéž. He had taken short flights of a few yards and then had been obliged to rest. Absolvoval krátké lety o délce několika yardů a pak musel odpočívat. So it occurred to him that this boy was learning to fly—or rather to walk. A tak ho napadlo, že se tento chlapec učí létat – nebo spíše chodit. He mentioned this to his mate and when he told her that the Eggs would probably conduct themselves in the same way after they were fledged she was quite comforted and even became eagerly interested and derived great pleasure from watching the boy over the edge of her nest—though she always thought that the Eggs would be much cleverer and learn more quickly. Zmínil se o tom své družce, a když jí řekl, že Vejce se po vylíhnutí budou pravděpodobně chovat stejně, docela ji to utěšilo a dokonce se o to dychtivě zajímala a měla velké potěšení z pozorování chlapce přes okraj svého hnízda – i když si vždy myslela, že Vejce budou mnohem chytřejší a budou se učit rychleji. But then she said indulgently that humans were always more clumsy and slow than Eggs and most of them never seemed really to learn to fly at all. Ale pak shovívavě řekla, že lidé jsou vždy nemotornější a pomalejší než Vejce a zdá se, že většina z nich se nikdy nenaučila létat. You never met them in the air or on tree-tops. Nikdy jste je nepotkali ve vzduchu nebo na korunách stromů.

After a while the boy began to move about as the others did, but all three of the children at times did unusual things. Po chvíli se chlapec začal pohybovat jako ostatní, ale všechny tři děti občas dělaly neobvyklé věci. They would stand under the trees and move their arms and legs and heads about in a way which was neither walking nor running nor sitting down. Stáli pod stromy a pohybovali rukama, nohama a hlavami způsobem, který nebyl ani chůzí, ani běháním, ani sezením. They went through these movements at intervals every day and the robin was never able to explain to his mate what they were doing or tying to do. Procházeli těmito pohyby v intervalech každý den a červenka nikdy nedokázala svému druhovi vysvětlit, co dělali nebo co dělali. He could only say that he was sure that the Eggs would never flap about in such a manner; but as the boy who could speak robin so fluently was doing the thing with them, birds could be quite sure that the actions were not of a dangerous nature. Mohl jen říct, že si je jistý, že Vejce by se nikdy takovým způsobem netřásla; ale protože to s nimi dělal chlapec, který uměl tak plynule robin, ptáci si mohli být zcela jisti, že činy nejsou nebezpečné povahy. Of course neither the robin nor his mate had ever heard of the champion wrestler, Bob Haworth, and his exercises for making the muscles stand out like lumps. Samozřejmě ani červenka, ani jeho družka nikdy neslyšeli o mistrovském zápasníkovi Bobu Haworthovi a jeho cvicích, aby svaly vynikly jako hrudky. Robins are not like human beings; their muscles are always exercised from the first and so they develop themselves in a natural manner. Robins nejsou jako lidské bytosti; jejich svaly jsou vždy procvičovány od začátku, a tak se rozvíjejí přirozeným způsobem. If you have to fly about to find every meal you eat, your muscles do not become atrophied (atrophied means wasted away through want of use). Pokud musíte letět, abyste našli každé jídlo, které jíte, vaše svaly neatrofují (atrofované znamená chřadnutí kvůli nedostatku použití).

When the boy was walking and running about and digging and weeding like the others, the nest in the corner was brooded over by a great peace and content. Když chlapec chodil, pobíhal a kopal a plel jako ostatní, hnízdo v rohu zaplavoval velký klid a spokojenost. Fears for the Eggs became things of the past. Strach o vejce se stal minulostí. Knowing that your Eggs were as safe as if they were locked in a bank vault and the fact that you could watch so many curious things going on made setting a most entertaining occupation. Vědomí, že vaše vejce jsou v bezpečí, jako by byla zavřená v bankovním trezoru, a skutečnost, že můžete sledovat tolik podivných věcí, které se dějí, dělalo z nastavení velmi zábavné zaměstnání. On wet days the Eggs' mother sometimes felt even a little dull because the children did not come into the garden. Ve vlhkých dnech se matka Eggs někdy cítila i trochu nudná, protože děti do zahrady nepřišly.

But even on wet days it could not be said that Mary and Colin were dull. Ale ani ve vlhkých dnech se nedalo říci, že by Mary a Colin byli nudní. One morning when the rain streamed down unceasingly and Colin was beginning to feel a little restive, as he was obliged to remain on his sofa because it was not safe to get up and walk about, Mary had an inspiration. Jednoho rána, když déšť bez ustání stékal dolů a Colin se začínal cítit trochu neklidně, protože musel zůstat na pohovce, protože nebylo bezpečné vstát a projít, dostala Mary inspiraci.

“Now that I am a real boy,” Colin had said, “my legs and arms and all my body are so full of Magic that I can't keep them still. "Teď, když jsem skutečný chlapec," řekl Colin, "moje nohy, ruce a celé mé tělo jsou tak plné magie, že je nedokážu udržet v klidu. They want to be doing things all the time. Chtějí dělat věci pořád. Do you know that when I waken in the morning, Mary, when it's quite early and the birds are just shouting outside and everything seems just shouting for joy—even the trees and things we can't really hear—I feel as if I must jump out of bed and shout myself. Víš, že když se ráno probudím, Mary, když je docela brzy a ptáci venku jen křičí a všechno se zdá být jen radostným křikem – dokonce i stromy a věci, které ve skutečnosti neslyšíme – mám pocit, že musím vyskočit z postele a zakřičet. If I did it, just think what would happen!” Kdybych to udělal, jen si pomysli, co by se stalo!"

Mary giggled inordinately. Mary se nepřiměřeně zachichotala.

“The nurse would come running and Mrs. Medlock would come running and they would be sure you had gone crazy and they'd send for the doctor,” she said. "Sestra by přiběhla a paní Medlocková by přiběhla a oni by si byli jisti, že jste se zbláznili, a poslali by pro doktora," řekla.

Colin giggled himself. Colin se zachichotal. He could see how they would all look—how horrified by his outbreak and how amazed to see him standing upright. Viděl, jak budou všichni vypadat – jak zděšeni jeho výbuchem a jak ohromeni, když ho vidí stát vzpřímeně.

“I wish my father would come home,” he said. "Přál bych si, aby se můj otec vrátil domů," řekl. “I want to tell him myself. "Chci mu to říct sám." I'm always thinking about it—but we couldn't go on like this much longer. Pořád o tom přemýšlím – ale takhle jsme už dlouho pokračovat nemohli. I can't stand lying still and pretending, and besides I look too different. Nevydržím ležet a předstírat, a navíc vypadám příliš jinak. I wish it wasn't raining today.” Přál bych si, aby dnes nepršelo."

It was then Mistress Mary had her inspiration. Tehdy se inspirovala paní Mary.

“Colin,” she began mysteriously, “do you know how many rooms there are in this house?” "Coline," začala tajemně, "víte, kolik pokojů je v tomto domě?"

“About a thousand, I suppose,” he answered. "Asi tisíc, předpokládám," odpověděl.

“There's about a hundred no one ever goes into,” said Mary. "Je jich asi sto, do kterých nikdo nikdy nevstoupí," řekla Mary. “And one rainy day I went and looked into ever so many of them. „A jednoho deštivého dne jsem šel a podíval se na tolik z nich. No one ever knew, though Mrs. Medlock nearly found me out. Nikdo to nikdy nevěděl, i když mě paní Medlocková málem našla. I lost my way when I was coming back and I stopped at the end of your corridor. Když jsem se vracel, ztratil jsem směr a zastavil jsem se na konci vaší chodby. That was the second time I heard you crying.” To bylo podruhé, co jsem tě slyšel plakat."

Colin started up on his sofa. Colin se zvedl na pohovce.

“A hundred rooms no one goes into,” he said. "Sto místností, do kterých nikdo nechodí," řekl. “It sounds almost like a secret garden. „Zní to skoro jako tajná zahrada. Suppose we go and look at them. Předpokládejme, že se na ně půjdeme podívat. Wheel me in my chair and nobody would know we went.” Otočte mě na židli a nikdo by nevěděl, že jsme šli."

“That's what I was thinking,” said Mary. "To jsem si myslela," řekla Mary. “No one would dare to follow us. "Nikdo by se nás neodvážil následovat." There are galleries where you could run. Jsou tam galerie, kde se dalo běhat. We could do our exercises. Mohli bychom dělat naše cvičení. There is a little Indian room where there is a cabinet full of ivory elephants. Je tam malý indický pokoj, kde je skříň plná slonů ze slonoviny. There are all sorts of rooms.” Jsou tam všemožné pokoje.”

“Ring the bell,” said Colin. "Zazvoň na zvonek," řekl Colin.

When the nurse came in he gave his orders. Když sestra vešla, vydal rozkazy.

“I want my chair,” he said. "Chci svou židli," řekl. “Miss Mary and I are going to look at the part of the house which is not used. „Slečna Mary a já se podíváme na část domu, která není využívána. John can push me as far as the picture-gallery because there are some stairs. John mě může dotlačit až do galerie, protože tam jsou nějaké schody. Then he must go away and leave us alone until I send for him again.” Pak musí odejít a nechat nás na pokoji, dokud pro něj znovu nepošlu."

Rainy days lost their terrors that morning. Deštivé dny toho rána ztratily hrůzu. When the footman had wheeled the chair into the picture-gallery and left the two together in obedience to orders, Colin and Mary looked at each other delighted. Když lokaj odvezl křeslo do obrazárny a nechal oba spolu, aby poslouchali rozkazy, Colin a Mary se na sebe potěšeni podívali. As soon as Mary had made sure that John was really on his way back to his own quarters below stairs, Colin got out of his chair. Jakmile se Mary ujistila, že John je skutečně na cestě zpět do svého pokoje pod schody, Colin vstal ze židle.

“I am going to run from one end of the gallery to the other,” he said, “and then I am going to jump and then we will do Bob Haworth's exercises.” "Budu běhat z jednoho konce galerie na druhý," řekl, "a pak skočím a pak uděláme cvičení Boba Hawortha."

And they did all these things and many others. A dělali všechny tyto věci a mnoho dalších.