GoStudy 17 - Jak se orientuju ve městě (A1/A2)

Ahoj všem studentům. Ahoj všem studentům češtiny. Ahoj všem, kdo poslouchá podcast Učíme se česky. Ahoj všem, kdo se učí česky.

Už je tady září a pomalu končí léto a přichází podzim. Na podzim chodí lidi po městě, chodí do kavárny a chodí po ulicích a do obchodu. Já také ráda chodím. Chodím po městě. Chodím po Praze a chodím i po jiných městech. Ráda chodím v zahraničí. Raději chodím, než jezdím. Preferuju chůzi. Ráda chodím pěšky.

Ale vy nemusíte chodit pěšky. Ve městě můžete jezdit. Jezdit můžete metrem, tramvají a autobusem. V Praze jezdí 3 linky metra. Linka nebo trasa má svoje písmeno a svou barvu. Jedna linka se jmenuje A a je zelená, druhá linka se jmenuje B a je žlutá. Třetí se jmenuje C a je červená. Já bydlím na červené lince a často jezdím červenou linkou. Jestli chcete vidět Pražský hrad a historické centrum, pojedete linkou A. Můžete vystoupit přímo na stanici Hradčanská. Ta je blízko Pražského hradu.

Systém pražského metra je lehký. Můžete se dobře orientovat v systému pražského metra. Všude jsou napsané informace, všude jsou plánky a mapy a všude jsou také automaty na lístky. Lístky v Praze koupíte v automatu na lístky. Lístek taky můžete nazvat jízdenka. Jestli chcete jízdenku na půl roku nebo na celý rok, tak ta kartička se jmenuje Lítačka.

Tramvaje, metro i autobusy v Praze jezdí podle jízdního řádu. Jízdní řád je napsaný na každé zastávce. Místo, kde nastupujete do metra se nazývá stanice. Místo, kde nastupujete do tramvaje nebo autobusu se nazývá zastávka. Na zastávce i stanici můžete nastoupit do metra, do tramvaje a do autobusu, ale můžete i vystoupit z metra, z tramvaje a z autobusu.

V jízdním řádu vidíte, kdy autobus nebo tramvaj přijíždí a kdy odjíždí. Je tam přesný čas příjezdu a odjezdu. V Praze nemají autobusy a tramvaje velké zpoždění. Jezdí včas.

Když vstupujete do autobusu nebo tramvaje nebo i do metra, musíte si svůj lístek nebo svou jízdenku označit.

Kdo jede bez lístku, tak to je černý pasažér. Může ale přijít člověk, který se jmenuje revizor. Revizor kontroluje vaše jízdenky. Když nemáte jízdenku a zastaví vás revizor, budete platit. Peníze, které platíte, protože jezdíte na černo, to je pokuta. Pokutu platíte, když nemáte jízdenku.

Taky můžete mít aplikaci v telefonu a můžete si tam najít jízdní řád. Dobře taky funguji Google mapy.

Kdo nechce jezdit tramvají, autobusem a metrem, může jezdit taxíkem. Taxíky mají taky svoje aplikace. Jezdit taxíkem je lehké a už to není tak drahé. Já někdy jezdím taxíkem, když spěchám. Otevřu aplikaci a v telefonu vyberu adresu, kde jsem a vyberu adresu, kam chci jet. Jednou kliknu a taxík už jede. Když mě taxík doveze do cíle, tak řidič taxíku jednou klikne a dostane moje peníze z mojí karty. Řidič je člověk, který řídí auto.

Ale já raději chodím pěšky. Ráda se procházím městem. Mám ráda městský život. Já jsem prostě městská holka. Mám ale jeden problém. Jeden docela velký problém. Nemám orientační smysl, vůbec se neumím orientovat ve městě. Nevím, kde jsem, nerozumím tomu, jak se dostat na správné místo, na místo, které potřebuju. Vůbec se neorientuju v mapách. Pomáhají mi mapy v mobilním telefonu. Bez nich nemůžu sama nikam jít.

Často se stává, že zabloudím. Zabloudit znamená ztratit se, nevědět, kde jste. Když nevím, kde jsem, zeptám se nějakého člověka. Lidi vám můžou pomoct. Můžete se zeptat: Kde jsem? Jak se dostanu na náměstí? Kde je náměstí? Která tramvaj jede na náměstí? Který autobus jede na náměstí? Kterým metrem se dostanu na náměstí. Na které stanici nebo zastávce musím vystoupit?

A když mi lidi pomáhají, jsem ve stresu.

Nevím, kde je nahoře, kde je dole, kde je vlevo a kde vpravo. Jsem ve stresu, když mi někdo říká: Je to blízko. Půjdete rovně 5 minut, potom zahnete doleva a na první křižovatce půjdete rovně. Projdete kolem banky a jste na místě.

V takové situaci vím, že nic nevím. Nevím, kam mám jít. Prostě nemám žádný orientační smysl. Nevím, kam jít doleva, nevím, kam jít doprava a neumím chodit rovně.

Často musím jít zpátky, často se musím vracet. Znovu se ptát a znovu hledat cestu. Můj muž se směje, je to pro něj veselé. On má výborný orientační smysl. Vždy najde cestu, vždy bez mapy a bez telefonu. Mapu má v hlavě. Říká, že chodit se mnou venku je zábavné, protože jedno místo je pro mě vždy nové. I když už jsem tam byla sto krát.

Je dobré mít někoho, kdo vám pomůže, kdo vás nenechá samotnou, kdo vám ukáže cestu. Je prostě dobré nechodit po světě sám. A teď milí studenti “ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají” a dnešní díl podcastu je na konci.

Uslyšíme se zase za 10 dní a budeme spolu cestovat. Těším se na vás a pamatujte si! Není dobré jezdit na černo.