Why stories work in language learning? (in Czech with CZE/EN subtitles)

Nazdárek. Zdravím. Jak to jde?

V dnešním videu nebudu mluvit extrémně pomalu česky. Budu mluvit tak normálně.

A také nebudu přemýšlet nad tím, jestli používám komplikovaná slova nebo jiná jednodušší slova.

A proto ti dopuručuju, tady dole si zapni české nebo anglické titulky.

A taky protože teď v listopadu jsem v osmém měsíci těhotenství,

tak je někdy pro mě těžší dýchat. A proto se omlouvám, že možná budu mít problémy s dýcháním.

Nicméně! Protože budu dneska mluvit o příbězích,

tak na začátek pro tebe mám příběh.

O Albertovi.

Alberto je dinosaurus.

A pochází z Itálie.

A Alberto se chce naučit česky,

protože chce mluvit s kamarády česky a chce taky porozumět české populární kultuře.

No a tak...jde a jde...

A zapíše se do kurzů češtiny.

Na první lekci přijde paní učitelka.

To je paní učitelka. To je velryba.

Hmmm...Já jsem paní učitelka češtiny.

A ona napíše na tabuli:

Dneska studujeme akuzativ.

Když je -a, v akuzativu je -u.

Když je normálně -e, v akuzativu je -i.

No,

a potom Alberto dostane spoutu papírů,

kde jsou cvičení a píše. -a na -u, -e na i...

A trénuje akuzativ.

Za týden

přijde na další lekci.

A už neví, jestli je tam -a, -u, -i nebo jaké písmeno.

Všechno zapomněl a navíc to nebyla zábava.

Tak se rozhodne, že zkusí jinou školu.

A zapíše se do kurzu,

kde trénují dialogy.

Tady je slon Jonáš.

A oni trénují dialogy.

Dostanou předepsané dialogy

A Alberto říká: Dobrý den.

Já jsem Alberto. Jsem z Itálie. Těší mě. A co vy?

Dobrý den. Já jsem slon Jonáš. Já jsem z Ameriky.

Taky mě těší.

No a trénují dialogy.

Ve dvou. Jako lepší reálné situace.

Ale potom Alberto jde za kamarády,

A za prvé bylo hodně těžké se naučit ty fráze.

Musel vynaložit hodně energie.

A za druhé Alberto zjistil, že si moc nepamatuje.

...že učit se fráze nazpamět a mít nějaké stejné dialogy,

že to taky nefunguje.

No a tak Alberto náhodou objeví slowczech.

No a ve slowczech používají příběhy.

Je tam příběh,

kdy na příklad slon Jonáš se zamilluje do žirafy.

A on se přestěhuje z Prahy do Brna, protože je hrozně moc zamilovaný.

Nebo taky příběh o Robinu Hoodovi.

A Robin Hood se snaží mít nějakou efektivní byznys strategii ve svém lesním obchodě.

A nebo taky čte a poslouchá příběh o místních křeččích závodech.

A šampion je velmi silný a rychlý křeček.

A Alberto miluje ty příběhy.

A pomalu a nenáročně a nenásilně se učí česky.

A hlavně! Moc ho to baví!

Mimochodem tyhle příběhy, které jsem zmiňovala,

ty můžeš najít v audio kurzu: Learn czech cases with stories.

A nebo! Teď je nový audio plus video kurs: Czech prefixes with stories.

Tam je třeba i Eliška Dion, která zpívá: My czech will go on...

A Robin Hood atd. :-D

No, ale zpátky k našemu příběhu,

kdy Alberto zjistil, že příběhy jsou moc zábavné

a nenáročné a baví ho.

Samozřejmě! Slowczech není perfektní. Slowczech není jedna jediná metoda. Slowczech není jedna jediná možnost.

Za prvé: Slowczech má osmnáct lektorek. Každá je jiná.

A každá nabízí jiné možnosti a jiné přístupy.

A za druhé také ty máš jiné představy, máš jiné cíle, jiné metody. Něco funguje. Něco nefunguje.

A to co ty potřebuješ, to je vzít nějakou metodu, kterou slowczech nabízí

Otestovat.

Nechat nějaký čas...Testovat...

No a potom si říct nebo potom zjistit,

...funguje, nefunguje.

No a když funguje...you stick to it...držíš se té metody zuby nehty!

A učíš se pomalu a pomalu česky víc a víc.

No a ta jedna metoda, o které chci dneska mluvit, jsou tedy příběhy nebo story telling, language learning with stories, TPR atd.

Takže: příběhy :-D

Co potřebujeme, když se chceme učit česky efektivně a normálně?

Potřebujeme příběh, kterému rozumíme.

Už před více jak padesáti lety Stephen Krashen a Noam Chomsky vyvinuli teorie o tom, jak se učit jazyk.

A je to "Theory of language acquisition"a nebo taky: "Comprehensible input hypothesis".

A oni říkají,

že jazyk se učíme nejlépe, když rozumíme tomu, co nám lidé říkají

a ne jak to říkají.

Takže mě je jedno, jestli je tam -a, -e, -u nebo -i.

Je mi jedno, jestli je to present perfect nebo past perfect.

Prostě rozumím tomu jazyku. Rozumím tomu, co mi ten druhý v té komunikační situaci říká.

A tak se můj mozek učí normálně přirozeně a nemusí vyvinout hodně energie,

aby si zapamatoval spousty věcí.

Takže můj mozek má rád příběhy.

Proč má rád příběhy?

Z historického hlediska my jsme si už asi před sto tisíci lety začali předávat znalosti, zkušenosti, informace z generace na generaci skrz příběhy.

Takže my jsme si vyprávěli příběhy

a předávali znalosti.

Potom asi před sedmadvaceti tisíci lety jsme ty příběhy začali malovat na zeď v jeskyni.

A asi před třemi tisíci pěti sty lety jsme ty příběhy začali taky psát.

No a potom před asi sto lety jsme vynalezli gramatické knihy a cvičebnice.

Takže z historického hlediska co je nejstarší a nejpřirozenější pro mozek?

To jsou samozřejmě příběhy.

Takže to je první důvod, proč příběhy fungují.

Protože mozek je má rád. Protože je zná už sto tisíc let.

Za druhé: příběhy fungují, protože jsou mocné.

Oni opravdu umí změnit to, jak my přemýšlíme o světě.

Příběhy za prvé: umí dobře prodávat.

Na příklad: Ty jdeš do kina na Jamese Bonda.

A James Bond to je sexy hoch...:-D

...a fešák:-D

A vždycky vyhraje a sluší mu to .-D

A je takový...je krasavec atd.

No a ty potom na konci filmu ty se chceš cítit jako James Bond.

Tak si říkáš: Co já můžu udělat, abych se cítil víc jako James Bond?

Hmm...

Já si koupím hodinky,

které vypadají nebo které jsou podobné těm, které nosí James Bond.

No a koupím si nějakou věc, která ukazuje čas a která stojí pět tisíc euro (třeba).

Takže za prvé: příběhy jsou mocné. Oni dobře prodávají.

Za druhé: příběhy formují společnost.

Na příklad náboženství nám skrz příběhy říkají, jak se máme chovat a jak se nemáme chovat.

Známe příběh o Mohamedovi, o Ježíšovi.

A my se skrz příběhy toho, co někdo udělal,

tak skrz ty příběhy se učíme, co my bychom taky měli nebo neměli dělat.

Takže příběhy formují společnost.

A za třetí: příběhy formují i nás samotné jedince a to už od dětství.

Kdy my se skrz příběhy, skrz pohádky ...my se učíme, jak funguje svět mimo náš dům.

Jak funguje svět, který je za dveřmi našeho bytu.

Učíme se, jak funguje naše kultura.

Co je etické nebo jak bychom se měli chovat k sousedům.

A to všechno se učíme z pohádek a z příběhů.

Takže příběhy formují nás jako jedince a to už od malá.

No! Ale? Proč jsou příběhy tak mocné?

Proč na nás tak působí?

Asi víš nebo znáš odpověď a to jsou hormony.

Příběhy, ty správné příběhy, zvedají hladinu dopaminu, oxytocinu a endorfinu.

Dopamin...když posloucháme příběh a ten příběh tahle začíná a pak je nějaká zápletka

a ty přemýšlíš...

Umře? Neumře?

A co řekne?

A co se stane?

A bude svatba?

A jo...Pozor! Pozor!

A tak přemýšlíš. Jsme v očekávání, co se stane za pět sekund, za minutu.

A díky tomu náš dopamin nebo hladina dopaminu jde nahoru.

A my když máme vyšší hladinu dopaminu,

tak se lépe soustředíme. Máme lepší paměť.

Lépe si věci pamatujeme.

A...a...a...a....:-D

Jsme více motivovaní.

Což je velmi důležité proto, když se učíme jazyk.

Dopamin tady (Eliška ukazuje)...znamená efektivnější učení se jazyka.

Za druhé: když se učíme nebo posloucháme jenom. Posloucháme příběh, vidíme příběh,

tak se nám zvedá hladina oxytocinu.

Na příklad možná znáš takový smutný, velmi smutný, příběh, kde je jenom šest slov.

Anglicky:

Je to: Bought baby shoes but never used.

A ty si představuješ, co se děje.

A hladina tvého oxytocinu roste,

protože ty cítíš empatii.

Je ti smutno.

Představuješ si to miminko,

které se nenarodilo.

Nebo které zemřelo.

A najednou cítíš lepší nebo větší nebo pevnější spojení s příběhem nebo se mnou,

když já ti vyprávím ten příběh.

Takže díky vyšší hladině oxytocinu my jsme empatičtější

a potom ty se ke mně chceš vrátit.

Chceš další příběh. Nebo cítíš lepší, plyšší, pevnější spojení.

No a třetím hormonem je endorfin.

Endorfiny všichni známe.

A díky endorfinům, když máme vyšší hladinu endorfinu, tak jsme méně ve stresu,

jsme kreativnější a jsme pozitivnější.

Takže příběhy mocně, silně působí na naše hormony.

A díky dopaminu, oxytocinu a endorfinu můžeme se lépe učit jazyky.

Takže proto ty příběhy fungují.

Také z historického hlediska už sto tisíc let tu máme příběhy.

A příběhy jsou mocné, ať už prodávají nebo formují nás nebo společnost.

A toto platí pro jakoukoliv oblast v životě,

ale platí to samozřejmě taky pro jazyky, pro češtinu, proto o tom dneska mluvíme.

Protože když se chceš učit slova, chceš se učit nové kontexty

nebo nějaké gramatické struktury nebo koncovky,

tak to všechno se naučíš lépe, přirozeněji bez vynaložené energie jak Alberto, když se budeš učit přes příběhy.

A já rozumím tomu,

že my jako dospělí si říkáme,

to je divné,

vždyť to musí být těžké. A my věříme tomu, že když se chceme něco naučit, něco dokázat, že to musí být těžké.

A ta cesta je strmá a je tam křoví a šutry a balvany a překážky.

Ale to není pravda.

Když budeme věřit tomu, že se můžeme učit přes příběhy,

tak jak tomu je už přes sto tisíc let,

tak to nebude těžké, bude to jednoduché a bude nás to bavit.

A to je to, co ti ve slowczech chceme ukázat.

Chceme ti ukázat další možnosti, které tě budou v té češtině bavit.

Jako třeba příběhy, které jsou v: Learn czech cases with stories.

A nebo teď v novém kurzu: Czech prefixes with stories.

A díky příběhům ty se můžeš učit opravdu jako Alberto.

A na závěr, protože já miluju příběhy...

Napiš mi dolů do komentáře,

co si myslíš ty?

A jestli taky už nějak používáš příběhy, když se učíš česky?

A taky mi napiš,

jaký příběh si pamatuješ z dětství.

Jaký příběh tě ovlivnil? Jaký příběh ti hodně dal? A proč zrovna tento příběh?

Napiš dolů. Jsem moc zvědavá!

A teď už: Měj se hezky! Uč se česky! A Čau! :-D