III. POSLEDNÍ MANÉVR Pan Hawkins byl velmi rád, že ho druhý. den navštívili Karel a Petr Kipovi. Byl šťasten, že jeho intervence u firmy Arnemniden měla úspěch. Bratři mu za to nemusí děkovat... Všechny své volné peníze i všechen svůj vliv jim dává k dispozici... Cožpak jim není neobyčejně zavázán?
Nat Gibson, který byl právě u pana Hawkinse, se připojil k loďařovi a srdečně bratrům blahopřál. Stal se už společníkem Hawkinsovy firmy. Ale starosti o obchod a pilná práce nemohly zcela zaplašit bolestné vzpomínky na to, co se stalo... Téhož dne se ujal Karel Kip, kterého doprovázel jeho bratr, funkce druhého důstojníka na Skydnamu. Kapitán Fork oba velmi vřele uvítal. Skydnam byl parník o 1200 tunách a o 600 koních. Obstarával pravidelné spojení mezi Hamburkem a různými australskými přístavy. Právě bylo třeba dokončit několik oprav, adaptovat podpalubí a horní palubu, vyčistit kotle a stroje a opravit ještě drobné škody na stěžňoví.
Kapitán Fork ujistil bratry, že všechno bude hotovo do konce týdne. A pak bude nutno naložit náklad.
„To už bude vaší starostí, pane Kipe,“ dodal.
„Nepromarním ani den, ani hodinu, kapitáne,“ odpověděl nový druhý důstojník. „Jen lituji, že se už dnes nemohu nastěhovat do své kabiny.“ „Je to škoda,“ odpověděl kapitán Fork. „Ale jak vidíte, jsou tady dělníci, truhláři a malíři. Deset dnů nebude ani příliš mnoho na to, aby mohli dokončit svou práci... Ale ani vaše, ani moje kabina nejsou v takovém stavu, abychom se tam mohli nastěhovat...“ „Koneckonců na tom tolik nezáleží, pane kapitáne,“ prohlásil Karel Kip. „Budu na palubě už při východu slunce a zůstanu tam až do večera. Nebude záležet jen na mně, bude-li Skydnam hotov odplout čtyřiadvacátého nebo pětadvacátého...“ „Samozřejmě, pane Kipe,“ odpověděl kapitán Fork. „Svěřuji vám svou loď. Když mě budete potřebovat, najdete mě nejspíš v kanceláři firmy Arnemniden.“ Podle tohoto ujednání musel být Karel Kip stále na palubě parníku. Petr se zase snažil navázat obchodní styky. Chtěl navštívit s doporučením pana Hawkinse největší hobartské obchodníky, byl totiž přesvědčen, že by mu tyto styky mohly přinést dobré ovoce.
Mezitím vyšetřování vzbouřenců pokračovalo svým tempem. Bylo svěřeno jednomu soudci, který postupoval podle ustanovení námořního zákoníka.
Flig Balt, který byl zavřen spolu s Lenem Cannonem, nebyl dán do samotky, takže se mohl volně stýkat s ostatními spoluvězni. V tomto vězení byli totiž jen námořníci uvěznění pro porušení kázně nebo obvinění z obyčejných přečinů. Kromě toho tam zavírali námořníky zatčené pro opilství nebo pro rvačku na ulici či v přístavních krčmách.
Sexton, Kyle a Bryce ještě z Hobartu neodešli, ačkoli by to byli rádi udělali. Ale nechtěli nechat Lena Cannona v rukou spravedlnosti a obviněného z tak těžkého zločinu. Byli přesvědčeni, že budou-li předvoláni před soud jako svědci, poradí jim Vin Mod v posledním okamžiku nějakou vhodnou svědeckou výpověď. Vídali se s ním každý den, protože byli také ubytováni v hospodě U čerstvých ryb, v tom strašném zapadáku, kde se Vin Mod přihlásil pod svým vlastním jménem. Byli přesvědčeni, že až projedí a propijí mzdu, kterou dostali, Vin Mod to nějak zařídí a vytáhne je z bryndy, vždyť se za ně už zaručil majiteli krčmy.
Proto se Sexton, Kyle a Bryce ani příliš nesnažili, aby si našli nějaké místo.
„Musíte jen počkat!... Musíte jen počkat!“ opakoval jim stále Vin Mod.
„K sakru, přece to tak nespěchá! Váš přítel Balt si'vás dá zavolat jako svědky, my zavřeme zobák těm, co budou chtít přitížit jemu i vašemu kamarádovi Lenu Cannonovi. Cožpak jsme neměli právo toho Holanďana poslat zpátky do kajuty a vrátit velení lodi tomu slušnému Angličanovi, který byl dosud kapitánem? Samozřejmě že měli!... O to právě usiloval Flig Balt!... A za to má být odsouzen!“ „Ale nevydáváme se tím v nebezpečí,“ namítl Bryce, „že nás taky zatknou jako Cannona?“ „Kdepak,“ prohlásil Vin Mod. „Vy tam budete přece jako svědkové, nic jiného než svědkové... A až se Len Cannon nalodí, aby se vrátil na Nový Zéland nebo jinam, pojedete s ním... Já vám najdu loď, a dobrou loď, kde budete ve společnosti vašeho přítele Balta... A potom se nám naše plány vydaří líp než na Jamesi Cookovi!“ Tímto způsobem hleděl Vin Mod zadržet kamarády Lena Cannona v Hobartu, snad proto, že podle jeho mínění mohli sehrát určitou úlohu v procesu s Fligem Baltem, o jehož osvobození se chtěl pokusit. Zatímco Vin Mod osnoval své podlé pletichy, které mohly bratry Kipy zničit, kdyby se zdařily, Petr a Karel Kipovi nic netušili a zabývali se jen svými záležitostmi.
Naloďování zboží na Skydnam stále pokračovalo pod dozorem druhého důstojníka, také opravy zdárně pokračovaly, takže loď, jak se zdálo, bude moci vyplout v určený den.
Bylo už 19. ledna. Za čtyřiadvacet hodin měl začít proces se vzbouřenci z Jamese Cooka, dalo se očekávat, že skončí ještě týž den, jestliže ovšem nenastanou nějaké komplikace... Za tři dni potom vypluje Skydnam a s ním odjedou do Hamburku i bratři Kipové... Den před procesem bylo možno odpoledne vidět Vina Moda, jak se potlouká kolem vězenÍ. Byl poněkud rozčilený, ačkoli jinak se dovedl dost ovládat: chodil rychle sem tam, vyhýbal se pohledům lidí, mluvil se sebou a divoce gestikuloval. Jistě by bylo zajímavé si poslechnout, co si povídá. Co mohl jen očekávat od toho, že několikrát přejde kolem vrat vězení?... Pokusí se snad dostat se dovnitř, aby se setkal s Fligem Baltem? To ne, to ho nemohlo ani napadnout, protože do vězení nebylo možno jen tak vniknout... Ať už tomu bylo jakkoli, Vin Mod Fliga Balta nespatřil, a Flig Balt také neuviděl Vina Moda. Když nastal večer, podíval se Vin Mod ještě naposled na ponurou vězeňskou budovu a pak šel pomalu do své hospody. Byl stále ponořen do svých úvah a opakoval si: „Ano, ano... To je jediná možnost, jak ho na to upozornit... Ale jestli se to nepodaří... No, ještě jsem předvolán jako svědek já. Budu. mluvit... A co snad neřekne Flig Balt, řeknu sám... Ano... Řeknu to... A bratry Kipy to bude stát krk...“ Ten večer se však Vin Mod nevrátil do hospody U čerstvých ryb, ale zamířil do hostince U velkého starce. Bylo sedm hodin. Celé odpoledne padal jemný a vlezlý déšť. Celá čtvrť byla ponořena v hlubokou tmu, kterou matně prokmitávala plynová světla. Vin Mod vystoupil po schodech ke svému pokoji, aniž ho kdo spatřil, vstoupil dovnitř, vplížil se na balkón a nahlédl oknem, jehož žaluzie nebyly staženy, do pokoje bratří Kipů. Chvilku pozorně naslouchal, protože nezaslechl zevnitř žádný šum, byl jist, že je pokoj prázdný. Právě ten večer totiž byli bratři Kipové u pana Hawkinse a měli se vrátit domů až k desáté nebo k jedenácté hodině. Tato okolnost hrála do rukou Vina Moda, měl tak dost času provést svůj plán a nehrozilo nebezpečí, že bude spatřen.
Ihned se pak vrátil do svého pokoje, otevřel skříň, vyndal z ní různé papíry, hrst piastrů v ceně asi tří až čtyř tisíc malajských liber a nakonec malajskou dýku, kterou Flig Balt zavraždil kapitána Gibsona.
Za několik okamžiků byl už Vin Mod v pokoji bratří Kipů, dostal se dovnitř, aniž musil rozbít okenní tabuli, protože okno bylo pootevřené. Znal velmi dobře zařízení pokoje, poněvadž se tam často díval oknem, když naslouchal, co si Karel Kip povídá se svým bratrem. Nemusel si ani posvítit, to by ho ostatně mohlo prozradit... Dobře věděl, kde který kus nábytku stojí, zvláště kde je stolička s vakem, který bratři zachránili z Wilhelminy. Hned rozvázal řemení vaku, nadzvedl prádlo a vsunul pod ně papíry, piastry a dýku. A pak ho zase zašněroval... „Tak, hotovo!“ zamumlal si pro sebe. Potom vylezl oknem, opatrně je zase přivřel, přešel balkón a vrátil se do svého pokoje. Za chvíli sešel dolů na ulici a zamířil k hospodě U čerstvých ryb. Tam totiž měli na něho čekat Sexton, Kyle a Bryce.
Bylo právě půl osmé, když vstoupil do hospody. Našel tam své kamarády, jak se nalévají... Sexton a Bryce už vypili hezkou řádku visky a džinu a byli už opilí. Neměli však řvavou a rvavou opici, spíše smutnou a ohlupující, takže by byli nemohli pochopit, co by jim Vin Mod řekl, kdyby je potřeboval.
Jen Kyle, kterého asi Vin Mod předem upozornil a s kterým nejraději mluvil, se téměř ani nedotkl kořalky na stole. Když se Vin Mod objevil v místnosti, Kyle hned vstal a šel k němu. Ale Vin Mod mu dal znamení, aby se ani nehnul, a sám si k němu přišel sednout.
V místnosti bylo asi dvacet pijáků. Byli to vesměs námořníci, kteří si vyšli na flám. Seděli tam v dusné atmosféře u stolu pod lampou. Každou chvíli vstoupil do místnosti nebo vyšel ven nějaký opilec. Byl tam takový hluk, že se mohlo klidně hovořit šeptem a nikdo nepovolaný to nezaslechl. Ostatně stůl, u kterého seděl Kyle, stál v nejtemnějším koutě místnosti. Vin Mod si přisedl k svému kamarádovi a řekl mu: „Už jste tady asi hodinu, ne?“ „Ano, čekám na tebe, jak jsme se smluvili...“ „A ostatní se neudrželi a museli chlastat...“ „No, no. Jen považ, že tu čekáme už hodinu...“ „A ty?“ „Já... já jsem si jen nalil, ale ani jsem se toho nedotkl!“ „Dobrá!... Jestli jsi nepil dřív, teď se už můžeš napít...“ „Tak na tvé zdraví!“ odpověděl Kyle, uchopil sklenici a chtěl se napít. Ale Vin Mod ho chytil za ruku a přinutil ho, aby sklenici zase postavil.
„Ty mi teda nedovolíš, abych se napil?“ otázal se Kyle.
„Ne... Ale chci, abys dělal, jako že piješ, abys vypadal, že ses řádně nachlastal...“ „A pročpak,Mode?“ „Musíš dělat opilého... Pak vstaneš, projdeš místností a budeš se rvát se všemi, co jsou tady, budeš pořád vyhrožovat, že všechno roztřískáš, až hospodský nakonec zavolá policii. Ta tě musí odvést do vězení...“ „Do vězení?“ Kyle opravdu nevěděl, co tím Vin Mod myslí. Dělat opilého, to se mu zdálo divné, ale nechat se odvést do vězení pro výtržnost, to se mu už vůbec nelíbilo.
„Dobře poslouchej!“ řekl mu Vin Mod. „Potřebuju tě z určitých důvodů... Jestli se ti to podaří a zahraješ tu úlohu jaksepatří, vynese ti to moc peněz...“ „A není při tom žádné riziko?“ „Snad dostaneš několik ran do zad, ale zato budeš mít pět až šest liber...“ „Pět až šest liber?“ opakoval si Kyle, protože ho tato nabídka silně zaujala. „A co tihle?“ zeptal se Kyle a ukázal na své kamarády.
„Nic...,“ odpověděl Vin Mod. „Vždyť vidíš, že by ani nepochopili, ani by nebyli schopni něco udělat...“ A vskutku žádný z nich ani Vina Moda nepoznal, když k nim přisedl. Neviděli, neslyšeli. Mechanicky zdvihali sklenice, vyprazdňovali je a pak je stavěli na stůl. Sexton si říkal něco opile pro sebe nebo. si prozpěvoval nějakou námořnickou odrhovačku a doprovázel ji ranami pěstí do prázdna.
Bryce napolo ležel na stole a měl oči téměř zavřeny, bylo vidět, že co nejdřív usne jako pařez.
Mezitím rámus stále rostl. Jedna skupina opilců volala na druhou a navzájem se provokovaly pro nic za nic. Hospodský, který byl ovšem na takové zákazníky zvyklý, chodil sem tam a jen naléval ty své břečky.
„Tak oč vlastně jde?“ začal Kyle a přisedl blíže k Vinu Modovi.
„Musím něco vzkázat našemu kamarádovi Fligu Baltovi,“ odpověděl Vin Mod. „Ale protože je ve vězení, musíme tam za ním...“ „Ještě dnes večer?“ „Jo, dnes večer. .. Zítra se sejde soud a pak/by bylo už pozdě. Proto nesmíme ztrácet čas... Počítám s tebou. Musíš si zahrát na opilého...“ „Ale přitom nesmím pít...“ „Ano, Kyle, přitom nesmíš pít... Nebude to přece tak těžké... Vstaneš, budeš řvát, začneš se prát s ostatními... popřípadě budeš do nich třískat...“ „A co když mě někdo pořádně praští...“ „Tak já mu to oplatím dvojnásob...,“ odpověděl Vin Mod. Po těchto slovech přestal Kyle váhat, protože mu na nějaké té ráně tak moc nezáleželo. Jen podotkl: „Ale když se musíme dorozumět s Fligem Baltem, proč tam mám jít já, a ne ty?“ „Neodmlouvej, Kyle,“ odsekl Vin Mod, který už začínal být netrpělivý. „Musím být na svobodě, až budou Fliga soudit... Když se člověk dostane do vězení, musí tam přece zůstat asi čtyřiadvacet hodin... A já, opakuju to znova, musím zůstat na svobodě...“ Vin Mod použil nakonec posledního argumentu: sáhl do kapsy, vytáhl z ní jednu libru a vtiskl ji námořníkovi do ruky. „Ale to je jen splátka...,“ řekl. „Ostatek dostaneš, hned jak tě propustí...“ „A až mě propustí... najdu tě...“ „Tady každý večer...“ „Platí,“ odpověděl Kyle. „A teď si musím vypít sklenku džinu na kuráž... Pak budu dělat opilého, to budeš koukat!“ Pozvedl sklenici ostré,pálivé kořalky a vyprázdnil ji naráz. „Ale už máš nejvyšší čas,“ podotkl Vin Mod. „A teď dobře poslouchej... Mohl jsem napsat Fligu Baltovi, co mu chci vzkázat... Ty bys mu mohl ten papírek odevzdat... Ale kdyby to někdo u tebe našel, bylo by všechno ztraceno... A jde vlastně o několik slov... Určitě je nezapomeneš... Až tě policajti dovedou do vězení, snaž se co nejdříve setkat s Fligem Baltem... Kdyby se ti to nepodařilo ještě dnes večer, musí to být na každý způsob zítra, dříve než ho předvedou před soud...“ „Platí, Mode,“ odpověděl Kyle. „A co mám teda od tebe vyřídit?“ „Jen mu řekneš, že je všechno hotovo... Že může směle obvinit...“ „Koho?“ „To on moc dobře ví!“ „Dobrá, Mode,“ odpověděl Kyle. „A teď budu nejopilejší ze všech poddaných Jejího Veličenstva...“ Kyle vstal a začal vrávorat... Padal, zase vstával a chytal se stolů. Cestou vyhrožoval všem pijákům a ti mu opláceli ranami. Nadával hospodskému, protože mu nechtěl nalít. Pak do něho najednou tak prudce vrazil, že hostinský vypadl pootevřenými dveřmi na ulici. Vzteky bez sebe začal tam volat o pomoc... Hned přiběhli dva tři strážníci a vrhli se na Kylea. Ani se moc nebránil, protože se bál, že ho ztlučou. Nakonec ho chytli a odvedli za pokřiku davu do přístavního vězenÍ. Vin Mod šel nenápadně za ním. Když spatřil, že se za Kylem zavřela vrata vězení, vrátil se do krčmy U čerstvých ryb.
