Kapitola VI. V Elgorské zátoce Práce s uvolněním lodi se tedy úplně zdařily; ale s nimi nebylo ukončeno všechno. Chybělo ještě mnoho do toho, aby byl škuner úplně bezpečný v tomto vyhloubeném zálivu na pobřeží mysu sv. Bartolomea.
Byl tam příliš odkrytý a příliš vydán napospas příboji širého moře a severovýchodním větrům. V době rovnodenních bouří by nebyl na této zastávce obstál ani čtyřiadvacet hodin.
Kongre, kterému to bylo známo, se proto chystal opustit zátoku a využít už zítřejšího odlivu, aby se s jeho přispěním dostal až do le Maireovy úžiny.
Především však bylo nutné dokončit ohledání lodi a zjistit stav jejího trupu uvnitř. Až už nepodléhalo pochybnosti, že do lodi neteče, mohlo přece, ne-li plaňkové obložení, aspoň žebroví být nárazem poroucháno, a v takovém stavu by bylo nebezpečné odvážit se delší jízdy.
Kongre tedy nařídil svému mužstvu, aby hned přiložilo ruku k dílu a přemístilo přítěž, která plnila podpalubí až k lodnímu břichu obou boků. Protože nebylo třeba ji z lodi skládat, byl ušetřen i čas i práce, hlavně čas, kterým bylo v nejistém položení, v jakém byla Maule zvláště nutné šetřit.
Staré železo, z něhož se přítěž skládala, bylo nejprve přeneseno na záď lodního spodku, aby bylo možné prohlédnout přední část plaňkování. Tuto prohlídku nechal Kongre pečlivě vykonat, a to Carcantem a Chilanem, jménem Vargaz, který kdysi pracoval jako tesař ve valparaíských loděnicích a v tomto řemesle se dobře vyznal.
V části mezi přední stěnou a stěžňovým hnízdem nebyla shledána trhlina. Boky, žebroví, lem, vše bylo v dobrém stavu. Ve vrhu na písek byly škody uchráněny měděnými pláty, kterými byly pobity.
Když byla přítěž přehozena zezadu do přední části lodi, ukázalo se, že také prostor kolem stožáru neutrpěl úraz. Palubní podpory nebyly ani zohýbány, ani nachýleny a také žebřík, který vedl k otvoru pro světlo, nebyl ze svého místa posunutý.
Obrátili tedy ještě pozornost k poslední třetině podpalubí, ke sklenutí lodní zádi a k stevenu.
Zde odhalili dost značnou poruchu. Nikoliv trhlinu, ale bylo prolomeno žebroví levého boku na délce půldruhého metru. Loď patrně, než byla vržena na písek, narazila na úskalí. Voda ovšem nemohla vniknout do lodního spodku, protože lodní obložka se neodtrhla a ani dehtovaná koudel nevypadla ze štěrbin; ale přesto bylo poškození dost veliké, aby mohlo znepokojit námořníka.
Nešlo-li jen o krátkou projížďku za dobré pohody, ale o vážnou plavbu po širém moři, pak byla oprava naléhavě nutná. Ale všechno nasvědčovalo tomu, že bude potřeba k této opravě nejméně týden a to ještě, bude-li po ruce potřebný materiál a nutné nástroje.
Radostná "hurá", kterým byla pozdravena uvolněná Maule, ustoupilo novému klení a zlořečení, když Kongre a jeho kumpáni poznali, na čem jsou. Copak není škuner vůbec k potřebě? Copak jim opět selhala naděje, že by konečně mohli uniknout ze Státního ostrova, jak se už těšili?
"Poškození lodi je vážné," ujal se slova Kongre. "Tak jak je, nemá pro nás Maule cenu, protože by se za bouřlivějšího moře pravděpodobně potopila. Do takového nebezpečí se nemůžeme vydávat, zvláště, když nás děli od ostrovů v Tichém oceánu několik set mil. Kde bychom se chtěli uchýlit! A poškození se dá opravit, a my je opravíme." "Kdepak?" otázal se jeden z Chilanů, netaje se svou nedůvěrou.
"Rozhodně ne tady," přihlásil se svými pochybnostmi druhý. "Tady ne," odpověděl Kongre odhodlaně. "V Elgorské zátoce." Vzdálenost, která je dělila od Elgorské zátoky, mohla Maule urazit ve čtyřiceti osmi hodinách. Pořád podél břehu ostrova, který mohla loď obeplout buď severním, nebo jižním směrem. A tam v jeskyni, kde měli uložené uloupené věci na pobřeží, bylo dost dřeva i potřebných nástrojů.
Zdrží to Maule čtrnáct dní, nebo nejvýš tři neděle. Ale příznivá roční doba potrvá ještě dva měsíce, a stihne-li je nepohoda, až Kongre a jeho druhové odplují od Státního ostrova, stihne aspoň loď, která je spravená ze svých poškození, a bude moci vzdorovat nepřízni počasí.
Ostatně Kongre měl i dříve v úmyslu, pobýt nějaký čas v Elgorské zátoce, jakmile mu bude umožněno opustit mys sv. Bartolomea.
Když ho započatá stavba majáku přinutila uchýlit se svou lupičskou tlupou na druhý konec ostrova, nenechával přece své ukořistěné věci v Elgorské jeskyni proto, aby se pro ně nikdy nevrátil! A tak zamýšlená oprava lodě nepozměnila vlastně jeho plány nejen v tom, že tam, v Elgorské zátoce, musel pobýt trochu déle, než původně chtěl.
Důvěra se zase vrátila mužstvu, které začalo dělat přípravy, aby mohlo se zítřejším odlivem odplout.
Na druhé straně ostrova byla ovšem u majáku stráž. Ale jak mohla přítomnost několika strážců způsobit celé tlupě lupičů vážnější starosti a znepokojení? Kongre se zmínil několika slovy, co v této záležitosti zamýšlí.
"Ještě když jsme tu byli sami," pravil a obrátil se ke Carcaneteovi, "byl jsem pevně odhodlán, zmocnit se Elgorské zátoky. Příjezdem této lodě se na mém úmyslu nic nezměnilo. Nebo nanejvýš to, že se tam nepřiplížíme nepozorovaně vnitrem ostrova, ale že tam vjedeme bez skrývání, otevřeně po moři. Maule tam prostě zakotví Strážci, v nichž naše loď nemůže vzbudit podezření, nás přijmou jako kohokoliv jiného a " Kongre dopověděl pohybem ruky, co nedořekl slovy. Carcante mu rozuměl. A nebylo pochyby, že se zlosynův záměr setká se zdarem. Nebo který zázrak by se byl nemusel udát, aby Vasquez, Moriz a Felipe vyvázli z nebezpečí, které jim hrozilo?
Odpoledně bylo věnováno přípravám odjezdu. Kongre dal zase rovnoměrně přítěž rozházet a řídil nakládání zásob, zbraní a ostatních věcí přinesených k mysu sv. Bartolomea.
Ta práce jim nezabrala mnoho času. Kongre a jeho kumpáni žili od těch dob, co odešli od Elgorské zátoky a to byl už přes rok většinou ze svých zásob, a nebylo divu, že už důkladně seschly. Tu trošku, která jim zbyla, složili v zásobní komoře. Ostatní věci, ložní potřeby, oděvy, náčiní, zlaté a stříbrné mince a předměty uložili, kde se dalo; v kuchyni, v přístěnku pro mužstvo, v podpalubí, kde zbylo ještě dost místa pro lup, složený v jeskyni při vjezdu do Elgorské zátoky.
Krátce řečeno, pospíšili si tak, že o čtvrté hodině odpolední bylo už všechno naloženo a že Maule mohla neprodleně odjet. Ale Kongre se nechtěl odvážit noční plavby kolem pobřeží rozeklaného tolikerým úskalím. Dokonce ještě nebyl ani rozhodnut, dá-li se le Maireovou úžinou, aby dostihl mys sv. Juana.
Rozhodnutí záviselo ve směru větru. Vyhnul by se jí, vál-li by jižní vítr; ochladilo-li by se však a vál-li by vítr od severu, chtěl se pustit úžinou; neboť v tomto případě bylo moudřejší se schovat za jižní břeh ostrova a chránit Maule pevninou. Ale na každý pád nemohla podle Kongreova odhadu ani ta ani ona plavba trvat déle než třicet hodin, počítajíc už noc do toho, kdy Maule stála na kotvách.
Počasí se do večera nezměnilo. Západ slunce byl jasný, a obzor, na němž se stýkala obloha s vodo, tak čistý, že se tam zelený pruh skvěl ještě ve chvíli, kdy zlatá sluneční koule už zmizela z dohledu.
Pěkný večer věštil i slibnou noc. Většina z mužů ji strávil na palubě, jedni na stanovišti, druzí v přídenku. Kongre se ubytoval napravo v kabině kapitána Pailhy, Carcante nalevo v kormidelníkově slabině.
Ale ještě vyšli a několikrát vystoupili na lodní můstek, aby se rozhlédl po nebi i moři a zabezpečili se, že Maule i za největšího odlivu se nemá čeho obávat a že ji pravděpodobně nic nebude překážet v zítřejším odjezdu.
Také východ slunce byl nádherný. Na této šířce je opravdu vzácným jevem, vidět je vystupující z tak jasného obzoru.
Hned v prvních ranních hodinách Kongre vsedl do člunu a přiraziv ke břehu při samém mysu sv. Bartolomea, si proklestil cestu úzkou roklí až na hřeben pobřežní skály.
Z této výše mohl spatřit široširou plochu moře ve třech směrech. Jen k východu mu zavíral rozhled řetěz hor, táhnoucích se od mysu sv. Antonia k mysu Kempe.
Moře ve vjezdu do úžiny bylo daleko neklidnější než v oblasti jižní; vál odtamtud vítr a přibývalo ho.
Jinak nespatřil na moři nic pozoruhodného; ani plachty, ani dým. Nebylo pochyb, že Maule se na své krátké plavbě k mysu sv. Juana nesetká s lodí plující mimo.
Kongre se rychle rozhodl. Z obavy před rostoucím větrem a netroufaje si porouchanou Maule vystavovat vlnobití rostoucímu vždy, když se příliv střídá s odlivem, odhodlal se vyrazit podél jižního břehu ostrova a dosáhnout Elgorské zátoky obeplutím mysu Kempe, Webster, Several a Diego. Na délku jinak nezadal cestě tento směr kolem severního břehu.
Když Kongre sestoupil z výšiny, zamířil k jeskyni a přesvědčil se, že v ní nic nebylo zapomenuto. Teď už nic nemohlo prozradit jejich dosavadní pobyt na západním konci Státního ostrova.
Bylo něco málo po sedmé. Začínající odliv byl na prospěch chystanému výjezdu ze zátoky.
Byla proto ihned vytažena kotva a pověšena na rumpál; na předním stěnu a na stožáru byla pak rozvinuta třírohá plachta, stačící, aby při severovýchodním větru vyvedla Maule z oblasti úskalí.
Kongre zůstal při kormidle, kdežto Carcante dohlížel vpředu. Opatrnosti bylo nejvýš třeba, neboť v deseti minutách, které Maule potřebovala, aby se dostala z rozptýlených skalisek, se několikrát zakymácela a rozkývala podélnými otřesy.
Na Kongreův povel Carcante dal připevnit a rozvinout ještě brigantinu, to je veliká plachta v lanoví, pak plachtu na předním stěžni a vrcholovou plachtu. S těmito rozvinutými a napjatými plachtami Maule zamířila k jihozápadu, aby obeplula krajní výběžek mysu sv. Bartolomea.
Za půl hodiny už byla za ním. Chvíli se obracena sem tam, až zamířila k východu, aby měla vítr lépe podél sebe. Jím podporována a kryta vydala jižním břehem ostrova, se dost rychle kupředu, držíc se asi na tři míle od břehu.
Jak se Kongre i Carcante cestou přesvědčili, tato lehká loď se znamenitě osvědčovala v každé rychlosti. Za příznivé roční doby nebylo nijak nebezpečné pustit se s ní na tichý oceán, jakmile by měli poslední ostrovy Magalhaesova archipelu za sebou.
Snad by byl Kongre mohl ještě do večera dorazit do Elgorské zátoky, kdyby byl chtěl. Volil však raději, než slunce zajde za obzor, zakotvit při některém pobřežním místě. Nepoužil tedy všech plachet, dal svinout plachtu nad stožárovým košem i hořejší plachtu předního stěžně a spokojil se s průměrnou rychlostí pěti až šesti mořských mil za hodinu.
Tím způsobem urazil škuner za první den jen polovinu cesty. Když se blížila noc, Maule se zastavila východně od mysu Webster, cestou nepotkala jedinou loď.
Místo, které si zvolila na noc, bylo velmi příznivé. Zakotvila asi na délku lana od břehu, v zátoce velmi dobře chráněné mysem. Kupily se tam nesmírné skály, snad nejvyšší z celého břehu ostrova. Ani v přístavu, ba ani v nádraží nemohla loď pokojněji odpočívat. Ovšem kdyby byl vál jižní vítr, Maule by byla bývalo nemálo ohrožena v těchto místech, kde moře, je-li zmítáno polárními bouřemi, se vzpíná stejně rozkaceně jako v okolí Hoornova mysu.
Ale počasí bylo tak stálé, že se zdálo, jakoby se severovýchodní vítr neměl změnit, a nebylo proto obavy, že by nenadálá změna překřížila plány Kongrea a jeho lodí.
Noc s dvacátého pátého na dvacátý šestý prosinec byla nanejvýš klidná. Teprve k ránu, ke čtvrté hodině, se zase rozdul vítr, který se navečer kolem desáté hodiny utišil.
Již s prvním úsvitem jitřenky zahájil Kongre přípravy k odjezdu. Plachty, upevněné v noci na hejtovech, byly zase rozvinuty. Klanýř vytáhl kotvu na loď a Maule vyplula.
Mys Webster vybíhá do moře od severu k jihu asi na čtyři nebo pět mořských mil. Škuner se tedy musel kousek vracet, aby se dostal k pobřeží, které se táhne délkou asi dvaceti mil k výběžku Severalu.
Jakmile připlula ke břehu, byly podmínky její stavby stejně příznivé jako včera. Moře, chráněno pobřežními skalnatými stěnami, dřímalo téměř nehnutě.
Zato pobřeží bylo opravdovým obrazem hrůzy! Ohromné, nakupené sklaní balvany, splachované vodou za přílivu, přečnívaly tak, že hrozily sesutím. Spousta černých úskalí nořících se do vody znemožňovala přístup k lodím i s nejmenším ponorem. Ani prosté kocábky by se k nim nebyly směly odvážit. Nebyla tady jediná zátoka, které by bylo možné použít k přistání, jediná písčina, na kterou by bylo možné sestoupit! Nic než ohromná, strmá hradba, kterou si zřídil Státní ostrov, aby se ubránil vlnám, řítícím se z antarktických končin.
Škuner plul prostřední rychlostí, zase ve vzdálenosti asi tří mil od pevniny. Kongre, neznaje tyto břehy, se k nim právem bál přiblížit, na druhé straně však, nechtěl porouchanou loď vystavovat příboji vln, držel se v pobřežním a ne příliš rozčeřeném chráněném pásmu.
Když však k desáté hodině připlul k vjezdu zátoky Blossom, nemohl se vlnobití už docela vyhnout. Maule sténajíc vzdorovala podélným vlnám, které na ni dorážely, vzedmuty větrem do zátoky uzavírající z východní strany, potom se však dostal za mys, stočil se zase po větru a vyplul kus na širé moře.
Byl nyní u kormidla sám, dal tuha natáhnout plachetní provazy a činil se co mohl, aby se dostal stranou k větru kupředu. Asi ve čtyři hodiny odpoledne se domníval, že na něm vybojoval už dost, aby dosáhl svůj cíl a zatočil se po větru; - zamířil přímo k Elgorské zátoce. Mys Several mu zůstal v té chvíli čtyři mořské míle stranou, v severozápadním směru.
Odtud bylo už možné přehlédnut celé pobřeží až k mysu sv. Juana.
Spolu za mysem Diego se teď objevila i věž "majáku na konci světa", kterou Kongre viděl poprvé. S dalekohledem, nalezeným v kabině kapitána Pailhy, mohl dokonce i rozeznat jednoho ze strážců, který se rozhlížel z balkonu majáku po moři. Když mělo slunce ještě tři hodiny do západu, mohla Maule před setměním snadno dosáhnout cíl své cesty.
Bylo jisté, že škuner neušel pozornosti strážců a že její příjezd do vod Státního ostrova byl už oznámen. Vasquez a jeho druhové, když ji viděli plout do širého moře, se nejdřív domnívali, že míří k Falklandským ostrovům. Jakmile se však otočila po větru pravou stranou k zádi, nebylo už pochyb, že hodlá vplout do zátoky.
Kongreovi nezáleželo na tom, bude-li Maule spatřena nebo bude-li uhodnut její záměr zakotvit v zátoce. To neměnilo nic na jeho úmyslech.
K jeho největší radosti i konec plavby se odehrál za podmínek nadmíru příznivých. Vítr se pootočil poněkud k východu, a tak mohla Maule s plnými plachtami, stále přihotovena připravit plachty tak, aby se vítr zarážel o provazovanou obrubu, uplout bez křižování kus cesty, aby mohla zahnout za výběžek Diego.
To byla výhoda nemalého významu. Neboť kdo ví, byla-li by Maule snesla, s poškozením ve své kostře, různá otáčení a obraty, a nebyla-li by se objevila trhlina dřív, než by byla mohla vplout do zátoky.
Vždyť se to stalo i tak, ale naštěstí v míře, ve které se dalo ještě pomoci. Když byla Maule vzdálena už jen dvě míle od zátoky, jeden z mužů, který se před chvílí spustil do lodního spodku, vystoupil rychle na palubu a zděšeně hlásil, že voda proniká do lodi trhlinou v lodní plaňce.
Bylo to vskutku na místech, kde bylo žebroví promáčknuto nárazem na úskalí.
Loď, která dosud dobře obstála, se nyní natrhla, ale jen po délce několika palců. Nemohla tedy voda vnikat tak rychle, aby byl škuner vážně ohrožen, zvláště když byli ihned učiněno opatření, aby byl přítok vody zamezen. Vargaz totiž, odstranil chvatně přítěž, a ucpal trhlinu několika chomáči koudele.
Nutnost spravit loď se tím stávala ještě naléhavější.
Bylo šest hodin, když Maule měla do vjezdu zátoky asi ještě půl druhé míle. Svrchních plachet už nyní nebylo třeba. Až na nejhořejší plachtu, brigantinu a třírohou plachtu na košovém stožáru, dal tedy Kongre plachty svinout, znal Elgorskou zátoku tak důkladně, že by v ní mohl být lodivodem, mohl ji snadno řídit i potmě tak aby zakotvila na příhodném místě v chráněném zálivu.
Ostatně o půl sedmé se proud světla z majáku vychrlil na moře. Zajisté podivné řízení osudu, že první loď, která těžila z dobrodiní svítilny zřízené s tak velikým nákladem, byl chilský škuner upadlý do rukou lupičů!
Slunce se schovávalo už za strážné výšiny Státního ostrova, když Maule, o sedmé hodině, minul mys sv. Juana.
Zátoka ležela nyní už bezprostředně před nimi a Kongre maje vítr v zádech, do ní vplul.
Když Kongre a Carcante pluli kolem jeskyní, mohli se přesvědčit, že jejich otvory pod hromadou kamení a hustým křovím, které je zastíralo, nebyly strážci majáku objeveny. Nic tedy nebylo prozradilo jejich někdejší pobyt v této končině ostrova a nebylo pochyb, že bohatá kořist, kterou nahromadili v jeskyních, tam ležela netknuta tak, jak ji tam nechali.
"Dobře nám to začíná," pravil Carcante ke Kongreovi, když stál vedle něho na lodní zádi. "Doufám, že konec bude ještě lepší," odvětil Kongre. Ve dvanácti minutách dostihla Maule místo, ve kterém chtěla zakotvit.
Bylo to v téže chvíli, kdy dva muži, sestoupili z výšiny na břeh, na níž stál maják, uvolnili šalupu, aby se převezli na palubu přibylé lodi, po jejímž jméně se ptali. Protože Vasquez zůstal nahoře ve strážnici majáku, je snadné se domnívat, že to byli Felipe a Moriz.
Když Maule dostihla střed zálivu, měla už staženou i svou brigantinu i svou vrcholovou plachtu. Zbývala už jen třírohá plachta na košovém stožáru, ale i ta byla právě na Carcanteův rozkaz svinována.
Spuštěná kotva se nořila do hlubin, když Moriz a Felipe vyskakovali na palubu neznámé lodi.
Na znamení dané Kongrem dopadla sekera na hlavu na Morize, který se skácel bez hlesu k zemi. V témže okamžiku dvě rány z revolveru k němu srazily i Felipa. Oba byli mrtvi.
Vasquez, který vyhlížel oknem majáku, slyšel obě rány a viděl oba druhy smrtelně raněné klesat k zemi.
Stejný osud čekal i jeho. Od těchto vrahů se nemohl nadát milosti. Ubohý Felipe! Moriz! Co mohl učinit na jejich záchranu on, ohromený hrozným zločinem, který byl spáchán v několika vteřinách před jeho zrakem?
Probral se z první chvíle děsu, a začal uvažovat o svém postavení. Poznal, že nesmi zmeškat ani okamžik, chce-li uniknout ranám, těchto lotrů. Možná, že o něm nevěděli, ale tolik se dalo předpokládat, že zlosyni, až budou hotovi se zakotvením, se pokusí vniknout do věže, aby zhasli světlo majáku a znemožnili tak aspoň do nového úsvitu příjezd některé jiné lodi, která by jim jistě byla nanejvýš nevhod.
Neztráceje ani okamžik, Vasquze seběhl rychle po schodech do příbytku v přízemi.
Byla drahá každá chvíle, protože už slyšel šplouchání šalupy, která odrazila od lodi, aby vysadila na břeh několik mužů posádky.
Chvatně zastrčil dva revolvery za pas a naházel trochu potravy do pytle, který si přehodil přes rameno, vyběhl z příbytku, seběhl po svahu ohrady a zmizel v houstnoucí tmě.
