KAPITOLA III ZDVIHÁ SE MLHA — INŽENÝROVY PŘÍKAZY — TŘI HLÍDKY — AYRTON A PENCROFF — PRVNÍ ČLUN — DRUHÁ DVĚ PLAVIDLA — NA OSTRŮVKU — ŠEST PIRÁTŮ NA OSTROVĚ — BRIGA ZDVIHÁ KOTVY — PALBA Z BYSTRÉHO — ZOUFALÁ SITUACE — NEČEKANÉ ROZUZLENÍ Noc uplynula bez příhod. Kolonisté byli vzhůru a drželi v Komíně stráž. Piráti se k vylodění zřejmě nechystali. Od posledních výstřelů za Ayrtonem se už žádná rána neozvala. Nic neprozrazovalo přítomnost brigy u pobřeží ostrova. Dokonce se zdálo, že snad loď zdvihla kotvy. Možná že se piráti domnívali, že mají co dělat se silným nepřítelem, a odpluli.
Nebylo tomu tak. Když začalo svítat, spatřili kolonisté v ranní mlze tmavý předmět. Byl to Bystrý .
„Vysvětlím vám, přátelé, své úmysly,“ řekl Cyrus Smith, „jejichž provedení musíme uskutečnit ještě dříve, než se mlha zvedne. Zatím nás ještě kryje před očima pirátů a my můžeme jednat, aniž vzbudíme jejich pozornost. Především musíme piráty přesvědčit, že je nás hodně a že jim můžeme vzdorovat. Proto navrhuji, abychom se rozdělili na tři skupiny. První zůstane u Komína a druhá půjde k ústí řeky Díků, Třetí by bylo nejlepší umístit na ostrůvku, abychom překazili nebo aspoň zdrželi každou snahu o vylodění. Máme k dispozici dvě karabiny a čtyři pušky. Každý z nás bude ozbrojen, a protože máme dost prachu i nábojů, nebudeme výstřely šetřit. Pušek ani děl z brigy se bát nemusíme. Co zmohou proti skalám? A protože z oken Žulového domu střílet nebudeme, piráty ani nenapadne střílet tam z děl, která by nám způsobila nenapravitelné škody. Musíme se bát jedině přímého střetnutí, protože pirátů je příliš mnoho. Stůj co stůj musíme překazit vylodění a neukazovat se. Nešetřme tedy náboji. Střílejme stále, ale dobře miřme! Každý z nás musí zneškodnit osm až deset nepřátel!“ Cyrus Smith hovořil o situaci nejklidnějším hlasem, jako by šlo o rozdělování práce, a ne o řízení boje. Jeho přátelé přijali příkazy beze slova. Teď musel každý z nich zaujmout své místo ještě dříve, než se mlha zvedne.
Nab s Pencroffem vystoupili hned do Žulového domu a přinesli zásoby střeliva. Gedeon Spilett a Ayrton jako dobří střelci byli ozbrojeni karabinami s donosností na dva kilometry. Čtyři zbývající pušky byly rozděleny mezi Smithe, Naba, Pencroffa a Harberta.
Pak byly stanoveny hlídky.
Cyrus Smith a Harbert zůstali v Komíně, odkud ovládali pobřeží u paty Žulového domu v dost širokém pásmu.
Gedeon Spilett a Nab se ukryli mezi skálami u ústí řeky, ale předtím zdvihli most a lávky. Tím znemožnili přechod přes řeku pro případ, že by se lupiči vylodili na druhém břehu.
Pencroff s Ayrtonem spustili pirogu na moře a připravili se k přeplutí úžiny, aby zaujali své místo na ostrůvku. Tak se budou výstřely ozývat ze tří různých míst a piráti budou myslet, že je ostrov hustě zalidněn a bedlivě střežen.
Nebudou-li moci zabránit vylodění nebo budou-li zaskočeni člunem z brigy, měli Ayrton a Pencroff opustit hlídku a vrátit se na ostrov, kde zaujmou méně ohrožené stanoviště.
Před odchodem na místo podali si kolonisté naposled ruce. Pencroff jen s největším úsilím přemohl své dojetí, když objímal Harberta. Pak se rozešli.
Za chvíli zmizel Cyrus Smith s Harbertem na jedné a novinář s Nabem na druhé straně pobřeží ve skálách. Po pěti minutách dosáhli Pencroff a Ayrton ostrůvku a ukryli se mezi výstupky východního břehu. Nikdo z nich nemohl být spatřen, protože briga byla stále ještě zahalena mlhou.
Bylo půl osmé ráno.
Mlha se počala v horních vrstvách trhat a brzy z ní vystoupily vrcholy stěžňů brigy. Ještě několik minut se chumáče mlhy válely po vlnách, ale zvedla se bríza a vyčistila vzduch od mlhy úplně.
Bystrý se objevil celý, zakotven dvěma kotvami s přídí k severu a s ostrovem po levém boku. Jak už Cyrus Smith odhadl, nebyl dále než dva kilometry od pobřeží.
Chmurná černá vlajka vlála stále na stěžni.
Inženýr spatřil dalekohledem čtyři děla, tvořící dělostřelectvo brigy a zamířená na ostrov. Byla zřejmě připravena na rozkaz k palbě.
Přesto však Bystrý zůstával němý. Po palubě přecházelo asi třicet lupičů. Někteří vylezli na zadní kajutu. Jiní drželi hlídku v ráhnoví a bedlivě pozorovali dalekohledy ostrov.
Bob Harvey i jeho posádka si jistě nedovedli vysvětlit události dnešní noci. Ten polonahý muž, který vyrval zámek prachárny a s nímž pak zápasili, který na ně šestkrát vystřelil z revolveru, jednoho z nich zabil a dva jiné zranil, ten muž unikl nakonec jejich kulkám. Podařilo se mu doplout na ostrov? Odkud byl?
Co dělal na palubě? Chtěl opravdu vyhodit brigu do vzduchu, jak o tom byl přesvědčen Bob Harvey? To vše muselo způsobit v hlavách pirátů úplný zmatek. Jedno však věděli určitě: neznámý ostrov, před nímž Bystrý zakotvil, je obydlený a je tam možná celá kolonie, schopná obrany.
A přesto se ani na břehu, ani na výšině nikdo neukazoval. Pobřeží se zdálo zcela opuštěné. Nikde nebyla známka přítomnosti lidí. Neutekli obyvatelé do nitra ostrova?
To vše si říkal i vůdce pirátů. Byl to opatrný muž a chtěl si napřed ověřit místní poměry, než svou tlupu do něčeho požene.
Hodinu a půl se neobjevil na palubě brigy žádný příznak přípravy útoku nebo vylodění. Bylo zřejmé, že Bob Harvey váhá. Ani jeho nejlepší dalekohled neobjevil kolonisty ukryté ve skálách. Nebylo také pravděpodobné, že by jeho pozornost upoutalo zelené maskování oken Žulového domu. Jak by si byl jen mohl myslet, že v takové výši je ve skále vybudováno lidské obydlí? Od Drápu až po Jižní čelist, po celé délce pobřeží, nenasvědčovalo nic tomu, že by na ostrově byli lidé.
V osm hodin však kolonisté zpozorovali na palubě Bystrého větší ruch. Lodníci šplhali po závěsných lanech člunů, z nichž jeden byl spuštěn na moře. Sestoupilo do něho sedm mužů. Byli ozbrojeni puškami. Jeden z nich si sedl ke kormidlu, čtyři k veslům a dva se usadili na přídi, kde připraveni k palbě pozorovali ostrov. Měli zřejmě provést první průzkum, ale nevystupovat na břeh, protože k vylodění bude jistě použito více mužů.
Piráti z nejvyšších ráhen museli vidět, že pobřeží je kryto ostrůvkem, odděleným od ostrova asi kilometr širokou úžinou. Přesto však Cyrus Smith podle směru plavby člunu zjistil, že piráti nemíří do úžiny, nýbrž pokusí se vystoupit na ostrůvku. Byla to opatrnost zcela pochopitelná.
Pencroff a Ayrton, skrytí v úzkých rozsedlinách, pozorovali blížící se člun a čekali jen, až se octne v dostřelu.
Člun se blížil nesmírně opatrně. Vesla zabírala velmi pomalu. Jeden z pirátů na přídi měl v ruce provaz a pokoušel se měřit hloubku dna, vymletého proudem řeky Díků. Znamenalo to, že se Bob Harvey chce dostat co nejblíž k pobřeží.
Třicet pirátů, rozptýlených v ráhnoví, nespouštělo člun z očí a upozorňovalo posádku na vlny, které jim mohly přistání ulehčit.
Člun se zastavil asi tři sta padesát metrů od břehu. Kormidelník vstal a hledal nejlepší místo k přistání.
V této chvíli zazněly dva výstřely. Nad skálami ostrůvku se objevily dva obláčky dýmu. Kormidelník a muž s provazem se zvrátili do člunu. Kulky Ayrtona a Pencroffa je zasáhly současně.
Zároveň se ozval hromový výstřel z brigy, od jejího boku vyrazil dým a vystřelená koule narazila na skálu nad Ayrtonem a Pencroffem. Oběma střelcům však neublížila.
Z člunu se ozvalo strašné zaklení. Muž u kormidla byl okamžitě nahrazen jiným a vesla zabrala prudčeji. Místo aby se podle očekávání vrátil k lodi, zamířil člun k ostrůvku, chtěje obeplout jeho jižní cíp. Piráti veslovali co nejsilněji, aby se dostali z dostřelu.
Tak dopluli asi na osm set metrů od ohybu pobřeží, zakončeného Troskami, a po polokruhovém obratu, stále chráněni děly brigy, zamířili k ústí řeky Díků.
Chtěli zřejmě vniknout do úžiny a přetnout ústupovou cestu hlídce na ostrůvku, která by se pak octla ve dvojím ohni. V palbě člunu i brigy by se stala situace hlídky skutečně nebezpečnou. Tak uplynulo asi čtvrt hodiny. Člun plul stejným směrem v nejhlubším tichu a za klidného moře i vzduchu.
Ačkoli Pencroff i Ayrton pochopili nebezpečí svého postavení, neopustili své místo. Jednak se nechtěli ukazovat a vystavovat palbě z brigy, jednak počítali s Nabem a s Gedeonem Spilettem, kteří stáli u ústí řeky, i s Cyrusem Smithem a s Harbertem, kteří byli ukryti v Komíně.
Za dvacet minut po prvních výstřelech byl člun asi tři sta metrů od ústí řeky. Poněvadž začínal příliv, v těchto místech úzkým průlivem ještě zesílený, byli piráti strháváni, takže se jen s největší námahou udržovali uprostřed úžiny. Když se však dostali na dostřel hlídky u ústí řeky, pozdravily je další dvě kulky a další dva piráti padli na dno člunu. Ani Nab se Spilettem se neminuli cíle.
Briga poslala ihned další dělovou kouli na místo, které vyzradily obláčky dýmu.
Ale výstřel dokázal jenom urazit vršek skály.
V člunu teď byli jen tři muži schopní boje. Strženi proudem, prolétli úžinou jako šíp a minuli Cyruse Smithe i Harberta, kteří je měli mimo dostřel, a proto do boje nezasáhli. Pak se člun stočil k severnímu cípu ostrova a zbývajícími dvěma vesly zamířil k lodi.
Zatím si kolonisté nemohli stěžovat. Boj začal pro nepřítele nešťastně. Piráti už měli čtyři muže ne-li mrtvé, tedy jistě těžce raněné. Kolonisté zůstali bez zranění a neztratili jedinou kulku. Budou-li piráti pokračovat v útočení tímto způsobem a pokusí-li se znovu o vylodění člunem, budou postupně úplně zničeni.
Inženýrův plán měl zřejmě velké výhody. Piráti byli přesvědčeni, že mají co dělat s početným protivníkem, kterému se tak lehce na kůži nedostanou.
Uplynulo půl hodiny, než se člun probojoval proudem k Bystrému . Když byli zranění piráti vynášeni na palubu, ozval se z lodi hrozný řev. Na ostrov byly vypáleny další čtyři rány, ovšem bez účinku.
Do člunu se pak vrhlo asi tucet pirátů rozpálených zlostí i včerejší pitkou. Byl spuštěn i druhý člun, v němž se usadilo osm mužů. Zatímco první zamířil přímo k ostrůvku, aby napadl kolonisty, druhý manévroval tak, aby ovládal ústí řeky Díků.
Situace se stala pro Pencroffa a Ayrtona velmi nebezpečnou. Pochopili, že se musí dostat na ostrov zpět.
Přesto však počkali, až se první člun octne v dostřelu, a dvě dobře mířené rány způsobily zmatek mezi jeho posádkou. Oba střelci ještě asi desetkrát vystřelili, pak opustili své místo, přeběhli největší rychlostí ostrůvek, vrhli se do pirogy, přepluli úžinu a v okamžiku, kdy druhý člun dosáhl jižního cípu ostrůvku, skryli se v Komínu.
Sotva se spojili s Cyrusem Smithem a s Harbertem, byl ostrůvek přepaden posádkou prvního člunu. Piráti už probíhali ostrůvkem všemi směry.
Zároveň se ozvaly výstřely od ústí řeky, kam se rychle blížil druhý člun. Dva z osmi mužů v člunu byli smrtelně zraněni Gedeonem Spilettem a Nabem. Proudem stržený člun byl vržen na skály a rozbil se. Zbývající piráti však se zbraněmi nad hlavou dosáhli pravého břehu řeky. Vidouce, že jsou příliš vystaveni palbě hlídky, odběhli rychle mimo dostřel k Troskám.
Situace byla teď takováto: na ostrůvku bylo dvanáct pirátů, z nichž někteří byli snad zraněni, ale měli k dispozici člun. Na ostrově bylo šest trosečníků z druhého člunu, ale ti se až k Žulovému domu nemohli dostat, protože most přes řeku Díků byl zdvižen.
„Je to dobré,“ pochvaloval si Pencroff, když vtrhl do Komína. „Je to dobré, pane Smithi! Co tomu říkáte?“ „Myslím,“ řekl inženýr, „že boj nabývá nových forem. Je přece nemyslitelné, že by byli piráti tak hloupí a jednali dál způsobem tak nebezpečným.“ „Přes úžinu se nedostanou!“ prohlásil námořník. „Ayrtonova a Spilettova karabina jim v tom zabrání. Víte přece, že má dvoukilometrový dostřel.“ „Snad,“ odpověděl Cyrus Smith. „Piráti však mohou využít přílivu a veplout s ním do úžiny, z níž se zas s odlivem dostanou ven. A pak budou naše stanoviště pod palbou jejich děl neudržitelná.“ „Tisíc ďáblů,“ vykřikl Pencroff. „Ti ničemové chtějí zvednout kotvy!“ „Možná že se budeme muset stáhnout do Žulového domu,“ mínil Harbert. „Počkejte ještě!“ řekl Cyrus Smith.
„Ale co Nab a pan Spilett?“ ptal se Pencroff.
„Ti se sem vrátí, až bude třeba. Buďte připraven, Ayrtone! Teď musí hovořit vaše a Spilettova karabina!“ Bystrý se počal opravdu otáčet kolem kotvy a projevoval úmysl přiblížit se k ostrůvku. Moře teď bude hodinu a půl stoupat. Proud v úžině už ustal, a tak bude briga snadno manévrovat. Pencroff ovšem trval proti Ayrtonovu mínění na svém přesvědčení, že briga se do úžiny neodváží.
Piráti na ostrůvku se stáhli k západnímu břehu, ale kolonistům nebezpeční nebyli. Teď je od ostrova oddělovala jen úžina. Byli sice ozbrojeni puškami, ale kolonistům ublížit nemohli. Ti byli ukryti jednak v Komíně, jednak u ústí řeky. Piráti však nevěděli o jejich karabinách, a tak se vůbec necítili ohroženi.
Ale jejich omyl netrval příliš dlouho. Karabiny Gedeona Spiletta a Ayrtona řekly pirátům věci hodně nepříjemné, protože dva z nich padli mrtvi na zem.
Nastal všeobecný úprk. Zbývajících deset lupičů se ani nepokoušelo sebrat padlé kamarády. Všichni se stáhli na východní břeh, nasedli tam do člunu a opřeli se do vesel.
„O osm méně!“ zvolal Pencroff. „Zdá se, že se Ayrton smluvil s panem Spilettem o společné práci.“ „Pánové,“ řekl Ayrton, nabíjeje znovu karabinu, „teď to bude vážnější. Briga vyplouvá.“ „Právě zdvihla kotvu,“ zvolal Pencroff. „Ano, už pluje.“ Opravdu. Bylo jasně slyšet rachocení kladky, kterou posádka otáčela. Bystrý se napřed natočil ke kotvě, a když byla zdvižena, zamířil k ostrovu. Vítr vanul k břehu. Byla vytažena hlavní a vrcholová plachta a loď se pomalu blížila k pobřeží.
Obě hlídky u řeky Díků i v Komíně přihlížely vzrušeně lodnímu manévru, ale nijak se neprojevily.
Kolonisté se octli v hrozném postavení. Byli na malou vzdálenost vystaveni palbě lodních děl a nemohli na ni důrazně odpovídat. Jak teď mohou pirátům zabránit ve vylodění?
Cyrus Smith to chápal a uvažoval o všech možnostech. Kamarádi na něm budou chtít nějaké rozhodnutí. Ale jaké? Zavřít se v Žulovém domě, dát se obléhat a držet se tam — díky hojným zásobám — týdny či měsíce? Dobrá! Ale co potom? Piráti by byli stejně pány ostrova, který by podle libosti pustošili, a časem by se s vězni v Žulovém domě stejně vypořádali.
Zbývala však ještě naděje. Bob Harvey se snad neodváží s lodí do úžiny a zůstane za ostrůvkem. Od břehu by pak byl oddělen kilometrovou vzdáleností, která by účinek dělostřelby velmi zeslabila.
„Bob Harvey je dobrý námořník a nikdy do úžiny nevpluje!“ opakoval Pencroff. „Ví moc dobře, že by mohl brigu zničit, kdyby se stav moře zhoršil. A co by si počal bez lodi?“ Loď se zatím přiblížila k ostrůvku a snažila se dostat k jeho jižnímu cípu. Vanula lehká bríza, a protože proud ustával, mohl Bob Harvey manévrovat s lodí, jak chtěl.
Cesta lodních člunů mu ukázala, kudy plout, a on se toho umíněně držel. Jeho plán byl velmi průhledný. Chtěl se dostat bokem ke Komínu a odpovědět granáty a koulemi na kulky, které mu způsobily v posádce takové ztráty.
Bystrý dosáhl ostrovního cípu, lehce se tam otočil, zdvihl hlavní plachtu a po větru zamířil k ústí řeky Díků.
„Ti bídáci sem plují!“ zvolal vztekle Pencroff. V tom okamžiku přiběhli Nab a Gedeon Spilett.
Oba usoudili, že bude lepší opustit stanoviště u ústí řeky. Jednali jen rozumně. Kolonisté se museli spojit, aby byli v rozhodujících akcích pohromadě.
Nab s novinářem přiběhli, kryjíce se skálami. Déšť kulí, který se na ně snesl, nikoho z nich nezranil.
„Spilette! Nabe!“ volal na ně inženýr. „Nejste zraněni?“ „Ne,“ odpověděl novinář. „Jen několik škrábnutí odraženými kulkami. Ale ta prokletá briga pluje do úžiny!“ „Ano,“ přikývl pochmurně Pencroff. „A za deset minut zakotví před Žulovým domem.“ „Máte už nějaký plán, Cyrusi?“ ptal se novinář. „Musíme se stáhnout do Žulového domu, dokud je ještě čas a dokud nás piráti nemohou spatřit.“ „To je i můj názor,“ odpověděl Gedeon Spilett. „Ale když se tam jednou zavřeme…“ „Poradíme se podle okolností,“ odpověděl Cyrus Smith. „Tedy vzhůru a pospěšme si!“ vyzval všechny novinář.
„Nechcete, pane Smithi, abychom tu s Ayrtonem zůstali?“ ptal se námořník.
„Proč, Pencroffe?“ divil se Cyrus Smith. „Ne, ne! Nebudeme se rozdělovat!“ Nesměli však už ztrácet ani vteřinu. Všichni vyrazili z Komína. Skalní val je chránil, takže je z brigy nemohl nikdo vidět, ale tři výstřely a nárazy kulek na skály jim dokázaly, že Bystrý je už velmi blízko.
V největší rychlosti se kolonisté vrhli k výtahu a vystoupili do Žulového domu, v němž byli už od rána zavřeni Top a Jup. Tam vběhli do velkého sálu.
Byl nejvyšší čas. Mezi větvemi v oknech spatřili brigu zahalenou dýmem a plující úžinou. Museli se dokonce stáhnout od oken, protože děla neustále střílela a náboje ze čtyř děl bily naslepo do skal od ústí řeky až ke Komínu. Skály se tříštily a každý výstřel byl doprovázen hromovým hurá!
„Proklatci! Což nás objevili?“ zvolal Pencroff.
Kolonisté snad ani nebyli spatřeni, ale Bob Harvey asi rozkázal střílet po zamaskovaných oknech, která v této výši žulové stěny vypadala jistě velmi podezřele. Briga dokonce palbu zesílila. Jedna z kulí prorazila větve kolem jednoho okna a odkryla tak otvor v Žulové skále.
Postavení kolonistů bylo zoufalé. Jejich úkryt byl prozrazen. Proti dělovým nábojům se bránit nemohli a nemohli se také chránit před úlomky žuly, které kolem nich jen pršely. Mohli ustoupit do horní chodby a zanechat své obydlí na pospas pustošení. Náhle však zaslechli temnou ránu a po ní strašné výkřiky.
Cyrus Smith a jeho druhové se vrhli k jednomu z oken Briga, zvednutá obrovskou vodní smrští, rozlomila se před jejich očima v několika vteřinách vedví a zmizela i s posádkou ve vlnách.
