Start learning this lesson now

Jane Eyre by Charlotte Brontë, CHAPTER XIV

CHAPTER XIV

For several subsequent days I saw little of Mr. Rochester.

In the mornings he seemed much engaged with business, and, in the afternoon, gentlemen from Millcote or the neighbourhood called, and sometimes stayed to dine with him. When his sprain was well enough to admit of horse exercise, he rode out a good deal; probably to return these visits, as he generally did not come back till late at night.

His changes of mood did not offend me, because I saw that I had nothing to do with their alternation; the ebb and flow depended on causes quite disconnected with me.

Soon after they were gone he rang the bell: a message came that I and Adèle were to go downstairs. I brushed Adèle's hair and made her neat, and having ascertained that I was myself in my usual Quaker trim, where there was nothing to retouch—all being too close and plain, braided locks included, to admit of disarrangement—we descended, Adèle wondering whether the petit coffre was at length come; for, owing to some mistake, its arrival had hitherto been delayed. She was gratified: there it stood, a little carton, on the table when we entered the dining-room. She appeared to know it by instinct.

“Ma boite!

ma boite!” exclaimed she, running towards it.

Having removed this impediment, and lifted certain silvery envelopes of tissue paper, she merely exclaimed—

“Oh ciel!

“Ah!

well, come forward; be seated here.” He drew a chair near his own. “I am not fond of the prattle of children,” he continued; “for, old bachelor as I am, I have no pleasant associations connected with their lisp. It would be intolerable to me to pass a whole evening tête-à-tête with a brat. Don't draw that chair farther off, Miss Eyre; sit down exactly where I placed it—if you please, that is. Confound these civilities! I continually forget them. Nor do I particularly affect simple-minded old ladies. By-the-bye, I must have mine in mind; it won't do to neglect her; she is a Fairfax, or wed to one; and blood is said to be thicker than water.” He rang, and despatched an invitation to Mrs. Fairfax, who soon arrived, knitting-basket in hand.

“Good evening, madam; I sent to you for a charitable purpose.

“Now I have performed the part of a good host,” pursued Mr. Rochester, “put my guests into the way of amusing each other, I ought to be at liberty to attend to my own pleasure.

Miss Eyre, draw your chair still a little farther forward: you are yet too far back; I cannot see you without disturbing my position in this comfortable chair, which I have no mind to do.”

I did as I was bid, though I would much rather have remained somewhat in the shade; but Mr. Rochester had such a direct way of giving orders, it seemed a matter of course to obey him promptly.

Mr.

Rochester, as he sat in his damask-covered chair, looked different to what I had seen him look before; not quite so stern—much less gloomy. There was a smile on his lips, and his eyes sparkled, whether with wine or not, I am not sure; but I think it very probable. He was, in short, in his after-dinner mood; more expanded and genial, and also more self-indulgent than the frigid and rigid temper of the morning; still he looked preciously grim, cushioning his massive head against the swelling back of his chair, and receiving the light of the fire on his granite-hewn features, and in his great, dark eyes; for he had great, dark eyes, and very fine eyes, too—not without a certain change in their depths sometimes, which, if it was not softness, reminded you, at least, of that feeling.

He had been looking two minutes at the fire, and I had been looking the same length of time at him, when, turning suddenly, he caught my gaze fastened on his physiognomy.

“You examine me, Miss Eyre,” said he: “do you think me handsome?”

I should, if I had deliberated, have replied to this question by something conventionally vague and polite; but the answer somehow slipped from my tongue before I was aware—“No, sir.”

“Ah!

By my word! there is something singular about you,” said he: “you have the air of a little nonnette ; quaint, quiet, grave, and simple, as you sit with your hands before you, and your eyes generally bent on the carpet (except, by-the-bye, when they are directed piercingly to my face; as just now, for instance); and when one asks you a question, or makes a remark to which you are obliged to reply, you rap out a round rejoinder, which, if not blunt, is at least brusque. What do you mean by it?”

“Sir, I was too plain; I beg your pardon.

“You ought to have replied no such thing.

Beauty of little consequence, indeed! And so, under pretence of softening the previous outrage, of stroking and soothing me into placidity, you stick a sly penknife under my ear! Go on: what fault do you find with me, pray? I suppose I have all my limbs and all my features like any other man?”

“Mr.

Rochester, allow me to disown my first answer: I intended no pointed repartee: it was only a blunder.”

“Just so: I think so: and you shall be answerable for it.

Criticise me: does my forehead not please you?”

“Now, ma'am, am I a fool?” “Far from it, sir.

You would, perhaps, think me rude if I inquired in return whether you are a philanthropist?”

“There again!

Another stick of the penknife, when she pretended to pat my head: and that is because I said I did not like the society of children and old women (low be it spoken! ). No, young lady, I am not a general philanthropist; but I bear a conscience;” and he pointed to the prominences which are said to indicate that faculty, and which, fortunately for him, were sufficiently conspicuous; giving, indeed, a marked breadth to the upper part of his head: “and, besides, I once had a kind of rude tenderness of heart. When I was as old as you, I was a feeling fellow enough, partial to the unfledged, unfostered, and unlucky; but Fortune has knocked me about since: she has even kneaded me with her knuckles, and now I flatter myself I am hard and tough as an India-rubber ball; pervious, though, through a chink or two still, and with one sentient point in the middle of the lump. Yes: does that leave hope for me?”

“Hope of what, sir?”

“Of my final re-transformation from India-rubber back to flesh?”

“Decidedly he has had too much wine,” I thought; and I did not know what answer to make to his queer question: how could I tell whether he was capable of being re-transformed?

Young lady, I am disposed to be gregarious and communicative to-night.”

Adèle is a degree better, but still far below the mark; Mrs. Fairfax ditto; you, I am persuaded, can suit me if you will: you puzzled me the first evening I invited you down here. I have almost forgotten you since: other ideas have driven yours from my head; but to-night I am resolved to be at ease; to dismiss what importunes, and recall what pleases. It would please me now to draw you out—to learn more of you—therefore speak.”

Instead of speaking, I smiled; and not a very complacent or submissive smile either.

“Speak,” he urged.

“What about, sir?”

“Whatever you like.

I leave both the choice of subject and the manner of treating it entirely to yourself.”

Accordingly I sat and said nothing: “If he expects me to talk for the mere sake of talking and showing off, he will find he has addressed himself to the wrong person,” I thought.

“You are dumb, Miss Eyre.”

I was dumb still.

He bent his head a little towards me, and with a single hasty glance seemed to dive into my eyes.

“Stubborn?” he said, “and annoyed.

Ah!

it is consistent. I put my request in an absurd, almost insolent form. Miss Eyre, I beg your pardon. The fact is, once for all, I don't wish to treat you like an inferior: that is” (correcting himself), “I claim only such superiority as must result from twenty years' difference in age and a century's advance in experience. This is legitimate, et j'y tiens , as Adèle would say; and it is by virtue of this superiority, and this alone, that I desire you to have the goodness to talk to me a little now, and divert my thoughts, which are galled with dwelling on one point—cankering as a rusty nail.” He had deigned an explanation, almost an apology, and I did not feel insensible to his condescension, and would not seem so.

“I am willing to amuse you, if I can, sir—quite willing; but I cannot introduce a topic, because how do I know what will interest you?

Ask me questions, and I will do my best to answer them.”

“Do as you please, sir.”

“That is no answer; or rather it is a very irritating, because a very evasive one.

Reply clearly.”

Promptly spoken. But I won't allow that, seeing that it would never suit my case, as I have made an indifferent, not to say a bad, use of both advantages. Leaving superiority out of the question, then, you must still agree to receive my orders now and then, without being piqued or hurt by the tone of command. Will you?”

I smiled: I thought to myself Mr. Rochester is peculiar—he seems to forget that he pays me £30 per annum for receiving his orders.

“The smile is very well,” said he, catching instantly the passing expression; “but speak too.”

“I was thinking, sir, that very few masters would trouble themselves to inquire whether or not their paid subordinates were piqued and hurt by their orders.”

“Paid subordinates!

What! you are my paid subordinate, are you? Oh yes, I had forgotten the salary! Well then, on that mercenary ground, will you agree to let me hector a little?”

“No, sir, not on that ground; but, on the ground that you did forget it, and that you care whether or not a dependent is comfortable in his dependency, I agree heartily.”

“And will you consent to dispense with a great many conventional forms and phrases, without thinking that the omission arises from insolence?”

“I am sure, sir, I should never mistake informality for insolence: one I rather like, the other nothing free-born would submit to, even for a salary.”

“Humbug!

Most things free-born will submit to anything for a salary; therefore, keep to yourself, and don't venture on generalities of which you are intensely ignorant. However, I mentally shake hands with you for your answer, despite its inaccuracy; and as much for the manner in which it was said, as for the substance of the speech; the manner was frank and sincere; one does not often see such a manner: no, on the contrary, affectation, or coldness, or stupid, coarse-minded misapprehension of one's meaning are the usual rewards of candour. Not three in three thousand raw school-girl-governesses would have answered me as you have just done. But I don't mean to flatter you: if you are cast in a different mould to the majority, it is no merit of yours: Nature did it. And then, after all, I go too fast in my conclusions: for what I yet know, you may be no better than the rest; you may have intolerable defects to counterbalance your few good points.”

“And so may you,” I thought.

My eye met his as the idea crossed my mind: he seemed to read the glance, answering as if its import had been spoken as well as imagined—

“Yes, yes, you are right,” said he; “I have plenty of faults of my own: I know it, and I don't wish to palliate them, I assure you. God wot I need not be too severe about others; I have a past existence, a series of deeds, a colour of life to contemplate within my own breast, which might well call my sneers and censures from my neighbours to myself. I started, or rather (for like other defaulters, I like to lay half the blame on ill fortune and adverse circumstances) was thrust on to a wrong tack at the age of one-and-twenty, and have never recovered the right course since: but I might have been very different; I might have been as good as you—wiser—almost as stainless. I envy you your peace of mind, your clean conscience, your unpolluted memory. Little girl, a memory without blot or contamination must be an exquisite treasure—an inexhaustible source of pure refreshment: is it not?”

“How was your memory when you were eighteen, sir?”

“All right then; limpid, salubrious: no gush of bilge water had turned it to fetid puddle.

I was your equal at eighteen—quite your equal. Nature meant me to be, on the whole, a good man, Miss Eyre; one of the better kind, and you see I am not so. You would say you don't see it; at least I flatter myself I read as much in your eye (beware, by-the-bye, what you express with that organ; I am quick at interpreting its language). Then take my word for it,—I am not a villain: you are not to suppose that—not to attribute to me any such bad eminence; but, owing, I verily believe, rather to circumstances than to my natural bent, I am a trite commonplace sinner, hackneyed in all the poor petty dissipations with which the rich and worthless try to put on life. Do you wonder that I avow this to you? Know, that in the course of your future life you will often find yourself elected the involuntary confidant of your acquaintances' secrets: people will instinctively find out, as I have done, that it is not your forte to tell of yourself, but to listen while others talk of themselves; they will feel, too, that you listen with no malevolent scorn of their indiscretion, but with a kind of innate sympathy; not the less comforting and encouraging because it is very unobtrusive in its manifestations.” “How do you know?—how can you guess all this, sir?”

“I know it well; therefore I proceed almost as freely as if I were writing my thoughts in a diary.

You would say, I should have been superior to circumstances; so I should—so I should; but you see I was not. When fate wronged me, I had not the wisdom to remain cool: I turned desperate; then I degenerated. Now, when any vicious simpleton excites my disgust by his paltry ribaldry, I cannot flatter myself that I am better than he: I am forced to confess that he and I are on a level. I wish I had stood firm—God knows I do! Dread remorse when you are tempted to err, Miss Eyre; remorse is the poison of life.”

“Repentance is said to be its cure, sir.”

“It is not its cure.

Reformation may be its cure; and I could reform—I have strength yet for that—if—but where is the use of thinking of it, hampered, burdened, cursed as I am? Besides, since happiness is irrevocably denied me, I have a right to get pleasure out of life: and I will get it, cost what it may.”

“Then you will degenerate still more, sir.”

“Possibly: yet why should I, if I can get sweet, fresh pleasure?

And I may get it as sweet and fresh as the wild honey the bee gathers on the moor.”

“It will sting—it will taste bitter, sir.”

“How do you know?—you never tried it.

How very serious—how very solemn you look: and you are as ignorant of the matter as this cameo head” (taking one from the mantelpiece). “You have no right to preach to me, you neophyte, that have not passed the porch of life, and are absolutely unacquainted with its mysteries.”

“I only remind you of your own words, sir: you said error brought remorse, and you pronounced remorse the poison of existence.”

“And who talks of error now?

I scarcely think the notion that flittered across my brain was an error. I believe it was an inspiration rather than a temptation: it was very genial, very soothing—I know that. Here it comes again! It is no devil, I assure you; or if it be, it has put on the robes of an angel of light. I think I must admit so fair a guest when it asks entrance to my heart.”

“Distrust it, sir; it is not a true angel.”

“Once more, how do you know?

By what instinct do you pretend to distinguish between a fallen seraph of the abyss and a messenger from the eternal throne—between a guide and a seducer?”

“I judged by your countenance, sir, which was troubled when you said the suggestion had returned upon you.

I feel sure it will work you more misery if you listen to it.”

“Not at all—it bears the most gracious message in the world: for the rest, you are not my conscience-keeper, so don't make yourself uneasy. Here, come in, bonny wanderer!”

He said this as if he spoke to a vision, viewless to any eye but his own; then, folding his arms, which he had half extended, on his chest, he seemed to enclose in their embrace the invisible being.

“Now,” he continued, again addressing me, “I have received the pilgrim—a disguised deity, as I verily believe.

Already it has done me good: my heart was a sort of charnel; it will now be a shrine.”

“To speak truth, sir, I don't understand you at all: I cannot keep up the conversation, because it has got out of my depth. Only one thing, I know: you said you were not as good as you should like to be, and that you regretted your own imperfection;—one thing I can comprehend: you intimated that to have a sullied memory was a perpetual bane. It seems to me, that if you tried hard, you would in time find it possible to become what you yourself would approve; and that if from this day you began with resolution to correct your thoughts and actions, you would in a few years have laid up a new and stainless store of recollections, to which you might revert with pleasure.”

“Justly thought; rightly said, Miss Eyre; and, at this moment, I am paving hell with energy.”

“Sir?”

“I am laying down good intentions, which I believe durable as flint.

Certainly, my associates and pursuits shall be other than they have been.”

“And better?”

“And better—so much better as pure ore is than foul dross.

“They are, Miss Eyre, though they absolutely require a new statute: unheard-of combinations of circumstances demand unheard-of rules.”

“That sounds a dangerous maxim, sir; because one can see at once that it is liable to abuse.”

“Sententious sage!

so it is: but I swear by my household gods not to abuse it.”

“You are human and fallible.”

“I am: so are you—what then?”

“The human and fallible should not arrogate a power with which the divine and perfect alone can be safely intrusted.”

“What power?”

“That of saying of any strange, unsanctioned line of action,—‘Let it be right.

'” “‘Let it be right'—the very words: you have pronounced them.” “ May it be right then,” I said, as I rose, deeming it useless to continue a discourse which was all darkness to me; and, besides, sensible that the character of my interlocutor was beyond my penetration; at least, beyond its present reach; and feeling the uncertainty, the vague sense of insecurity, which accompanies a conviction of ignorance.

“Where are you going?”

“To put Adèle to bed: it is past her bedtime.”

“You are afraid of me, because I talk like a Sphynx.”

“Your language is enigmatical, sir: but though I am bewildered, I am certainly not afraid.”

“You are afraid—your self-love dreads a blunder.”

“In that sense I do feel apprehensive—I have no wish to talk nonsense.”

“If you did, it would be in such a grave, quiet manner, I should mistake it for sense.

Do you never laugh, Miss Eyre? Don't trouble yourself to answer—I see you laugh rarely; but you can laugh very merrily: believe me, you are not naturally austere, any more than I am naturally vicious. The Lowood constraint still clings to you somewhat; controlling your features, muffling your voice, and restricting your limbs; and you fear in the presence of a man and a brother—or father, or master, or what you will—to smile too gaily, speak too freely, or move too quickly: but, in time, I think you will learn to be natural with me, as I find it impossible to be conventional with you; and then your looks and movements will have more vivacity and variety than they dare offer now. I see at intervals the glance of a curious sort of bird through the close-set bars of a cage: a vivid, restless, resolute captive is there; were it but free, it would soar cloud-high. You are still bent on going?”

“It has struck nine, sir.”

“Never mind,—wait a minute: Adèle is not ready to go to bed yet.

My position, Miss Eyre, with my back to the fire, and my face to the room, favours observation. While talking to you, I have also occasionally watched Adèle (I have my own reasons for thinking her a curious study,—reasons that I may, nay, that I shall, impart to you some day). She pulled out of her box, about ten minutes ago, a little pink silk frock; rapture lit her face as she unfolded it; coquetry runs in her blood, blends with her brains, and seasons the marrow of her bones. ‘Il faut que je l'essaie!' cried she, ‘et à l'instant même!' and she rushed out of the room. She is now with Sophie, undergoing a robing process: in a few minutes she will re-enter; and I know what I shall see,—a miniature of Céline Varens, as she used to appear on the boards at the rising of—But never mind that. However, my tenderest feelings are about to receive a shock: such is my presentiment; stay now, to see whether it will be realised.”

Ere long, Adèle's little foot was heard tripping across the hall. She entered, transformed as her guardian had predicted. A dress of rose-coloured satin, very short, and as full in the skirt as it could be gathered, replaced the brown frock she had previously worn; a wreath of rosebuds circled her forehead; her feet were dressed in silk stockings and small white satin sandals.

“Est-ce que ma robe va bien?” cried she, bounding forwards; “et mes souliers?

et mes bas? Tenez, je crois que je vais danser!”

And spreading out her dress, she chasséed across the room till, having reached Mr. Rochester, she wheeled lightly round before him on tip-toe, then dropped on one knee at his feet, exclaiming—

Try LingQ and learn from Netflix shows, Youtube videos, news articles and more.

CHAPTER XIV CAPÍTULO XIV ГЛАВА XIV BÖLÜM XIV

For several subsequent days I saw little of Mr. Rochester. Několik následujících dní jsem pana Rochestera téměř neviděl. Pendant plusieurs jours, j'ai vu peu de choses sur M. Rochester.

In the mornings he seemed much engaged with business, and, in the afternoon, gentlemen from Millcote or the neighbourhood called, and sometimes stayed to dine with him. Dopoledne se zdál být zaneprázdněn obchodními záležitostmi a odpoledne ho navštěvovali pánové z Millcote nebo z okolí a někdy u něj zůstávali na večeři. Le matin, il semblait très occupé par ses affaires et, l'après-midi, des messieurs de Millcote ou des environs lui rendaient visite et restaient parfois dîner avec lui. When his sprain was well enough to admit of horse exercise, he rode out a good deal; probably to return these visits, as he generally did not come back till late at night. Když byl jeho výron natolik v pořádku, že mohl cvičit na koni, často vyjížděl na projížďky; pravděpodobně se na ně vracel až pozdě večer, protože se většinou nevracel.

During this interval, even Adèle was seldom sent for to his presence, and all my acquaintance with him was confined to an occasional rencontre in the hall, on the stairs, or in the gallery, when he would sometimes pass me haughtily and coldly, just acknowledging my presence by a distant nod or a cool glance, and sometimes bow and smile with gentlemanlike affability. Během tohoto období jsem k němu zřídkakdy posílal i Adélu a veškeré mé známosti s ním se omezovaly na občasné setkání v hale, na schodech nebo na galerii, kdy kolem mě někdy procházel povýšeně a chladně, jen vzdáleně kývl hlavou nebo chladným pohledem vzal na vědomí mou přítomnost, někdy se uklonil a usmál s gentlemanskou přívětivostí. Pendant cet intervalle, même Adèle était rarement envoyée en sa présence, et toute ma connaissance se limitait à une rencontre occasionnelle dans le hall, dans l'escalier ou dans la galerie, quand il me dépassait parfois avec hauteur et froidement, juste reconnaissant ma présence par un signe de tête lointain ou un regard froid, et parfois s'incliner et sourire avec une affabilité gentleman.

His changes of mood did not offend me, because I saw that I had nothing to do with their alternation; the ebb and flow depended on causes quite disconnected with me. Jeho změny nálad mě neurážely, protože jsem viděl, že s jejich střídáním nemám nic společného; jejich příliv a odliv závisel na příčinách, které se mnou vůbec nesouvisely. Ses changements d'humeur ne m'offensaient pas, car je voyais que je n'avais rien à voir avec leur alternance; le flux et le reflux dépendaient de causes assez déconnectées de moi.

One day he had had company to dinner, and had sent for my portfolio; in order, doubtless, to exhibit its contents: the gentlemen went away early, to attend a public meeting at Millcote, as Mrs. Fairfax informed me; but the night being wet and inclement, Mr. Rochester did not accompany them. Jednoho dne měl společnost na večeři a poslal pro mé portfolio, aby nepochybně ukázal jeho obsah.Pánové odešli brzy, aby se zúčastnili veřejného shromáždění v Millcote, jak mě informovala paní Fairfaxová, ale protože noc byla mokrá a nepříznivá, pan Rochester je nedoprovázel. Un jour, il avait eu de la compagnie à dîner et avait fait venir mon portefeuille; pour, sans doute, en exposer le contenu: les messieurs sont partis de bonne heure, pour assister à une réunion publique à Millcote, comme m'a informé Mme Fairfax; mais la nuit étant humide et inclinée, M. Rochester ne les accompagna pas.

Soon after they were gone he rang the bell: a message came that I and Adèle were to go downstairs. Brzy poté, co odešli, zazvonil na zvonek: přišel vzkaz, že já a Adèle máme jít dolů. Peu après leur départ, il a sonné la cloche : on lui a dit qu'Adèle et moi devions descendre. I brushed Adèle's hair and made her neat, and having ascertained that I was myself in my usual Quaker trim, where there was nothing to retouch—all being too close and plain, braided locks included, to admit of disarrangement—we descended, Adèle wondering whether the petit coffre was at length come; for, owing to some mistake, its arrival had hitherto been delayed. Učesal jsem Adéle vlasy a upravil ji, a když jsem se ujistil, že jsem sám ve svém obvyklém kvakerském střihu, kde není co retušovat - všechno je příliš těsné a prosté, včetně spletených vlasů, než aby se to dalo nějak upravit -, sešli jsme dolů a Adéla se zajímala, jestli už konečně přišla truhlička, protože kvůli nějakému omylu se její příchod dosud odkládal. J'ai brossé les cheveux d'Adèle et l'ai rendue nette, et après m'être assuré que j'étais moi-même dans ma garniture Quaker habituelle, où il n'y avait rien à retoucher - toutes étant trop proches et simples, mèches tressées incluses, pour admettre le dérangement - nous sommes descendues, Adèle se demandant si le petit coffre était enfin venu; car, à cause d'une erreur, son arrivée avait été retardée jusque-là. She was gratified: there it stood, a little carton, on the table when we entered the dining-room. Byla potěšena: když jsme vešli do jídelny, stála na stole v malé krabičce. She was gratified: there it stood, a little carton, on the table when we entered the dining-room. She appeared to know it by instinct. Zdálo se, že to ví instinktivně. Elle semblait le savoir par instinct.

“Ma boite! "Ma boite!

ma boite!” exclaimed she, running towards it.

“Yes, there is your ‘boite' at last: take it into a corner, you genuine daughter of Paris, and amuse yourself with disembowelling it,” said the deep and rather sarcastic voice of Mr. Rochester, proceeding from the depths of an immense easy-chair at the fireside. "Ano, tady je konečně tvůj 'boite': odnes ho do kouta, ty pravá pařížská dcero, a bav se tím, že ho vykucháš," řekl hluboký a poněkud sarkastický hlas pana Rochestera, který se ozval z hloubi obrovského křesla u krbu. «Oui, voilà votre« boite »enfin: prenez-la dans un coin, vraie fille de Paris, et amusez-vous à l'éventrer», dit la voix profonde et plutôt sarcastique de M. Rochester, partant du fond d'un immense fauteuil au coin du feu. “And mind,” he continued, “don't bother me with any details of the anatomical process, or any notice of the condition of the entrails: let your operation be conducted in silence: tiens-toi tranquille, enfant; comprends-tu?” "A pozor," pokračoval, "neobtěžujte mě žádnými podrobnostmi o anatomickém procesu ani upozorňováním na stav vnitřností: ať vaše operace probíhá v tichosti: tiens-toi tranquille, enfant; comprends-tu?" “And mind,” he continued, “don't bother me with any details of the anatomical process, or any notice of the condition of the entrails: let your operation be conducted in silence: tiens-toi tranquille, enfant; comprends-tu?” «Et l'esprit», continua-t-il, «ne me dérangez pas avec aucun détail du processus anatomique, ni aucune remarque sur l'état des entrailles: que votre opération se fasse en silence: tiens-toi tranquille, enfant; comprends-tu? Adèle seemed scarcely to need the warning—she had already retired to a sofa with her treasure, and was busy untying the cord which secured the lid. Zdálo se, že Adéla toto varování sotva potřebuje - už si sedla na pohovku se svým pokladem a měla plné ruce práce s rozvazováním šňůrky, která zajišťovala víko. Adèle seemed scarcely to need the warning—she had already retired to a sofa with her treasure, and was busy untying the cord which secured the lid. Adèle semblait à peine avoir besoin de l'avertissement - elle s'était déjà retirée sur un canapé avec son trésor, et était en train de défaire le cordon qui fixait le couvercle.

Having removed this impediment, and lifted certain silvery envelopes of tissue paper, she merely exclaimed— Když odstranila tuto překážku a zvedla několik stříbrných obálek z hedvábného papíru, jen vykřikla... Ayant levé cet obstacle et soulevé certaines enveloppes argentées de papier de soie, elle s'est simplement exclamée:

“Oh ciel!

Que c'est beau!” and then remained absorbed in ecstatic contemplation. “Is Miss Eyre there?” now demanded the master, half rising from his seat to look round to the door, near which I still stood. "Je tam slečna Eyrová?" zeptal se pán a napůl se zvedl ze židle, aby se podíval ke dveřím, u kterých jsem stále stál. “Is Miss Eyre there?” now demanded the master, half rising from his seat to look round to the door, near which I still stood. "Mlle Eyre est-elle là ? demanda alors le maître, se levant à demi de son siège pour regarder vers la porte, près de laquelle je me tenais toujours.

“Ah!

well, come forward; be seated here.” He drew a chair near his own. Dobře, pojďte dopředu, posaďte se sem." Přitáhl si židli ke své. eh bien, avancez; asseyez-vous ici. Il a dessiné une chaise près de la sienne. “I am not fond of the prattle of children,” he continued; “for, old bachelor as I am, I have no pleasant associations connected with their lisp. "Nemám rád dětské žvatlání," pokračoval, "protože, ač jsem starý mládenec, nemám s jejich šišláním nic příjemného společného. It would be intolerable to me to pass a whole evening tête-à-tête with a brat. Bylo by pro mě nesnesitelné strávit celý večer s nějakým spratkem. Don't draw that chair farther off, Miss Eyre; sit down exactly where I placed it—if you please, that is. Neodtahujte tu židli dál, slečno Eyrová, ale posaďte se přesně tam, kam jsem ji položil - tedy pokud dovolíte. Confound these civilities! K čertu s těmi zdvořilostmi! Confondre ces civilités! I continually forget them. Neustále na ně zapomínám. Nor do I particularly affect simple-minded old ladies. Ani na prostomyslné staré dámy nemám zvláštní vliv. Je n'aime pas non plus particulièrement les vieilles dames simples d'esprit. By-the-bye, I must have mine in mind; it won't do to neglect her; she is a Fairfax, or wed to one; and blood is said to be thicker than water.” Mimochodem, musím mít na paměti tu svou; nebylo by dobré ji zanedbávat; je z rodu Fairfaxů nebo je za jednoho z nich provdaná a říká se, že krev je hustší než voda." By-the-bye, I must have mine in mind; it won't do to neglect her; she is a Fairfax, or wed to one; and blood is said to be thicker than water.” Au revoir, je dois avoir le mien en tête; il ne faut pas la négliger; elle est Fairfax, ou mariée à un; et on dit que le sang est plus épais que l'eau. He rang, and despatched an invitation to Mrs. Fairfax, who soon arrived, knitting-basket in hand. Zazvonil a poslal pozvánku paní Fairfaxové, která brzy dorazila s pleteným košíkem v ruce. He rang, and despatched an invitation to Mrs. Fairfax, who soon arrived, knitting-basket in hand. Il sonna et envoya une invitation à Mme Fairfax, qui arriva bientôt, panier à tricoter à la main.

“Good evening, madam; I sent to you for a charitable purpose. "Dobrý večer, paní, poslal jsem za vámi s dobročinným úmyslem.

I have forbidden Adèle to talk to me about her presents, and she is bursting with repletion: have the goodness to serve her as auditress and interlocutrice; it will be one of the most benevolent acts you ever performed.” Zakázal jsem Adéle, aby se mnou mluvila o svých dárcích, a ona se nemůže dočkat: buďte tak laskav a poslužte jí jako auditorka a přímluvkyně; bude to jeden z nejdobročinnějších činů, které jste kdy vykonal." I have forbidden Adèle to talk to me about her presents, and she is bursting with repletion: have the goodness to serve her as auditress and interlocutrice; it will be one of the most benevolent acts you ever performed.” J'ai interdit à Adèle de me parler de ses cadeaux, et elle est pleine de satisfaction: ayez la bonté de lui servir d'auditeur et d'interlocutrice; ce sera l'un des actes les plus bienveillants que vous ayez jamais accomplis.

Adèle, indeed, no sooner saw Mrs. Fairfax, than she summoned her to her sofa, and there quickly filled her lap with the porcelain, the ivory, the waxen contents of her “boite;” pouring out, meantime, explanations and raptures in such broken English as she was mistress of. Sotva Adèle spatřila paní Fairfaxovou, zavolala ji k sobě na pohovku a tam jí rychle naplnila klín porcelánem, slonovinou a voskovaným obsahem svého "boite"; mezitím ze sebe sypala vysvětlení a nadšení lámanou angličtinou, kterou ovládala. Adèle, indeed, no sooner saw Mrs. Fairfax, than she summoned her to her sofa, and there quickly filled her lap with the porcelain, the ivory, the waxen contents of her “boite;” pouring out, meantime, explanations and raptures in such broken English as she was mistress of. Adèle, en effet, à peine aperçu Mme Fairfax, qu'elle la convoqua à son canapé, et y remplit rapidement ses genoux de la porcelaine, de l'ivoire, du contenu en cire de sa «boite»; déversant, en attendant, des explications et des ravissements dans un anglais aussi cassé dont elle était maîtresse.

“Now I have performed the part of a good host,” pursued Mr. Rochester, “put my guests into the way of amusing each other, I ought to be at liberty to attend to my own pleasure. "Teď, když jsem splnil roli dobrého hostitele," pokračoval pan Rochester, "a přiměl své hosty, aby se navzájem bavili, měl bych se věnovat svému potěšení. «Maintenant, j'ai joué le rôle d'un bon hôte», poursuivit M. Rochester, «mis mes invités dans la manière de s'amuser les uns les autres, je devrais être libre d'assister à mon plaisir.

Miss Eyre, draw your chair still a little farther forward: you are yet too far back; I cannot see you without disturbing my position in this comfortable chair, which I have no mind to do.” Slečno Eyrová, posuňte si židli ještě o kousek dopředu, jste ještě příliš vzadu, nevidím na vás, aniž bych narušil svou polohu v tomto pohodlném křesle, což nemám v úmyslu." Mlle Eyre, avancez encore un peu votre chaise : vous êtes encore trop en arrière ; je ne peux pas vous voir sans déranger ma position dans cette chaise confortable, ce que je n'ai pas l'intention de faire."

I did as I was bid, though I would much rather have remained somewhat in the shade; but Mr. Rochester had such a direct way of giving orders, it seemed a matter of course to obey him promptly. Udělal jsem, co jsem chtěl, i když bych raději zůstal trochu ve stínu, ale pan Rochester dával rozkazy tak přímočaře, že mi přišlo samozřejmé ho okamžitě poslechnout. Je fis ce qu'on m'avait offert, bien que j'aurais préféré rester un peu à l'ombre; mais M. Rochester avait une manière si directe de donner des ordres, il semblait évident de lui obéir promptement.

We were, as I have said, in the dining-room: the lustre, which had been lit for dinner, filled the room with a festal breadth of light; the large fire was all red and clear; the purple curtains hung rich and ample before the lofty window and loftier arch; everything was still, save the subdued chat of Adèle (she dared not speak loud), and, filling up each pause, the beating of winter rain against the panes. Jak už jsem řekl, byli jsme v jídelně: svítidlo, které bylo zapáleno k večeři, naplňovalo místnost svátečním světlem; velký oheň byl celý rudý a jasný; purpurové závěsy visely bohatě a bohatě před vysokým oknem a ještě vyšším obloukem; všechno bylo tiché, až na tlumený Adèlin hovor (neodvažovala se mluvit nahlas) a každou pauzu vyplňovalo bušení zimního deště do skel. Nous étions, comme je l'ai dit, dans la salle à manger: le lustre, qui avait été allumé pour le dîner, remplissait la pièce d'une largeur festive de lumière; le grand feu était tout rouge et clair; les rideaux violets pendaient riches et amples devant la haute fenêtre et l'arc plus haut; tout était calme, sauf le bavardage tamisé d'Adèle (elle n'osait pas parler fort), et, remplissant chaque pause, le battement de la pluie d'hiver contre les vitres.

Mr.

Rochester, as he sat in his damask-covered chair, looked different to what I had seen him look before; not quite so stern—much less gloomy. Rochester, jak seděl ve svém křesle potaženém damaškem, vypadal jinak, než jak jsem ho viděl předtím; ne tak přísně - mnohem méně zachmuřeně. Rochester, assis dans son fauteuil recouvert de damas, semblait différent de ce que j'avais vu auparavant ; pas aussi sévère, beaucoup moins sombre. There was a smile on his lips, and his eyes sparkled, whether with wine or not, I am not sure; but I think it very probable. Na rtech se mu objevil úsměv a oči se mu leskly, jestli vínem, nebo ne, to nevím jistě, ale považuji to za velmi pravděpodobné. Il y avait un sourire sur ses lèvres, et ses yeux pétillaient, que ce soit avec du vin ou non, je ne suis pas sûr; mais je pense que c'est très probable. He was, in short, in his after-dinner mood; more expanded and genial, and also more self-indulgent than the frigid and rigid temper of the morning; still he looked preciously grim, cushioning his massive head against the swelling back of his chair, and receiving the light of the fire on his granite-hewn features, and in his great, dark eyes; for he had great, dark eyes, and very fine eyes, too—not without a certain change in their depths sometimes, which, if it was not softness, reminded you, at least, of that feeling. Byl zkrátka ve své poobědové náladě, rozvernější, vlídnější a také požitkářštější než ráno, kdy byl chladný a strnulý; přesto se tvářil vzácně zachmuřeně, opíral si mohutnou hlavu o opěradlo židle a přijímal světlo ohně na svých žulových rysech a ve velkých tmavých očích; měl totiž velké tmavé oči a také velmi jemné oči - někdy se v jejich hloubce neobešla jistá změna, která, pokud to nebyla měkkost, vám ten pocit přinejmenším připomínala. Il était, en somme, d'humeur d'après-dîner; plus élargi et gentil, et aussi plus indulgent que le tempérament glacial et rigide du matin; toujours il avait l'air précieusement sombre, amortissant sa tête massive contre le dossier gonflé de sa chaise, et recevant la lumière du feu sur ses traits taillés dans le granit, et dans ses grands yeux sombres; car il avait de grands yeux noirs, et des yeux très fins aussi - non sans un certain changement dans leurs profondeurs parfois, qui, si ce n'était de la douceur, vous rappelait du moins ce sentiment.

He had been looking two minutes at the fire, and I had been looking the same length of time at him, when, turning suddenly, he caught my gaze fastened on his physiognomy. Dvě minuty se díval do ohně a já jsem se stejně dlouho díval na něj, když se náhle otočil a zachytil můj pohled upřený na jeho fyziognomii. Il regardait le feu depuis deux minutes, et je le regardais depuis la même époque, quand, se retournant brusquement, il attrapa mon regard fixé sur sa physionomie.

“You examine me, Miss Eyre,” said he: “do you think me handsome?” "Vyšetřete mě, slečno Eyrová," řekl: "Myslíte si, že jsem hezký?"

I should, if I had deliberated, have replied to this question by something conventionally vague and polite; but the answer somehow slipped from my tongue before I was aware—“No, sir.” Kdybych se zamyslel, odpověděl bych na tuto otázku něčím konvenčně vágním a zdvořilým, ale odpověď mi nějak vyklouzla z jazyka, než jsem si to uvědomil: "Ne, pane." Si j'avais réfléchi, j'aurais dû répondre à cette question par quelque chose de conventionnellement vague et poli ; mais la réponse a en quelque sorte glissé de ma langue avant que je m'en rende compte : "Non, monsieur".

“Ah!

By my word! Na mou věru! there is something singular about you,” said he: “you have the air of a little nonnette ; quaint, quiet, grave, and simple, as you sit with your hands before you, and your eyes generally bent on the carpet (except, by-the-bye, when they are directed piercingly to my face; as just now, for instance); and when one asks you a question, or makes a remark to which you are obliged to reply, you rap out a round rejoinder, which, if not blunt, is at least brusque. je na vás něco zvláštního," řekl: "Když se vás někdo na něco zeptá nebo pronese poznámku, na kterou jste nucena odpovědět, vyhrknete kulatou repliku, která je, když ne neomalená, tak přinejmenším strohá. Il y a quelque chose de singulier en vous, dit-il : "Vous avez l'air d'une petite nonnette, pittoresque, tranquille, grave et simple, car vous êtes assise les mains devant vous et les yeux généralement fixés sur le tapis (sauf, d'ailleurs, lorsqu'ils sont dirigés vers mon visage, comme tout à l'heure, par exemple) ; et lorsque quelqu'un vous pose une question ou fait une remarque à laquelle vous êtes obligée de répondre, vous sortez une réplique ronde, qui, si elle n'est pas brutale, est au moins brusque. What do you mean by it?” Co tím myslíš?"

“Sir, I was too plain; I beg your pardon. "Pane, byla jsem příliš prostořeká, omlouvám se.

I ought to have replied that it was not easy to give an impromptu answer to a question about appearances; that tastes mostly differ; and that beauty is of little consequence, or something of that sort.” Měl jsem odpovědět, že není snadné dát improvizovanou odpověď na otázku o vzhledu, že vkus se většinou liší a že na kráse nezáleží, nebo něco podobného." J'aurais dû répondre qu'il n'était pas facile de donner une réponse impromptue à une question sur les apparences; dont les goûts diffèrent principalement; et cette beauté est de peu d'importance, ou quelque chose de ce genre.

“You ought to have replied no such thing. "Nic takového jsi neměl odpovídat. "Vous n'auriez pas dû répondre une telle chose.

Beauty of little consequence, indeed! Vskutku krása bezvýznamná! Une beauté de peu d'importance, en effet ! And so, under pretence of softening the previous outrage, of stroking and soothing me into placidity, you stick a sly penknife under my ear! A tak mi pod záminkou, že zmírníš předchozí urážku, že mě pohladíš a uklidníš, strčíš pod ucho lstivý kapesní nůž! Et donc, sous prétexte d'adoucir l'outrage précédent, de me caresser et de m'apaiser dans la placidité, vous mettez un canif sournois sous mon oreille! Go on: what fault do you find with me, pray? Pokračujte: jakou chybu na mně shledáváte, prosím? Allez: quel défaut trouvez-vous avec moi, priez? I suppose I have all my limbs and all my features like any other man?” Předpokládám, že mám všechny končetiny a všechny rysy jako každý jiný muž?" Je suppose que j'ai tous mes membres et toutes mes caractéristiques comme n'importe quel autre homme?

“Mr.

Rochester, allow me to disown my first answer: I intended no pointed repartee: it was only a blunder.” Rochestere, dovolte mi, abych se zřekl své první odpovědi: Byla to jen chyba." Rochester, permettez-moi de désavouer ma première réponse: je ne voulais pas de repartie pointue: ce n'était qu'une erreur.

“Just so: I think so: and you shall be answerable for it. "Přesně tak: Myslím, že ano, a ty za to budeš zodpovědný. «Juste ainsi: je pense que oui: et vous en serez responsable.

Criticise me: does my forehead not please you?” Kritizujte mě: nelíbí se vám mé čelo?"

He lifted up the sable waves of hair which lay horizontally over his brow, and showed a solid enough mass of intellectual organs, but an abrupt deficiency where the suave sign of benevolence should have risen. Zvedl si sobolí vlny vlasů, které mu ležely vodorovně na čele, a ukázal dostatečně pevnou hmotu intelektuálních orgánů, ale prudký nedostatek tam, kde by se měl zvedat uhlazený znak laskavosti. Il souleva les vagues de poils de sable qui s'étalaient horizontalement sur son front, et montra une masse assez solide d'organes intellectuels, mais une brusque carence où le signe suave de bienveillance aurait dû se lever.

“Now, ma'am, am I a fool?” "Tak co, madam, jsem blázen?" “Far from it, sir. "To zdaleka ne, pane.

You would, perhaps, think me rude if I inquired in return whether you are a philanthropist?” Možná byste mě považoval za nezdvořáka, kdybych se na oplátku zeptal, zda jste filantrop?" Vous me trouveriez peut-être impoli si je vous demandais en retour si vous êtes philanthrope?

“There again! "Už je to tu zase!

Another stick of the penknife, when she pretended to pat my head: and that is because I said I did not like the society of children and old women (low be it spoken! Ještě jednou mě pohladila po hlavě, když předstírala, že mě hladí po hlavě, a to proto, že jsem řekl, že nemám rád společnost dětí a starých žen (ať se to řekne jakkoli zle!). Encore un bâton de canif, quand elle a fait semblant de me caresser la tête: et c'est parce que j'ai dit que je n'aimais pas la société des enfants et des vieilles femmes (peu importe! ). No, young lady, I am not a general philanthropist; but I bear a conscience;” and he pointed to the prominences which are said to indicate that faculty, and which, fortunately for him, were sufficiently conspicuous; giving, indeed, a marked breadth to the upper part of his head: “and, besides, I once had a kind of rude tenderness of heart. Ne, mladá dámo, nejsem všeobecný filantrop, ale mám svědomí." A ukázal na výčnělky, které prý tuto schopnost označují a které byly naštěstí pro něj dostatečně nápadné; dodávaly totiž horní části jeho hlavy výraznou šířku: "a kromě toho jsem měl kdysi takovou hrubou citlivost srdce. Non, jeune fille, je ne suis pas un philanthrope général; mais je porte une conscience; et il a souligné les proéminences qui sont censées indiquer cette faculté, et qui, heureusement pour lui, étaient suffisamment visibles; donnant, en effet, une largeur marquée à la partie supérieure de sa tête: «et, d'ailleurs, j'ai eu une fois une sorte de tendresse grossière de cœur. When I was as old as you, I was a feeling fellow enough, partial to the unfledged, unfostered, and unlucky; but Fortune has knocked me about since: she has even kneaded me with her knuckles, and now I flatter myself I am hard and tough as an India-rubber ball; pervious, though, through a chink or two still, and with one sentient point in the middle of the lump. Když jsem byl starý jako ty, byl jsem dost citlivý chlapík, který si potrpěl na neukázněné, nepokryté a nešťastné, ale od té doby se mnou Štěstěna pěkně zatočila: dokonce mě i prohnětla svými klouby, a teď si pochvaluju, že jsem tvrdý a houževnatý jako koule z indické gumy; i když jsem stále ještě průbojný a mám uprostřed hroudy jeden citlivý bod. Quand j'étais aussi vieux que vous, j'étais un camarade assez sensible, partisan des personnes sans engagement, sans soutien et malchanceux; mais la fortune m'a frappé depuis: elle m'a même malaxé avec ses phalanges, et maintenant je me flatte, je suis dur et dur comme une balle en caoutchouc de l'Inde; perméable, cependant, à travers une faille ou deux encore, et avec un point sensible au milieu de la bosse. Yes: does that leave hope for me?” Ano: dává mi to naději?"

“Hope of what, sir?” "Naděje na co, pane?"

“Of my final re-transformation from India-rubber back to flesh?” "O mé konečné přeměně z indické gumy zpět na tělo?"

“Decidedly he has had too much wine,” I thought; and I did not know what answer to make to his queer question: how could I tell whether he was capable of being re-transformed? "Rozhodně to přehnal s vínem," pomyslel jsem si a nevěděl jsem, jak odpovědět na jeho podivnou otázku: jak bych mohl říct, jestli je schopen se znovu proměnit?

“You looked very much puzzled, Miss Eyre; and though you are not pretty any more than I am handsome, yet a puzzled air becomes you; besides, it is convenient, for it keeps those searching eyes of yours away from my physiognomy, and busies them with the worsted flowers of the rug; so puzzle on. "Vypadala jste velmi zmateně, slečno Eyrová, a přestože nejste hezká o nic víc než já, zmatený výraz vám sluší; kromě toho je vhodný, protože odvádí vaše pátravé oči od mé fyziognomie a zaměstnává je česanými květinami na koberci, takže si lámejte hlavu. «Vous aviez l'air très perplexe, Miss Eyre; et bien que tu ne sois pas plus jolie que moi, mais un air perplexe te devient; de plus, c'est commode, car il éloigne vos yeux de recherche de ma physionomie et les occupe des fleurs peignées du tapis; alors casse-tête.

Young lady, I am disposed to be gregarious and communicative to-night.” Mladá dámo, dnes večer mám chuť být společenský a komunikativní." Jeune femme, je suis disposée à être grégaire et communicative ce soir.

With this announcement he rose from his chair, and stood, leaning his arm on the marble mantelpiece: in that attitude his shape was seen plainly as well as his face; his unusual breadth of chest, disproportionate almost to his length of limb. Po tomto oznámení se zvedl ze židle, postavil se a opřel se rukou o mramorovou římsu krbu.V tomto postoji byla jasně vidět jeho postava i obličej, jeho neobvykle široký hrudník, téměř neúměrný délce jeho končetin. Avec cette annonce, il se leva de sa chaise et se leva, appuyant son bras sur la cheminée de marbre: dans cette attitude, sa forme était vue aussi bien que son visage; sa largeur inhabituelle de poitrine, disproportionnée presque à sa longueur de membre.

I am sure most people would have thought him an ugly man; yet there was so much unconscious pride in his port; so much ease in his demeanour; such a look of complete indifference to his own external appearance; so haughty a reliance on the power of other qualities, intrinsic or adventitious, to atone for the lack of mere personal attractiveness, that, in looking at him, one inevitably shared the indifference, and, even in a blind, imperfect sense, put faith in the confidence. Jsem si jist, že většina lidí by ho považovala za ošklivého člověka, ale v jeho tváři bylo tolik nevědomé hrdosti, tolik lehkosti v jeho chování, tolik lhostejnosti k vlastnímu zevnějšku, tolik povýšeného spoléhání na sílu jiných vlastností, ať už vnitřních, nebo náhodných, které mohou odčinit nedostatek pouhé osobní přitažlivosti, že při pohledu na něj člověk nevyhnutelně sdílel tuto lhostejnost a dokonce v slepém, nedokonalém smyslu věřil v jeho důvěru. Je suis sûr que la plupart des gens auraient pensé qu'il était un homme laid; pourtant il y avait tant de fierté inconsciente dans son port; tant de facilité dans son comportement; un tel regard d'indifférence totale à sa propre apparence extérieure; une confiance si hautaine sur le pouvoir d'autres qualités, intrinsèques ou fortuites, pour expier le manque d'attrait personnel, que, en le regardant, on partageait inévitablement l'indifférence, et, même dans un sens aveugle et imparfait, mettre la foi dans la confiance.

“I am disposed to be gregarious and communicative to-night,” he repeated, “and that is why I sent for you: the fire and the chandelier were not sufficient company for me; nor would Pilot have been, for none of these can talk. "Mám dnes večer chuť být společenský a komunikativní," zopakoval, "a proto jsem pro tebe poslal: oheň a lustr mi jako společnost nestačily, ani Pilot by mi nestačil, protože nikdo z nich neumí mluvit.

Adèle is a degree better, but still far below the mark; Mrs. Fairfax ditto; you, I am persuaded, can suit me if you will: you puzzled me the first evening I invited you down here. Adèle je na tom o něco lépe, ale stále ještě je daleko pod úrovní; paní Fairfaxová také; jsem přesvědčen, že vy mi můžete vyhovět, pokud budete chtít: zmátla jste mě hned první večer, kdy jsem vás sem pozval. Adèle est un diplôme mieux, mais toujours bien en dessous de la marque; Mme Fairfax idem; vous, j'en suis persuadé, pouvez me convenir si vous voulez: vous m'avez intrigué le premier soir où je vous ai invité ici. I have almost forgotten you since: other ideas have driven yours from my head; but to-night I am resolved to be at ease; to dismiss what importunes, and recall what pleases. Od té doby jsem na tebe téměř zapomněl: jiné myšlenky mi vytlačily ty tvé z hlavy, ale dnes večer jsem se rozhodl být v klidu, odmítnout to, co mě obtěžuje, a připomenout si to, co mě těší. Je vous ai presque oublié depuis: d'autres idées ont chassé les vôtres de ma tête; mais ce soir je suis résolu à être à l'aise; écarter ce qui importune, et rappeler ce qui plaît. It would please me now to draw you out—to learn more of you—therefore speak.” Rád bych vás teď vylákal ven - abych se o vás dozvěděl víc - proto mluvte." Il me plairait maintenant de vous attirer - d'en savoir plus sur vous - donc de parler.

Instead of speaking, I smiled; and not a very complacent or submissive smile either. Místo abych promluvila, usmála jsem se; a nebyl to ani příliš samolibý nebo poddajný úsměv. Au lieu de parler, j'ai souri, et ce n'était pas un sourire très complaisant ou soumis.

“Speak,” he urged. "Mluv," vyzval ji.

“What about, sir?”

“Whatever you like. "Jak chcete.

I leave both the choice of subject and the manner of treating it entirely to yourself.” Výběr tématu i způsob jeho zpracování nechávám zcela na vás."

Accordingly I sat and said nothing: “If he expects me to talk for the mere sake of talking and showing off, he will find he has addressed himself to the wrong person,” I thought. Proto jsem seděla a nic neříkala: "Jestli čeká, že budu mluvit jen proto, abych mluvila a předváděla se, zjistí, že se obrátil na špatného člověka," pomyslela jsem si. En conséquence, je me suis assis et je n'ai rien dit: «S'il s'attend à ce que je parle pour le simple plaisir de parler et de me montrer, il constatera qu'il s'est adressé à la mauvaise personne», ai-je pensé.

“You are dumb, Miss Eyre.” "Jste hloupá, slečno Eyrová."

I was dumb still. Pořád jsem byl hloupý.

He bent his head a little towards me, and with a single hasty glance seemed to dive into my eyes. Trochu ke mně sklonil hlavu a jediným spěšným pohledem jako by se mi ponořil do očí. Il pencha un peu la tête vers moi, et d'un seul coup d'œil précipité sembla plonger dans mes yeux.

“Stubborn?” he said, “and annoyed. "Tvrdohlavý?" řekl, "a otrávený.

Ah! Ach!

it is consistent. je konzistentní. I put my request in an absurd, almost insolent form. Svou žádost jsem formuloval absurdní, téměř drzou formou. J'ai présenté ma demande sous une forme absurde, presque insolente. Miss Eyre, I beg your pardon. Slečno Eyrová, omlouvám se. The fact is, once for all, I don't wish to treat you like an inferior: that is” (correcting himself), “I claim only such superiority as must result from twenty years' difference in age and a century's advance in experience. Faktem je, že s vámi nechci jednat jako s podřízeným: to znamená" (opravil se), "že si nárokuji pouze takovou nadřazenost, která musí vyplývat z dvacetiletého rozdílu ve věku a stoletého náskoku ve zkušenostech. Le fait est qu'une fois pour toutes, je ne souhaite pas vous traiter comme un inférieur : c'est-à-dire" (se corrigeant), "je ne revendique que la supériorité qui doit résulter de vingt ans de différence d'âge et d'un siècle d'avance en matière d'expérience. This is legitimate, et j'y tiens , as Adèle would say; and it is by virtue of this superiority, and this alone, that I desire you to have the goodness to talk to me a little now, and divert my thoughts, which are galled with dwelling on one point—cankering as a rusty nail.” To je legitimní, et j'y tiens , jak by řekla Adèle, a právě a jen díky této nadřazenosti si přeji, abys byl tak laskav a teď se mnou trochu promluvil a rozptýlil mé myšlenky, které jsou zaneprázdněné setrváváním v jednom bodě - zrezivělém jako rezavý hřebík." C'est légitime, et j'y tiens, comme dirait Adèle; et c'est en vertu de cette supériorité, et de celle-là seulement, que je désire que vous ayez la bonté de me parler un peu maintenant, et de détourner mes pensées, qui sont fâchées de m'attarder sur un point - le chancre comme un clou rouillé. He had deigned an explanation, almost an apology, and I did not feel insensible to his condescension, and would not seem so. Slušelo se mu vysvětlení, téměř omluva, a já jsem se necítil necitlivý k jeho blahosklonnosti a nechtěl jsem tak vypadat. Il avait daigné une explication, presque des excuses, et je ne me sentais pas insensible à sa condescendance, et je ne le semblerais pas.

“I am willing to amuse you, if I can, sir—quite willing; but I cannot introduce a topic, because how do I know what will interest you? "Jsem ochotna vás pobavit, pokud to půjde, pane - docela ochotna; ale nemohu vám představit téma, protože jak mohu vědět, co vás bude zajímat?

Ask me questions, and I will do my best to answer them.” Ptejte se mě a já se vám na ně pokusím odpovědět."

“Then, in the first place, do you agree with me that I have a right to be a little masterful, abrupt, perhaps exacting, sometimes, on the grounds I stated, namely, that I am old enough to be your father, and that I have battled through a varied experience with many men of many nations, and roamed over half the globe, while you have lived quietly with one set of people in one house?” "Tak především, souhlasíš se mnou, že mám právo být trochu panovačný, příkrý, možná někdy náročný, a to z důvodů, které jsem uvedl, totiž že jsem dost starý na to, abych byl tvůj otec, a že jsem se protloukal rozmanitými zkušenostmi s mnoha lidmi mnoha národů a procestoval půl zeměkoule, zatímco ty jsi žil klidně s jednou skupinou lidí v jednom domě?" «Alors, en premier lieu, êtes-vous d'accord avec moi pour dire que j'ai le droit d'être un peu maître, brusque, peut-être exigeant, parfois, au motif que j'ai déclaré, à savoir que je suis assez vieux pour être votre père, et que j'ai combattu à travers une expérience variée avec de nombreux hommes de nombreuses nations, et parcouru la moitié du globe, alors que vous avez vécu tranquillement avec un groupe de personnes dans une maison?

“Do as you please, sir.” "Dělejte, co chcete, pane."

“That is no answer; or rather it is a very irritating, because a very evasive one. "To není odpověď, nebo je spíš velmi podrážděná, protože velmi vyhýbavá.

Reply clearly.” Odpovězte jasně."

“I don't think, sir, you have a right to command me, merely because you are older than I, or because you have seen more of the world than I have; your claim to superiority depends on the use you have made of your time and experience.” "Nemyslím si, pane, že máte právo mi poroučet jen proto, že jste starší než já nebo že jste toho viděl víc než já; váš nárok na nadřazenost závisí na tom, jak jste využil svůj čas a zkušenosti." «Je ne pense pas, monsieur, que vous ayez le droit de me commander, simplement parce que vous êtes plus âgé que moi, ou parce que vous avez vu plus du monde que moi; votre prétention à la supériorité dépend de l'utilisation que vous avez faite de votre temps et de votre expérience. » “Humph! "Humph!

Promptly spoken. Rychle řečeno. But I won't allow that, seeing that it would never suit my case, as I have made an indifferent, not to say a bad, use of both advantages. Ale to nedovolím, protože by se to v mém případě nikdy nehodilo, protože jsem obě výhody využíval lhostejně, neřku-li špatně. Mais je ne permettrai pas cela, vu que cela ne conviendrait jamais à mon cas, car j'ai fait un usage indifférent, pour ne pas dire mauvais, des deux avantages. Leaving superiority out of the question, then, you must still agree to receive my orders now and then, without being piqued or hurt by the tone of command. Když tedy pomineme nadřazenost, musíte stále souhlasit s tím, že budete čas od času přijímat mé rozkazy, aniž by vás rozkazování dráždilo nebo uráželo. Laissant la supériorité hors de question, alors, vous devez toujours accepter de recevoir mes ordres de temps en temps, sans être piqué ou blessé par le ton du commandement. Will you?” Uděláš to?"

I smiled: I thought to myself Mr. Rochester is peculiar—he seems to forget that he pays me £30 per annum for receiving his orders. Usmála jsem se: Říkal jsem si, že pan Rochester je zvláštní - zřejmě zapomíná, že mi platí 30 liber ročně za přijímání jeho objednávek. J'ai souri : Je me suis dit que M. Rochester était particulier - il semble oublier qu'il me paie 30 livres sterling par an pour recevoir ses commandes.

“The smile is very well,” said he, catching instantly the passing expression; “but speak too.” "Úsměv je velmi pěkný," řekl, když okamžitě zachytil jeho letmý výraz, "ale mluvte také." «Le sourire est très bien», dit-il, saisissant instantanément l'expression passagère; "Mais parle aussi."

“I was thinking, sir, that very few masters would trouble themselves to inquire whether or not their paid subordinates were piqued and hurt by their orders.” "Myslel jsem si, pane, že jen málokterý pán se obtěžuje zjišťovat, jestli jeho placení podřízení jsou nebo nejsou podrážděni a zraněni jeho rozkazy." "Je me disais, monsieur, que très peu de maîtres se donneraient la peine de chercher à savoir si leurs subordonnés rémunérés étaient ou non piqués et blessés par leurs ordres."

“Paid subordinates! "Placení podřízení!

What! you are my paid subordinate, are you? jste můj placený podřízený, že? Oh yes, I had forgotten the salary! Ach ano, zapomněl jsem na plat! Well then, on that mercenary ground, will you agree to let me hector a little?” Dobrá, souhlasíte tedy s tím, že mě necháte trochu hecovat?" Alors, sur ce terrain de mercenaire, accepteras-tu de me laisser un peu hector?

“No, sir, not on that ground; but, on the ground that you did forget it, and that you care whether or not a dependent is comfortable in his dependency, I agree heartily.” "Ne, pane, z tohoto důvodu ne, ale z toho důvodu, že jste na to zapomněl a že vám záleží na tom, zda se závislý člověk cítí dobře ve své závislosti, s tím vřele souhlasím." «Non, monsieur, pas pour ce motif; mais, au motif que vous l'avez oublié et que vous vous souciez de savoir si une personne à charge est à l'aise ou non dans sa dépendance, je suis tout à fait d'accord.

“And will you consent to dispense with a great many conventional forms and phrases, without thinking that the omission arises from insolence?” "A souhlasíte s tím, že se obejdete bez mnoha konvenčních forem a frází, aniž byste si myslel, že je to z drzosti?" «Et consentirez-vous à vous passer d'un grand nombre de formes et de phrases conventionnelles, sans penser que l'omission provient de l'insolence?

“I am sure, sir, I should never mistake informality for insolence: one I rather like, the other nothing free-born would submit to, even for a salary.” "Jsem si jist, pane, že bych si nikdy nespletl neformálnost s drzostí: jedno se mi spíše líbí, druhé by si nic svobodného nepodrobilo ani za plat." «Je suis sûr, monsieur, que je ne devrais jamais confondre informalité et insolence: l'une que j'aime plutôt, l'autre à quoi rien de né libre ne se soumettrait, même pour un salaire.

“Humbug! "Humbug!

Most things free-born will submit to anything for a salary; therefore, keep to yourself, and don't venture on generalities of which you are intensely ignorant. Většina svobodných lidí se za plat podvolí čemukoli, proto se držte při zemi a nepouštějte se do obecných řečí, o kterých nemáte ani páru. La plupart des personnes nées libres se soumettront à n'importe quoi pour un salaire; par conséquent, restez à vous-même et ne vous aventurez pas sur des généralités dont vous ignorez intensément. However, I mentally shake hands with you for your answer, despite its inaccuracy; and as much for the manner in which it was said, as for the substance of the speech; the manner was frank and sincere; one does not often see such a manner: no, on the contrary, affectation, or coldness, or stupid, coarse-minded misapprehension of one's meaning are the usual rewards of candour. Přesto si s vámi v duchu potřásám rukou za vaši odpověď, přestože byla nepřesná, a to jak za způsob, jakým byla řečena, tak za obsah řeči; způsob byl upřímný a upřímný; takový způsob se často nevidí: ne, naopak, afektovanost, chlad nebo hloupé, hrubozrnné nepochopení významu jsou obvyklou odměnou za upřímnost. Cependant, je vous serre mentalement la main pour votre réponse, malgré son inexactitude; et autant pour la manière dont il a été dit, que pour la substance du discours; la manière était franche et sincère; on ne voit pas souvent une telle manière: non, au contraire, l'affection ou la froideur, ou la méconnaissance stupide et grossière de son sens sont les récompenses habituelles de la candeur. Not three in three thousand raw school-girl-governesses would have answered me as you have just done. Ani tři ze tří tisíc drsných vychovatelek by mi neodpověděly tak, jak jste to právě udělala. Pas trois filles-gouvernantes crues sur trois mille ne m'auraient répondu comme vous venez de le faire. But I don't mean to flatter you: if you are cast in a different mould to the majority, it is no merit of yours: Nature did it. Ale nechci vám lichotit: pokud jste odlit do jiné formy než většina, není to vaše zásluha: Příroda to udělala. Mais je ne veux pas vous flatter: si vous êtes moulé dans un moule différent de celui de la majorité, ce n'est pas le vôtre: la nature l'a fait. And then, after all, I go too fast in my conclusions: for what I yet know, you may be no better than the rest; you may have intolerable defects to counterbalance your few good points.” A pak se přece jen unáhlím ve svých závěrech: co já vím, nemusíte být o nic lepší než ostatní; můžete mít nesnesitelné nedostatky, které vyváží vašich několik dobrých stránek." Et puis, après tout, je vais trop vite dans mes conclusions: car ce que je sais encore, vous ne valez peut-être pas mieux que les autres; vous pouvez avoir des défauts intolérables pour contrebalancer vos quelques bons points. »

“And so may you,” I thought. "A ty možná taky," pomyslel jsem si. «Et vous aussi,» ai-je pensé.

My eye met his as the idea crossed my mind: he seemed to read the glance, answering as if its import had been spoken as well as imagined— Můj pohled se střetl s jeho, když mi ta myšlenka prolétla hlavou: zdálo se, že si ten pohled přečetl, a odpověděl, jako by jeho význam byl vysloven i vymyšlen... Mon œil rencontra le sien alors que l'idée me traversait l'esprit: il parut lire le regard, répondant comme si sa signification avait été aussi bien parlée qu'imaginée -

“Yes, yes, you are right,” said he; “I have plenty of faults of my own: I know it, and I don't wish to palliate them, I assure you. "Ano, ano, máte pravdu," řekl, "mám spoustu vlastních chyb: Vím to a nechci je zlehčovat, to vás ujišťuji. «Oui, oui, vous avez raison», dit-il; «J'ai beaucoup de défauts à moi: je le sais, et je ne veux pas les pallier, je vous assure. God wot I need not be too severe about others; I have a past existence, a series of deeds, a colour of life to contemplate within my own breast, which might well call my sneers and censures from my neighbours to myself. Bůh ví, že nemusím být příliš přísný na ostatní; mám minulou existenci, řadu činů, barvu života, o níž musím přemýšlet ve své vlastní hrudi, což by mohlo vyvolat posměšky a odsudky mých sousedů vůči mně samému. Dieu sait que je n'ai pas besoin d'être trop sévère avec les autres; J'ai une existence passée, une série d'actes, une couleur de vie à contempler dans ma propre poitrine, ce qui pourrait bien appeler mes ricanements et mes censures de mes voisins à moi-même. I started, or rather (for like other defaulters, I like to lay half the blame on ill fortune and adverse circumstances) was thrust on to a wrong tack at the age of one-and-twenty, and have never recovered the right course since: but I might have been very different; I might have been as good as you—wiser—almost as stainless. Začal jsem, nebo spíše (protože stejně jako ostatní neplatiči rád přičítám polovinu viny nepřízni osudu a okolnostem) jsem se ve svých jedenadvaceti letech dostal na špatnou cestu a od té doby jsem se nikdy nevrátil na správnou dráhu; ale mohl jsem být úplně jiný; mohl jsem být stejně dobrý jako vy - moudřejší - téměř stejně ušlechtilý. J'ai commencé, ou plutôt (car comme les autres défaillants, j'aime mettre la moitié du blâme sur la mauvaise fortune et les circonstances défavorables), j'ai été poussé sur une mauvaise voie à l'âge de vingt et un ans, et je n'ai jamais retrouvé le bon cap depuis : mais j'aurais pu être très différent; J'aurais pu être aussi bon que vous - plus sage - presque aussi inoxydable. I envy you your peace of mind, your clean conscience, your unpolluted memory. Závidím ti tvůj klid, tvé čisté svědomí, tvou neposkvrněnou paměť. Little girl, a memory without blot or contamination must be an exquisite treasure—an inexhaustible source of pure refreshment: is it not?” Děvčátko, vzpomínka bez poskvrny a poskvrny musí být nádherným pokladem - nevyčerpatelným zdrojem čistého osvěžení: není-liž pravda?" Petite fille, un souvenir sans tache ni contamination doit être un trésor exquis - une source inépuisable de pur rafraîchissement: n'est-ce pas?

“How was your memory when you were eighteen, sir?” "Jaká byla vaše paměť, když vám bylo osmnáct, pane?"

“All right then; limpid, salubrious: no gush of bilge water had turned it to fetid puddle. "V pořádku; průzračná, slaná: žádný výron vody z podpalubí ji neproměnil v páchnoucí louži. "Très bien alors; limpide, salubre: aucun jet d'eau de cale ne l'avait transformé en flaque fétide.

I was your equal at eighteen—quite your equal. V osmnácti jsem se ti vyrovnal - docela jsem se ti vyrovnal. J'étais votre égal à dix-huit ans - tout à fait votre égal. Nature meant me to be, on the whole, a good man, Miss Eyre; one of the better kind, and you see I am not so. Příroda chtěla, abych byl vcelku dobrý člověk, slečno Eyrová, jeden z těch lepších, a vy vidíte, že takový nejsem. La nature voulait dire que j'étais, dans l'ensemble, un homme bon, Miss Eyre; l'un des meilleurs, et vous voyez que je ne le suis pas. You would say you don't see it; at least I flatter myself I read as much in your eye (beware, by-the-bye, what you express with that organ; I am quick at interpreting its language). Řekla bys, že to nevidíš; alespoň si pochvaluji, že jsem ti to vyčetl z očí (mimochodem, dávej si pozor, co tím orgánem vyjadřuješ; jeho řeč umím rychle interpretovat). Vous diriez que vous ne le voyez pas; du moins je me flatte je lis autant dans vos yeux (attention, au revoir, ce que vous exprimez avec cet organe; je suis prompt à interpréter son langage). Then take my word for it,—I am not a villain: you are not to suppose that—not to attribute to me any such bad eminence; but, owing, I verily believe, rather to circumstances than to my natural bent, I am a trite commonplace sinner, hackneyed in all the poor petty dissipations with which the rich and worthless try to put on life. Pak mi tedy věřte, že nejsem darebák: to si nemůžete myslet - nepřipisujte mi žádnou takovou špatnou pověst; ale věřím, že spíše díky okolnostem než díky svým přirozeným sklonům jsem obyčejný všední hříšník, který se vyžívá ve všech těch ubohých drobných rozptýleních, jimiž se bohatí a bezcenní lidé snaží obléci do života. Alors croyez-moi sur parole: - je ne suis pas un scélérat: vous ne devez pas le supposer - ne pas m'attribuer une si mauvaise importance; mais, en raison, je crois en vérité, plutôt des circonstances que de mon penchant naturel, je suis un pécheur banal et banal, égaré dans toutes les petites dissipations pauvres avec lesquelles les riches et les sans valeur essaient de vivre. Do you wonder that I avow this to you? Divíte se, že vám to říkám? Tu t'étonnes que je t'avoue cela ? Know, that in the course of your future life you will often find yourself elected the involuntary confidant of your acquaintances' secrets: people will instinctively find out, as I have done, that it is not your forte to tell of yourself, but to listen while others talk of themselves; they will feel, too, that you listen with no malevolent scorn of their indiscretion, but with a kind of innate sympathy; not the less comforting and encouraging because it is very unobtrusive in its manifestations.” Vězte, že v průběhu svého budoucího života se často ocitnete v roli nedobrovolného důvěrníka tajemství svých známých: lidé instinktivně zjistí, stejně jako já, že není vaší silnou stránkou vyprávět o sobě, ale naslouchat, zatímco ostatní mluví o sobě; také pocítí, že neposloucháte se zlým pohrdáním jejich nerozvážností, ale s jakousi vrozenou sympatií; ta není o nic méně potěšující a povzbuzující, protože se projevuje velmi nenápadně." Sachez qu'au cours de votre vie future vous vous retrouverez souvent élu confident involontaire des secrets de vos connaissances: les gens découvriront instinctivement, comme je l'ai fait, que ce n'est pas votre fort de parler de vous, mais d'écouter tandis que d'autres parlent d'eux-mêmes; ils sentiront aussi que vous écoutez sans mépris malveillant de leur indiscrétion, mais avec une sorte de sympathie innée; pas moins réconfortant et encourageant car il est très discret dans ses manifestations. “How do you know?—how can you guess all this, sir?” "Jak to víte?" "Jak to všechno můžete tušit, pane?" "Comment le savez-vous ? Comment pouvez-vous deviner tout cela, monsieur ?"

“I know it well; therefore I proceed almost as freely as if I were writing my thoughts in a diary. "Vím to dobře, a proto pokračuji téměř tak volně, jako bych si psal své myšlenky do deníku. "Je le sais bien; c'est pourquoi je procède presque aussi librement que si j'écrivais mes pensées dans un journal.

You would say, I should have been superior to circumstances; so I should—so I should; but you see I was not. Řekli byste: "Měl jsem být nadřazen okolnostem, tak jsem měl, tak jsem měl, ale vidíte, že jsem nebyl. Vous diriez, j'aurais dû être supérieur aux circonstances; ainsi je devrais - ainsi je devrais; mais vous voyez que je ne l'étais pas. When fate wronged me, I had not the wisdom to remain cool: I turned desperate; then I degenerated. Když mi osud ublížil, neměl jsem dost moudrosti, abych zůstal chladný: Zoufal jsem si a pak jsem se zvrhl. Quand le destin m'a fait du tort, je n'ai pas eu la sagesse de rester calme: je suis devenu désespéré; puis j'ai dégénéré. Now, when any vicious simpleton excites my disgust by his paltry ribaldry, I cannot flatter myself that I am better than he: I am forced to confess that he and I are on a level. Když ve mně nějaký zlý prosťáček vzbudí odpor svým ubohým hulvátstvím, nemohu si lichotit, že jsem lepší než on: Jsem nucen přiznat, že jsme si s ním rovni. Or, quand un vicieux naïf excite mon dégoût par sa dérisoire dérisoire, je ne puis me flatter que je suis meilleur que lui: je suis obligé d'avouer que lui et moi sommes à égalité. I wish I had stood firm—God knows I do! Přál bych si, abych stál pevně - Bůh ví, že ano! J'aurais aimé rester ferme - Dieu le sait! Dread remorse when you are tempted to err, Miss Eyre; remorse is the poison of life.” Děste se výčitek svědomí, když jste v pokušení chybovat, slečno Eyrová; výčitky svědomí jsou jedem života." Craignez les remords quand vous êtes tenté de vous tromper, Miss Eyre; le remords est le poison de la vie.

“Repentance is said to be its cure, sir.” "Říká se, že lékem je pokání, pane." «On dit que la repentance est son remède, monsieur.

“It is not its cure. "Není to její lék. "Ce n'est pas son remède.

Reformation may be its cure; and I could reform—I have strength yet for that—if—but where is the use of thinking of it, hampered, burdened, cursed as I am? Reformace může být jejím lékem; a já bych se mohl reformovat - mám na to ještě sílu - kdyby - ale k čemu je mi to, když jsem tak ztížený, zatížený a prokletý, že na to myslím? La réforme peut être son remède; et je pourrais réformer - j'ai encore la force pour cela - si - mais où est l'utilité d'y penser, gênée, accablée, maudite comme je suis? Besides, since happiness is irrevocably denied me, I have a right to get pleasure out of life: and I will get it, cost what it may.” Kromě toho, když je mi štěstí neodvolatelně odepřeno, mám právo mít ze života potěšení, a to budu mít, ať to stojí, co to stojí." D'ailleurs, puisque le bonheur m'est irrévocablement refusé, j'ai le droit de tirer du plaisir de la vie: et je l'obtiendrai, coûte que coûte.

“Then you will degenerate still more, sir.” "Pak se ještě více zhoršíte, pane." «Alors vous dégénérerez encore plus, monsieur.

“Possibly: yet why should I, if I can get sweet, fresh pleasure? "Možná, ale proč bych to dělal, když si mohu dopřát sladkou, čerstvou rozkoš? «Peut-être: mais pourquoi devrais-je, si je peux obtenir un plaisir doux et frais?

And I may get it as sweet and fresh as the wild honey the bee gathers on the moor.” A možná ho budu mít sladký a čerstvý jako divoký med, který včely sbírají na vřesovišti." Et il se peut que je l’obtienne aussi douce et fraîche que le miel sauvage que l’abeille cueille sur la lande.

“It will sting—it will taste bitter, sir.” "Bude to štípat - bude to chutnat hořce, pane." «Ça piquera - ça aura un goût amer, monsieur.

“How do you know?—you never tried it. "Jak to víš?" - "Nikdy jsi to nezkusil.

How very serious—how very solemn you look: and you are as ignorant of the matter as this cameo head” (taking one from the mantelpiece). Vypadáte velmi vážně, velmi slavnostně, a přitom o tom nic nevíte, stejně jako tato kamejová hlava" (vzal jednu z krbové římsy). Comme vous êtes très sérieux, comme vous avez l'air très solennel, et vous êtes aussi ignorant du sujet que cette tête de camée »(en prenant une sur la cheminée). “You have no right to preach to me, you neophyte, that have not passed the porch of life, and are absolutely unacquainted with its mysteries.” "Nemáš právo mi kázat, ty neofyte, který jsi neprošel předsíní života a vůbec neznáš jeho tajemství." «Vous n'avez pas le droit de me prêcher, vous néophyte, qui n'avez pas passé le porche de la vie, et qui ne connaît absolument pas ses mystères.

“I only remind you of your own words, sir: you said error brought remorse, and you pronounced remorse the poison of existence.” "Jen vám připomínám vaše vlastní slova, pane: řekl jste, že chyba přináší výčitky svědomí, a výčitky svědomí jste označil za jed existence." «Je ne vous rappelle que vos propres mots, monsieur: vous avez dit que l'erreur apportait des remords et que vous aviez prononcé le remords comme le poison de l'existence.

“And who talks of error now? "A kdo teď mluví o chybě?

I scarcely think the notion that flittered across my brain was an error. Sotva si myslím, že myšlenka, která mi prolétla hlavou, byla chybná. Je pense à peine que l'idée qui a traversé mon cerveau était une erreur. I believe it was an inspiration rather than a temptation: it was very genial, very soothing—I know that. Myslím, že to byla spíše inspirace než pokušení: bylo to velmi geniální, velmi uklidňující - to vím. Je crois que c'était une inspiration plutôt qu'une tentation: c'était très génial, très apaisant - je le sais. Here it comes again! Už je to tu zase! It is no devil, I assure you; or if it be, it has put on the robes of an angel of light. Ujišťuji vás, že to není ďábel, a pokud ano, pak si oblékl roucho anděla světla. Ce n'est pas un démon, je vous assure; ou si c'est le cas, il a revêtu la robe d'un ange de lumière. I think I must admit so fair a guest when it asks entrance to my heart.” Myslím, že musím přijmout tak čestného hosta, když žádá o vstup do mého srdce." Je pense que je dois admettre un invité si juste quand il demande à entrer dans mon cœur.

“Distrust it, sir; it is not a true angel.” "Nedůvěřujte mu, pane, není to pravý anděl." «Méfiez-vous, monsieur; ce n'est pas un vrai ange.

“Once more, how do you know? "Ještě jednou, jak to víte?

By what instinct do you pretend to distinguish between a fallen seraph of the abyss and a messenger from the eternal throne—between a guide and a seducer?” Jakým instinktem předstíráš, že rozlišuješ mezi padlým serafem z propasti a poslem z věčného trůnu, mezi průvodcem a svůdcem?" Par quel instinct prétendez-vous faire la distinction entre un séraphin déchu de l'abîme et un messager du trône éternel - entre un guide et un séducteur?

“I judged by your countenance, sir, which was troubled when you said the suggestion had returned upon you. "Usoudil jsem podle vaší tváře, pane, která byla znepokojená, když jste řekl, že se vám ta sugesce vrátila. «J'ai jugé par votre mine, monsieur, qui a été troublée lorsque vous avez dit que la suggestion vous était revenue.

I feel sure it will work you more misery if you listen to it.” Jsem si jistý, že když ho poslechneš, způsobí ti ještě větší utrpení." Je suis sûr que cela vous fera encore plus mal si vous l'écoutez.

“Not at all—it bears the most gracious message in the world: for the rest, you are not my conscience-keeper, so don't make yourself uneasy. "Vůbec ne - nese to nejlaskavější poselství na světě: pokud jde o to ostatní, nejsi můj hlídač svědomí, tak si nedělej starosti. «Pas du tout - il porte le message le plus aimable du monde: pour le reste, vous n'êtes pas mon gardien de conscience, alors ne vous inquiétez pas. Here, come in, bonny wanderer!” Pojď dál, milý poutníče!" Tiens, entre, bonny vagabond!

He said this as if he spoke to a vision, viewless to any eye but his own; then, folding his arms, which he had half extended, on his chest, he seemed to enclose in their embrace the invisible being. Řekl to, jako by mluvil k vidině, kterou nikdo kromě jeho oka neviděl, a pak složil ruce, které měl napůl roztažené, na prsou a zdálo se, že neviditelnou bytost objímá. Il a dit cela comme s'il parlait à une vision, sans vue à aucun œil autre que le sien; puis, croisant les bras, qu'il avait à demi étendus, sur sa poitrine, il parut enfermer dans leur étreinte l'être invisible.

“Now,” he continued, again addressing me, “I have received the pilgrim—a disguised deity, as I verily believe. "Nyní," pokračoval a znovu mě oslovil, "jsem přijal poutníka - převlečené božstvo, jak věřím. «Maintenant, continua-t-il en m'adressant de nouveau, j'ai reçu le pèlerin - une divinité déguisée, comme je le crois vraiment.

Already it has done me good: my heart was a sort of charnel; it will now be a shrine.” Už teď mi to prospělo: mé srdce bylo jakousi spáleništěm, teď se stane svatyní." Cela m'a déjà fait du bien : mon cœur était une sorte de charnier, il sera désormais un sanctuaire."

“To speak truth, sir, I don't understand you at all: I cannot keep up the conversation, because it has got out of my depth. "Abych řekl pravdu, pane, vůbec vám nerozumím: nedokážu udržet konverzaci, protože se mi vymkla z rukou. "A vrai dire, monsieur, je ne vous comprends pas du tout : je ne peux pas poursuivre la conversation, parce qu'elle me dépasse. Only one thing, I know: you said you were not as good as you should like to be, and that you regretted your own imperfection;—one thing I can comprehend: you intimated that to have a sullied memory was a perpetual bane. Vím jen jedno: říkal jste, že nejste tak dobrý, jak byste chtěl být, a že litujete své nedokonalosti; jednu věc chápu: naznačil jste, že mít zkaženou paměť je věčné utrpení. Une seule chose, je sais: vous avez dit que vous n'étiez pas aussi bon que vous voudriez l'être, et que vous regrettiez votre propre imperfection; une chose que je peux comprendre: vous avez laissé entendre qu'avoir une mémoire souillée était un fléau perpétuel. It seems to me, that if you tried hard, you would in time find it possible to become what you yourself would approve; and that if from this day you began with resolution to correct your thoughts and actions, you would in a few years have laid up a new and stainless store of recollections, to which you might revert with pleasure.” Zdá se mi, že kdybyste se hodně snažil, časem byste zjistil, že se můžete stát tím, co byste sám schvaloval, a že kdybyste ode dneška začal s předsevzetím napravovat své myšlenky a činy, za několik let byste si vytvořil novou a ušlechtilou zásobu vzpomínek, ke kterým byste se mohl s potěšením vracet." It seems to me, that if you tried hard, you would in time find it possible to become what you yourself would approve; and that if from this day you began with resolution to correct your thoughts and actions, you would in a few years have laid up a new and stainless store of recollections, to which you might revert with pleasure.” Il me semble que si vous vous efforciez, vous trouveriez avec le temps qu'il est possible de devenir ce que vous approuveriez vous-même; et que si, à partir de ce jour, vous aviez commencé avec la résolution de corriger vos pensées et vos actions, vous auriez dans quelques années constitué une réserve nouvelle et inédite de souvenirs, auxquels vous pourriez revenir avec plaisir.

“Justly thought; rightly said, Miss Eyre; and, at this moment, I am paving hell with energy.” "Správně jste to myslela, správně jste to řekla, slečno Eyrová, a v tuto chvíli dláždím peklo energií." «Justement pensé; dit à juste titre, Miss Eyre; et, en ce moment, je prépare l'enfer avec de l'énergie.

“Sir?” "Pane?"

“I am laying down good intentions, which I believe durable as flint. "Pokládám dobré úmysly, které jsou podle mě trvanlivé jako křemen. “I am laying down good intentions, which I believe durable as flint. «Je pose de bonnes intentions, que je crois durables comme du silex.

Certainly, my associates and pursuits shall be other than they have been.” Moji společníci a zájmy budou jistě jiné než dosud." Certainly, my associates and pursuits shall be other than they have been.” Certes, mes associés et mes activités seront autres qu’ils n’ont été. »

“And better?” "A lepší?"

“And better—so much better as pure ore is than foul dross. "A lepší - mnohem lepší, než je čistá ruda, než špinavá hlušina. «Et mieux - tant mieux que le minerai pur est un scories nauséabondes.

You seem to doubt me; I don't doubt myself: I know what my aim is, what my motives are; and at this moment I pass a law, unalterable as that of the Medes and Persians, that both are right.” Zdá se, že o mně pochybujete, já o sobě nepochybuji: Vím, co je mým cílem, jaké jsou mé pohnutky, a v tuto chvíli vydávám zákon, neměnný jako zákon Médů a Peršanů, že oba mají pravdu." Vous semblez douter de moi; Je ne doute pas de moi: je sais quel est mon but, quels sont mes motifs; et en ce moment j'adopte une loi, inaltérable comme celle des Mèdes et des Perses, que les deux ont raison. “They cannot be, sir, if they require a new statute to legalise them.” "Nemohou být, pane, pokud k jejich legalizaci potřebují nový zákon." "Ils ne peuvent pas l'être, monsieur, s'ils ont besoin d'un nouveau statut pour les légaliser."

“They are, Miss Eyre, though they absolutely require a new statute: unheard-of combinations of circumstances demand unheard-of rules.” "To jsou, slečno Eyrová, i když si naprosto vyžadují nový zákon: neslýchané kombinace okolností vyžadují neslýchaná pravidla." «Ils le sont, Miss Eyre, bien qu'ils aient absolument besoin d'un nouveau statut: des combinaisons de circonstances inouïes exigent des règles inouïes.

“That sounds a dangerous maxim, sir; because one can see at once that it is liable to abuse.” "To zní jako nebezpečná věta, pane, protože člověk hned vidí, že se dá zneužít." «Cela semble une maxime dangereuse, monsieur; car on voit tout de suite qu’il est susceptible d’abus. »

“Sententious sage! "Sentimentální mudrc! «Sage sententieux!

so it is: but I swear by my household gods not to abuse it.” tak to je, ale přísahám při svých domácích bozích, že toho nebudu zneužívat." so it is: but I swear by my household gods not to abuse it.” il en est ainsi: mais je jure par les dieux de ma maison de ne pas en abuser.

“You are human and fallible.” "Jste lidé a omylní."

“I am: so are you—what then?” "Já ano, ty také - co tedy?"

“The human and fallible should not arrogate a power with which the divine and perfect alone can be safely intrusted.” "Lidský a omylný člověk by si neměl přivlastňovat moc, kterou lze bezpečně svěřit pouze božskému a dokonalému člověku." «L'humain et faillible ne doit pas s'arroger un pouvoir dont seul le divin et le parfait peut être confié en toute sécurité.

“What power?” "Jaká síla?"

“That of saying of any strange, unsanctioned line of action,—‘Let it be right. "Totiž říci o jakémkoli podivném, neschváleném jednání: 'Ať je to správné. «Celui de dire de toute ligne d'action étrange et non sanctionnée:« Que ce soit juste.

'” “‘Let it be right'—the very words: you have pronounced them.” "Ať je to správné - ta slova jsi vyslovil ty." «Que ce soit bien» - les mots mêmes: vous les avez prononcés. “ May it be right then,” I said, as I rose, deeming it useless to continue a discourse which was all darkness to me; and, besides, sensible that the character of my interlocutor was beyond my penetration; at least, beyond its present reach; and feeling the uncertainty, the vague sense of insecurity, which accompanies a conviction of ignorance. " Ať je to tedy správně," řekl jsem, když jsem se zvedl, protože jsem považoval za zbytečné pokračovat v rozhovoru, který mi byl celý temný, a kromě toho jsem cítil, že charakter mého partnera je mimo můj dosah, přinejmenším mimo jeho současný dosah, a cítil jsem nejistotu, nejasný pocit nejistoty, který doprovází přesvědčení o nevědomosti. «Que ce soit bien alors», dis-je en me levant, jugeant inutile de continuer un discours qui était pour moi toute obscurité; et, en outre, sensible que le caractère de mon interlocuteur était au-delà de ma pénétration; au moins, au-delà de sa portée actuelle; et ressentir l'incertitude, le vague sentiment d'insécurité, qui accompagne une conviction d'ignorance.

“Where are you going?”

“To put Adèle to bed: it is past her bedtime.”

“You are afraid of me, because I talk like a Sphynx.” "Bojíš se mě, protože mluvím jako sphynx."

“Your language is enigmatical, sir: but though I am bewildered, I am certainly not afraid.” "Váš jazyk je záhadný, pane, ale i když jsem zmatený, rozhodně se nebojím."

“You are afraid—your self-love dreads a blunder.” "Bojíš se - tvá sebeláska se bojí chyby." «Vous avez peur, votre amour-propre redoute une erreur.

“In that sense I do feel apprehensive—I have no wish to talk nonsense.” "V tomto smyslu mám obavy - nechci mluvit nesmysly." «En ce sens, je ressens de l'appréhension - je n'ai aucune envie de dire des bêtises.

“If you did, it would be in such a grave, quiet manner, I should mistake it for sense. "Kdybys to udělal, bylo by to tak vážné a tiché, že bych si to spletl s rozumem. «Si vous le faisiez, ce serait d'une manière si grave et si calme que je devrais le prendre pour un sens.

Do you never laugh, Miss Eyre? Vy se nikdy nesmějete, slečno Eyrová? Don't trouble yourself to answer—I see you laugh rarely; but you can laugh very merrily: believe me, you are not naturally austere, any more than I am naturally vicious. Neobtěžujte se s odpovědí - vidím, že se smějete jen zřídka, ale umíte se smát velmi vesele: věřte mi, že nejste od přírody přísný, stejně jako já nejsem od přírody zlomyslný. Ne vous donnez pas la peine de répondre, je vous vois rarement rire; mais vous pouvez rire très gaiement: croyez-moi, vous n'êtes pas naturellement austère, pas plus que je ne suis naturellement vicieux. The Lowood constraint still clings to you somewhat; controlling your features, muffling your voice, and restricting your limbs; and you fear in the presence of a man and a brother—or father, or master, or what you will—to smile too gaily, speak too freely, or move too quickly: but, in time, I think you will learn to be natural with me, as I find it impossible to be conventional with you; and then your looks and movements will have more vivacity and variety than they dare offer now. Lowoodská stísněnost na vás stále ještě trochu doléhá, ovládá vaše rysy, tlumí váš hlas a omezuje vaše údy, a vy se bojíte v přítomnosti muže a bratra - nebo otce, nebo pána, nebo koho chcete - usmívat se příliš vesele, mluvit příliš volně nebo se pohybovat příliš rychle; ale myslím, že se časem naučíte být ke mně přirozená, jako je pro mě nemožné být konvenční k vám; a pak budou vaše pohledy a pohyby živější a rozmanitější, než se odvažují nyní. La contrainte Lowood s'accroche encore quelque peu à vous; contrôler vos traits, étouffer votre voix et restreindre vos membres; et vous craignez en présence d'un homme et d'un frère - ou d'un père, ou d'un maître, ou de ce que vous voulez - de sourire trop gaiement, de parler trop librement ou de bouger trop vite: mais, avec le temps, je pense que vous apprendrez à être naturel avec moi, car je trouve impossible d'être conventionnel avec vous; et alors vos regards et vos mouvements auront plus de vivacité et de variété qu'ils n'osent offrir maintenant. I see at intervals the glance of a curious sort of bird through the close-set bars of a cage: a vivid, restless, resolute captive is there; were it but free, it would soar cloud-high. Občas zahlédnu skrze těsné mříže klece pohled zvláštního druhu ptáka: je tam živý, neklidný, odhodlaný zajatec; kdyby byl volný, vznesl by se do oblak. Je vois par intervalles le regard d'une sorte d'oiseau curieux à travers les barreaux serrés d'une cage: un captif vif, inquiet, résolu est là; s'il était libre, il s'élèverait à la hauteur des nuages. You are still bent on going?” Stále se chystáte odejít?" Vous êtes toujours déterminé à continuer?

“It has struck nine, sir.” "Odbila devátá, pane."

“Never mind,—wait a minute: Adèle is not ready to go to bed yet. "Nevadí, počkejte chvíli: Adéla ještě není připravená jít spát.

My position, Miss Eyre, with my back to the fire, and my face to the room, favours observation. Moje pozice, slečno Eyrová, zády k ohni a tváří k místnosti, je příznivá pro pozorování. While talking to you, I have also occasionally watched Adèle (I have my own reasons for thinking her a curious study,—reasons that I may, nay, that I shall, impart to you some day). Při rozhovoru s vámi jsem také občas pozoroval Adèle (mám své důvody, proč ji považuji za zajímavou studii, důvody, které vám možná někdy sdělím, ne, které vám sdělím). En vous parlant, j'ai aussi observé occasionnellement Adèle (j'ai mes propres raisons de la considérer comme une étude curieuse, des raisons que je pourrais, non, que je vous communiquerai un jour). She pulled out of her box, about ten minutes ago, a little pink silk frock; rapture lit her face as she unfolded it; coquetry runs in her blood, blends with her brains, and seasons the marrow of her bones. Asi před deseti minutami vytáhla ze své krabice malé růžové hedvábné šaty; když je rozkládala, tvář jí rozzářilo nadšení; koketérie jí koluje v krvi, mísí se s mozkem a proniká jí až do morku kostí. Elle a sorti de sa boîte, il y a une dizaine de minutes, une petite robe de soie rose; le ravissement éclairait son visage en le dépliant; la coquetterie coule dans son sang, se mêle à sa cervelle et assaisonne la moelle de ses os. ‘Il faut que je l'essaie!' cried she, ‘et à l'instant même!' and she rushed out of the room. She is now with Sophie, undergoing a robing process: in a few minutes she will re-enter; and I know what I shall see,—a miniature of Céline Varens, as she used to appear on the boards at the rising of—But never mind that. Teď je se Sophií a prochází převlékáním: za pár minut se vrátí a já vím, co uvidím - miniaturu Céline Varensové, jak se objevovala na prknech při vzestupu... Ale toho si nevšímejte. Elle est maintenant avec Sophie, en train de subir un vol: dans quelques minutes, elle rentrera; et je sais ce que je vais voir, - une miniature de Céline Varens, telle qu'elle figurait sur les planches au lever de - Mais tant pis. However, my tenderest feelings are about to receive a shock: such is my presentiment; stay now, to see whether it will be realised.” Mé nejněžnější city však za chvíli utrpí šok: taková je má předtucha; zůstaň, abys viděl, zda se naplní." Cependant, mes sentiments les plus tendres sont sur le point de recevoir un choc: tel est mon pressentiment; restez maintenant, pour voir si cela se réalisera.

Ere long, Adèle's little foot was heard tripping across the hall. Zanedlouho bylo slyšet Adélinu nožičku, jak klopýtá po chodbě. Ere long, Adèle's little foot was heard tripping across the hall. She entered, transformed as her guardian had predicted. Vstoupila proměněná, jak předpověděl její opatrovník. Elle entra, transformée comme son tuteur l'avait prédit. A dress of rose-coloured satin, very short, and as full in the skirt as it could be gathered, replaced the brown frock she had previously worn; a wreath of rosebuds circled her forehead; her feet were dressed in silk stockings and small white satin sandals. Hnědé šaty, které předtím nosila, nahradily růžové saténové šaty, velmi krátké a s co nejširší sukní; čelo jí obepínal věneček z růžových poupat; na nohou měla hedvábné punčochy a malé bílé saténové sandálky. Une robe de satin rose, très courte et aussi ample dans la jupe qu'elle pouvait être froncée, remplaçait la robe brune qu'elle portait auparavant; une couronne de boutons de rose encerclait son front; ses pieds étaient habillés de bas de soie et de petites sandales en satin blanc.

“Est-ce que ma robe va bien?” cried she, bounding forwards; “et mes souliers? "Est-ce que ma robe va bien?" vykřikla a vyrazila vpřed, "et mes souliers?

et mes bas? Tenez, je crois que je vais danser!”

And spreading out her dress, she chasséed across the room till, having reached Mr. Rochester, she wheeled lightly round before him on tip-toe, then dropped on one knee at his feet, exclaiming— Roztáhla si šaty, prošla místností, až došla k panu Rochesterovi, lehce se před ním otočila na špičkách, pak mu padla na kolena k nohám a vykřikla... Et étalant sa robe, elle chassa à travers la pièce jusqu'à ce qu'arrivée à M. Rochester, elle se retourna légèrement devant lui sur la pointe des pieds, puis se laissa tomber sur un genou à ses pieds en s'exclamant:

“Monsieur, je vous remercie mille fois de votre bonté;” then rising, she added, “C'est comme cela que maman faisait, n'est-ce pas, monsieur?” “Pre-cise-ly!” was the answer; “and, ‘comme cela,' she charmed my English gold out of my British breeches' pocket. "Pre-cise-ly!" zněla odpověď, "a 'comme cela' mi vyčarovala z kapsy mých britských kalhot anglické zlato. "Précisément!" était la réponse; «Et, comme cela, elle a charmé mon or anglais de la poche de ma culotte britannique. I have been green, too, Miss Eyre,—ay, grass green: not a more vernal tint freshens you now than once freshened me. I já jsem byl zelený, slečno Eyrová, ano, zelený jako tráva: ani vás teď neosvěžuje víc jarní nádech než kdysi mě. Moi aussi, j'ai été verte, miss Eyre, - bien, vert d'herbe: pas une teinte plus vernale ne vous rafraîchit maintenant qu'une fois me rafraîchit. My Spring is gone, however, but it has left me that French floweret on my hands, which, in some moods, I would fain be rid of. Mé jaro je však pryč, ale zanechalo mi na rukou francouzský květ, kterého bych se v některých náladách nejraději zbavila. Mon printemps est parti, cependant, mais il m'a laissé sur mes mains ce fleuret français dont, dans certaines humeurs, je voudrais bien me débarrasser. Not valuing now the root whence it sprang; having found that it was of a sort which nothing but gold dust could manure, I have but half a liking to the blossom, especially when it looks so artificial as just now. Protože si teď nevážím kořene, z něhož vzešel, a zjistil jsem, že je takový, že ho nemůže hnojit nic jiného než zlatý prach, mám květ jen napůl rád, zvláště když vypadá tak uměle jako právě teď. Ne valorisant pas maintenant la racine d'où elle est née; ayant trouvé qu'il était d'une sorte que rien d'autre que de la poussière d'or ne pouvait engrais, je n'ai qu'un demi-goût pour la fleur, surtout quand elle a l'air aussi artificielle que maintenant. I keep it and rear it rather on the Roman Catholic principle of expiating numerous sins, great or small, by one good work. Ponechávám si ho a chovám ho spíše podle římskokatolické zásady, že jedním dobrým skutkem se odčiňují četné hříchy, ať už velké nebo malé. Je le garde et je le mets plutôt sur le principe catholique romain d'expier de nombreux péchés, petits ou grands, par une seule bonne œuvre. I'll explain all this some day. Někdy vám to všechno vysvětlím. Good-night.”

Jane Eyre by Charlotte Brontë, CHAPTER XIV

CHAPTER XIV

Want to learn English? Start now!

CHAPTER XIV CAPÍTULO XIV ГЛАВА XIV BÖLÜM XIV

Want to learn English?
Start now!