V. LEKCE V BOXOVÁNÍ

V.

LEKCE V BOXOVÁNÍ

Bylo tedy psáno v knize osudu, že Summy Skim, když doprovodil Bena Raddlea do Klondyku, doprovodí jej až do nejvýše položených končin Severní Ameriky. Statečně se bránil. Uvedl všechny důvody proti této nové výpravě.

A na konec postačilo několik slov mladé dívky, aby za deset vteřin bylo překonáno jeho neodvolatelné rozhodnutí.

„Ustoupit poprvé,“ opakoval si Summy, „to znamená ustupovat vždycky.

Mohu obviňovat jen sám sebe! Ach, Green Walleyi, jak jsi daleko!“

Díky předčasnému příchodu jara se vrátil stopař do Dawson City už v prvních dnech května. Nebyl ani příliš překvapený, když se dozvěděl o plánech Bena Raddlea. Dobře věděl, že vkročit na klondyckou půdu znamená vydat se v nebezpečí, že tam člověk zapustí kořeny. Bill Stell souhlasil, že se nové výpravy s nimi zúčastní. Ben Raddle věděl, že by nenašel lepšího průvodce než je Bill Stell. Neváhal se mu proto svěřit s tajemstvím Francouze Jakuba Leduna, které před každým žárlivě tajil a které doposud znali jen Summy Skim a obě sestřenice Edgertonovy.

Stopař se zprvu zdráhal, aby uvěřil v existenci Zlaté sopky. Slyšel už o této legendě a nepřikládal jí žádnou víru. Ale když mu Ben Raddle vyprávěl historii Jakuba Leduna, když mu ukázal mapu, na které byla vyznačena Zlatá sopka, nebyl už Bill tak skeptický a přesvědčení, které měl inženýr, ovládlo i jeho.

Přípravy na cestu byly rychle vykonány. Stopař zajistil všechen potřebný materiál. Výpravy se měli účastnit oba bratranci, Jane Edgertonová, Neluto se svou dvojkolkou a koněm, Patrik Richardson, devět Kanaďanů, kteří pracovali v claimu 129 a šest ve službách Billa Stella. Včetně stopaře to bylo celkem jedenadvacet osob.

Účel výpravy znal pouze Ben Raddle, Summy Skim, Jane Edgertonová a stopař. Odchod byl stanoven na 6. května.

Ben Raddle se chtěl, dřív než opustí Dawson Gity, ještě naposled přesvědčit o situaci claimů na Forty Miles Creeku. Ale nic se nezměnilo. Těžit z těchto claimů už zřejmě nebude možné.

Odpoledne před odjezdem se odebrali Summy Skim a Ben Racldle do nemocnice, aby se rozloučili s Edith a doktorem.“ Následující den vyšla karavana hned v pět hodin ráno a zamířila na severovýchod. Deset dní po odchodu z Dawson City, překročili polární kruh.

Cestou nezažili žádnou nepříjemnou příhodu. Nesetkali se dokonce ani s tlupami Indiánů. Několik kilometrů za polárním kruhem musela karavana přebrodit řeku, směřující na severovýchod, která se vlévá do Porcupine Riveru.

Cesta se zhoršovala a nemohli urazit takový kus cesty, jaký si pro každý den stanovili. Bena Raddlea to rozčilovalo, ale Summy Skim přijímal tyto nesnáze s klidem filozofa. Jeho nevábilo zlato. Ale musel si sám sobě přiznat, že je úplně šťastný.

„Zlatá sopka - pokud existuje,“ prohlásil Summy, bude za dva týdny na svém místě právě jako za týden“. Předpokládám, že si po zásluze odpočineme ve Fortu Mac Phersoně.“ „Napřed tam dorazme,“ přerušil ho Ben Raddle, „a nezdržujme se zbytečným i zastávkami.“ Skupina se tedy snažila kráčet rychleji, ale přes pobízení Bena Baddlea potřebovali téměř týden, než se dostali z hornatého území a dospěli k Peel Riveru.

21\. května večer postavili stany a chystali večeři. Najednou se objevil jeden z Kanaďanů a křičel:

„Pozor! Pozor!...“

Překotně vyskočili. Jenom Summy Skim chytl rychle karabinu a zeptal se:

„Indiáni?“

„Ne,“ odpověděl Bill Stell, „medvědi.“ Medvědi se ocitli v táboře dřív, než mohli udělat sebemenší obranná opatření. Těsně u nich stála Jane Edgertonová. Pokusila se utéct, ale bylo zřejmé, že k tomu nebude mít čas. Summy se skokem postavil před dívku, zamířil a dvakrát vystřelil. Nikdy se nechybil cíle. To dokázal i tentokrát. Dva medvědi byli zasaženi do srdce.

Zbýval třetí. Nevšímal si pádu svých druhů a zdálo se, že v okamžiku sevře v kleštích svých strašlivých drápů nešťastného Summya, který už neměl v pušce náboj.

Náhle dravec zavrávoral. Byl napaden z boku a musel čelit novému nepříteli, jímž nebyl nikdo jiný než Patrik Richardson.

Medvěd se prudce otočil a chtěl se vrhnout na Patrika. Právě v okamžiku, kdy ho chtěl sevřít svými chlupatými pažemi, vylétla Irova ruka rychle jako blesk a jeho pěst zasáhla útočníka právě do čenichu.

Rána byla strašná. Medvěd se zapotácel na zadních nohách a těžce padl naznak. Ihned se však zvedl. S čenichem zalitým krví a šílený vztekem se vrhl na nepřítele.

Patrik nepozbyl chladnokrevnosti. Zvolil si příhodný okamžik a udeřil tentokrát oběma pěstmi. Napřed levá zasáhla a rozbila zvířeti jedno oko, pak pravá narazila na čenich s takovou prudkostí, že vytryskla krev a bylo slyšet suchý praskot vyražených zubů.

Tentokrát se medvěd hned nezvedl. Konečně se vztyčil, ale jen proto, aby si těžce sedl. Už se nehýbal a neřval. V rozpacích si mnul prackou rozbité oko, zatímco jeho tlustý jazyk přejížděl po krvácejících dásních.

Patrik čekal s napřaženou pěstí, až se medvěd opět pustí do boje. Ale dosavadní lekce zřejmě medvědovi stačila. Dal se na ústup.

O několik minut později zmizel mezi stromy v lese.

„Díky, Patriku,“ řekl vřele Summy Skim a silně stiskl ruku svému zachránci.

„Ano, díky,“ opakovala Jane obrovi.

Zdálo se, že Patrik Summya nevnímá. Obrátil se ke své mladé paní, která byla pro něho jedinou obyvatelkou světa.

„Není zač,“ řekl skromně. „Vidíte, pane Jane, to zvíře neumí boxovat.“