×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

SlowCzech Podcast, Jak mluvit s mladými dětmi

Jak mluvit s mladými dětmi

Ahoj. Vítám tě u nového videa.

Inspirací pro toto video bylo,

když jsem nedávno pozorovala maminky venku,

jak mluví se svými dětmi.

A vzpomněla jsem si na dobu

kdy jsem já sama měla úplně maličké děti.

A rozhodla jsem se natočit video,

které má téma: Jak mluvíme s malými dětmi.

Když se narodí miminko,

všichni jsou nadšení.

Mají radost.

A projevují hodně emoce.

Když mluvíme na miminko,

používáme hodně mimiku.

A různě se pitvoříme.

Pitvoření je,

že děláte různé grimasy.

Mimika. Ťuťu ňuňu. Ty jsi ale roztomilé mimi.

A často na miminka i na malé děti šišláme.

Šišlání je způsob mluvení,

kdy místo některých písmen, jako na příklad "r",

použijete jiné písmeno: "l".

Na příklad místo "krásné miminko", "klásné miminko".

Nebo místo "roztomilá holčička", "loztomilá holčička".

"R" změníte na "l".

A šišláte.

Šišlání možná taky proto, že hodně často řeknete "š".

Místo "kočička" šišlání je "košiška".

Je to způsob mluvení, který je hodně typický.

Nevím, co by si o něm myslely děti, ale maminky ho milujou.

Když mluvíte se starším dítětem,

hodně často používáme jiná slovesa než s dospělými.

Pro sloveso "jíst" máme varianty "papat", "hamat".

A v imperativu to vypadá takhle.

Když budu mít malé dítě, řeknu: "Papej polívku!"

Nebo: "Hamej jablíčko!"

Pít je "bumbat" v dětském jazyce.

"Bumbej čaj!" ...nebo "čajík".

Sedět je "hačat".

"Hačat".

Imperativ: "Hačej!"

Ležet je "hajat".

"Hajej!"

Půjdu s dítětem večer do postele a řeknu: "Hajej a spinkej!"

Imperativy používáme často, když mluvíme s dětmi.

A někdy je taky nahrazujeme touto variantou:

"udělej něco".

Místo "hajej" můžu říct: "Udělej hají!"

Místo "Hačej!" řeknu: "Udělej hačí!"

A tak dále.

Dáváme tím dítěti nějaký pokyn.

"Udělej pápá!", když chceme, aby zamávalo.

Nebo: "Udělej paci paci.", když chceme, aby tleskalo.

Děti na to dobře reagují.

A to "udělej něco" je možná víc účinné než tyhle imperativy.

Ale zkuste pozorovat maminky venku a uvidíte sami.

Často měníme v komunikaci s dětmi slova za zvuky.

Když jsem měla malé děti,

tak jsem jim neříkala: "Podívej, to je pes."

Samozřejmě později ano.

Ale když byly úplně malí, tak jsem říkala: "Podívej, to je haf."

Nebo: "Podívej, to je mňau".

Mňau je zvuk, který dělá kočka.

Podívej, to je mňau.

To je kočka.

Podívej brm, brm.

Brm, brm to byl zvuk pro auto.

Potom když byly větší,

říkala jsem: "Podívej auto".

"Podívej pejsek". "Podívej kočka".

Ale děti často samy potom ty zvuky napodobovaly

a říkaly: Haf haf, mňau mňau, brm brm.

Nebo když je něco bolelo, tak au au.

Dětská terminologie je docela bohatá.

Třeba když něco bolí, tak jsme mělo slovo "bebí".

"Mám bebí".

A tak.

Zvuky jsou velmi důležité jako bum, bác, baf.

V komunikaci s dětmi prostě používáme zvuky a emoce.

Tak, v češtině používáme zdrobněliny.

Když máte malé dítě,

tak mu neříkejte základním jménem.

Jako já se jmenuju Petra

a když jsem byla malá, tak mi nikdo neřekl Petro.

Všichni mi říkali Petruško, Peťulko nebo třeba kočičko.

Nebo různými variacemi jména nebo jinými slovy,

která byla hezká pro malé dítě.

Používáme deminutiva vlastně pořád.

Často maminky mají tendenci,

často používají tak zvanou "my formu".

Mluví jako by ona, maminka, a dítě byli jedno dohromady.

Třeba: "Umyjeme si ručičky".

"Půjdeme spinkat".

"Dáme si papání".

Identifikují se s tím dítětem a vytvoří z toho takovou "my variantu".

A nebo mluvíme ve třetí osobě.

Jako: "Adámku, maminka ti umyje ručičky".

Nebo: "Haničko, maminka tě de obléct".

A tak dále.

Když mluvíme s dětmi, je to hezké. Je to emoční.

Někdy je to trošku bláznivé, trošku crazy.

A já mám na závěr pro vás takové jedno malé překvapení.

Ahoj! My zrovna snídáme.

Violka papá chlebíček.

Ham.

Tákhle ona papá.

A Violko, kde máš nos?

Ano.

A Violko, kde máš vlásky? Kde máš vlásky?

Ano.

A kde máš pupík?

No ano .-D

A jak jsi veliká?

Táák moc jsi veliká.

A kde máš ucho?

Ucho?

Výborně!

A kde je oko?

Oko?

Oko je tady. Tady je očičko.

A tady máš úúúúúh palmičku.

Culíček, že?

Je to tak?

Tak uděláš pápá?

Pápá!

Tak jestli se ti video líbilo,

budu ráda, když se podíváš na naše další videa,

kterých najdeš spoustu na našich stránkách.

A těším se zase příště.

Ahoj.

Jak mluvit s mladými dětmi Wie man mit kleinen Kindern spricht How to talk to young children Cómo hablar a los niños pequeños Comment parler aux jeunes enfants Come parlare ai bambini piccoli Praten met jonge kinderen Como falar com crianças pequenas Hur man pratar med små barn Як розмовляти з маленькими дітьми 如何与年幼的孩子交谈

Ahoj. Vítám tě u nového videa. Hey. Hey. Welcome to the new video. 你好。欢迎观看新视频。

Inspirací pro toto video bylo, The inspiration for this video was, 这个视频的灵感是,

když jsem nedávno pozorovala maminky venku, watching the moms out there recently, 最近我在外面观察妈妈们的时候,

jak mluví se svými dětmi. talking to their kids. 他们如何与孩子交谈。

A vzpomněla jsem si na dobu And I remembered a time

kdy jsem já sama měla úplně maličké děti. when I myself had very young children. 当我自己有很小的孩子时。

A rozhodla jsem se natočit video, And I decided to make a video, 然后我决定制作一个视频

které má téma: Jak mluvíme s malými dětmi. 其主题是:我们如何与幼儿交谈。

Když se narodí miminko,

všichni jsou nadšení. 每个人都很兴奋。

Mají radost. They're happy. 他们很开心。

A projevují hodně emoce. 他们表现出很多情感。

Když mluvíme na miminko, Speaking of the baby, 当我们谈论宝宝的时候,

používáme hodně mimiku. 我们使用很多面部表情。

A různě se pitvoříme. And we goof around.

Pitvoření je, The disembowelment is, 圆周率的创建是

že děláte různé grimasy. that you're making all sorts of grimaces. 你做出不同的鬼脸。

Mimika. Ťuťu ňuňu. Ty jsi ale roztomilé mimi. Mimic. Knock knock. You're such a cute baby. 面部表情。对不起。但你是个可爱的宝宝。

A často na miminka i na malé děti šišláme. And we often lisp at babies and small children. 我们经常取笑婴儿和小孩。

Šišlání je způsob mluvení, Điên là một cách nói chuyện 疯狂是一种说话方式

kdy místo některých písmen, jako na příklad "r", when instead of some letters, like "r" for example, 当代替某些字母时,例如“r”,

použijete jiné písmeno: "l". you use a different letter: "l". 你使用另一个字母:“l”。

Na příklad místo "krásné miminko", "klásné miminko". For example, instead of "beautiful baby", "cute baby". 比如代替“漂亮宝贝”,“漂亮宝贝”。

Nebo místo "roztomilá holčička", "loztomilá holčička". 或者用“可爱的小女孩”代替“可爱的小女孩”。

"R" změníte na "l".

A šišláte.

Šišlání možná taky proto, že hodně často řeknete "š". The lisp may also be because you say "sh" a lot. 疯狂也许还因为你经常说“嘘”。

Místo "kočička" šišlání je "košiška".

Je to způsob mluvení, který je hodně typický. It's a way of speaking that's very typical. 这是一种非常典型的说话方式。

Nevím, co by si o něm myslely děti, ale maminky ho milujou.

Když mluvíte se starším dítětem,

hodně často používáme jiná slovesa než s dospělými. we use different verbs a lot than we do with adults.

Pro sloveso "jíst" máme varianty "papat", "hamat". 对于动词“吃”,我们有变体“papat”、“hamat”。

A v imperativu to vypadá takhle. 在祈使句中,它看起来像这样。

Když budu mít malé dítě, řeknu: "Papej polívku!"

Nebo: "Hamej jablíčko!"

Pít je "bumbat" v dětském jazyce. To drink is to "boom" in the language of children.

"Bumbej čaj!" ...nebo "čajík".

Sedět je "hačat".

"Hačat".

Imperativ: "Hačej!"

Ležet je "hajat".

"Hajej!"

Půjdu s dítětem večer do postele a řeknu: "Hajej a spinkej!"

Imperativy používáme často, když mluvíme s dětmi. We use imperatives a lot when talking to children.

A někdy je taky nahrazujeme touto variantou:

"udělej něco". "do something".

Místo "hajej" můžu říct: "Udělej hají!"

Místo "Hačej!" řeknu: "Udělej hačí!"

A tak dále.

Dáváme tím dítěti nějaký pokyn.

"Udělej pápá!", když chceme, aby zamávalo. "Make a poof!" when we want it to wave.

Nebo: "Udělej paci paci.", když chceme, aby tleskalo. Or, "Make a paci paci." when we want it to clap.

Děti na to dobře reagují.

A to "udělej něco" je možná víc účinné než tyhle imperativy. And that "do something" is perhaps more effective than these imperatives.

Ale zkuste pozorovat maminky venku a uvidíte sami. But try watching the moms out there and see for yourself.

Často měníme v komunikaci s dětmi slova za zvuky.

Když jsem měla malé děti,

tak jsem jim neříkala: "Podívej, to je pes." so I didn't tell them, "Look, it's a dog."

Samozřejmě později ano.

Ale když byly úplně malí, tak jsem říkala: "Podívej, to je haf." But when they were very small, I was like, "Look, that's a woof."

Nebo: "Podívej, to je mňau".

Mňau je zvuk, který dělá kočka.

Podívej, to je mňau.

To je kočka.

Podívej brm, brm.

Brm, brm to byl zvuk pro auto.

Potom když byly větší,

říkala jsem: "Podívej auto".

"Podívej pejsek". "Podívej kočka".

Ale děti často samy potom ty zvuky napodobovaly

a říkaly: Haf haf, mňau mňau, brm brm.

Nebo když je něco bolelo, tak au au.

Dětská terminologie je docela bohatá.

Třeba když něco bolí, tak jsme mělo slovo "bebí".

"Mám bebí".

A tak.

Zvuky jsou velmi důležité jako bum, bác, baf.

V komunikaci s dětmi prostě používáme zvuky a emoce.

Tak, v češtině používáme zdrobněliny.

Když máte malé dítě,

tak mu neříkejte základním jménem.

Jako já se jmenuju Petra

a když jsem byla malá, tak mi nikdo neřekl Petro. and when I was little, no one called me Petra.

Všichni mi říkali Petruško, Peťulko nebo třeba kočičko.

Nebo různými variacemi jména nebo jinými slovy,

která byla hezká pro malé dítě.

Používáme deminutiva vlastně pořád.

Často maminky mají tendenci,

často používají tak zvanou "my formu". often use the so-called "we form".

Mluví jako by ona, maminka, a dítě byli jedno dohromady.

Třeba: "Umyjeme si ručičky".

"Půjdeme spinkat".

"Dáme si papání".

Identifikují se s tím dítětem a vytvoří z toho takovou "my variantu". They identify with the child and create a kind of "we variant" of it.

A nebo mluvíme ve třetí osobě.

Jako: "Adámku, maminka ti umyje ručičky".

Nebo: "Haničko, maminka tě de obléct".

A tak dále.

Když mluvíme s dětmi, je to hezké. Je to emoční.

Někdy je to trošku bláznivé, trošku crazy.

A já mám na závěr pro vás takové jedno malé překvapení.

Ahoj! My zrovna snídáme.

Violka papá chlebíček.

Ham.

Tákhle ona papá.

A Violko, kde máš nos?

Ano.

A Violko, kde máš vlásky? Kde máš vlásky?

Ano.

A kde máš pupík?

No ano .-D

A jak jsi veliká? And how big are you?

Táák moc jsi veliká.

A kde máš ucho?

Ucho?

Výborně!

A kde je oko?

Oko?

Oko je tady. Tady je očičko.

A tady máš úúúúúh palmičku.

Culíček, že?

Je to tak?

Tak uděláš pápá?

Pápá!

Tak jestli se ti video líbilo,

budu ráda, když se podíváš na naše další videa,

kterých najdeš spoustu na našich stránkách.

A těším se zase příště.

Ahoj.