Bílá paní z Willbergu
Jednoho dne se vydali dva chasníci, Petr a Matěj, vybírat ptačí hnízda. Petr byl úžasně líný tvor, a tak potom, co se po okolí trochu porozhlédl, položil se pod nejbližší strom a usnul. Najednou se mu zazdálo, že ho někdo zatahal za uši, takže se probudil a rozhlédl, ale nikoho neobjevil. Znova složil hlavu a usnul, ale tu opět něco přišlo a popadlo ho za uši, ale když opět nikoho neobjevil, usnul i potřetí. Ale zatahali ho za uši znova, což ho tak unavilo, že vstal s tím, a že si na spaní vyhledá jiné místo, aby tam měl klid.
Jak tak ale vstal, tu před sebou uviděl Bílou paní z Willbergu [pozn1] , jak kráčí kolem a loupe při tom vlašské ořechy. Zatímco skořápky si ale dávala do kapsy, ořechová jádra házela na zem. Když jí ořechy došly, zmizela. Petr šel za ní, ořechy posbíral a snědl. Potom se obrátil a vyhledal Matěje, aby mu vyprávěl vše, co viděl.
Chasníci se ihned vydali domů, aby si zavolali ostatní na pomoc a začali na místě, kde Bílá paní zmizela, kopat. Narazili na černou hradní kuchyni, ve které stálo ještě cínové nádobí, a pak na sklep, kde byly sudy plné zlata, a tak si vzali tolik, kolik unesli.
Když ale chtěli přijít dalšího dne, bylo vše pryč a to místo nemohli najít, ač hledali, jak chtěli.
Líný Petr si ze svých peněz postavil nový dům, ve kterém pak spokojeně žil až do konce svých dní.
