Zázračný visutý zámek
Byla jednou jedna žena a měla syna. Ten syn živil matku i sebe: pásl krávu a chodil na dříví i nosil je do města na prodej a za ty peníze kupoval chléb. I přihodilo se mu jednou, že nesl roští na trh, i koupil chléb a šel domů. Musil lesem a přijde k pastýřům a vidí, že chtějí psa zabít, i řekl: "Nezabíjejte ho, však vám to ubohé zvíře nic neublížilo, raději mi je dejte." A pastýři mu řekli: "Co nám dáš? Děj nám ten chléb." I dal jim ten chléb, vzal si psa a nesl ho domů. Přijde domů a matka se táže: "Zdalis přinesl chléb?" "Nepřinesl, ale psíka jsem koupil za chléb." Ona pak řekla: "Čím ho budeme živit? Však sami nemáme co jíst." "Nu, půjdu na roští, prodám a nakoupím chleba." I šel zase na roští, prodal je a koupil chléb, a jak šel lesem, vidí, že pastýři chtějí kocoura zabít, i řekl jim: "Nezabíjejte to zvíře, však vám neublížilo, raději mi je dejte." A oni mu řekli: "Co nám dáš?" "Co bych vám dal? Nemám nic." A pastýři řekli: "Ten bochník chleba." I dal jim chléb a nesl si domů kočku. Stará ho toužebně čekala, a když přišel domů, řekla: "Neseš-li pak mi chléb?" "Nenesu, tuhle jsem kocoura koupil za chléb." A stará řekla: "Nemáš sám co jíst, a co teprv kocour!" On pak řekl: "Však to taky bude k něčemu dobré! Nu, půjdu zas na roští, prodám a koupím chléb." I šel potřetí, prodal a koupil chléb. Jde domů lesem a vidí, že pastýři chtějí hada zabít, i řekl: "Nezabíjejte toho hada, však vám nic neublížil." I prosil, aby mu ho dali, že se mu líbí, protože je tak pěkný. Pastýři řekli: "Co nám dáš, když ho nezabijem?" A on řekl: "Ten bochník chleba." I dal jim chleba a oni jemu hada. I nesl si ho domů a had mu řekl: "Živ mě, až vyrostu, potom mě k nám domů doneseš." Když si ho přinesl domů, řekla matka: "Proč jsi nepřinesl chleba? A cos to přinesl?" A on řekl: "Bude to taky k něčemu dobré." I šel zase počtvrté na roští, nasbíral je a prodal, i koupil čtyři bochníky chleba a přinesl domů. A tak se všichni najedli: pes, kocour, had, matka i on. A on všecka ta zvířata živil. Had vyrostl a byl veliký: tedy ho potom nesl domů. I řekl mu had: "Poslouchej, moje máti bude ti dávat zlato i stříbro, ale ty neber nic, než ať ti dá ten zámek, který tam za vraty visí. A když něco budeš chtít, jen zaklepej na ten zámek, a přijde hned dvanáct mládenců a budou se tě ptát: ,Co poroučíte?, A ty jim řekni, co bys rád, a hned to budeš mít." Když ho tam donesl, ptali se ho hadovi rodiče, co za to chce, že jim dítě donesl domů. A on řekl, jak byl naveden: "Nic jiného než ten zámek, který za vraty visí." A oni mu řekli: "Oj, synáčku, to ti nemůžeme dát, a co by ti byl ten zámek platný? My ti raději dáme mnoho peněz, co budeš moci unést." On pak řekl: "Nechci vaše peníze, jen mi ten zámek dejte." A když mu ho dlouho nechtěli dát, chtěl odejít. Ale že věděli, že bez zaplacení nesmí odejít, dali mu ten zámek. Když jej už měl a kousek od stavení odešel, zaklepal na ten zámek, a hned vyšlo z něho dvanáct mládenců a ptali se: "Co poroučíte?" "Nic, než abyste mne hned donesli domů." A v tom okamžení stál už před svou chalupou. A když ho matka spatřila, radovala se: "Dobře, synáčku, žes přišel domů, jak těžce jsem já byla živa, že tebe doma nebylo!" "Nu, mlčte, maminko, nyní budeme lépe živi, než jsme byli potud, přinesl jsem vám něco, čím lehko živi budeme." I zaklepal tiše na zámek a přiletělo dvanáct mládenců: "Co poroučíte?" "Mně, matce, psíkovi a kočce jíst a pít." A hned to tu bylo. Stařeně se to líbilo a měla syna svého ještě radši. Brzy potom si vzpomněl, že se bude ženit, i řekl matce: "Mámo, jděte k našemu králi, aby mi dal svou dceru za ženu." Matka ho hubovala: "Co to žvástáš?" "Nu, jen jděte ke králi a řekněte mu to." Stařena netroufala si tam hned jít, ale potom přece šla a řekla králi, že její syn by rád jeho dceru. Král jí řekl: "Dobře, jestliže mi udělá, co mu poručím, tedy mu ji dám, jestliže tamhlety hory všecky do zítřka do rána rozhází, jak daleko bude očima vidět, a poroste-li tam nejlepší pšenice, a budu-li z ní zítra koláče jíst, tedy dobře, pakli tak nebude, přijde o hlavu." Matka přišla domů plačíc: "Ach synáčku, zles učinil!" A vypravovala, co král řekl. "Nu, mámo, jestliže jen to řekl, tedy bude dcera jeho mou." "Oj, synáčku, jak by ti to bylo možné udělat?" "Mlčte, mámo! Teď půjdeme spát, a zítra ráno uhlídáte, bude-li všecko hotovo či nebude." I navečeřeli se a matka šla spát. Tu on zaklepal na zámek a hned vyskočilo dvanáct mládenců: "Co poroučíte?" "Chci, aby tamhlety hory byly rozházeny tak daleko, jak bude král očima vidět, a musí tam nejlepší pšenice růst." A všecko se stalo. Ráno šla stará ke králi s koláčem. Král vstal a vidí, že skutečně je všecko hotovo a stará že čeká s koláčem. I vyšel ven a ona mu řekla: "Dobré jitro! Tuhle jsem přinesla." Tedy řekl král: "Dobře to vykonal, nyní mu řekni, že do zítřka musí všecky lesy vymýtit, jak daleko já budu moci vidět, a musejí na tom místě nejlepší vinohrady být, a já že chci zítra hrozny jíst a mošt pít, a nevykoná-li to, přijde o hlavu." Stará přišla zase s pláčem domů a vypravovala synovi, co jí král řekl. A on se jen smál a povídá: "Nu dobře, jen jděte spát a uhlídáte, bude-li zítra všecko hotovo či nebude." Když se navečeřeli, šla stará spát, a on zaklepal na zámek a vyšlo z něho dvanáct mládenců: "Co poroučíte?" "Poroučím, aby do zítřka tamhlety lesy byly vymýceny a nejlepší víno tam musí růst." A všecko se to stalo. Král ráno vstal a vidí, že je to skutečně hotovo. A stará naň už čekala s hrozny a s moštem. "Nu dobrá," řekl král, "řekni synovi, udělá-li ještě jednu věc, že mu dceru dám, bude-li mít taky tolik dobytka a takový hrad jako já, tedy mu dceru dám, pakli nebude, tedy přijde o hlavu." Stará šla zase domů a pověděla mu, co král řekl. Tak on zaklepal na zámek a hned vyskočilo z něho dvanáct mládenců: "Co poroučíte?" A on řekl, že do zítřka tu musí stát lepší hrad, nežli ho král kdy viděl, a že musí více dobytka mít nežli král, a že musí být klenutí z jeho hradu do královského hradu, a že tu musí taky stát krásná zahrada a v ní všelijaké stromoví a všelijakého způsobu ptactva aby tam zpívalo. I to se stalo. Ráno si dal zapřáhnout nejpěknějších šest koní a jel si pro dceru, aby šli na oddavky. Tehdy nařídil král, aby byly hody do pěti let. I oženil se s ní a byly hody, a každý mohl na ně přijít. Když pak už ty hody tři léta trvaly, král začínal mít nedostatek. Tehdy on řekl: "Nyní já budu po tři léta častovat." I přišel na ty hody taky mořský král, a líbila se mu ta dcera královská, kterou onen si vzal. I dával na něj pozor, kterak to, že nikdo nevaří a pořád jídel dost. Jednou viděl, jak on zaklepal na zámek a hned se stalo, co chtěl. Když šli spát, mořský král ukradl ten zámek i zaklepal naň, a přiletělo dvanáct mládenců: "Co poroučíte?" "Abyste mne i tento hrad i tuhle ženu na černé moře přenesli." I stalo se to. Ráno ulekli se ti páni, když viděli, že leželi v prosté chatrči. A on hned věděl, že přišel o zámek. Tehdy šel ke králi a prosil ho, aby vzal jeho matku k sobě, že půjde svůj zámek hledat. Dobře, šel a vzal psíka i kocoura s sebou. Přijde k tomu moři a vidí zdaleka svůj zámek a povídá: "Kocourku, psíku, vidíte náš hrad? Ale jak se do něho dostat?" I sedli si tu na břeh, a on, kterak byl unaven, usnul. Tehdy psík a kocour řekli: "Pojďme my pro zámek." Pes povídá: "Ty neumíš plavat, sedni si na mě a já tě ponesu." Šli a přišli ke zdi. Tu povídá psík: "Já pak neumím po zdi lézt." A kocour mu řekl: "Chyť se mne nějak." A tak se dostali na dvůr. "Ty počkej venku," povídá kocour, "a já tam půjdu sám." Mořský král měl taky takového kocoura. A onen kocour přišel ke dveřím a mňoukal: "Mnou!" Mořský král povídá: "Pusť tu kočku sem!" Kočka tam vešla a vzala tak pěkně ten zámek, že mořský král to ani nezpozoroval, potom šla ke dveřím a mňoukala: "Mňou!" "Pusť tu kočku ven!" řekl mořský král a kocour vyběhl. "Máš?" ptal se ho pes. "Mám, jen pojď." I přelezli přes zeď a na moře, a když už byli blízko svého pána, chtěl se pes pochlubit, že on přinesl zámek, a řekl kocourovi: "Dej mi ten zámek! Pakli nedáš, shodím tě do moře." I tahali se spolu a vtom jim zámek upadl do moře a ryba ho pohltila, ale kocour rybu popadl a řekl: "Nedáš-li mi zámek, zakousnu tě." A ryba řekla: "Nezakusuj mne, dám ti ten zámek." Ihned ho zas vyplivla, a oni pak šťastně zase přišli na břeh. Když se pán probudil, řekl: "Jak se tam dostanem?" A oni řekli: "Pane náš, už jsme ti zámek přinesli." "A kde je?" "Tuhle." Tak jej vzal i zaťukal a dvanáct mládenců z něho vyskočilo: "Co poroučíte?" "Poroučím, abyste můj hrad zase postavili tam, kde byl prve, i s tím králem a s mou ženou." A hned se to stalo. I vešel do hradu a ona hned k němu i objali se. A mořského krále dal vstrčit na kůl doprostřed moře. A tak zas dostal svůj hrad a byl potom se svou ženou šťastně živ, a ten mořský král byl zahuben.
