O žabce královně

Byl jeden král a měl tři syny. Jednou je k sobě povolal a řekl: "Milé děti! jste už nyní dospělí, máte čas, abyste se postarali sobě o nevěsty. Udělejte si každý po střelce, jděte na zakázaná luka a vystřelte v rozličné strany. V který dům čí střela padne, v tom sobě vezme nevěstu." Královicové udělali sobě po střelce, vyšli na zakázaná luka a vystřelili: nejstarší bratr v pravou stranu, prostřední v levou a nejmladší, který se nazýval Ivan bohatýr, pustil svou střelu přímo. Potom šel každý hledat své střelky. Nejstarší bratr našel svou střelku u ministra a prostřední u jenerála, i oba dva pojali za ženy jejich krásné dcery. Ale Ivan bohatýr dlouho nemohl najíti střelky své a byl velmi zarmoucen, celé dva dni chodil po lesích a po horách a na třetí den zašel v bahno i spatřil velikou žábu, ana v hubě držela jeho střelu. Ivan bohatýr chtěl ujíti a od své nalezené střely upustiti, ale žabka zavolala: "Kvakava! Ivane bohatýře, pojď ke mně a vezmi si svou střelku, sic nikdy z tohoto bahna nevyjdeš." Po těch slovech žabka se převrhla a v tom okamžení vyskytla se tu překrásná besídka. Ivan bohatýr vešel do besídky. "Vím," řekla žabka, "žes už třetí den nic nejedl, nechceš-li něčeho pojísti?" Poté žabka opět se převrhla a hned se tu vyskytl stůl se všelikým jídlem a pitím. Ivan bohatýr sedl za stůl a najedl i napil se. "Poslouchej," řekla mu žabka, "tvá střela zalítla ke mně, ty si mě musíš vzíti za ženu, pakli nevezmeš, nevyjdeš z tohoto bahna." Ivan bohatýr se zarmoutil a nevěděl, co dělati, potom se rozmyslil a vzal žabku s sebou i přinesl ji domů. Bratři i nevěsty začali se mu vysmívati. Nastal den, v který se musil Ivan bohatýr oženiti: on jel v kočáru a žabku nesli do dvorce na zlaté misce. Když nastala noc a ženich s nevěstou odešli do svých pokojů, sňala žába ze sebe žabí kůži a udělala se překrásnou pannou, a za dne se opět proměnila v žábu. Ivan bohatýr byl s ní spokojeně i šťastně živ. Po některém čase dal si král své syny zavolati a řekl jim: "Milé děti! nyní jste už všichni tři ženati, rád bych, aby mi vaše ženy, a mé nevěsty, udělaly každá košili." Poté jim dal po kusu plátna a řekl, aby ty košile byly do zejtřka hotovy. Starší bratři přinesli plátno svým ženám a ty hned začaly svolávati komorné, matičky a selské krásné panensky, aby jim pomohly košili ušíti. Komorné a matičky hned přiběhly a daly se do práce: některá stříhala, některá šila. Mezitím poslaly nevěsty služku se podívat, jak bude žabka košili šíti. Jak služka vstoupila k Ivanu bohatýru do pokoje, tu on právě přinesl plátno a smutně je položil na stůl. "Což jsi tak smuten, Ivane bohatýře?" řekla žabka, a on odpověděl: "Kterak nemám smuten býti? otec přikázal, aby z tohoto plátna jemu do zejtřka ušita byla košile." "Neměj žádné starosti," řekla žabka, "a jdi spát, ráno bývá moudřejší nežli večer - všecko se to udělá." Poté vzala nůžky a rozstříhala to celé plátno na malé kousky, potom otevřela okno a vyhodila je ven na vítr i řekla: "Bujní větrové! rozneste ty kousky a ušíte tchánovu košili." Služka šla a pověděla královnám, že žabka celé plátno rozstříhala na malé kousky a vyhodila oknem. Ty smály se žabce a řekly: "Co as její muž zejtra králi přinese!" Na druhý den, když Ivan bohatýr se vyspal, podala mu žabka košili: "Tu máš, milý Ivane bohatýře! dones tu košili svému otci." Ivan bohatýr vzal košili a donesl ji svému otci a starší bratři také své košile přinesli. Napřed ji králi podal nejstarší bratr, král podíval se na ni a řekl: "Ta košile je tak ušita, jak obyčejně šijou." Potom se podíval na tu, kterou druhý syn přinesl a řekl, že ta košile nic lepší ušita není. Ale když nejmladší syn jemu košili podal, nemohl se král ani dost nadiviti, nebylo na ní ani jedinkého švu znáti. I řekl: "Tu košili mi dávejte jen v největší svátky." Podruhé král zase povolal k sobě syny své a řekl jim: "Milé děti! rád bych věděl, umějí-li vaše ženy vyšívati zlatem a stříbrem, naberte sobě hedvábí, stříbra i zlata, aby mi do zejtřka udělala každá po koberci." Ženy starších královiců začaly svolávati matičky a selské krásné panenky, aby jim pomohly vyšívati boberce. Ty hned přišly a začaly vyšívati: některá stříbrem, některá zlatem. Mezitím opět poslaly služku se podívat, co bude žabka dělati. Ivan bohatýr přinesl si domů zlato, stříbro i hedvábí a byl velmi smuten. Žabka, sedíc na stolici, řekla: "Kva, kva, kva! což jsi tak smuten? Ivane bohatýře!" "Kterak nemám smuten býti? Otec poručil, aby tím stříbrem, zlatem a hedvábím do zejtřka byl vyšitý koberec." "Neměj žádné starosti," řekla žabka, "jdi spát, ráno bývá moudřejší nežli večer." Poté vzala nůžky a všecko hedvábí rozstříhala, stříbro i zlato roztrhla a vyhodila oknem, řkouc: "Bujní větrové! přineste mi ten koberec, kterým můj otec zakrýval okna." Když to služka všecko nevěstám vypravila, umínily si, že také tak udělají. I čekaly dlouho, ale vidouce, že větrové jim kobercův nepřinášejí, poslaly koupit stříbra, zlata i hedvábí, a daly se do vyšívání koberců jako prve. Ráno, jakmile Ivan bohatýr vstal, žabka mu koberec podala. Tu všickni tři bratři přinesli své koberce k otci, on pak vzal koberec napřed od nejstaršího, podíval se naň a povídá: "Ten koberec hodí se na koně, aby nezmokli." Podíval se druhému na koberec a řekl: "Ten se může prostírati v předním pokoji, aby si oň otírali nohy." Potom vzal koberec od nejmladšího syna, divil se a řekl: "Tímhle kobercem mi prostírejte stůl jen o slavnostech." Koberec Ivana bohatýra dal schovati a druhým synům koberce vrátil, řka: "Doneste je svým ženám a řekněte, aby si jich nechaly!" Potom potřetí řekl král synům svým: "Nyní, milé děti, rád bych, aby mi vaše ženy, každá sama, upekly po chlebu." Když o tom královny uslyšely, ihned poslaly služku se podívat, co bude dělati žabka. V tu chvíli přišel Ivan do svých pokojů a byl velmi smuten. "Kva, kva, kva! což jsi tak smuten?" tázala se ho žabka. "Jakpak nemám smuten býti? Otec poručil, abys mu upekla chléb." "Neměj žádné starosti, všecko udělám!" I dala přinésti díž, mouky a vody, vysypala mouku do díže, nalila vody, udělala těsto, vylila je do studené peci a zahradila i řekla: "Ať se upeče chléb pěkný, čistý, kyprý a bíly jako sníh!" Služka vrátila se k nevěstám a řekla: "Nevím, proč král žabku tak chválí, vždyť nic neumí udělati!" Když nevěsty to všecko vyzvěděly, umínily se, že taky tak udělají jako žabka, i zadělaly mouku studenou vodou a vylily do studené peci, ale vidouce, že se jich těsto rozplynulo, daly si přinésti jiné mouky, zadělaly své chleby teplou vodou a vsadily je do vytopené peci. I bály se, aby se neopozdily, a pospíchaly tak, že té jedné chléb se připálil a té druhé se nedopekl, ale žabka vyndala svůj chléb z peci pěkný čistý, kyprý a bílý jako sníh. Bratři přišli k otci a přinesli každý svůj chléb. Král vzal od nejstaršího syna chléb, podíval se naň a řekl: "Takový chléb možná jen z nouze jísti!" Potom vzal od druhého syna a povídá: "Tenhle chléb je taky takový!" Ale když mu nejmladší syn podal svůj chléb, řekl král, aby mu ten chléb dávali na stůl, když budou hosti u něho. "Milé děti!" doložil král, "vaše ženy udělaly mi všecko, co jsem poručil, a proto žádám vás, abyste se svými ženami přijeli do mého dvorce na oběd." Královicové vrátili se k ženám. Ivan bohatýr byl velmi smuten a přemýšlel: "Kterak já s sebou povezu žabku?" A žabka sedíc na stolici, otázala se ho: "Kva, kva, kva! proč, Ivane bohatýře, jsi tak zarmoucen?" Ivan bohatýr odpověděl: "Kterak nemám se rmoutiti? Otec poručil nám všem, abychom k němu zejtra přijeli do dvorce s ženami, kterak já tebe tam povezu?" "Neměj žádné starosti," řekla žabka, "ráno bývá moudřejší nežli večer, jdi spat." Na druhý den Ivan bohatýr sebral se a jel do dvorce, a nevěsty poslaly opět služku se podívat, v čem žabka pojede? Tu právě žabka otevřela okno a křikla silným hlasem: "Oh, vy bujní větrové! leťte tam do mé říše a řekněte, aby přijel nádherný kočár se vší úpravou, se služebníky, hajduky, běhouny a předjíždníky." Potom zavřela okno a sedla na stůl. Už se všickni sjeli do dvorce, jen ještě čekali na žabku, tu nenadále běží běhouni, skáčí předjíždníci a za nimi jede velmi nádherný kočár. Král si myslil, že k němu jede nějaký jiný král anebo královic a šel ho přivítat. "Nechoďte, otče!" řekl Ivan bohatýr, "jedeť to moje žabka ve skořápce." Kočár přijel a z něho vyšla Ivana bohatýra žena a byla tak krásná, že se všickni podivili. Sedli za stůl, žabka, čeho nedopila, to vlila do rukávu a kosti dávala do druhého rukávu. Druhé nevěsty to vidouce, dělaly taky tak, čeho nedopily, vlily do rukávu, čeho nedojedly, dávaly do druhého. Když od stolu vstali, začala hudba hráti a žabka šla tancovat: máchnula jedním rukávem - a hned tu stálo na loket vody, máchnula druhým - a po vodě plavaly husy a labudě, takže všickni, to vidouce, nadiviti se nemohli její chytrosti, a jak přestala tancovati, zmizelo všecko: voda, husy i labutě. Potom šly tancovat druhé nevěsty, a jak máchnuly svými rukávy, všecky postříkaly, a kostmi div jim očí nevytloukly. Vtom Ivan bohatýr odešel domů, vzal žabinu kůži a nemeškaje spálil ji. Potom přijela jeho žena, i začala hledat své kožky, a když jí nenašla, řekla: "Nu, Ivane bohatýře! když jsi nemohl poshověti malý čásek, tedy mne nyní hledej za třikrát devíti zeměmi ve třicátém cařství, v podslunečném panství, a věz, že mi říkají přemoudrá Vasilka. Jak to řekla, v okamžení zmizela. Ivan dal se do usedavého pláče a šel ji hledat: šel dlouho nedlouho, blízko neblízko, snadno se pohádka vypravuje, ale nesnadno se dílo dělá. I přišel k chaloupce, která stála na kuřích nožkách a sama se obracela. Ivan bohatýr řekl: "Chaloupko, chaloupko! zůstaň státi k lesu zadem a ke mně předem!" A chaloupka na jeho slovo zůstala státi. Ivan bohatýr vešel do chaloupky a viděl v předním koutě seděti Babu-Jagu. "Potud o duši ruské tuto neslýcháno, ani ji vídáno, a nyníčko mi duše ruská před očima! přicházíš-li Ivane bohatýře, chtě čili nechtě?" Ivan bohatýr odpověděl, že dílem chtě, dílem nechtě, a vypravoval všecko, jak bylo. "Je mi tebe líto," řekla Baba-Jaga, "chceš-li, já ti posloužím. Vasilku přemoudrou ti ukážu: každého dne sem ke mně přiléta odpočívat. Jakmile přiletí, hleď, abys ji chytil za hlavu, a jak ji chytíš, bude se ti proměňovat v žabku, v ropuchu, v hada i v jinou neřest a naposledy se promění v střelu. Tu střelu vezmi a zlom na dvé: a tak potom ona bude navždy tvou. Jen dej pozor, když svou ženu chytíš, abys ji nepustil!" Potom Baba-Jaga královice schovala, a sotva ho schovala, tu přiletěla přemoudrá Vasilka. Ivan bohatýr přiloudil se k ní a chytil ji za hlavu, i začala se mu proměňovat v žábu, v ropuchu, a konečně v hada. Ivan bohatýr ulekl se a pustil ji, a Vasilka v okamžení zmizela. A Baba-Jaga mu řekla: "Když jsi ji neuměl udržeti, už nikdy, nikdy víc ji zde nespatříš, ale chceš-li, jdi k mé sestře, k ní také přemoudrá Vasilka přichází odpočívat." Ivan bohatýr vydal se k druhé Babě-Jaze, ale tu také přemoudré Vasilky neudržel, i šel ještě ke třetí sestře, Babě-Jaze: "Jestliže i nyní přemoudrou Vasilku pustíš," řekla, "už nikdy ji nenajdeš." Když se mu Vasilka proměňovala, nepustil ji z rukou, konečně udělala se střelou a Ivan bohatýr vzal a na dvé přelomil. V tom okamžení stála před ním přemoudrá Vasilka a řekla: "Nu, Ivane bohatýře, nyní se ti poddávám!" Baba-Jaga darovala jim koberec samolet a oni na tom koberci samoletu letěli do svého panství, letěli tři dni a čtvrtého dne spustil se koberec právě do dvorce. Král přivítal syna svého i nevěstu s radostí velikou, vystrojil velké hody a naposledy udělal na místě Ivana bohatýra králem.