Perníková chaloupka II

PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

Byla jedna Mařenka, hezká jako panenka. Měla bratříčka jménem Jeníčka.

Oba byli malí, celý den si hráli. Ale jedenkrát přestali si hrát.

Daleko šli z domu, kde je hodně stromů, daleko šli za svou ves, kde je hustý les.

Tam však po chvíli viděli, že zbloudili. Kudy, kudy vede

cesta z lesa ven?

Tma už nastávala. Mařenka se bála. Ale Jeník čiperka, jako hbitá veverka na strom vylez.

Hola, z vršku stromu volá, vidím světlo, půjdem tam na cestu se pozeptám.

Za světlem šli v dál. Domeček tam stál. Z perníku byl celý. Protože hlad měli, perník loupali si.

V tom se ozval přehluboký hlas: Pěkně vítám vás! Z domku vyšla žena v šátek zahalená.

Pojďte dovnitř děťátka, dám vám cukrátka! Zprvu byla milá, děti pěkně pohostila.

Ale bylo zle, když pak po jídle chtěli jít už domů. Zabránila tomu: Kdepak, che che che, tady budete. Pěkně si vás vykrmím a pak si vás sním!

Všechnu práci bezmála, Mařenka jí dělala.

Až pak nakonec rozpálila baba pec. Sedněte si tu na mou lopatu.

Děti chytré byly, tak se vymluvily: My nevíme jak, Takhle, nebo tak?

Babka ukázala, ale to si dala. Na lopatě ve chvíli do pece ji strčili.

Nechtěli být na ni zlí, hned ji z pece vytáhli, když jim dala slib, že bude žít líp.

Že jim bude péci samé dobré věci, perník cukrový, marcipánový.

Od té doby peče, Až z ní horkem teče. A Mařenka s Jeníčkem, mají stánek s perníčkem.

Více zde: http://pro-deti-rikanky-basnicky.webnode.cz/versovane-pohadky/