Počátek českého národního obrození, přelom 18. a 19. století
Osvícenské reformy byly řízeny bez ohledu na specifika jednotlivých oblastí mnohonárodnostní habsburské říše.
Právě tato okolnost spolu s necitlivým zaváděním němčiny a omezováním české svébytnosti podnítily opětovný růst českého národního povědomí a stály na počátku etapy formování novodobého českého národa. Tento proces, který začal na konci 18. století a pokračoval až do šedesátých let 19. století, se nazývá národní obrození. Prvotní snaha obrozenců povznést úroveň českého jazyka a vytvořit plnohodnotnou českou národní kulturu v sobě přirozeně skrývala politický podtext. Kulturní emancipace českého národa, zbaveného v průběhu 17. a 18. století politické svébytnosti, předjímala úsilí po znovuobnovení české státnosti. V první polovině 19. století však nebyly poměry k těmto snahám příznivé. Po napoleonských válkách, které zasáhly i české a moravské území (slavné Napoleonovo vítězství nad ruskými a rakouskými vojsky roku 1805 u jihomoravského Slavkova), přitvrdil rakouský absolutismus dohled nad pokusy o národní emancipaci a účinně je brzdil. Předtím roku 1804 František I. vyhlásil rakouské císařství, aby tak předešel očekávané ztrátě císařského titulu, zánik Svaté říše římské německého národa nastal roku 1806. Mezi nejvýznamnější představitele českého národního obrození patří J. Dobrovský, J. Jungman, Fr. Palacký, F. L. Čelakovský, J. K. Tyl, K. H. Borovský a B. Němcová. Revoluční události v Čechách roku 1848
Naděje obrozenců nesplnil ani celoevropský revoluční rok 1848, kdy česká reprezentace poprvé vystoupila s ucelenými politickými požadavky.
Obsahovaly představu přebudovat habsburskou říši na federalistickém principu, který by respektoval práva slovanských národů (tzv. austroslavismus), a dále např. požadavky na jazykovou rovnost, zrušení cenzury, poddanství a roboty a zavedení obecní samosprávy. V souvislosti s červnovým Slovanským sjezdem (sjezd rakouských Slovanů), který byl zahájen v Praze, došlo ke konfliktu s vojenskými jednotkami zemského velitele generála Windischgrärtze, a následně vypuklo ozbrojené povstání. Po předchozím bombardování Prahy však bylo povstání potlačeno. Veškeré představy o naplnění požadavků s konečnou platností zmařilo rozpuštění říšského sněmu roku 1849, vydání oktrojované ústavy a zásahy proti opozičním představitelům (internace novináře K. H. Borovského v jihotyrolském Brixenu) a do činnosti obrozenských kulturních institucí, k nimž patřilo roku 1818 založené pražské Národní muzeum a roku 1831 ustavená Matice česká. Jediným výsledkem buržoazní revoluce bylo zrušení poddanství a roboty.
