×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Vše podstatné z českých dějin, 07. Příchod gotické kultury

07. Příchod gotické kultury

Příchod německých kolonistů a budování měst

Tento proces dostal velký impuls ve 13. století, kdy do Čech a Moravy (ale i Slezska a Uherského království) přicházel početný proud kolonistů z přelidněných německých oblastí.

Němečtí kolonisté se výrazně podíleli na osidlování těžko přístupných pohraničních hvozdů. Zároveň sebou přinášeli dokonalejší zemědělskou techniku. Lidská sídla, kdysi soustředěná do úrodných nížin, nyní pokryla celé Čechy a Moravu, s výjimkou vysokých pohraničních pohoří, kolonizovaných až v 16. - 19. století. Kolonisté z německých oblastí se opírali i o vyspělejší právní systém, přesně vymezující vztahy mezi poddaným zemědělcem a feudálem. Poddaní odváděli své vrchnosti pravidelně dvakrát do roka pevné peněžní dávky. Součástí kolonizace byl i vznik relativně husté sítě královských (tj. pod panovníkovu svrchovanost spadajících) a poddanských (šlechtické či církevní vrchnosti podléhajících) měst. Němečtí kolonisté sebou přinesli také právní instituci města. Města jako střediska řemesel a obchodu vznikala buď z osad u významných hradů (v Čechách např. Litoměřice, Hradec Králové a na Moravě Brno, Olomouc a Znojmo) nebo byla zakládána zcela nově (např. České Budějovice, Plzeň a Nymburk). Větší a důležitější byla města královská (v Čechách jich do roku 1300 vzniklo 32, na Moravě 18), která od panovníka dostávala významná privilegia (právo stavět hradby, právo trhu, právo vařit pivo), ale zároveň jejich daně byly zdrojem příjmů královské pokladny. Také pražská aglomerace se proměnila v města až ve 13. století (dnešní Staré Město pražské po roce 1230, Malá Strana roku 1257). Mimořádné postavení měla tzv. horní města, zabývající se těžbou a zpracováním drahých kovů, v českých zemích především stříbra. Na Moravě to byla Jihlava, ovšem nejvýznamnějšími ložisky disponovala Kutná Hora. Bohatství stříbrné rudy umožnilo českému panovníkovi provést za pomoci italských odborníků mincovní reformu a zahájit v roce 1300 ražbu hodnotné mince, zvané české či pražské groše. Tyto mince nahradily již zmíněné starší peníze, ražené v Čechách už od druhé poloviny 10. století. Kolonizace přirozeně významně změnila národnostní skladbu v českých zemích. Původní jednolité, česky mluvící etnikum přestalo být výhradním obyvatelem českomoravského prostoru, ten začal být obýván dvěma národy, tento stav vytrval až do roku 1946. Soužití obou národů kolísalo po celých sedm století v širokém rozpětí, od poklidného soužití až k vzájemné rivalitě a řevnivosti, přispívající na obou stranách k vyhraňování národního vědomí, a někdy až k projevům bojovného nacionalismu a xenofobie. Počátky gotické kultury

V průběhu 13. století přejímaly české země i vyspělejší kulturu západní Evropy, pro níž byl charakteristický gotický styl.

Panovník i šlechta si osvojili dvorsko-rytířský způsob života a začali budovat kamenné hrady (např. Bezděz, Zvíkov, Český Krumlov a Landštejn), souběžně vznikaly i pozoruhodné církevní objekty. Výrazem prohloubené víry byl vznik a činnost nových řádů, františkánů a klarisek (klášterní komplex v Praze na Františku). V tomto směru působila též dcera Přemysla Otakara I., zbožná Anežka Česká (†1282), zakladatelka řádu křížovníků s červenou hvězdou. Ve středověku byla uctívána, ale na svatořečení čekala až do podzimu roku 1989. Ochránkyní a léčitelkou chudých a zakladatelkou dominikánských klášterů byla blahoslavená Zdislava (†1252).


07. Příchod gotické kultury 07. Поява готичної культури

Příchod německých kolonistů a budování měst

Tento proces dostal velký impuls ve 13. století, kdy do Čech a Moravy (ale i Slezska a Uherského království) přicházel početný proud kolonistů z přelidněných německých oblastí.

Němečtí kolonisté se výrazně podíleli na osidlování těžko přístupných pohraničních hvozdů. Zároveň sebou přinášeli dokonalejší zemědělskou techniku. Lidská sídla, kdysi soustředěná do úrodných nížin, nyní pokryla celé Čechy a Moravu, s výjimkou vysokých pohraničních pohoří, kolonizovaných až v 16. - 19. století. Kolonisté z německých oblastí se opírali i o vyspělejší právní systém, přesně vymezující vztahy mezi poddaným zemědělcem a feudálem. Poddaní odváděli své vrchnosti pravidelně dvakrát do roka pevné peněžní dávky. Součástí kolonizace byl i vznik relativně husté sítě královských (tj. pod panovníkovu svrchovanost spadajících) a poddanských (šlechtické či církevní vrchnosti podléhajících) měst. Němečtí kolonisté sebou přinesli také právní instituci města. Města jako střediska řemesel a obchodu vznikala buď z osad u významných hradů (v Čechách např. Litoměřice, Hradec Králové a na Moravě Brno, Olomouc a Znojmo) nebo byla zakládána zcela nově (např. České Budějovice, Plzeň a Nymburk). Větší a důležitější byla města královská (v Čechách jich do roku 1300 vzniklo 32, na Moravě 18), která od panovníka dostávala významná privilegia (právo stavět hradby, právo trhu, právo vařit pivo), ale zároveň jejich daně byly zdrojem příjmů královské pokladny. Také pražská aglomerace se proměnila v města až ve 13. století (dnešní Staré Město pražské po roce 1230, Malá Strana roku 1257). Mimořádné postavení měla tzv. horní města, zabývající se těžbou a zpracováním drahých kovů, v českých zemích především stříbra. Na Moravě to byla Jihlava, ovšem nejvýznamnějšími ložisky disponovala Kutná Hora. Bohatství stříbrné rudy umožnilo českému panovníkovi provést za pomoci italských odborníků mincovní reformu a zahájit v roce 1300 ražbu hodnotné mince, zvané české či pražské groše. Tyto mince nahradily již zmíněné starší peníze, ražené v Čechách už od druhé poloviny 10. století. Kolonizace přirozeně významně změnila národnostní skladbu v českých zemích. Původní jednolité, česky mluvící etnikum přestalo být výhradním obyvatelem českomoravského prostoru, ten začal být obýván dvěma národy, tento stav vytrval až do roku 1946. Soužití obou národů kolísalo po celých sedm století v širokém rozpětí, od poklidného soužití až k vzájemné rivalitě a řevnivosti, přispívající na obou stranách k vyhraňování národního vědomí, a někdy až k projevům bojovného nacionalismu a xenofobie. Počátky gotické kultury

V průběhu 13. století přejímaly české země i vyspělejší kulturu západní Evropy, pro níž byl charakteristický gotický styl.

Panovník i šlechta si osvojili dvorsko-rytířský způsob života a začali budovat kamenné hrady (např. Bezděz, Zvíkov, Český Krumlov a Landštejn), souběžně vznikaly i pozoruhodné církevní objekty. Výrazem prohloubené víry byl vznik a činnost nových řádů, františkánů a klarisek (klášterní komplex v Praze na Františku). V tomto směru působila též dcera Přemysla Otakara I., zbožná Anežka Česká (†1282), zakladatelka řádu křížovníků s červenou hvězdou. Ve středověku byla uctívána, ale na svatořečení čekala až do podzimu roku 1989. Ochránkyní a léčitelkou chudých a zakladatelkou dominikánských klášterů byla blahoslavená Zdislava (†1252).