×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Vše podstatné z českých dějin, 05. První český král

05. První český král

Čechy poprvé uděleny jako říšské léno 1002

Na rozhraní 10. a 11. století se český stát ocitl v hluboké krizi, jejíž původ měl dva důvody.

Jednalo se především o vznik a expanzi nových sousedních států, Uher a Polska, a dále o spory mezi syny Boleslava II.. Během těchto časů ztratili Přemyslovci mnohé územní zisky a jejich stát zůstal omezen na vlastní Čechy. Oslabení přemyslovské dynastie využil polský panovník Boleslav Chrabrý, který roku 1002 protlačil na pražský stolec svého exponenta Vladivoje. Tento kníže si dal, jako první český vládce, své postavení potvrdit od panovníka Římské říše Jindřicha II.. Ten poté udělil Vladivojovi Čechy jako říšské léno - vznikla tak nová významná tradice, která se udržela po dlouhá staletí. Fakt, že římští panovníci, pocházející obvykle z německých rodů, udělovali českým vládcům český stát v léno, neznamenal v žádném případě podřízení českých zemí a jejich obyvatel Němcům. Římské impérium, obnovené roku 967 císařem Otou II., bylo postaveno na ideji středověkého křesťanského univerzalismu a mělo tedy zahrnovat veškeré křesťanstvo, podřízené duchovně papeži a z hlediska světské moci císaři. V praxi však Římská říše (od 12. století se užívalo označení Svatá říše římská) obsáhla pouze oblasti nynějšího Rakouska, Švýcarska, Beneluxu, Slezska, Čech, Moravy, Německa a severní Itálie. Ale i v tomto prostoru byla politická autorita jejího panovníka, který po korunovaci v Římě dostával císařský titul, spíše formální povahy. Jednotlivá knížata zůstávala na svých územích suverény, což se týkalo i panovníků českého státu. Vztahy mezi českými vládci a králi, resp. císaři Římské říše nebyly však bezproblémové. Fakticky záleželo na osobnosti a schopnostech každého českého vládce, jakou míru nezávislosti si dokázal udržet. Energický římský panovník se obvykle snažil zasahovat do české politiky, zatímco slabý vládce ponechával Přemyslovcům volnost a prostor. Třecí plochy však byly více než časté a mnohdy vedly k válečným konfliktům. Tak tomu bylo i za vlády knížete Břetislava I. (1034 - 1055), nazývaného český Achilles. Kromě toho, že svou nastávající ženu Gutu (česky Jitku) unesl z kláštera, připojil spolu se svým otcem Oldřichem k českému knížectví opět Moravu, podnikl kořistnickou výpravu do Polska a podílel se na vydání prvního známého českého zákoníku. Roku 1054/1055 ustavil, že vládcem v Čechách má vždy být nejstarší příslušník přemyslovské dynastie. Tato zásada později vedla k častým sporům uvnitř přemyslovského rodu. Jeho mladší synové obdrželi knížecí úděly na Moravě (Brno, Olomouc, Znojmo), což přispělo k vzestupu těchto, dodnes významných lokalit. Vratislav II.

prvním českým králem 1085

Nejslavnějším ze synů Břetislava I. byl bezesporu Vratislav II.

(1061 - 1092). Už v počátcích své vlády prokázal panovnickou prozíravost, když ve snaze oslabit moc pražského biskupa založil roku 1063 biskupství v moravské Olomouci. Za podporu jež poskytl římskému císaři Jindřichovi IV. v jeho sporu s papežem Řehořem VII., obdržel roku 1085 titul krále, avšak pouze pro svou osobu. U příležitosti Vratislavovy korunovace vznikl drahocenný rukopis - Kodex vyšehradský, obsahující nádherné románské knižní malby. Udělení královského titulu českému panovníkovi potvrdilo důležitost českého státu v rámci Římské říše a přední postavení jeho panovníka mezi feudály tohoto nadnárodního útvaru. Z následovníků Vratislava II. patřil k nejvýznamnějším kníže Soběslav I. (1125 - 1140), s jehož jménem je spjata přestavba Pražského hradu v kamennou románskou pevnost. Za vlády jeho nástupce Vladislava II. (1140 - 1172) tato činnost pokračovala. Vedle Pražského hradu se výrazně proměňovala i tvář kupeckých a řemeslnických osad v podhradí, kde vyrůstaly kamenné domy, a oba vltavské břehy spojil kamenný Juditin most, druhý nejstarší ve střední Evropě. Svému poslání sloužil až do roku 1342, kdy se zřítil. Románská architektura se uplatňovala i při stavbách klášterních objektů různých církevních řádů (v průběhu 12. století přišli do Čech premonstráti, jimž patřil známý Strahovský klášter v blízkosti Pražského hradu, cisterciáci a johanité). Četné kostely v románském stylu vznikaly i na českém a moravském venkově.


05. První český král

Čechy poprvé uděleny jako říšské léno 1002

Na rozhraní 10. a 11. století se český stát ocitl v hluboké krizi, jejíž původ měl dva důvody.

Jednalo se především o vznik a expanzi nových sousedních států, Uher a Polska, a dále o spory mezi syny Boleslava II.. Během těchto časů ztratili Přemyslovci mnohé územní zisky a jejich stát zůstal omezen na vlastní Čechy. Oslabení přemyslovské dynastie využil polský panovník Boleslav Chrabrý, který roku 1002 protlačil na pražský stolec svého exponenta Vladivoje. Tento kníže si dal, jako první český vládce, své postavení potvrdit od panovníka Římské říše Jindřicha II.. Ten poté udělil Vladivojovi Čechy jako říšské léno - vznikla tak nová významná tradice, která se udržela po dlouhá staletí. Fakt, že římští panovníci, pocházející obvykle z německých rodů, udělovali českým vládcům český stát v léno, neznamenal v žádném případě podřízení českých zemí a jejich obyvatel Němcům. Římské impérium, obnovené roku 967 císařem Otou II., bylo postaveno na ideji středověkého křesťanského univerzalismu a mělo tedy zahrnovat veškeré křesťanstvo, podřízené duchovně papeži a z hlediska světské moci císaři. V praxi však Římská říše (od 12. století se užívalo označení Svatá říše římská) obsáhla pouze oblasti nynějšího Rakouska, Švýcarska, Beneluxu, Slezska, Čech, Moravy, Německa a severní Itálie. Ale i v tomto prostoru byla politická autorita jejího panovníka, který po korunovaci v Římě dostával císařský titul, spíše formální povahy. Jednotlivá knížata zůstávala na svých územích suverény, což se týkalo i panovníků českého státu. Vztahy mezi českými vládci a králi, resp. císaři Římské říše nebyly však bezproblémové. Fakticky záleželo na osobnosti a schopnostech každého českého vládce, jakou míru nezávislosti si dokázal udržet. Energický římský panovník se obvykle snažil zasahovat do české politiky, zatímco slabý vládce ponechával Přemyslovcům volnost a prostor. Třecí plochy však byly více než časté a mnohdy vedly k válečným konfliktům. Tak tomu bylo i za vlády knížete Břetislava I. (1034 - 1055), nazývaného český Achilles. Kromě toho, že svou nastávající ženu Gutu (česky Jitku) unesl z kláštera, připojil spolu se svým otcem Oldřichem k českému knížectví opět Moravu, podnikl kořistnickou výpravu do Polska a podílel se na vydání prvního známého českého zákoníku. Roku 1054/1055 ustavil, že vládcem v Čechách má vždy být nejstarší příslušník přemyslovské dynastie. Tato zásada později vedla k častým sporům uvnitř přemyslovského rodu. Jeho mladší synové obdrželi knížecí úděly na Moravě (Brno, Olomouc, Znojmo), což přispělo k vzestupu těchto, dodnes významných lokalit. Vratislav II.

prvním českým králem 1085

Nejslavnějším ze synů Břetislava I. byl bezesporu Vratislav II.

(1061 - 1092). Už v počátcích své vlády prokázal panovnickou prozíravost, když ve snaze oslabit moc pražského biskupa založil roku 1063 biskupství v moravské Olomouci. Za podporu jež poskytl římskému císaři Jindřichovi IV. v jeho sporu s papežem Řehořem VII., obdržel roku 1085 titul krále, avšak pouze pro svou osobu. U příležitosti Vratislavovy korunovace vznikl drahocenný rukopis - Kodex vyšehradský, obsahující nádherné románské knižní malby. Udělení královského titulu českému panovníkovi potvrdilo důležitost českého státu v rámci Římské říše a přední postavení jeho panovníka mezi feudály tohoto nadnárodního útvaru. Z následovníků Vratislava II. patřil k nejvýznamnějším kníže Soběslav I. (1125 - 1140), s jehož jménem je spjata přestavba Pražského hradu v kamennou románskou pevnost. Za vlády jeho nástupce Vladislava II. (1140 - 1172) tato činnost pokračovala. Vedle Pražského hradu se výrazně proměňovala i tvář kupeckých a řemeslnických osad v podhradí, kde vyrůstaly kamenné domy, a oba vltavské břehy spojil kamenný Juditin most, druhý nejstarší ve střední Evropě. Svému poslání sloužil až do roku 1342, kdy se zřítil. Románská architektura se uplatňovala i při stavbách klášterních objektů různých církevních řádů (v průběhu 12. století přišli do Čech premonstráti, jimž patřil známý Strahovský klášter v blízkosti Pražského hradu, cisterciáci a johanité). Četné kostely v románském stylu vznikaly i na českém a moravském venkově.