01. První Slované na českém území
Úvod
Česká republika se z historického pohledu skládá ze tří částí, z Čech, Moravy a části Slezska, nazývaných souhrnně české země.
Tato území spolu existovala již od středověku v rámci jednoho státu, respektive soustátí a přetrvala tak dlouhá staletí. Geograficky se teritorium Čech na jedné straně a Moravy s částí Slezska na straně druhé od sebe poměrně značně liší. Čechy obklopují pohoří, jejichž původ sahá do prvohor - Šumava, Krušné hory, Lužické hory, Jizerské hory, Broumovské mezihoří a Českomoravská vrchovina, kdežto Morava, pomineme-li Jeseníky, se svými nížinami otvírá do rakouských zemí a slovenského Podunají. České země v pravěku
České země byly osídleny již ve starší době kamenné, nejstarší nález pozůstatků člověka na českém teritoriu je datován do období před 700 000 - 600 000 lety, ale významem je předčí doklady o činnosti "lovců mamutů", zejména z moravských lokalit Předmostí u Přerova, Pavlov a Dolní Věstonice z časů před 26 000 - 22 000 lety.
Od těch časů jsou poznamenány stopami lidského působení, směrem k přítomnosti pramenů přibývá. Příchod Slovanů, předěl 5. - 6. století
Několik staletí trvající období stěhování národů zásadním způsobem proměnilo etnickou skladbu obyvatel na dnešním českém a moravském území.
Od přelomu 5. - 6. století začaly do moravských nížin a i do české kotliny pronikat z jihovýchodu slovanské kmeny, které odtud postupně vytlačovaly germánské kmeny, tentokrát Langobardy a Durynky. Archeologické nálezy z této doby jsou však skromné, a tak jedním z mála záchytných bodů zůstává písemná zpráva byzantského historika Prokopia, který se zmiňuje přibližně k roku 512 o přítomnosti Slovanů v českých zemích. V některých oblastech žili Slované a Germáni určitý čas vedle sebe, ale toto soužití od počátku narušovaly vpády Avarů, kočovníků turkotatarského původu, kteří se zmocnili Panonie (latinské zeměpisné označení časti nynějšího Maďarska západně od Dunaje) a podnikali nájezdy i na Franskou říši. Všechny tyto změny urychlily na konci 6. století zánik germánských etnických skupin v českomoravském prostoru. Příslušníci germánských kmenů buď odešli nebo splynuli se Slovany, kteří se stali jedinými obyvateli země. Odlišný životní styl slovanských kmenů a sousedních Avarů zákonitě přinášel vzájemné konflikty. Zatímco Slované žili v zemědělských osadách, kočovní Avaři byli mobilnější, výbojnější a část slovanského obyvatelstva si dokonce podmanili. Někdy kolem roku 620 propuklo povstání slovanských kmenů proti avarské nadvládě. Vznik Sámovy říše 623 - 624
Povstalí Slované dosáhli výrazného úspěchu v letech 623 - 624, kdy v jejich čele stanul kupec Sámo, pocházející asi z dnešní střední Francie.
Po odražení Avarů byl Sámo uznán sjednocenými slovanskými kmeny za vládce rozsáhlé říše, zahrnující teritorium Čech, Moravy, části Slovenska a zřejmě i část bavorského území, obývaného tehdy Slovany. Byla to první říše, kterou západní Slované vytvořili, ale spíše než o státní útvar v pravém slova smyslu, šlo o kmenový svaz, spojený osobou panovníka. Jeho centrum leželo zřejmě v jihomoravských nížinách kolem řeky Moravy, kde již tehdy vznikla opevněná sídliště - hradiště. Sámo vládl přibližně pětadvacet let a vedl úspěšnou obrannou válku proti franskému králi Dagobertovi, jehož vojska roku 631 porazil u hradiště Vogastisburgu (snad v severozápadních Čechách). Po Sámově smrti, někdy v letech 658 - 659, se jeho říše rozpadla. Poté na téměř 150 let písemné zprávy o českých zemích víceméně mlčí.
