×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Spontální monology o rutinních věcech, 50. O této kolekci - historie, důvod vytváření apod., 2.8.2015

50. O této kolekci - historie, důvod vytváření apod., 2.8.2015

Přeju vám pěkný den, vážení uživatelé LingQu. Tohle je dnes již padesátý podcast, který nahrávám pro tuto kolekci Spontánních monologů. Ano, už padesátý, slyšeli jste dobře. Je to takové kulaté číslo.

Nejprve jsem se rozhodl, že řeknu něco vlastně o historii těchto podcastů, nebo respektive o této kolekci Spontánní monology. Takže první podcast jsem vytvořil 9. srpna 2011, což je vlastně bez týdne už čtyři roky. Začal jsem vytvářet tyto podcasty už kvůli tomu, aby zde byly materiály, které jsou plně spontální, což je vlastně…to jsou materiály, které člověk nahraje bez jakékoliv přípravy, alespoň si myslím. Protože, když už musí člověk nad něčím přemýšlet, tak se to snaží všelijak upravovat, ale když mluví spontálně, tak to řekne tak, jak to má na jazyku. Když třeba jsem vytvářel nějaké podcasty ryze psané, myslím tím, že jsem je nejdříve napsal, a pak přečetl, tak to už člověk nějakým způsobem upravuje a už to není spontální takovým způsobem jako když člověk udělá podcast bez přípravy…prostě zapne tlačítko „nahrávat“ a nahrává, co má na srdci. Kolikrát jsem to dělal tak, že vlastně jsem ani nevěděl, o čem budu mluvit, prostě jsem jen zapnul tlačítko a mluvil jsem prostě o něčem. Někdy jsem to měl však tak, že jsem přemýšlel, co bych tak asi řekl v tom podcastu, takže jsem si vlastně předem řekl nějaké téma, ale to téma jsem nepromýšlel do detajlů, co o tom řeknu, jenom vesměs jsem si udělal v hlavě takovou osnovu a řekl jsem si: „Jo, dnes budu mluvit o jazycích, řeknu, jak dlouho se ten jazyk učím, kde se ho učím a jakou mám třeba úroveň“, ale to je všechno, co si řeknu jako osnovu, a pak už prostě zapnu tlačítko nahrávat a nahrávám ten podcast. Takže jakoby taky přesně to nemám nalajnovaný v tom smyslu jakoby „slovo od slova“. Prostě zapnu tlačítko nahrávat a nahrávám, co mám zrovna na jazyku s tím, že už mám tedy rozmyšleno, o jakém tématu budu mluvit. Takže to jsou tyto dva typy podcastů v této kolekci – ty které jsou vlastně absolutně bez přípravy - že zapnu tlačítko a mluvím o tom, co mám zrovna na jazyku anebo druhý typ podcastů – že prostě to mám rozmyšlené tématicky, a že zapnu tlačítko a mluvím o tom tématu, ale bez jakékoliv přípravy, že bych to měl slovo od slova, prostě jenom vím, že budu mluvím o nějakém tom daném tématu.

Tenkrát před těma čtyřmi roky jsem si říkal, že by bylo dobré mít kolekci podcastů jako takové (jako tyto), protože…já bych řekl, že to je něco jako když se člověk dívá na videa na youtube, protože to je vesměs úplně to samé, akorát je to bez videa jako takového. Tam taky kolikrát jsou videa o tom, co ty lidi zrovna napadne a nemluví vlastně způsobem, že jsou připraveni na to slovo od slova. Taky zapnou to tlačítko a taky mluví o tom, co je zrovna napadne. A právě videa na youtube jsou dobrým zdrojem pro učení se jazyků, kord když jsou vlastně s titulkama, že tam jsou titulky v tom jazyce, který se učíte – to jsou pak dobré zdroje materiálů pro učení se jazyků. Já vlastně tímto, že nahrávám tyto spontální monology, jak jsem to nazval, tak vlastně umožňuju uživatelům LingQu, aby měli spontální monology přímo i s textem, aby mohli sledovat vlastně ten text, který říkám… aby mohli sledovat vlastně co říkám. Takže si myslím, že je to dobrý zdroj pro učení se jazyků a co jsem koukal na statistiky, které jsou tady na LingQu, tak ty lekce v této kolekci jsou celkem používané.

Jak už jsem vlastně říkal předtím, někdy asi ve 43 nebo 44 podcastů, tak vlastně jsem 3 roky nenahrával do této kolekce vůbec nic. Vlastně ono to nebylo jenom do této kolekce, prostě jsem nevytvářel ty tři roky vůbec žádný podcast, protože se mi změnila práce a bydlení…No tak o to bydlení ani nejde, především o práci jde. A vlastně začal jsem studovat to doktorské studium, tak vlastně ty tři roky jsem nenahrával vůbec nic. Tak právě teďka, když už jsem začal nahrávat, tak mě to zase docela baví nahrávat a pokusím se ještě nahrát dalších X podcastů do doby, než mě zase to přejde takříkajíc jo. Doufám, že mě to nepřejde tak brzy.

Popravdě, v dnešní lekci jsem si naplánoval, že vám řeknu ještě něco jiného, kromě této historie těchto lekcí v této kolekci, ale myslím si, že to nechám na další podcast, protože jak už vidím, tak tady ten podcast má vlastně asi 9 minut nebo přes 9 minut, takže si myslím, že je čas to stopnout a nahrát další podcast, který bude o tématu, který jsem si připravil ještě. Ale o tom až v dalším podcastu.

Dobře, tak to by bylo všechno pro dnešní den, mějte se fajn a zase někdy čau čau.

50. O této kolekci - historie, důvod vytváření apod., 2.8.2015

Přeju vám pěkný den, vážení uživatelé LingQu. Tohle je dnes již padesátý podcast, který nahrávám pro tuto kolekci Spontánních monologů. Ano, už padesátý, slyšeli jste dobře. Je to takové kulaté číslo.

Nejprve jsem se rozhodl, že řeknu něco vlastně o historii těchto podcastů, nebo respektive o této kolekci Spontánní monology. Takže první podcast jsem vytvořil 9. srpna 2011, což je vlastně bez týdne už čtyři roky. Začal jsem vytvářet tyto podcasty už kvůli tomu, aby zde byly materiály, které jsou plně spontální, což je vlastně…to jsou materiály, které člověk nahraje bez jakékoliv přípravy, alespoň si myslím. Protože, když už musí člověk nad něčím přemýšlet, tak se to snaží všelijak upravovat, ale když mluví spontálně, tak to řekne tak, jak to má na jazyku. Když třeba jsem vytvářel nějaké podcasty ryze psané, myslím tím, že jsem je nejdříve napsal, a pak přečetl, tak to už člověk nějakým způsobem upravuje a už to není spontální takovým způsobem jako když člověk udělá podcast bez přípravy…prostě zapne tlačítko „nahrávat“ a nahrává, co má na srdci. Kolikrát jsem to dělal tak, že vlastně jsem ani nevěděl, o čem budu mluvit, prostě jsem jen zapnul tlačítko a mluvil jsem prostě o něčem. Někdy jsem to měl však tak, že jsem přemýšlel, co bych tak asi řekl v tom podcastu, takže jsem si vlastně předem řekl nějaké téma, ale to téma jsem nepromýšlel do detajlů, co o tom řeknu, jenom vesměs jsem si udělal v hlavě takovou osnovu a řekl jsem si: „Jo, dnes budu mluvit o jazycích, řeknu, jak dlouho se ten jazyk učím, kde se ho učím a jakou mám třeba úroveň“, ale to je všechno, co si řeknu jako osnovu, a pak už prostě zapnu tlačítko nahrávat a nahrávám ten podcast. Takže jakoby taky přesně to nemám nalajnovaný v tom smyslu jakoby „slovo od slova“. Prostě zapnu tlačítko nahrávat a nahrávám, co mám zrovna na jazyku s tím, že už mám tedy rozmyšleno, o jakém tématu budu mluvit. Takže to jsou tyto dva typy podcastů v této kolekci – ty které jsou vlastně absolutně bez přípravy -  že zapnu tlačítko a mluvím o tom, co mám zrovna na jazyku anebo druhý typ podcastů – že prostě to mám rozmyšlené tématicky, a že zapnu tlačítko a mluvím o tom tématu, ale bez jakékoliv přípravy, že bych to měl slovo od slova, prostě jenom vím, že budu mluvím o nějakém tom daném tématu.

Tenkrát před těma čtyřmi roky jsem si říkal, že by bylo dobré mít kolekci podcastů jako takové (jako tyto), protože…já bych řekl, že to je něco jako když se člověk dívá na videa na youtube, protože to je vesměs úplně to samé, akorát je to bez videa jako takového. Tam taky kolikrát jsou videa o tom, co ty lidi zrovna napadne a nemluví vlastně způsobem, že jsou připraveni na to slovo od slova. Taky zapnou to tlačítko a taky mluví o tom, co je zrovna napadne. A právě videa na youtube jsou dobrým zdrojem pro učení se jazyků, kord když jsou vlastně s titulkama, že tam jsou titulky v tom jazyce, který se učíte – to jsou pak dobré zdroje materiálů pro učení se jazyků. Já vlastně tímto, že nahrávám tyto spontální monology, jak jsem to nazval, tak vlastně umožňuju uživatelům LingQu, aby měli spontální monology přímo i s textem, aby mohli sledovat vlastně ten text, který říkám… aby mohli sledovat vlastně co říkám. Takže si myslím, že je to dobrý zdroj pro učení se jazyků a co jsem koukal na statistiky, které jsou tady na LingQu, tak ty lekce v této kolekci jsou celkem používané.

Jak už jsem vlastně říkal předtím, někdy asi ve 43 nebo 44 podcastů, tak vlastně jsem 3 roky nenahrával do této kolekce vůbec nic. Vlastně ono to nebylo jenom do této kolekce, prostě jsem nevytvářel ty tři roky vůbec žádný podcast, protože se mi změnila práce a bydlení…No tak o to bydlení ani nejde, především o práci jde. A vlastně začal jsem studovat to doktorské studium, tak vlastně ty tři roky jsem nenahrával vůbec nic. Tak právě teďka, když už jsem začal nahrávat, tak mě to zase docela baví nahrávat a pokusím se ještě nahrát dalších X podcastů do doby, než mě zase to přejde takříkajíc jo. Doufám, že mě to nepřejde tak brzy.

Popravdě, v dnešní lekci jsem si naplánoval, že vám řeknu ještě něco jiného, kromě této historie těchto lekcí v této kolekci, ale myslím si, že to nechám na další podcast, protože jak už vidím, tak tady ten podcast má vlastně asi 9 minut nebo přes 9 minut, takže si myslím, že je čas to stopnout a nahrát další podcast, který bude o tématu, který jsem si připravil ještě. Ale o tom až v dalším podcastu.

Dobře, tak to by bylo všechno pro dnešní den, mějte se fajn a zase někdy čau čau.