×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Spontální monology o rutinních věcech, 46. Štěstí nebo smůla...kdoví, 28.7.2015

46. Štěstí nebo smůla...kdoví, 28.7.2015

Zdravím vás, vážení uživatelé LingQu. Dnes je 28. července 2015 a tohle je dnes již druhý podcast, který vytvářím. V tom předchozím podcastu jsem mluvil o jazycích, které jsem se učil v té době, co jsem vlastně nevytvářel žádné podcasty a teď bych vám chtěl říct takovou jednu povídku. Je to vlastně taková asi čínská povídka, jsem se dozvěděl a vlastně…já ani nevím kdy přesně, ale nedávno jsem jí četl nebo slyšel nebo jenom zahlédl, já přesně nevím. Ale když jsem byl tento víkend za kamarády, byli jsme spolu v hospodě, tak jeden z těch kamarádů nám všem vlastně v té hospodě řekl tuhle tu historku…nebo to není historka, ale taková povídka. A mně se ta povídka strašně líbí a je zajímavý, že jsem právě nedávno jí slyšel nebo přečetl si jí, a že zrovna kamarád o ní teďka vlastně povídal. O čem ta povídka vlastně je? Je to o tom, že vlastně…jak bych to řekl…všechno co děláme, může být pro něco dobré. My to vlastně v tu chvíli nevíme, jestli se to stalo pro dobrou nebo špatnou věc, prostě stalo se to a my musíme brát, jak to vlastně je, protože my prostě nevíme, jestli je to pro dobrou nebo špatnou věc. Až tu povídku povím, tak určitě pochopíte o, co jde.

Takže začnu tím, že vlastně na jedné vesnici žije farmář a ten farmář má syna. Nemají moc zvířat, ale mají vlastně jednoho koně. Jednoho dne jim ten kůň vlastně uteče. Ta vesnice se seběhne k tomu farmáři a vlastně řekne tomu farmáři „Jaká to smůla, že ti ten kůň utekl!“ a farmář na to odpoví „Smůla nebo štěstí, kdoví?“. Několik dní nato se vlastně ten kůň vrátí a vrátí se se čtyřmi divokými kobylami. Zase se seběhnou všichni sousedé, celá vesnice a řeknou tomu farmáři „Jaké to štěstí!“ a farmář odpoví „Štěstí nebo smůla, kdoví?“. Několik dní nato vlastně se začne ten farmářův syn učit jezdit s těmi divokými kobylami a po nějaké době spadne z jedné kobyly a zlomí si nohu. Ošklivě se zraní, zlomí si nohu a nemůže prostě chodit. Seběhne se celá vesnice a řeknou farmářovi „Jaká to smůla!“ a farmář odpoví „Smůla nebo štěstí, kdoví!“. Několik dní nato vlastně přijdou do vesnice vojáci a odvedou si všechny mladé muže do války. Zase se seběhne celá vesnice k farmářovi a řeknou mu „Jaké to štěstí, že tvůj syn byl zrovna nemocen a nemohl do války!“ a farmář jim na to odpoví „Smůla nebo štěstí, kdoví!“.

To je celá povídka a doufám, že z té povídky je vidět nebo slyšet (v tomto případě), ta pointa. Vlastně, vždycky když se to v tu konkrétní chvíli stalo – ta daná věc, tak vlastně ti vesničané k tomu farmářovi přišli a řekli mu ať už je to štěstí anebo smůla, ale za chvíli vlastně se ta daná věc obrátila a ze smůly bylo štěstí a po chvíli tomu bylo naopak. Takže tady je jenom vidět, že vlastně jedna událost může vézt vlastně k plno dalším věcem, a ať už je to smůla nebo štěstí v ten konkrétní moment, tak kdoví k čemu to bude vézt v tom konečném výsledku. I když, kde je ten konečný výsledek. Tato povídka je vlastně taková nekonečná, protože vlastně…skončila vlastně tím, že ti mladí muži byli odvedeni do armády a ten farmářův syn ne. Takže jasně, že vesničané přišli a řekli farmářovi, že to bylo velké štěstí, že nešel do války ten jeho syn, ale kdoví, třeba to mohla být smůla kvůli něčemu jinému, ale to člověk neví prostě, takže každopádně by člověk neměl litovat žádný svých činů a žít pro ten aktuální moment, který je teď, protože, ten je nejdůležitější. Mně se tady ta povídka strašně moc líbila a vzpomněl jsem si na ní dneska a říkal jsem si, že vám tuto povídku musím nahrát a podělit se s vámi o ní.

Dobře, tak to by bylo asi pro dnešek vše a mějte se fajn, čau čau.


46. Štěstí nebo smůla...kdoví, 28.7.2015

Zdravím vás, vážení uživatelé LingQu. Greetings to you, dear LingQu users. Dnes je 28. července 2015 a tohle je dnes již druhý podcast, který vytvářím. Today is July 28, 2015 and this is the second podcast I'm creating today. V tom předchozím podcastu jsem mluvil o jazycích, které jsem se učil v té době, co jsem vlastně nevytvářel žádné podcasty a teď bych vám chtěl říct takovou jednu povídku. In the previous podcast, I was talking about the languages I learned at the time I actually did not create any podcasts and now I would like to tell you one such story. Je to vlastně taková asi čínská povídka, jsem se dozvěděl a vlastně…já ani nevím kdy přesně, ale nedávno jsem jí četl nebo slyšel nebo jenom zahlédl, já přesně nevím. It's actually a Chinese story, I've learned and actually ... I do not even know when exactly, but recently I read or heard or just glimpsed, I do not know exactly. Ale když jsem byl tento víkend za kamarády, byli jsme spolu v hospodě, tak jeden z těch kamarádů nám všem vlastně v té hospodě řekl tuhle tu historku…nebo to není historka, ale taková povídka. But when we were friends this weekend, we were together in a pub, so one of those friends told us all that story in the pub ... or it's not a story but a story. A mně se ta povídka strašně líbí a je zajímavý, že jsem právě nedávno jí slyšel nebo přečetl si jí, a že zrovna kamarád o ní teďka vlastně povídal. And I find the story terribly attractive, and it's interesting that I just heard or read her recently, and that she was actually talking to her about her now. O čem ta povídka vlastně je? What's the story about? Je to o tom, že vlastně…jak bych to řekl…všechno co děláme, může být pro něco dobré. It's about that, actually ... how can I say ... everything we do can be good for something. My to vlastně v tu chvíli nevíme, jestli se to stalo pro dobrou nebo špatnou věc, prostě stalo se to a my musíme brát, jak to vlastně je, protože my prostě nevíme, jestli je to pro dobrou nebo špatnou věc. We do not know at this moment whether it happened for the good or the bad thing, it just happened and we have to take it as it really is because we just do not know if it's good or bad. Až tu povídku povím, tak určitě pochopíte o, co jde. When I tell the story, you'll understand what's going on.

Takže začnu tím, že vlastně na jedné vesnici žije farmář a ten farmář má syna. So I start by saying that in one village there is a farmer and the farmer has a son. Nemají moc zvířat, ale mají vlastně jednoho koně. They do not have a lot of animals, but they actually have one horse. Jednoho dne jim ten kůň vlastně uteče. One day, the horse actually escapes them. Ta vesnice se seběhne k tomu farmáři a vlastně řekne tomu farmáři „Jaká to smůla, že ti ten kůň utekl!“ a farmář na to odpoví „Smůla nebo štěstí, kdoví?“. That village is going to be the farmer and actually say to the farmers "What a bad luck that the horse has escaped!" And the farmer answers "Bad luck or luck, who?" Několik dní nato se vlastně ten kůň vrátí a vrátí se se čtyřmi divokými kobylami. A few days later the horse returns and returns with four wild mares. Zase se seběhnou všichni sousedé, celá vesnice a řeknou tomu farmáři „Jaké to štěstí!“ a farmář odpoví „Štěstí nebo smůla, kdoví?“. Again, all the neighbors, the whole village, and the farmers say, "How lucky!" And the farmer answers "Happiness or bad luck, who knows?" Několik dní nato vlastně se začne ten farmářův syn učit jezdit s těmi divokými kobylami a po nějaké době spadne z jedné kobyly a zlomí si nohu. A few days later, the farmer's son begins to learn how to ride with those wild mares and after a while he falls from one mare and breaks his leg. Ošklivě se zraní, zlomí si nohu a nemůže prostě chodit. He gets hurt badly, breaks his leg and can not walk. Seběhne se celá vesnice a řeknou farmářovi „Jaká to smůla!“ a farmář odpoví „Smůla nebo štěstí, kdoví!“. The whole village runs and tells the farmer, "What a bad luck!" And the farmer answers "Bad luck or luck, who knows!" Několik dní nato vlastně přijdou do vesnice vojáci a odvedou si všechny mladé muže do války. A few days later soldiers will come to the village and take all the young men to war. Zase se seběhne celá vesnice k farmářovi a řeknou mu „Jaké to štěstí, že tvůj syn byl zrovna nemocen a nemohl do války!“ a farmář jim na to odpoví „Smůla nebo štěstí, kdoví!“. Again the whole village runs to the farmer and tells him, "How lucky your son was sick, and he could not go to war!" And the farmer replies to them "Bad luck or luck, who knows!"

To je celá povídka a doufám, že z té povídky je vidět nebo slyšet (v tomto případě), ta pointa. That's the whole story, and I hope that the story is visible or heard (in this case). Vlastně, vždycky když se to v tu konkrétní chvíli stalo – ta daná věc, tak vlastně ti vesničané k tomu farmářovi přišli a řekli mu ať už je to štěstí anebo smůla, ale za chvíli vlastně se ta daná věc obrátila a ze smůly bylo štěstí a po chvíli tomu bylo naopak. Actually, always when it happened at that particular moment - the given thing, so actually the villagers came to the farmer and told him whether it was luck or bad luck, but in a moment the actual thing turned and luck was luck and after a while it was the opposite. Takže tady je jenom vidět, že vlastně jedna událost může vézt vlastně k plno dalším věcem, a ať už je to smůla nebo štěstí v ten konkrétní moment, tak kdoví k čemu to bude vézt v tom konečném výsledku. So here is just to see that actually one event can actually lead to a lot of other things, and whether it is bad luck or luck at that particular moment, so who knows what it will bring in the final result. I když, kde je ten konečný výsledek. However, where is the final result. Tato povídka je vlastně taková nekonečná, protože vlastně…skončila vlastně tím, že ti mladí muži byli odvedeni do armády a ten farmářův syn ne. This story is actually endless, because it actually ended ... by the fact that those young men were taken to the army and that farmer's son did not. Takže jasně, že vesničané přišli a řekli farmářovi, že to bylo velké štěstí, že nešel do války ten jeho syn, ale kdoví, třeba to mohla být smůla kvůli něčemu jinému, ale to člověk neví prostě, takže každopádně by člověk neměl litovat žádný svých činů a žít pro ten aktuální moment, který je teď, protože, ten je nejdůležitější. So, clearly, the villagers came and told the farmer that it was lucky that his son did not go to war, but who knows, maybe it could be bad luck for something else, but that man does not know, so anyway one should not regret any of his actions and live for the current moment that is now, because it is the most important. Mně se tady ta povídka strašně moc líbila a vzpomněl jsem si na ní dneska a říkal jsem si, že vám tuto povídku musím nahrát a podělit se s vámi o ní. I was very fond of the story here, and I remembered it today, and I thought I had to upload this story to you and share it with you.

Dobře, tak to by bylo asi pro dnešek vše a mějte se fajn, čau čau.