×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Spontální monology o rutinních věcech, 44. Změna je život, 27.7.2015

44. Změna je život, 27.7.2015

Zdárek, už je to nějaká doba, co jsem nahrával nějaký podcast do mé kolekce spontální monology na Lingqu. Koukám, že můj naposledy přidaný podcast je 27…nebo 29. července 2015, což máme už 3 roky. Od té doby se toho docela celkem dost změnilo. Vlastně před třemi roky v září jsem začal pracovat v jiné firmě, takže od 1.9.2012 jsem začal pracovat v jiné firmě. Pracuji teďka vlastně ve „Výzkumném centru pro strojírenskou výrobní techniku a technologii“ na jedné Pražské univerzitě. Je to technická univerzita ČVUT v Praze. Je to celkem známá univerzita tady v České Republice i v zahraničí a pracuji tu jako výzkumný a vývojový pracovník v oddělení technologie a vlastně vyvíjím software pro predikci výkonových parametrů řezného procesu. Já bych to dál nerozpitvával, protože tomu byste stejně nerozuměli. A vlastně další věc, co se změnila od té doby, co jsem naposledy vytvořil podcast je ta, že vlastně před dvěma lety jsem se přestěhoval do jiného bytu. Bydlím teďka v jiné části Prahy a musím říct, že ten byt je daleko lepší než ten byt, co jsem bydlel dříve. Předtím jsem bydlel sice v lepší části Prahy – přímo v centru, ale ten byt byl vlhký a byla tam zima, kdežto tady ten byt je zateplený a je i moderní. Tamto byl takovej starší byt, na kterém se dlouho nic nedělalo. Takže za tu dobu mám takovéto dvě hlavní změny, se kterými jsem spokojen a vlastně jsem ještě zapomněl ještě dodat to, že jak jsem vlastně nastoupil před těmi třemi lety do této práce, tak vlastně půl roku nato jsem začal dělat doktorské studium na univerzitě, protože v té práci je to i požadováno po každém zaměstnanci výzkumného centra. Takže teď nejenom, že pracuji na univerzitě jako výzkumný a vývojový pracovník, ale studuji i doktorské studium. Mám téma vlastně na čem i pracuji, takže je to celkem i dobré. Myslím, že to pro dnešek stačí a doufám, že brzy vytvořím další podcast nebo alespoň v bližší době než po těch třech letech jako naposledy. Tak vám přeju pěkný den a mějte se, čau čau.

44. Změna je život, 27.7.2015

Zdárek, už je to nějaká doba, co jsem nahrával nějaký podcast do mé kolekce spontální monology na Lingqu. Koukám, že můj naposledy přidaný podcast je 27…nebo 29. července 2015, což máme už 3 roky. Od té doby se toho docela celkem dost změnilo. Vlastně před třemi roky v září jsem začal pracovat v jiné firmě, takže od 1.9.2012 jsem začal pracovat v jiné firmě. Pracuji teďka vlastně ve „Výzkumném centru pro strojírenskou výrobní techniku a technologii“ na jedné Pražské univerzitě. Je to technická univerzita ČVUT v Praze. Je to celkem známá univerzita tady v České Republice i v zahraničí a pracuji tu jako výzkumný a vývojový pracovník v oddělení technologie a vlastně vyvíjím software pro predikci výkonových parametrů řezného procesu. Já bych to dál nerozpitvával, protože tomu byste stejně nerozuměli. A vlastně další věc, co se změnila od té doby, co jsem naposledy vytvořil podcast je ta, že vlastně před dvěma lety jsem se přestěhoval do jiného bytu. Bydlím teďka v jiné části Prahy a musím říct, že ten byt je daleko lepší než ten byt, co jsem bydlel dříve. Předtím jsem bydlel sice v lepší části Prahy – přímo v centru, ale ten byt byl vlhký a byla tam zima, kdežto tady ten byt je zateplený a je i moderní. Tamto byl takovej starší byt, na kterém se dlouho nic nedělalo. Takže za tu dobu mám takovéto dvě hlavní změny, se kterými jsem spokojen a vlastně jsem ještě zapomněl ještě dodat to, že jak jsem vlastně nastoupil před těmi třemi lety do této práce, tak vlastně půl roku nato jsem začal dělat doktorské studium na univerzitě, protože v té práci je to i požadováno po každém zaměstnanci výzkumného centra. Takže teď nejenom, že pracuji na univerzitě jako výzkumný a vývojový pracovník, ale studuji i doktorské studium. Mám téma vlastně na čem i pracuji, takže je to celkem i dobré. Myslím, že to pro dnešek stačí a doufám, že brzy vytvořím další podcast nebo alespoň v bližší době než po těch třech letech jako naposledy. Tak vám přeju pěkný den a mějte se, čau čau.