5. Hospodin sestoupil, aby se podíval na město a na věž, kterou lidé stavěli.
Toto není naivní představa, kdy by se Bůh musel odebrat na místo, aby poznal, co se dole na zemi děje. Nebo že by musel nejdříve nestoupit a dozvědět se o stavbě města a věže a že by nevěděl a nepozoroval veškeré dění z nebe. Z Božího pohledu to znamená, že Bůh se vydává ze své světu vzdálené výsosti a sestupuje, aby se zjevil, soudil a pomohl. K soudu je ale zapotřebí nějaké žaloby. Tou je právě skutečnost stavby věže, která má sahat až do nebe. Ale stavba je tak nepatrná, že Bůh musí sestoupit, aby ji vůbec viděl. Viděno ze shora, je obrovská stavba přece jen dílem Adamových dětí, lidských synů.
Jak taková babylónská věž asi vypadala? Musela být hodně vysoká, aby byl dobrý rozhled na město a okolní krajinu. Zároveň věž sloužila jako orientační bod, který byl úzce spjatý s městem a jeho kultem. Šlo o více stupňovou věž nebo mnohapatrový zikkurat. Na veliké základně spočívalo dalších pět pater vysokých 6 – 18 (šest až osmnáct) metrů se zmenšujícím se půdorysem. Jednotlivá patra věže mohla mít svou barvu, např. nejvyšší patro mělo barvu stříbrnou podle měsíce, který se v oblasti Mezopotámie hojně uctíval. Nad posledním patrem byl zbudován chrám. Přístup na věž umožňovaly rampy či schodiště.
