4. Řekli: „Pojďme, vystavme si město s velmi vysokou věží a proslavme se tím, abychom se nerozptýlili po celé zemi“.
Již víme, ocitli jsme se v místech mezi Eufratem a Tigridem, tedy na místě, kde se nacházelo starověké nádherné a slavné město Babylon. V této oblasti bylo nemyslitelné, že by město nemělo mít svou věž. Ta sloužila k pozorování a střežení celé oblasti a měla být velmi vysokým orientačním bodem. Někdy dosahovala až téměř stometrové výšky. Postavit věž sahající až do nebe bylo nemyslitelné a nereálné. Jednoduše to byl nesmyslný plán. Myšlenka postavit tak odvážné, finančně náročné dílo, jakým vysoká věže bezesporu byla, mohla vycházet jedině z chvástavosti a ze zpupnosti jednotlivých vůdců i mocných lidí. Obyčejní lidé by jistě na takto okázalou stavbu vůbec ani nepomysleli. V chloubě a pýše se zrcadlila lidská touha po dosažení božského sídla, chtivost žít jako Bůh.
Cílem celé stavby bylo učinit si jméno a být shromážděn na jednom místě. Město mělo mít ohromnou slávu a věhlas v celém širokém okolí, mělo mít jméno, mělo být známé. Zároveň z města měl jít strach z velké moci a síly. Síla a moc se získá právě sjednocením všech lidí do budovaného velkého města. Celé lidské počínání mělo jeden jediný cíl – vzít svůj život do vlastních rukou a nepotřebovat žádnou pomoc od Boha.
Stavba velikého města a vysoké věže pramenila z lidské touhy vzít Boží plán do svých rukou a vlastní silou připravit svůj nový ráj.
