Jednoho rána ležela andulka Táňa mrtvá na podlaze klece. Dvanáct let nás doprovázela naším životem, při každém výletu po pokoji sedávala zvědavě na mém rameni a mile ozobávala moje ucho. Opatrně jsem ji vyzvedla z klece. Jakub, Tánin sameček, se mezitím tlačil do nejvzdálenějšího rohu klece. V zahradě Táňu pochováme pod nejkrásnější jabloní. Přinejmenším nám zůstal Jakub. Ale Jakub vypadal jako hromádka neštěstí. Seděl osaměle a nepohnutě na svém posedu. Žádný veselý cvrkot nás nepozdravil, když jsme se vrátili z Tánina pohřbu. Ani chutný klas prosa nedokázal Jakuba přivést na jiné myšlenky. Po několika dnech jsme už měli o Jakuba strach. Jak ho můžeme vyléčit ze smutku? Rozhodli jsme se, že k němu přivedeme mladou andulku. A náš plán se vskutku vydařil. Jakub sice Máňu nepřivítal hned s „otevřenou náručí", ale brzy začal odpovídat na její neustále cvrlikání.
Moje andulka a já, Part 6, Voice 1, Nový začátek
To hear audio for this text, and to learn the vocabulary sign up for a free LingQ account.
