×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.


image

Můj blog (My blog), 19. Jen do ciziny, aby se člověk naučil jazyk, nestačí...

Někteří lidé, co neuspěli v klasickém vzdělávácím systému a jsou stálí začátečníci, věří mýtu, že stačí jet do ciziny, aby se ten jazyk naučili. Pak přijedou po nějaké době domů - například po půl roce a jsou zklamáni tím, že se skoro nic nenaučili, a když pochytili pár frází, zanedlouho těchto pár frází stejně zapomenou. Tohle jsem slyšel od jistých známých, co v cizině byli a četl o tom i spoustu článků na internetu. Lidi, co pak neuspěli ani v tomhle, tak to jednoduše pak vzdají a řeknou si sami sobě "na to nemám" - "nejsem na jazyky nadaný". O Anglii je známo, že je to multikulturní stát, je tu celá řada národností, přistěhovalců, lidí co jsem jdou třeba jen na rok či dva vydělat si peníze. V Anglii je docela dost Poláků žíjících tam po několik let, přesto jsou schopni říci jen pár základních frází. Podobný příklad jsem četl o jistých městech v Kanadě, kde se mluví jak francouzsky, tak anglicky. Tito lidé mají možnost po celý život slyšet dva jazyky. Proč ale většina z nich mluví jen svým mateřským jazykem? Odpověď je zcela jednoduchá. Je to o přístupu. Například ti zmiňovaní Poláci se v Anglii shlukují ve skupinkách, takže mluví polsky skoro pořád. Když si najdou práci, většina z nich si najde práci v supermarketu nebo na stavbě - cokoli, kde stejně použijí jen pár frází. Oni o to nemají osobní zájem se naučit angličtinu, asi si říkaji proč bych se to měl učit. To samé je i s lidmi ve městech, kde se mluví dvěma jazyky - jako je to známé o Kanadě. Co se týče lidí, co si myslí, že stačí přijet do ciziny, aby se naučili jazyk, odpověděl bych asi takto. Většina z nich nevynaloží dost úsilí a myslí si "asi", že stačí jen, aby přijeli do ciziny, a že automaticky budou mluvit perfektně po určitém čase. Ano, budou, když ale vynaloží nějaké úsilí. Lidi většinou dostatečně neprocvičují angličtinu. Přeci znáte tu hlášku, že procvičování dělá mistra (jako v angličtině: practise makes perfect). Když nebudete dostatečně mluvit, nemůžete se naučit pořádně vyjadřovat v tom jazyce. Když nebudete dostatečně poslouchat materiály v angličtině, nemůžete pořádně rozumět. Jistě, plno lidí rozumí angličtině, avšak nejsou schopni mluvit. Tady jde o aktivní a pasivní slovní zásobu. Když budu dělat pasivní aktivity, jako jsou poslechy, budu dobrý v této dovednosti. Když budu dělat aktivní aktivity, jako je mluvení, tak budu dobrý v této dovednosti. Jinak to nejde. Ovšem zde je problém s tím, že často do ciziny vyjedou za tímto účelem lidé, kteří jsou v angličtině slabí a mají s tím potíže. Tito lidé se však bojí mluvit - bojí se chyb, bojí se i toho, že jim nebude rozumět - kvůli jejich výslovnosti. Takoví lidé, pokud nepřekonají svůj strach, svoje obavy, se NIKDY nenaučí mluvit anglicky. Zde bych uvedl názorný příklad na posilování, jelikož jsem se tomu věnoval docela dost. Vyjet do ciziny a nevynaložit úsilí a jen čekat, je stejné jako jít do posilovny, sednout si tam mezi kulturisty a koukat se na ně jak cvičí. Pro svaly je to k ničemu, stejně jako pro jazyk, když přijedete do ciziny a jaksi "čekáte" až to do hlavy naskáče samo bez vynaložení dostatečného úsilí. Dodal bych ještě jednu věc. Když jsem přijel do Anglie a byl tu přes měsíc, pokrok nebyl žádný. Když jsem se po měsíci do toho pustil sám, byly výsledky vidět už po měsíci. Díky tomu, že jsem viděl výsledky, stal jsem se více a více a více motivovanější, až to nakonec vyvrcholilo v to, že jsem doslova závislák na učení se jazyků a chci se učit více jazyků. Nemluvím perfektně, bez chyb, ale mluvím přirozeně a ve stejném tempu jak v češtině a jak rodilí mluvčí v Anglii, nepřemýšlím nad tím, co chci říct, nic si nepřekládám. To by však nebylo možné bez mého osobního přístupu a bez vynaložení velkého úsilí. Jinak bych určitě skončil jako většina lidí a po příjezdu domu z Anglie bych jednoduše "učení se jazyků" vzdal...


Někteří lidé, co neuspěli v klasickém vzdělávácím systému a jsou stálí začátečníci, věří mýtu, že stačí jet do ciziny, aby se ten jazyk naučili. Pak přijedou po nějaké době domů - například po půl roce a jsou zklamáni tím, že se skoro nic nenaučili, a když pochytili pár frází, zanedlouho těchto pár frází stejně zapomenou. Tohle jsem slyšel od jistých známých, co v cizině byli a četl o tom i spoustu článků na internetu. Lidi, co pak neuspěli ani v tomhle, tak to jednoduše pak vzdají a řeknou si sami sobě "na to nemám" - "nejsem na jazyky nadaný". O Anglii je známo, že je to multikulturní stát, je tu celá řada národností, přistěhovalců, lidí co jsem jdou třeba jen na rok či dva vydělat si peníze. V Anglii je docela dost Poláků žíjících tam po několik let, přesto jsou schopni říci jen pár základních frází. Podobný příklad jsem četl o jistých městech v Kanadě, kde se mluví jak francouzsky, tak anglicky. Tito lidé mají možnost po celý život slyšet dva jazyky. Proč ale většina z nich mluví jen svým mateřským jazykem? Odpověď je zcela jednoduchá. Je to o přístupu. Například ti zmiňovaní Poláci se v Anglii shlukují ve skupinkách, takže mluví polsky skoro pořád. Když si najdou práci, většina z nich si najde práci v supermarketu nebo na stavbě - cokoli, kde stejně použijí jen pár frází. Oni o to nemají osobní zájem se naučit angličtinu, asi si říkaji proč bych se to měl učit. To samé je i s lidmi ve městech, kde se mluví dvěma jazyky - jako je to známé o Kanadě. Co se týče lidí, co si myslí, že stačí přijet do ciziny, aby se naučili jazyk, odpověděl bych asi takto. Většina z nich nevynaloží dost úsilí a myslí si "asi", že stačí jen, aby přijeli do ciziny, a že automaticky budou mluvit perfektně po určitém čase. Ano, budou, když ale vynaloží nějaké úsilí. Lidi většinou dostatečně neprocvičují angličtinu. Přeci znáte tu hlášku, že procvičování dělá mistra (jako v angličtině: practise makes perfect). Když nebudete dostatečně mluvit, nemůžete se naučit pořádně vyjadřovat v tom jazyce. Když nebudete dostatečně poslouchat materiály v angličtině, nemůžete pořádně rozumět. Jistě, plno lidí rozumí angličtině, avšak nejsou schopni mluvit. Tady jde o aktivní a pasivní slovní zásobu. Když budu dělat pasivní aktivity, jako jsou poslechy, budu dobrý v této dovednosti. Když budu dělat aktivní aktivity, jako je mluvení, tak budu dobrý v této dovednosti. Jinak to nejde. Ovšem zde je problém s tím, že často do ciziny vyjedou za tímto účelem lidé, kteří jsou v angličtině slabí a mají s tím potíže. Tito lidé se však bojí mluvit - bojí se chyb, bojí se i toho, že jim nebude rozumět - kvůli jejich výslovnosti. Takoví lidé, pokud nepřekonají svůj strach, svoje obavy, se NIKDY nenaučí mluvit anglicky. Zde bych uvedl názorný příklad na posilování, jelikož jsem se tomu věnoval docela dost. Vyjet do ciziny a nevynaložit úsilí a jen čekat, je stejné jako jít do posilovny, sednout si tam mezi kulturisty a koukat se na ně jak cvičí. Pro svaly je to k ničemu, stejně jako pro jazyk, když přijedete do ciziny a jaksi "čekáte" až to do hlavy naskáče samo bez vynaložení dostatečného úsilí. Dodal bych ještě jednu věc. Když jsem přijel do Anglie a byl tu přes měsíc, pokrok nebyl žádný. Když jsem se po měsíci do toho pustil sám, byly výsledky vidět už po měsíci. Díky tomu, že jsem viděl výsledky, stal jsem se více a více a více motivovanější, až to nakonec vyvrcholilo v to, že jsem doslova závislák na učení se jazyků a chci se učit více jazyků. Nemluvím perfektně, bez chyb, ale mluvím přirozeně a ve stejném tempu jak v češtině a jak rodilí mluvčí v Anglii, nepřemýšlím nad tím, co chci říct, nic si nepřekládám. To by však nebylo možné bez mého osobního přístupu a bez vynaložení velkého úsilí. Jinak bych určitě skončil jako většina lidí a po příjezdu domu z Anglie bych jednoduše "učení se jazyků" vzdal...