3 - Jaký jazyk studovat (část 1.)

Ahoj, vítejte u Češtiny s Michalem. Pravidelný podcast pro všechny studenty češtiny. Dnešní téma je, jaký jazyk studovat.

Ahoj všichni, jak se dneska máte? Já se mám dobře a jsem rád, že jste tady se mnou a posloucháte další díl podcastu Češtiny s Michalem.

Teprve jsme u nějakého čtvrtýho dílu. Právě jsem dostal notifikaci od italki. No, ale zpátky k nahrávání.

Tak jak jsem řekl, jak jsem zmínil na začátku, dnešní téma je, jaký jazyk studovat. To je věc, o který jsem vždycky dost přemýšlel.

Říkal jsem si, no, chci studovat takhle. Jako malej jsem vždycky měl rád angličtinu, takže angličtina byla jasná,

ale protože angličtina mě hodně bavila, tak nějak jsem se v ní zlepšil, tak jsem přemýšlel o tom, že možná bych můžu zkusit se učit nějaký další jazyk.

A jaký by to měl být? Spousta lidí o tom hodně přemýšlí a vybírají si jazyk podle různých kritérií.

Často se vyberou něco, co si myslí, že se jim bude potom v budoucnu hodit třeba k práci, což je podle mě taky dobrý přístup.

Já si pamatuju na střední škole na Vyšce lidi se vždycky bavili o tom, že se třeba budou učit čínsky,

protože tím mluví hrozně moc lidí a v Čechách docela roste to množství firm, který prostě vyhledávají u lidí, co umějí čínsky,

anebo třeba by chtěli vycestovat do zahraničí, do Ázie, tak čínština je jeden z těch hlavních jazyků celosvětově.

A mluvím o velké množství lidí, takže to je jeden z těch hlavních aspektů.

Potom ta naše předešlá generace, moji rodiče a prorodiče, tak ti by třeba doporučili ruštinu anebo němčinu,

protože ruštové se k nám ve velkých číslech stěhují, takže je tady velké množství cizinců, rusů, kteří třeba ještě nejsou tak dobrý s češtinou

a spoustu firm ruských tady je, takže to je další možnost.

A pak tady samozřejmě Němčina, tak Němci vždycky byli, když tak řeknu špatně, bohatší národ, že spousta Čechů vždycky se snažilo hledat nějakou pracovní příležitost v Německu.

Takže Němčina je jedna z těch velkých možností, ale mně už přijde v dnešní době, že ta Němčina tak už trošku pokulhává za tou angličtinou,

protože angličtina je vážně celosvětový jazyk a jakmile se člověk naučí anglicky, tak nevím, jestli má smysl jako další jazyk si vybírat zrovna Němčinu.

Možná důvod, proč skočit do Němčiny po angličtině je ten, že ty jazyky jsou docela podobné.

Nebo samozřejmě je to jiný jazyk, ale pořád jsou to germánský jazyky, takže mají hodně společnýho.

Ale abych se vrátil k té Němčině, k tomu důvodu, proč si myslím, že Němčina už není tak atraktivní jako dřív, je to, že i Němci sami se hodně učí anglicky a ví, že angličtina se jim bude hodit ve světě víc.

Takže asi si myslím, že je lepší se zaměřit na tu angličtinu než právě na tu Němčinu.

Si vzpomínám na mojí základní škole, když jsme si mohli úplně na začátku, když nám bylo nějakých deset let, deset osm, teď už asi vlastně ani nepamatuju.

První třída začala někdy v šestém, sedmém roce, když nám bylo šest sedm a asi ve druhé, ve třetí třídě jsme se začali učit cizí jazyk.

A většina lidí si vybrala, nebo rodiče nám vybrali jazyk v té době, většina lidí se vsadila na angličtinu, ale byla tam možnost i Němčiny.

Já pamatuju si, že pár dětí chodilo do hodiny Němčiny, ale když to porovnám procentuálně třeba, tak to bylo nějakých deset procent dětí chodilo na Němčinu a devadesát procent chodilo na angličtinu.

Takže už tehdy to bylo jasný, že ta Němčina už není tak populární.

Ale měli jsme tu možnost, což je docela zajímavé, nevím, jak to funguje dneska, jestli když dáte děti do školy, tak jestli dostanu možnost si vybrat, jestli chtějí Němčinu nebo angličtinu.

Ono asi záleží na tom, jak to má škola zařízený.

My jsme byli malá škola a byla tam jedna učitelka Němčiny a pak asi dvě nebo tři, no, myslím, že tři učitelky angličtiny.

Ale třeba na větších školách ten výběr může být větší.

Každopádně je jasný, že angličtina je prostě primární cizí jazyk pro Čechy.

Takže možná už se ty pravidla změnily a už se učí jenom angličtina.

Já si pamatuju, nebo, ale je teda taky fakt, je fakt, že dnešní státní maturity, když děti, že jo, dojdou,

projdou celou základní školou a dokončí střední školu, která je, že jo, po základní škole určitě víte, jak to v čechským školství chodí.

Tak na konci je státní maturita a děti musí složit zkoušku buď z angličtiny, nebo takhle.

Když já jsem studoval, když já jsem skládal svoji maturitní zkoušku, tak jsme měli na výběr mezi angličtinu a matematikou.

Já jsem si vybral angličtinu jako povinnou a potom jsem si ještě přidal nepovinnou matematiku, takže jsem s ní skládal zkoušku.

V dnešní době, pokud vím, tak angličtina je povinná, takže to znamená, že nejspíš se všichni učejí anglicky už někdy od toho prvního stupňu základní školy.

Takže asi tak, co se týče angličtiny. A co se týče dalších jazyků, tak školy nabízejí různý další možnosti, ale to mě z nějakého důvodu nikdy moc nelákalo.

Přestože jsem měl vždycky dát angličtinu, tak jsem nikdy nechtěl se začít učit nějaký jiný jazyk, jako třeba francouzštinu, španělština byla taky hodně nejlepší.

A taky hodně populární Němčina a potom teda ta ruština, to byly asi ty největší jazyky.

A potom, když to někoho zajímalo, tak chodili spíš do nějakých privátních lekcí nebo do nějakých jazykových škol, který nabízeli další možnosti, jako je právě ta čínština, japonština, korejština.

A potom z těch evropských jazyků, tak určitě portugalshtina byla tam docela vidět, italshtina.

A polštinu si nepamatuji, že by se někdo učil, ale možností bylo hodně, možností bylo na vybranou.

No, ale já jsem se teda nezačal učit cizí jazyk, mimo angličtiny tedy, druhý cizí jazyk jsem se nezačal učit až hodně dlouho, až když jsem byl na vysoké škole a bylo mi nějakých, už si to, kolik mi bylo,

nějakých 22, 23, ve svých 23 letech. No, ještě jsem dost mladý, je mi 28, ale v nějakých 23 letech jsem začal koketovat s tou myšlenkou, že se začnu učit japonštinu.

A japonštinu jsem si vybral z toho důvodu, že mě opravdu bavila, že mě hodně zajímalo Japonsko a o Japonsku jsem hodně četl a sledoval jsem seriály v japonštině.

Můj brácha mě představil anime, takže mi ukázal, myslím si, že první anime, animovaný seriál japonský, což jsem viděl, tak myslím si, že se to jmenovalo Death Note, tak to bylo hodně zajímavé a od té chvíle jsem se začal koukat na další a další tyhle seriály.

A moc se mi to líbilo, bavilo mě to, takže jsem si po nějaký době rozhodl, že bych se mohl taky zkusit učit japonsky.

A to rozhodnutí učit se japonsky jsem udělal z toho důvodu, protože mě to bavilo. Nepřemýšlel jsem nad tím, jestli se mi to bude hodit v práci, nebo jestli znám nějaké japonské kamarády, s kterými bych mohl mluvit japonsky.

Prostě začal jsem se učit japonsky, protože se mi ten jazyk líbil. A koukám, že už se nám blíží jedenáctá minuta, tak já to tady dneska ukončím a pokračovat budu v dalším epizodě. Takže naslyšenou v další epizodě Češtiny s Michalem. Čau!