PRVNÍ CESTA
První den urazil admirál - takto je ve všech zprávách titulován Kryštof Kolumbus -15 mil. Plul stále na jih a neodpočinul, dokud slunce nezapadlo. Pak se obrátil na jihovýchod a plul ke Kanárským ostrovům, kde chtěl spravit porouchané kormidlo „Pinty“, které poškodil, zřejmě úmyslně, ustrašený kormidelník, jehož zachvátila hrůza z neznáma, do kterého se výprava ubírala. O deset dní později zakotvil Kolumbus před Kanárskými ostrovy, kde kormidlo opravili.
O 19 dnů později zakotvil před ostrovem Gomeron, jehož obyvatelé mu potvrdili, že na západě od souostroví je skutečně pevnina.
Kryštof Kolumbus neopustil ostrovy před 6. záři 1492.
Tehdy též obdržel zprávu, že tři portugalské lodě číhají na širém moři, aby mu zatarasily další plavbu. Rozkázal zdvihnout kotvy a vyhýbaje se střetnutí s nepřítelem, zamířil na západ, nechávaje za sebou veškerou pevnou zem.
Během cesty se admirál snažil tajit námořníkům počet ujetých mil, neboť se důvodně obával, že by je postrašil, kdyby věděli, jak daleko jsou od Evropy. Též bedlivě sledoval kompas. Jemu vděčíme též za to, že byla objevena kolísavost magnetické střelky. Kolumbus při svých výpočtech ji bral v úvahu. Jeho kormidelníci byli znepokojeni, když viděli magnetickou střelku ukazovat k severozápadu.
Dne 14. záři spatřili námořníci „Niny“ vlaštovku a jiné ptáky, výskyt těchto ptáků mohl být vykládán jako důkaz toho, že pevnina není již příliš vzdálena, neboť tito ptáci se neodvažují na širé moře. Teplo bylo mírné a počasí výborné. Vítr byl velmi výhodný, jelikož byl východní. To však lekalo námořníky, když uvažovali o zpáteční plavbě.
Dne 16. záři spatřili, jak je vlnami zmítáno několik trsů chaluh přesto, že zemi nebylo dosud vidět. Tyto rostliny nepocházely zřejmě z pevniny, nýbrž z nějaké podmořské skály.
Sedmnáctého dne (35. dne po vyplutí) uviděli rostliny zhusta plující po hladině a na jednom chomáčku byl i živý krab, známka blízkosti pobřeží.
V příštích dnech spatřili dále množství ptáků, pelikánů a mořských vlaštovek, kteří obletovali stěžně karavel. Admirál využil přítomnosti ptáků k tomu, aby upokojil nejvíce polekané muže, kteří byli na cestě již šest neděl, aniž uzřeli pevnou zemi.
Sám svým vystupováním vzbuzoval důvěru a spoléhal na pomoc boží. Často oslovoval energicky svoje lidi. Každého večera je shromažďoval ke sborovému zpěvu Salve Regina nebo jiných oslavných náboženských písní.
Z promluv tohoto statečného muže, plného sebedůvěry, který byl povznesen nad všechny lidské slabosti, čerpalo mužstvo lodí opět zmužilost a odvahu k další plavbě. Je pochopitelné, že námořníci i důstojníci jeho lodí přímo hltali všechny úkazy, které svědčily o blízkosti pevniny. Všichni měli též finanční zájem spatřit první novou zemi, neboť prvnímu, kdo ji oznámí. bylo králem Ferdinandem slíbeno 10000 maravediů.
Poslední dny záři spatřili plavci skalní holuby, fregatky a buřňáky letící často v páru, což dokazovalo, že nezabloudili.
Také Kolumbus trval na svém přesvědčení, že země nemůže být příliš vzdálena.
Dne 1. října oznámil admirál námořníkům, že od Kanárských ostrovů urazili584 milna západ. Ve skutečnosti urazili700 mil, což dobře věděl, ale tajil z důvodů, o kterých jsme již psali.
Dne 7. října vzrušily výstřely z rychlé „Niny“ celou flotilu.
Velitelé, bratři Pontonové, si totiž myslili, že objevili pevninu.
Svůj omyl však posléze poznali. Protože zároveň ujišťovali, že spatřili papoušky letící k jihovýchodu, souhlasil admirál, aby lodi změnily kurs trochu jižním směrem. Tato změna dosavadního kursu měla šťastné následky později, neboť kdyby lodi pluly dále směrem západním, narazily by zřejmě na písečné výspy Baham a zde pravděpodobně ztroskotaly.
Země, kterou si všichni toužebně přáli a kterou tak netrpělivě očekávali, se pořád neobjevovala. Každého večera zapadalo slunce pod obzor nesmírné vodní hladiny. Posádky všech lodí, poblouzněny těmito optickými klamy, počaly reptat proti Kolumbovi, že je zavedl tak daleko od vlasti. Svoji roli hrála též ta skutečnost, že Kolumbus byl Janovan, tudíž pro ně cizinec. Počaly se objevovat známky neposlušnosti a 10. října prohlásili námořníci, že dál nepoplují.
Spisovatelé nadaní bujnou fantazií, píšící o Kolumbově cestě, proplétali líčení této první cesty různými bouřlivými výstupy, jejichž dějištěm měla být admirálova loď. Podle těchto dějepisců byl prý ohrožen přímo jeho život vzbouřenou posádkou „Santa Marie“ a byly prý mu po dohodě s ní dopřány pouhé tři dny. Neobjeví-li se země, bylo usneseno, že se lodi vrátí do vlasti. Tyto zprávy nejsou však nic jiného, než výplody fantazie, neboť Kolumbovy lodní deníky se o těchto událostech vůbec nezmiňují. Nicméně je záhodno se o tom zmínit již kvůli úplnosti, aby našemu líčení slavného janovského námořníka nic nechybělo, a též i proto, že trochou legendy velká postava Kryštofa Kolumba vůbec neutrpí.
Jistá je ta skutečnost, že na lodích byli námořníci velice nespokojeni. Přesto však posádky vykonávaly všechny admirálovy rozkazy. Ten je povzbuzoval svými plamennými řečmi i svou nezlomnou vírou ve šťastnou budoucnost a plný zdar výpravy.
Dne 11. září zpozoroval admirál na bouřícím moři keř, ještě zelený, který vlny unášely podél lodi. Současně vylovila posádka „Pinty“ jiný keř, dále pak prkénko a hůl, přiříznutou ostrým předmětem. Bylo jisté, že na těchto troskách zanechala stopy lidská ruka. Skoro v téže době zpozorovala posádka „Niny“ ratolest šípkovou, ještě s květy, čímž všichni nabyli naděje a tak i nových sil. Nyní bylo již možno bezpečně tvrdit, že pobřeží není vzdáleno. Noc zahalila celou mořskou hladinu. „Pinta“, nejrychlejší loď flotily, plula první. Již se domníval i Kolumbus, jakož i kontrolor výpravy Roderigo Sanchez, že vidí jakési světlo pohybující se na obzoru. Když tu plavčík Rodrigo z „Pinty“ zvolal: „Země, země!“ Co se asi v tomto okamžiku dělo v duši Kolumbově? Zažila lidská mysl podobný pocit od okamžiku, kdy se lidské plemeno objevilo na povrchu Země? Jak byla tehdy vzrušena mysl našeho objevitele?
Je možno tvrdit, že první oko, které spatřilo novou zemi, bylo Kolumbovo. Leč i to je nepodstatné, neboť sláva Kolumbova nespočívá v tom, že doplul, ale v tom, že vyplul.
Ve dvě hodiny v noci viděli zemi již zcela zřetelně. Karavely byly od ní vzdáleny sotva 2 hodiny. Posádky zapěly pohnutým hlasem „Sa1ve Regína“. Když se objevily první sluneční paprsky, uviděli plavci před sebou ostrůvek vzdálený asi jen dvě mile.
Kolumbus nazval tento ostrov, součást souostroví Bahamského, San Salvador - Svatý Spasitel. Padl na kolena modle se se sv. Ambrožem a sv. Augustýnem „Te Deum laudamus, te Domimun confitemur.“ V tomto okamžiku se objevilo několik zcela nahých domorodců na nově objeveném pobřeží. Kolumbus vstoupil spolu s bratry Pontony, dále pak s kontrolorem a několika dalšími členy posádky do člunu. Vstoupil na ostrov, třímaje královskou korouhev v ruce, kdežto oba kapitáni nesli zelené korouhve, na nichž byla spojená počáteční písmena Ferdinanda a Isabelly.
Pak se ujal admirál slavnostně ve jménu krále a královny španělské vlády na ostrově, o čemž dal sepsat protokol. V době, kdy tyto obřady probíhaly, obklopili domorodci Kolumba a jeho druhy. Chaston líčí tuto scénu podle Kolumbova vyprávění takto:
„Nadšeni jsouce přáním získati jejich (domorodců) přátelství a soudíce dle jejich pohledu, že nám spíše uvěří a se k nám dříve přikloní a osvojí si naše náboženství, než kdybychom je nutili, aby brali k nám své útočiště, poručil jsem, aby mezi ně rozdali pestré čepice a skleněné perly, které si pověsili kolem krku.
Přidal jsem k tomu ještě několik bezcenných maličkosti. Dárky ty způsobily jim tolik opravdové radosti. Byli za to vše tak vděční, že jsme byli až překvapeni. Když jsme vstoupili opět na lodi, plavalo jich několik k nám, aby nám nabídli papoušky a koule bavlníkových vláken, za což jsme je podarovali malými skleněnými perličkami, plíšky a ještě jinými drobnůstkami. Dali nám všechno, co měli, nicméně jevili se nám po každé stránce velice chudí. Muži i ženy chodí tak nazí, jak přišli na svět. Mezí těmi, které jsme viděli, byla jen jedna mladší žena, ale ani jeden muž nebyl starší než 30 let. Byli pravidelně urostlí, tvary jejich těl byly pěkné a rysy v obličeji příjemné. Vlasy jejich, hrubé jako hříva koní, splývaly jim vpředu až k obočí, vzadu měli je však spleteny v drdol, který si nikdy nestřihali. Někteří z nich byli černě pomalováni, leč přirozená barva jejich kůže rovná se oné, jíž se Berbeři na Kanárských ostrovech vyznamenávají. Nejsou ani černí, ani bílí; někteří z nich jsou pomalováni bíle nebo červeně nebo jinou barvou, a to buď na celém těle, nebo jen na obličeji, eventuelně též kolem očí nebo na nose. Zbraně, jaké my máme a nosíme, neznají. Když jsem jim ukázal šavli, uchopili ji za ostři a poranili se při tom. Neznají železa. Kopí jejich nejsou jen hole, jejichž hrot není však opatřen železem, nýbrž buď ostrou rybí kostí, nebo jiným tvrdým tělesem. Pohyby jejich jsou velmi ozdobné. Když jsem zpozoroval, že někteří mají na těle jizvy, otázal jsem se jich po příčině jejich poranění. I odpověděli mi posuňky, že obyvatelé sousedních ostrovů často je přepadávají, aby je odtud odvedli, a že se tomu zhusta brání. Přemýšlel jsem a myslím, že jsou přepadáváni z pevniny a odvlékáni do otroctví.
Jsou asi věrnými sluhy a vyznačují se mírnou povahou. Snadno opakují rychle, co byli uslyšeli. Jsem přesvědčen, že by přijali křesťanství bez obtíží, ježto nepřísluší žádné sektě.“ Když se Kryštof Kolumbus vracel na loď, plavalo za ním několik domorodců. Příštího jitra, to bylo 13. října, shromáždilo se jich mnoho kolem karavel. Pluli ve velkých pirohách, vytesaných z jednoho kusu stromu, v nichž bylo místo asi pro 40 mužů. Čluny byly poháněny vesly. Někteří z těchto divochů měli v nosech zlaté plíšky. Byli přítomností bílých cizinců velice překvapeni a domnívali se patrně, že sestoupili s nebe. Zvědavě a zároveň uctivě se dotýkali oděvu Španělů, který pokládali patrně za nějaký zvláštní druh peří. Zejména purpurový oděv admirálův budil jejich obdiv. Považovali asi Kolumba za neobyčejný druh papouška. Naproti tomu ihned poznali, že je vůdcem všech ostatních.
Kryštof Kolumbus a jeho druhové si prohlédli nový ostrov San Salvador a podivovali se jeho šťastné poloze, nádherným lesům, řekám a zeleným lukám. Proti tomu říše živočišná jevila se jim jako málo rozmanitá. Překrásně zbarvení papoušci v hejnech poletovali ze stromu na strom jako jediní ptáci ostrova. San Salvador tvoří celkem stejnoměrnou vysočinu. mezi níž se nalézalo malé jezírko. San Salvador v myslích objevitelů tajil v sobě asi obrovské nerostné poklady. Bylo však všechno zlato, které spatřili, nalezeno opravdu na ostrově?
Admirál se zeptal jednoho domorodce a porozuměl podle jeho posunků, že bude-li se plavit dále na jih, narazí na říši, jejíž král má prý ze zlata obrovské nádoby a vlastní jiné nesmírné poklady. Příští den za svítání kázal Kolumbus zdvihnout kotvy a plout na jih k tomuto neznámému místu. které podle jeho domněnky bylo tajuplným Cipangem.
Zde je nutno podotknout, že Kolumbus, vycházeje z tehdejších zeměpisných znalostí, se stále domníval, že je v Asii. Cipango je jméno, jímž Marco Polo označil Japonsko.
Tento admirálův omyl sdílela s ním veškerá jeho posádka a bylo třeba ještě řady let, aby byla poznána skutečnost, že se jedná o nový kontinent. Jak už bylo poznamenáno, uskutečnil tento velký mořeplavec ještě tři další cesty do Ameriky, ale do své smrti netušil, že objevil nový díl světa. Je beze sporu, že Kolumbus a jeho druhové věřili, že v noci 12. října 1492 přistáli u břehů Japonska, Číny nebo Indie. Tato okolnost vysvětluje, proč Amerika byla tak dlouho nazývána Západní Indií a proč původní obyvatelstvo na této pevnině, jak v Brazílii, Mexiku, tak v USA je nazýváno dosud Indiány.
Kolumbovým cílem bylo pouze dosáhnout pobřeží Japonska. Plavil se tedy nyní kolem ostrova San Salvador, aby poznal též jeho západní pobřeží. Když domorodci spatřili lodi, sbíhali se na pobřeží, nabízejíce jejich posádkám vodu, ovoce a cavass, to jest chléb připravený z kořene yuky.
Admirál vystoupil na ostrov v několika místech. Tu je třeba přiznat, že porušil z dnešního hlediska zásady humanity, když unesl několik domorodců, aby je mohl později v Evropě předvádět. Netrvalo však dlouho a jiní tito nešťastníci byli odváděni ze svých domovů a prodáváni jako otroci.
Potom opustily karavely San Salvador a vypluly znovu na širé moře. Kryštofu Kolumbovi přálo štěstí. Vedlo jej středem jednoho z nejkrásnějších souostroví na světě. Všechny nové země, které ještě objevil, podobaly se skříňce na poklady, z kterých mohl čerpat plnýma rukama.
Dne 15. října 1492 po západu slunce zakotvily lodi při západním pobřeží dalšího ostrova asi5 milvzdáleného od San Salvadoru. Kolumbus jej pokřtil jménem Conception. Ráno pak přistál s dobře vyzbrojenými čluny u jeho břehů. Domorodci, kteří byli téže rasy jako obyvatelé San Salvadoru, přijali Španěly velmi vlídně. Protože počal vanout jihovýchodní vítr, shromáždil admirál flotilu a plavil se dále asi devět mil na západ. Tam objevil nový ostrov, který nazval Fernandina na počest krále Španělska.
Celou noc odpočívaly lodě na kotvách. Příštího dne, to je 17. října, připluly k nim velké pirogy a obklopily je ze všech stran.
Styky s domorodci byly výborné. Divoši pokojně vyměňovali ovoce a kotouče bavlny za skleněné perly, baskické bubinky, jehly na šiti, kterých si obzvláště cenili, a za sirup, na kterém si velice pochutnávali. Domorodci na ostrově Fernandina byli přece jen lépe ošaceni, než jejich druhové na ostrově San Salvador, a zdáli se být civilizovanější. Domy, které obývali, měly tvar pavilónu a byly opatřeny vysokými komíny. Uvnitř bylo vše v pořádku uloženo.
Na západní straně tohoto ostrova byl hluboký záliv, jenž skýtal ideální přístav pro stovku lodí. Leč ani ostrov Fernandina neposkytl Španělům vytoužené zlaté doly a ani jiné zlaté poklady, které chtěli dopravit do Evropy. Domorodci, které dopravili na paluby lodí, vyprávěli, že na jihu se nalézá jiný ostrov, zvaný Samoeto, na němž prý se vzácný žlutý kov vyskytuje. Kolumbus se tedy vydal naznačeným směrem a 19. října připlul k ostrovu, který nazval Isabella na počest královny Španělska.
Podle výpovědi domorodců tam vládl mocný král, leč Kolumbus marně čekal několik dnů, aniž se tohoto mocného samovládce dočkal. Křišťálová jezera a nádherné lesy Isabely skýtaly nádherný obraz. Španělé neustále žasli nad novými druhy stromů, jejichž jasná zeleň je udivovala. Papoušci poletovali ve velkých hejnech v bujné vegetaci a velmi čilé ještěrky, patrně leguáni, utíkaly hbitě ve vysoké trávě. Domorodci, kteří původně prchali, když spatřili Španěly, se s nimi brzy spřátelili a vyměňovali si s nimi plody svého ostrova.
Kryštof Kolumbus se dosud nezřekl myšlenky dosáhnout půdy Japonska. Od domorodců vyzvěděl, že nedaleko na západ se nalézá ostrov Kuba. Domníval se tehdy, že tento ostrov je součástí Japonského království. takže nepochyboval, že se záhy dostane do města Quinsye, jinak též Hang-čen-fu, které mělo být druhým hlavním městem Číny.
To bylo také příčinou toho, proč se flotila, jakmile to vítr dovolil, vypravila na další cestu. Ve čtvrtek 25. října plula flotila kolem sedmi nebo osmi ostrovů. Na nich se Kolumbus nezastavil a v neděli pak spatřili plavci na obzoru pobřeží ostrova Kuby. Karavely zakotvily v ústí řeky, kterou Španělé nazvali řekou Sv. Vykupitele. Po krátkém odpočinku pokračovali v plavbě západním směrem a posléze vpluli do přístavu rozloženého v ústí jiné velké řeky. Později zde vznikl přístav Nuevitas del Principe.
Na pobřeží ostrova rostly četné palmy s listy tak širokými, že stačila jedna na pokryti chýše domorodců. Domorodci, když spatřili Španěly, prchli do lesů. V opuštěných obydlích našli Španělé ochočenou zvěř, různé bůžky, kosti zvířat a náčiní pro rybolov. Nakonec se podařilo divochy přilákat a provádět obvyklou výměnu předmětů. Nyní se Kryštof Kolumbus domníval, že je na pevnině nedaleko bájného města Hang-čenfu. Tuto myšlenku měli všichni tak hluboce zakořeněnou ve vědomí, že měli v úmyslu poslat dary velkému chánu Číny.
Proto nařídil dne 2. listopadu jednomu šlechtici a židovi, který byl na lodi jako tlumočník a mluvil hebrejsky, chaldejsky a arabsky, aby se vypravili k vládci této země. Tito vyslanci, kterým bylo dáno na cestu celkem 6 dnů, nesli s sebou ozdobné předměty z perel a vydali se do nitra domnělé pevniny.
V té době se Kolumbus plavil asi dvě míle proti proudu krásné řeky vinoucí se ve stínu velkého vonného lesa. Zdejší obyvatelstvo si se Španěly vyměňovalo svoje produkty a posílalo cizince do krajiny zvané Bahio, kde prý je nepřeberné bohatství zlata a perel. Upozorňovali však, že tamní lidé se živí lidským masem.
Admirálovi vyslanci se vrátili do přístavu dne 6. listopadu, po čtyřech dnech cesty. Vyprávěli, že druhého dne dorazili do vesnice asi o 50 chatrčích, kde byli přijati s obzvláštními poctami. Líbali jim ruce a nohy, neboť je pokládali za bohy sestoupivší z nebe. Mimo jiné vykládali, že muži a ženy tam polykají kouř, který pak vypouštějí nosními dírkami. Oheň rozdělávají třením dvou dřev o sebe. Všude bylo plno bavlny nakupené do hromad v podobě stanů. Leč po velkém chánovi nebylo vidu ani slechu.
Poznamenejme na tomto místě ještě jeden velký Kolumbův omyl, jehož následky, jak praví Irwing, daly všem jeho dalším výzkumům jiný směr. Kolumbus, který se domníval, že je na pobřeží asijském, pokládal Kubu za díl pevniny. Proto ho pochopitelně nenapadlo, aby ji obeplul, nýbrž hodlal se vrátit zpět na východ. Kdyby se nebyl stal obětí tohoto svého omylu, ale sledoval původní směr, byl by výsledek tohoto činu nedozírný. Byl by zřejmě přistál u břehů Floridy, nebo u břehů Mexika. Jaké by zde našel obyvatelstvo, kulturnější než u divokých ostrovanů. Obyvatele Aztécké říše zcivilizované mocným Montezumou. Zde by byl spatřil bohatá města, armády vojska a nesmírné bohatství. Nepochybně by byl sehrál úlohu Fernanda Cortéze.
Nebylo mu to však souzeno. Trvaje nepřetržitě na svém omylu, vrátil se posléze se svou flotilou, která dne 12. listopadu 1492 zdvihla kotvy, zase na východ. Pomalu se nyní plavil podél ostrova Kuby, kde objevil kopce a navštívil přistav, který pojmenoval Puerto del Principe, a souostroví, které pokřtil Notre Dame.
Na ostrovech bylo vidět každou noc ohně. Španělé vystoupili na několika místech na pevninu a postavili zde kříž jako znamení, že zemi zabrali pro španělského krále.
Když domorodci mluvili s Kolumbem, zmiňovali se často o jiném ostrovu, který nazývali Babeque, kde se prý nalézá mnoho zlata. Admirál se rozhodl, že se tam vydá, ale Martin Atonzo Pinron, kapitán „Pinty“, nejrychlejší z flotily vplul napřed a zmizel ostatním lodím dne 21. listopadu z obzoru. Admirál byl tímto jeho jednáním velmi rozzloben. Kolumbus učinil ještě několik menších objevů. Nikde však nenašel lidojedů, ačkoliv tamní chýše domorodců byly často zdobeny lidskými lebkami.
Příští den uzřeli plavci řeku Bormu. Když karavely obepluly mys de Los Agules, ocitli se na východě ostrova, jehož břehy o délce asi125 milzmapovali. Kolumbus nyní zamířil více na východ a dne 5. prosince 1492 připlul k velikému ostrovu, který domorodci nazývali Bahio. Byl to nynější ostrov Haiti. Večer vyplula „Niňa“ na příkaz admirála do přístavu, který byl nazván Porto Maria. Příštího jitra bylo objeveno ještě mnoho jiných mysů a ostrov, který byl nazván želvím. Když domorodci spatřili karavely, prchali pryč na pirogách. Ostrov se zdál objevitelům velký, k nebi se tyčily vysoké hory. Pobřeží bylo prozkoumáno až k Moskytímu zálivu. Poletující ptáci, krásné stromy, rostliny, roviny i kopce připomínali Španělům starou Kastílii. Proto admirál nazval ostrov Espaňola.
Domorodci byli velice nedůvěřiví a nebylo možno se s nimi dorozumět, protože se při každém styku dávali na útěk. Posléze se námořníkům podařilo zmocnit se jedné ženy, kterou dopravili na palubu lodi. Byla ještě mladá a celkem sličná. Na lodi ji admirál obdaroval prsteny, perlami a šaty, které celkem postrádala. Zacházeli s ní velice slušně a pak ji propustili zpět na ostrov.
Výsledkem bylo, že domorodci nabyli trochu více důvěry.
Když se pak příštího jitra odvážilo několik dobře vyzbrojených mužů v člunu na pevninu, byli přijati s velkými poctami. Domorodci se k nim hrnuli, nabízejíce jim plody své země. Tito námořníci, když se vrátili zpět na loď, vyprávěli o přírodních bohatstvích ostrova a o velké řece, kterou objevili.
Dne 15. prosince vyplul Kolumbus opět na moře, ale nepříznivý vítr jej zahnal zpět k želvímu ostrovu, kde objevil údolí tak malebné, že mu připomínalo ráj. Když pak příštího dne pomalu pluje v hluboké zátoce, spatřil Indiána plujícího na malé kánoi, kterou řídil velmi dovedně, a i přes silný vítr ji vedl vysokými vlnami. Plavci vyzvali domorodce, aby vystoupil na loď. Kolumbus ho bohatě obdaroval a vysadil pak u břehů Espaňoly u přístavu, který byl později nazván přístavem Míru.
Tímto přátelským jednáním si Kolumbus získal důvěru všech domorodců, kteří pak obklopovali lodi i se svým králem.
Tento král byl dosud mladý, asi třicetiletý muž. Byl pěkně urostlý, silný a trochu obtloustlý. Byl nahý jako všichni jeho poddaní, muži i ženy, kteří mu prokazovali úctu.
Kolumbovi, který mu prokázal vysoké pocty, pak sdělil tento král, nebo lépe řečeno kazik, že východní provincie jsou bohaté zlatem.
Příštího jitra nabídl jiný kazik Španělům všechny poklady své země. Byl na lodi přítomen slavnosti na počest sv. Panny Marie. Loď byla pro tento účel vyzdobena velkým přepychem.
Kazik byl pozván k hostině ke stolu admirála. Když okusil různé pokrmy a nápoje, poslal mísy a poháry svým lidem. Mluvil velmi málo a zdál se být inteligentní. Po hostině nabídl admirálovi několik tenkých zlatých plíšků, za což ho admirál obdaroval mincemi zdobenými obrazy Ferdinanda a Isabelly. Snažil se mu vysvětlit, že se jedná o nejmocnější vládce na zemi, a rozvinul korouhev Kastílie. Když se setmělo, vrátil se kazik spokojen na ostrov. Na jeho počest byla vypálena salva z lodních děl. Příštího dne postavili námořníci v domorodé vesnici velký kříž a odpluli.
Když se Kolumbus ubíral ze zálivu uzavřeného Želvím ostrovem a Espaňolou, učinil několik dalších objevů přístavů, ústí řek a mysů. Dále pak objevil ostrůvek Sv. Tomáše. Admirál vystupoval občas na pevninu, kde byl vítán s božskými poctami domorodci, kteří jej prosili, aby u nich zůstal. Kolumbus je obdarovával rolničkami, cínovými prsteny, skleněnými perlami a jinými tretkami, kterých si velice vážili.
Kazik Guakanagari poslal Kolumbovi pás zdobený dlouhorohým zvířetem. Zdálo se, že zlata je tam nadbytek, o čemž svědčily ukázky, které přinášeli domorodci. Obyvatelé této části Espaňoly se plavcům jevili jako velmi inteligentní. Byli pomalováni barvou červenou, černou a bílou. Kolumbus se domníval, že je to pro ochranu před pálícím sluncem. Jejich obydlí byla hezká, pevně stavěná. Na Kolumbův dotaz, odkud pochází zlato, jmenovali krajinu na východě, zvanou Cibao. Admirál věřil, že to nemůže být nic jiného než Cipango, jak tehdy nazývali Japonsko.
Na Štědrý den potkalo admirálovu karavelu velké neštěstí.
Toho dne byla poškozena poprvé za celou dlouhou plavbu, neboť službu měl nešikovný kormidelník. Když loď „Santa Maria“ vyplouvala ze zálivu Sv. Tomáše a setmělo se, loď uchvátil proud, který ji hnal na pobřežní skaliska. „Santa Marta“ na nich uvízla se zaseknutým kormidlem. Nárazem byl probuzen admirál a ihned nařídil, aby na přídi byla svržena kotva a všichni muži na palubě pak tahem lana loď uvolnili.
Několik mužů naskákalo do člunu, jako by tento rozkaz chtěli vykonat, byli však tak ustrašeni, že utekli na druhou loď „Ninu“. Mezitím však bouřící příboj útočil na „Santa Marii“ a ta se ponořovala čím dál více. Aby jí odlehčili, porazili stěžně. Žel zanedlouho bylo nutno celou posádku převést do bezpečí na druhou loď. Kazik Guaranagart záhy pochopil vzniklou situaci a přiběhl se svým příbuzenstvem a poddanými, aby pomohl z potápějící se lodi vynést vše, co bylo třeba.
Dík jeho bdělosti se neztratilo nic, ani to nejobyčejnější, z lodního nákladu. Celou noc stáli ozbrojení Indiáni u nakupených hromad potravin a zásob. Příštího jitra vstoupil Guakanagari na palubu lodi „Niny“, aby potěšil admirála a nabídl mu svoje služby a různé druhy potravin, jako chléb, kozy, ryby a ovoce. Kolumbus byl dojat těmito projevy přátelství a rozhodl se na tomto místě založit osadu. Proto se také snažil různými dary si co nejvíce Indiány naklonit. Aby ukázal svoji sílu, rozkázal vypálit z děla, což tyto děti přírody velice polekalo.
Dne 26. prosince počali Španělé stavět tvrz. Admirál zamýšlel zanechat zde několik svých lidí, které zásobil proviantem na rok. Ponechal jim též šalupu z lodi „Santa Maria“. Všechny práce byly vykonány dobře a rychle. Téhož dne dostal Kolumbus zprávu o „Pintě“, která se odloučila od flotily již 21. listopadu. Byla prý, jak domorodci vyprávěli. zakotvena v ústí řeky na konci ostrova. Leč kanoe, kterou vyslal Guaranagari, se vrátila, aniž zjistila nejmenší stopy po lodi.
Protože admirál měl teď jen jednu karavelu, rozhodl se přerušit svoje objevy a začal se připravovat na zpáteční cestu domů.
Po demonstraci své vojenské moci obsadil vybudovanou tvrz 39 muži, jejichž velitelem jmenoval Rodriga de Escovedo. Byl jim ponechán větší díl zásob, který jim měl vydržet dobře rok.
Mezi těmito prvními osadníky Nového světa byly zastoupeny nejrůznější profese. Písař, soudní sluha, ostrostřelec, lodní mistři, bednář, lékař a krejčí. Těmto mužům bylo uloženo pátrat po zdrojích zlata a po vhodném místě, kde by bylo možno založit větší osadu.
Dne 3. ledna se Kolumbus rozloučil s kazikem a osadníky a loď „Nina“ zdvihla kotvy a opustila přístav. Brzy se objevil ostrov s vysokou horou. Byl pokřtěn Monte Christi. Dva dny se Kolumbus plavil kolem pobřeží, když mu oznámili, že „Pinta“ je v dohledu. Záhy se objevil její kapitán Martiu Alonzo Pinzon na palubě „Niny“ a snažil se obhajovat svoje jednání. Pravda však byla taková, že Pinzon jel napřed proto, aby objevil ostrov Babeque, který měl oplývat zlatem, jak líčili domorodci. Admirál se tvářil přívětivě, jako by těmto výmluvám věřil. „Pinta“ se jen plavila podél pobřeží, aniž by byla učinila sebemenší objev.
Dne 7. ledna lodi zastavily, aby mohla být opravena díra v boku „Niny“. Admirál využil doby opravy k výzkumné cestě po ostrově. V písku řeky objevil malá zrnka zlata, proto pojmenoval řeku Zlatou. Ačkoliv měl úmysl ve svých výzkumech pokračovat. Pinzonovi lidé mu v tom bránili a naléhali na něj, aby se vydal na zpáteční cestu do Španělska.
Proto se 9. ledna lodi vydaly opět na zpáteční cestu podél pobřeží, které admirál pečlivě sledoval a všechny výběžky a mysy pojmenoval. Pak přinutilo bezvětří plavce k zakotvení.
První styky s domorodci byly velmi přátelské, což se však zanedlouho změnilo. Výměnný obchod byl zastaven a jednání domorodců svědčilo o jejich nedobrých úmyslech. A skutečně, dne 13. ledna byli Španělé přepadeni divochy. Španělé se bránili statečně a přes velkou převahu domorodců se díky svým lepším zbraním ubránili a zanedlouho je zahnali na útěk. Tehdy tedy byla poprvé Evropany prolita krev Indiánů.
Příštího rána zadržel Kolumbus násilím čtyři domorodce a přes jejich odpor s nimi odplul.
Rozhořčené a vysílené mužstvo působilo admirálovi mnoho nepříjemností, na což si Kolumbus ve svých listech velmi stěžuje. Dne 16. ledna se jeho lodi vydaly skutečně na západ na zpáteční cestu. Záhy jim zmizel z obzoru mys Samana, nejzazší cíp ostrova Espaňoly.
Lodi pluly rychle a klidně až do 12. února. Leč tohoto dne byly zachváceny prudkou bouří. Tři dny trvaly prudké nárazy větru, obrovské vlny se tříštily o boky lodí a nebe křižovaly blesky za strašného burácení. Třikrát se v jejím průběhu vylekaní námořníci zavázali ke zbožné pouti v rouše kajícníků k poutním místům ke Svaté Panně Marii Guadeloupské, Notre Dame de Lorette a St. Clare de Mangues. Mezitím prudkost bouře sílila. Admirál, který se obával katastrofy, napsal v rychlosti zprávu na pergamen. Psal o svých objevech a prosil nálezce toho listu, aby jej odevzdal španělskému králi. List zabalil do voskového plátna a vložil do sudu, který byl vhozen do moře.
Až 15. února, při východu slunce, se bouře utišila a lodi zakotvily u ostrova St. Maria v Azorském souostroví. Aby splnil slib učiněný na moři ohledně pouti k chrámu na počest Sv. Panny, poslal admirál polovinu mužstva na břeh ostrova.
Portugalci je však zajali a teprve pátého dne na energické protesty admirálovy je propustili.
Dne 23. února vyplul admirál opět na širé moře. Nepříznivé větry brzdily jeho plavbu. Ještě jednou byl zasažen prudkou bouři. Posléze však dne 4. března uzřeli jeho lodivodové ústí řeky Tajo, do něhož vplula loď „Nina“, kdežto „Pinta“ byla zahnána až kamsi do Biskajského zálivu.
Portugalci přivítali Kolumba rozpačitě. Portugalský král ho nakonec přijal a jako první vyslechl zprávu o admirálových cestách. Jakmile se však počasí zlepšilo, vyplula „Nina“ opět na moře a 15. března zakotvila v palosském přístavu.
Celá cesta Kryštofa Kolumba trvala sedm a půl měsíce. Za této cesty objevil Kolumbus ostrovy San Salvador, Conception, Kubu, Espaňolu a mnoho dalších ostrovů a ostrůvků.
Král a královna se svým dvorem tehdy žili v Barceloně, kam byl admirál pozván ke slyšení. Vydal se ihned ke dvoru doprovázen deseti Indiány, které přivezl z Nového světa.
Nadšení, které všude vzbuzoval, bylo nepopsatelné. Všude, kde se velký mořeplavec ukázal, sbíhalo se veškeré obyvatelstvo, aby mu prokazovalo pocty vskutku královské. Vjezd do Barcelony byl velkolepý. V královském paláci byl přivítán králem, královnou a španělskými grandy. Zde jim podal zprávu o své cestě a předložil ukázky zlata, plodin a jiných, v Evropě dosud neznámých věcí, které přivezl. Závěrem všichni přítomní poklek1i a vzdali hold za zpěvu slavnostního Te Deum.
Kryštof Kolumbus byl povýšen do šlechtického stavu.
Králem mu byl propůjčen erb s heslem „Kastilii a Leonu daroval Kolumbus Nový svět“.
Jméno velkého janovského mořeplavce letělo v Evropě od úst k ústům. Indiáni, které Kolumbus s sebou přivezl, byli pokřtěni. Za přítomnosti dvora a geniální Kolumbus, tak dlouho pronásledovaný nouzí a neuznáním, se rázem vyšvihl na vrchol slávy.