×

Wir verwenden Cookies, um LingQ zu verbessern. Mit dem Besuch der Seite erklärst du dich einverstanden mit unseren Cookie-Richtlinien.


image

Spontální monology o rutinních věcech, 01. úvod, 09.08.2011

01. úvod, 09.08.2011

Vítejte vážení uživatele LingQu u této série, kterou jsem nazval "spontánní monolog".

Proč jsem to tak nazval? Obyčejně totiž si připravuju texty, které následně pak čtu, takže to moc spontánní není, že? Tuhle sérii bych chtěl zaměřit právě na takovou spontánní mluvu, kdy mě něco napadne a prostě, co mám na jazyku, to řeknu. Je to něco jakoby dialog, když vedete s někým a nevíte, co se vás ten druhej zeptá. Jenomže tady je to vlastně trochu jiný, protože tady vede člověk tu diskuzi sám... a... tak může si vlastně klást nějaký otázky a následně si na ně odpovídat... to jako jo... Nebo si předem říct „hele, tohle je téma na dnešek a o tom budu mluvit dneska“. No... rozhodně teďka jsem si nic nepřipravoval a prostě to jen tak zkouším, takže ono se občas stane, že tam bude taková pauza. To je proto, že třeba nebudu vědět, co říct... jako třeba teďka. Každopádně tohle je dobrý, protože to budou vlastně spontánní monology. Monology proto, že budu mluvit jenom já a bude to přirozená klasická čeština... žádná spisovná, kterou vlastně nemluví skoro nikdo, skoro žádný Čech. Tu slyšíme možná tak od politiků a od mýho školitele, ale jinak se moc neslyší. Takže tohleto... tímhle bych uzavřel tenhle první díl této kolekce.


01. úvod, 09.08.2011 01. introduction, 09.08.2011

Vítejte vážení uživatele LingQu u této série, kterou jsem nazval "spontánní monolog". Welcome dear user of LingQu to this series, which I have called a "spontaneous monologue".

Proč jsem to tak nazval? Why did I call it that? Obyčejně totiž si připravuju texty, které následně pak čtu, takže to moc spontánní není, že? I usually prepare lyrics, which I then read, so it's not very spontaneous, is it? Tuhle sérii bych chtěl zaměřit právě na takovou spontánní mluvu, kdy mě něco napadne a prostě, co mám na jazyku, to řeknu. I would like to focus this series on such a spontaneous speech, when something occurs to me and I simply say what I have on my tongue. Je to něco jakoby dialog, když vedete s někým a nevíte, co se vás ten druhej zeptá. It's like dialogue with someone and you don't know what the other will ask you. Jenomže tady je to vlastně trochu jiný, protože tady vede člověk tu diskuzi sám... a... tak může si vlastně klást nějaký otázky a následně si na ně odpovídat... to jako jo... Nebo si předem říct „hele, tohle je téma na dnešek a o tom budu mluvit dneska“. But here it's actually a little different, because here you lead the discussion yourself ... and ... so you can actually ask some questions and then answer them ... like yes ... Or say in advance "look , this is a topic for today and I will talk about it today ". No... rozhodně teďka jsem si nic nepřipravoval a prostě to jen tak zkouším, takže ono se občas stane, že tam bude taková pauza. Well... I definitely didn't prepare anything right now and I'm just trying it out, so sometimes it happens that there will be a break. To je proto, že třeba nebudu vědět, co říct... jako třeba teďka. Každopádně tohle je dobrý, protože to budou vlastně spontánní monology. Monology proto, že budu mluvit jenom já a bude to přirozená klasická čeština... žádná spisovná, kterou vlastně nemluví skoro nikdo, skoro žádný Čech. Tu slyšíme možná tak od politiků a od mýho školitele, ale jinak se moc neslyší. Takže tohleto... tímhle bych uzavřel tenhle první díl této kolekce. So this ... with this I would close this first part of this collection.