Rozhovor 10 - s Michaelou (1)

Ahoj Michaelo, ráda tě vidím.

Ahoj Eliško! Děkuju za pozvání. A zdravím taky všechny sledující.

Děkuji za to že jsi dnes v rozhovoru se slowczech.

Jak se dneska máš?

Dneska se mám dobře, děkuju.

Těším se na víkend. Tento týden byl docela náročný pro mě,

takže už se těším, až bude sobota.

Trošku zvolním tempo.

Potřebujeme odpočívat, že. - To je pravda.

A Michaelo, ty jsi lektorka češtiny jako já,

ale hlavně si taky součástí týmu slowczech.

Ty jsi součástí toho úzkého týmu.

Takže tvoříš materiály.

A ty tvoříš především PDFka pro studenty

a za to ti moc děkuju. A taky ti děkuju za to,

že přinášíš nové nápady do slowczech.

Moc ráda s tebou spolupracuji.

Děkuju, já taky!

A dneska pro tebe mám spoustu zajímavých otázek.

Tak zaprvé, taková klasická otázka:

odkud jsi a kde teď žiješ?

Tak původně jsem z Liberce.

to je takové docela velké město na severu Čech.

Je to asi hodinu nebo hodinu a půl autem od Prahy

směrem na sever.

Možná někdo bude znát takovou hlavní dominantu toho města -

to je Ještěď, televizní vysílač a hotel.

Je tam docela zima oproti Praze

Takže každé to město je trošku jiné, ale ale každé je krásné.

No a vlastně teď už jsem nějaký čas a právě v Praze,

kam jsem se přesunula pro další studium

a taky práci učení. Praha - Liberec.

Máš ráda Prahu, předpokládám. Jsi tam spokojená.

Ano, jak říkám - každé to město je úplně jiné,

ale každé je svým způsobem moc krásné.

V Liberci jsi vystudovala bohemistiku, tedy český jazyk a literaturu.

A vím, že ji miluješ, Že miluješ bohemistiku. Tak co ti na ní tak přitahuje?

Tak jak jsi říkala, bohemistika je vlastně takový lingvistický obor,

který se zabývá českým jazykem, literaturou i kulturou.

No, a potom teda ještě jsem pokračovala dál v Praze přímo už na

učitelství češtiny jako cizího jazyka,

které je více takové praktické. Ta bohemistika je spíše taková ta vědecká.

Ale já jsem se rozhodla, že spíš pro mě bude lepší cesta,

ta učitelská. Takže zaměřila jsem se potom už konkrétně na to učitelství češtiny pro nerodilé mluvčí.

No, ale co mám ráda... nebo co mě přitahuje na té bohemistice,

tak to je vlastně... jak odpovědět... Vlastně všechno!

je to vlastně můj rodný jazyk. Takže myslím, že

každý by měl vědět něco víc o svém rodném jazyce.

Ideálně nejenom, že je to vlastně jeho nějaký podvědomý komunikační nástroj,

kterým se domluví/dorozumí s ostatními. Ale myslím, že je zajímavé

- je to vlastně součást nás, takže je zajímavé o tom něco vědět víc.

Aa taky mi to pomáhá potom v té praxi, když učím studenty,

tak dokážu předvídat třeba jejich nějaké problematické oblasti,

kde by mohli mít problém nebo s čím by mohli mít problém.

A je dobré o tom vědět i něco teoreticky - o té struktuře jazyka

nebo o tom jak to funguje,... o tom systému.

Takže to hodně pomáhá potom pro tu samotnou výuku/pro učení.

A vlastně i... i třeba čeština (která je) jako slovanský jazyk,

potom když máme nějaké slovanské studenty, tak zase to hodně pomůže v těch rozdílech

a člověk nebo ten učitel/lektor/tutor to nemusí zjišťovat až na té hodině

a že je sám překvapený, co všechno ten jazyk obsahuje.

Protože jako rodilí mluvčí si to třeba ani neuvědomujeme.

A takže takže to mi dalo hodně dobrý základ = právě to studium toho jazyka.

Se vším souhlasím!

A ty jsi říkala, že jsi začala potom učit češtinu pro cizince

a ty se taky učila na španělské univerzitě.

Učila jsi tam češtinu pro cizince nebo češtinu pro Španěly nebo španělštinu...?

Ne ne ne, španělštinu jsem neučila.

Učila jsem češtinu, jak říkáš na univerzitě. Bylo to v rámci právě toho magisterského studia jako stáž,

kam jsem odjela, myslím, asi ne čtyři měsíce.

A původně tady jsem měla jet nebo letět někam jinam.

Měla jsem letět původně do české školy v Chicagu.

ale to je taková dlouhá historka... vtipná docela...

ale bohužel nemáme na to dnes úplně čas, abych jí celou říkala - příště, příště! - tak třeba příště.

Ttakže nakonec jsem letěla do Španělska,

protože asi možná někdo ví, že po celém světě existují různá česká centra

nebo české školy, kde můžeme vyučovat češtinu,

což mi přijde perfektní - že můžeme takhle šířit ten náš krásný jazyk mezi ostatní.

ne jenom nejenom v té České republice.

Takže jsem tam měla skupinu vlastně několika (studentů)... všechno to byly studentky -

všechno to byly Španělky

a studovaly obor "Překladatelství a tlumočnictví", takže se zabývaly právě jazyky.

A češtinu měli jako volitelný/dobrovolný předmět k tomu svému studiu francouzštiny - angličtiny - španělštiny... třeba.

Takže to byla ta byla taky skvělá zkušenost.

Vlastně jiný způsob výuky/práce.

Zase každý ten typ těch kurzů je úplně jiný,

takže tam jsem získala zkušenost z jiného typu toho kurzu.

Jak je to jiné oproti tomu co učíš teď?

Teď učíš online (individuálny) a učíš taky skupiny.

A je to úplně jiné, když učíš ve Španělsku v Českém centru?

Tak každý ten kurz nebo každý ten typ kurzu je v něčem jiný.

Když učíš na univerzitě nebo když učíš v jazykové škole nebo když učíš online potom (třeba individuální kurz),

ne jenom nejenom tím způsobem práce, ale i vlastně

každá skupina lidí je jiná.

Jsou to jsou studenti nebo už jsou to dospělí a i osobnostně každý je jiný.

Takže není stejná skupina, která by... kde by se dal aplikovat nějaký stejný postup vlastně.

Jedna metoda, kterou můžu... nebo která funguje v jedné skupině, tak

nemusí fungovat v té druhé a naopak.

Takže je to hodně individuální, je to hodně o tom zjistit

jaký je ten člověk naproti mně. A co chce. Co potřebuje.

Co má rád a jaký styl mu vyhovuje.

Taky jaký je typ. Jak se učí.

A je to opravdu takhle komplexní téma, které je nejdřív na začátku každého toho kurzu dobré zjistit

a potom vybrat nějaký ten styl/nějaký ten způsob toho učení.

Zase souhlasím. Já jenom můžu souhlasit,

protože vím, že ty jsi skvělá lektorka máš skvělé metody, skvělé nápady a už učíš už dlouho.

A jak jsi říkala, ty se umíš adoptovat, protože jsi učila hodně různých kurzů,

a to je, jak říkáš, hodně hodně důležité.

Ale mám pro tebe další otázku .

Co tě na tom baví? Co tě baví na češtině pro cizince? Proč...co je zajímavé pro tebe osobně?

Tak při té výuce, co mě baví nejvíc, tak...

já třeba mám takový oblíbený způsob učení,

kdy si se studenty nastavíme nějaká... nebo předem si vybereme/domluvíme se na nějakých tématech,

o kterých se budeme bavit/budeme diskutovat.

a nejenom diskutovat ale i dělat různá cvičení nebo číst texty,

které s tím tématem souvisí.

A i zapojuje ráda studenty, aby to nebylo jenom takové frontální ode mě.

Ale i studenti by měli ideálně na to téma,

které si vyberou, připravit pro ostatní (pokud je to nějaký jaká skupina a ne individuál),

tak pro ostatní by si měli připravit nějakou třeba prezentaci nebo kvíz

nebo nějaké cvičení... Otázky ideálně taky.

A ta hodina by vlastně neměla být moje, ale měla by to být hodina toho studenta ideálně.

A potom jenom ráda pozoruji, jak spolu mluví česky, jak spolu diskutují.

Ptají se vzájemně na otázky

a třeba se i hádají, že: "Takhle ne! Takhle je to... já to mám jinak!" nebo "Já si myslím něco jiného."

Tak to je to je potom perfektní sledovat.

No, a co ještě... mám takovou specializaci / co mě taky baví v těch hodinách,

a to nejenom pro pokročilé studenty,

a to jsou to fráze/idiomy/frazémy.

V češtině. Což je zajímavé v každém jazyce a ta čeština je na to hodně bohatá

a hodně zajímavá takže taky ráda... už i začátečníky

třeba nějaký jednoduché fráze a idiomy učím.

Protože vidím, že oni si to pamatují. Oni si tohle velmi dobře pamatují

na rozdíl třeba od nějakých gramatických pravidel nebo nějakých slov,

která jsou jenom samy o sobě nějaký slovníček.

Tak to si většinou nepamatují. Nedokáží složit větu z těch jednotlivých slov.

Ale když se naučí nějakou zajímavou a třeba i vtipnou frázi,

tak to jsem překvapená, jak moc dobře si to pamatují

a jak dlouho jsi to vlastně pamatují.

Takže to taky ráda ráda používám.

Já mám jednu oblíbenou... nebo mojí studenti často mají jednu oblíbenou (frázi)

říkají: Mám v hlavě guláš.

Takže mám v hlavě bordel = všechno jde páté přes deváté = nevím, co kde je. Máš taky nějakou oblíbenou frázi?

Teď mě napadlo, když jsi říkala to "Mám v hlavě guláš", tak třeba

takové synonymní vyjádření by mohlo být "Jsem z toho jelen" třeba.

Myslím že je těžké vybrat opravdu jenom jeden příklad,

protože ta čeština je tak tak obsáhlá a bohatá na tyhle konstrukce,

že vlastně je opravdu těžké... jenom pamatuji si...

Mám takovou historku právě se začátečníkem = jedním mým studentem,

který měl poměrně problém s mluvením nebo i s základní gramatikou.

Všichni určitě znají akuzativ a objednávání si v restauraci.

tak to pořád mu to nešlo nebo toho schopen ale

naučil se frázi "Být na koni". Takže potom pamatuji si, že všude všude chodil a všem říkal,

že je na koni, takže všichni byli překvapení

a ptali se, kdo ho učí česky že...

ale na tuhle frázi... není potom schopný mluvit dál/pokračovat v konverzaci.

Ale ještě musíš říct, co to znamená. To je důležité. Ne každý to ví.

To je zrovna docela těžké na vysvětlení.

"Jsem na koni" - je to něco/můžeme to použít v sitauci,

ve které se cítíme jisti/sebevědomí.

Že máme tzv. "navrch" (to je taky trošku těžké slovo, co to znamená mít navrch).

Být si jistý sám sebou a mít kontrolu nad tou situací.

Vidím, že... ty miluješ fráze/frazémy.

Ale miluješ celkově češtinu.

Vidím, že je to tvůj velký koníček.

Ale co děláš, když neučíš? Co děláš, když nepracuješ? Určitě máš taky další koníčky =

další oblíbené aktivity. A to je moje poslední otázka.

Určitě. Teď je to teda trošku těžší v téhle době samozřejmě

dělat nějaké koníčky nebo chodit někam na nějaké akce

bohužel všichni asi to máme teď podobně, že spíš sedíme víc doma než

že bychom navštěvovali nějaké nějaké akce.

Ale určitě i teď jde dělat hodně.

Já teda... mým takovým velkým koníčkem, který teď bohužel dělat nemůžu,

tak to je divadlo nebo návštěvy divadla.

Moc ráda chodím do divadla. Před Koronou jsem často chodila do divadla.

Je to vždycky taková dobrá příležitost se připravit, hezky obléct

a jít někam večer ven nebo odpoledne.

Mám ráda komedie, činohru, ale i chodím ráda na nějaké klasické hry.

Nebo i na balet, protože jsem sama dělala 13 let balet, když jsem byla malá.

Takže takže to je takový můj velký koníček, ale ten teď bohužel nefunguje.

Takže snažím se aspoň chodit co nejvíc ven na procházky a teď zrovna v zimě máme docela hezké počasí.

Už je i sníh, takže mám ráda chodit --> nebo: ráda chodím ven.

Ráda čtu, když mám čas. A co ještě... přemýšlím ještě, jestli něco...

Asi to jsou takové ty základní nejhlavnější koníčky.

Teď nemáme moc velký výběr. Můžeš dělat divadlo nebo dívat se na hry v divadle online.

To je pravda. Napadá mě teď, když zmiňuješ to online, tak

možná jako doporučení pro sledující. Pokud někdo studuje češtinu a hledá nějaký zdroj a taky má rád divadlo nebo divadelní hry,

tak doporučuji Divadlo Járy Cimrmana, které normálně je na Žižkově v Praze,

ale to je teď zavřené. Ale na YouTube můžete najít hodně her,

které jsou kompletní / v celé délce. A dokonce pro ty, kteří třeba tolik nerozumí ještě česky,

tak existuje i anglická sekce toho divadla,

kde ty některé vybrané hry jsou i v angličtině.

To je takový můj poslední tip. - Takže Divadlo Járy Cimrmana online.

Moc děkuji a děkujeme za doporučení, Michaelo.

A ještě jednou moc ti děkuji za rozhovor a moc děkuji za to, že jsi součástí slowczech - myslím od května června 2020...

A ráda s tebou... Myslím,... nepletu se, že?

Taky přesně nevím, ale asi tak nějak.

Už skoro rok... Tři čtvrtě roku.

A moc ráda s tebou spolupracuji. A děkuji za nápady a děkuji za tvoji pozitivní přístup.

A děkuji za rozhovor. - Taky moc děkuju. Děkuju ještě jednou za pozvání a všechny zdravím.