GoStudy - 34 - Otázky a odpovědi 2 (B1)

Ahoj všem, ahoj všem posluchačům, ahoj všem věrným posluchačům podcastu Učíme se česky. Zdravím ale i ty, kteří dnes poslouchají poprvé. Určitě i takové lidi tady máme. Tak nezapomeňte, podcast už má mnoho dílů a různé úrovně. Najděte si to, co vám vyhovuje.

Dnešní díl vychází 28. (dvacátého osmého) února. To není standardní datum podcastu. Ale co naděláme, když 29. (dvacátého devátého) v tomto měsíci prostě není? Rok 2021 (dva tisíce dvacet jedna) není přestupný rok.

V minulém dílu jste mohli slyšet dialog k ústní části zkoušky na B1. Mohli jste také slyšet mého manžela. Jaké to bylo? Rozuměli jste mu? Napište! K dalším dialogům na B1 se ještě vrátíme, asi hned v příštím díle.

Dnes jsem se s vámi ale chtěla podívat na další otázky, které mi píšete. Na které se ptáte. Otázek bylo opět mnoho. Dnes se zkusíme podívat na otázky, které se týkají studia online. Protože to je teď velké téma a hodně vás to zajímalo. Budu odpovídat ráda, a budu taky moc ráda, když budete psát dál. Můj instagram najdete v popisu podcastu.

Tak jdeme na to.

Otázka číslo jedna: "Paní Jano, vy teď učíte online? Jak?"

Ano, v České republice teď učíme online. Učíme online, protože jazykové školy nemohou učit offline ve třídě a taky nemáme naše studenty v republice. A pro mnoho mých individuálních klientů je to prostě pohodlnější. Já učím online už dlouho, asi 5 (pět) let. Ve škole GoStudy teď učíme ve skupinových kurzech přes ZOOM a k asynchronní práci používáme Google classroom. Všechny nástroje pro online komunikaci jsou velmi podobné, ale tyto dva naše patří k nejpoužívanějším po celém světě. A já jsem s nimi moc spokojená.

Otázka číslo dva: "Co si myslíte o studiu online? Je to horší než offline?"

Můj názor je takový, že velmi záleží na tom, co studujete a na kterém stupni vzdělávání se nacházíte. Je jasné, že pro malé děti, ve školce nebo na prvním stupni základní školy není online výuka ten nejlepší způsob vzdělávání. Chybí jim sociální kontakt, chybí rozvoj motoriky a mnoho dalších věcí. Ale pokud se budeme bavit o jazykovém kurzu nebo o některých typech vysokoškolského vzdělání, domnívám se, že online může být i efektivnější než klasická výuka ve třídě. Vzdělávání se účastní dospělí lidé, kteří mají svou motivaci, proč studují. Nástroje, které můžeme v online využívat jsou mnohem pestřejší a veselejší. Zdroje materiálů použitelné k výuce jsou také mnohem větší. Dokonce i názornost, zápis z hodin atd., je v online praktičtěji proveditelný.

A jdeme na třetí otázku: "V čem jsou nedostatky online výuky?"

Po pravdě řečeno, nevidím jich mnoho. Co se týče skupinových kurzů, tak pokud jste doma, ve své vlasti, tak minus může být v tom, že nejste jazykem bezprostředně obklopeni ze všech stran. Ale to taky nemusí být vždy pravda, protože když přijedete do Prahy, stejně se většinu času po kurzu kamarádíte jen se svými spolužáky a krajany. Naopak si myslím, že v online se nerozptylujete žádnými společnými večírky atd., máte více času na studium. A o kontakt s jazykem se snažím postarat já pomocí různých interaktivních úkolů, kde jazyk používáme v reálných situacích, i online. Nebo taky pomocí tohoto podcastu.

Jednu nevýhodu u skupinových kurzů vidím v tom, že nefunguje taková ta týmová atmosféra. Když sedíte všichni v jedné třídě, prožíváte podobné emoce, vzájemně se podporujete a motivujete. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že bez online bychom v současné situaci nemohli dělat nic. Podle mého názoru plusy jenom převažují. Je jich více. Mohu to říct i ze své vlastní zkušenosti studenta. Sama jsem za dobu karantény prošla mnoho různých online kurzů. A jsem spokojená. Já osobně u této formy vzdělávání plánuju zůstat.

A ještě tu máme otázku číslo tři: "Je lehké učit online? Je lehké být online učitelem?"

Domnívám se, že to vůbec není lehké. Je potřeba si na to zvyknout. Není možné si myslet, že to, co jsme dělali ve třídě, budeme dělat online před počítačem. Chce to změnu, změnu všeho, na co jsme byli doteď zvyklí. Já se soustředím i na to, jak a kde sedím, jak vypadám, kolik světla na mě svítí a aby ho bylo dost. Soustředím se taky na změnu metodiky. Neotevírám učebnici, snažím se maximálně sdílet věci na svém monitoru, abyste přesně věděli, co dělám, co vy máte dělat a abych vám pomohla udržet pozornost. Miluju možnosti online sdílené tabule, využívám pro to sdílené dokumenty. Zápisky z lekcí tam zůstávají a vy se k nim můžete kdykoliv vracet. Miluju všechny aplikace jako např. Kahoot, Quizlet, Quizzies a je jich mnohem více. Tohle všechno ale vyžaduje, aby se člověk naučil s těmito věcmi pracovat. A ještě důležitější je, aby se to chtěl naučit a snažil se pochopit prostředí, ve kterém pracuje. Učit online je i energeticky náročnější. Je třeba být mnohem aktivnější, jinak nám vy studenti na druhé straně kamery umřete nudou. Ale kdo jiný by se měl s radostí učit nové věci, než učitel? Co myslíte?

Otázečka číslo čtyři: “Máte nějaké veselé historky z online lekce?"

Učím dospělé lidi, takže se mě naštěstí studenti nesnaží moc nachytat a provádět mi nějaké hlouposti. Občas mi někdo maluje na monitor, ale to můžu zakázat. Někdy se ale s kurzem domluvíme a děláme si různé tematické dny, např. na svátek svatého Valentýna, který byl nedávno. Přijdeme v domluveném oblečení, přineseme si na kameru různé rekvizity a tak dál. Rádi taky využíváme různá pozadí, různé backgroundy ZOOMu.

A dáme si poslední otázečku: "Liší se nějak intenzita studia online od toho ve třídě? Zvládnu se všechno naučit včas?"

Moji milí, na mých hodinách se neliší. Naopak můžu říct, že je možná i větší. Ale závisí to na vás. Já jako učitel vám s radostí otevřu dveře, ale vejít do těch dveří už musíte sami. Nabídnu vám všechno, co umím a budu se snažit vás to naučit všemi různými způsoby, ale ten finální výsledek máte prostě vždy ve svých rukou.

A já vám držím palce, protože to všechno zvládnete. Je jasné, že se snažíte, je to jasné už z toho, že posloucháte tento podcast.

A to je pro dnešek všechno, uslyšíme se zase příště a uděláme několik dalších dialogů k ústní zkoušce na úroveň B1. Pište, když budete mít otázku a užívejte si první jarní měsíc. Snad to sluníčko svítí u vás stejně, jako začalo svítit v Praze. Mějte se krásně a ahoj zase příště.