Komunistický režim 1948–1989, část 4

V sedmdesátých letech rostl hrubý domácí produkt tempem o 6-11 % každý rok a republika zažila ekonomický boom: levné suroviny ze Sovětského Svazu (SSSR) a vývoz do zemí RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) ale pouze prodloužily trvání neefektivního průmyslu.

Technické zaostávání většiny podniků se spíše prohlubovalo, což se plně projevilo po roce 1989. Ovšem probíhala industrializace Slovenska, dál byl budován převážně těžký průmysl, dálniční síť, Pražské metro a panelová sídliště. Rozvoj skončil na začátku 80. let, kdy ČSSR se zpožděním dohonil tzv. ropný šok - ČSSR totiž platila za dodávky ropy pětileté průměrné tržní světové ceny. Krize hospodářství se naplno projevila v 80. letech, kdy mnohým podnikům chyběly peníze prakticky na všechno, zejména však na stavební a strojní investice. Průmysl byl neefektivní a zejména těžký průmysl výrazně poškozoval životní prostředí v Severních Čechách a na Severní Moravě. Relativní životní úroveň obyvatelstva se ve srovnání se Západní Evropou dále výrazně snižovala.

Po uvolnění poměrů uvnitř Sovětského svazu a prosazení perestrojky v druhé polovině osmdesátých let se v listopadu 1989 i socialistické Československo otevřelo okolnímu světu a vydalo se na cestu k demokracii a tržnímu hospodářství. Gustáv Husák odstoupil a prezidentem republiky byl 29. prosince 1989 zvolen jednomyslně Václav Havel.