7. „Pojďme, sestupme a uveďme tam jejich jazyk ve zmatek, aby jeden druhému nerozuměli“.
Boží „nuže“ ironicky navazuje na již dvakrát pronesené lidské „nuže“ v předchozích verších. Také pro Hospodina je lehké něco učinit. Znovu se dovídáme, že Bůh sestoupil. Vždyť sestoupil již v 5. verši! Je možné, že jde o pozdější pisatelovu vsuvku a dodatek. Nyní zaměřme svou pozornost na problematiku množného čísla v Boží řeči, „sestoupíme a zmateme“. Možná jde o ironický protiklad k lidskému rozhodnutí „nadělejme cihel a vybudujme si“. Hospodin sestupuje, aby zmátl lidské jazyky.
