×

LingQ'yu daha iyi hale getirmek için çerezleri kullanıyoruz. Siteyi ziyaret ederek, bunu kabul edersiniz: cookie policy.


image

Enzmannova archa, Proč víra v autority kumuluje chyby?

Proč víra v autority kumuluje chyby?

Do jedné diskuse na facebooku jsem napsal v podstatě jako vtip toto:

Základní cvičení pro křesťany: 1.

) Když vám někdo lže, říká o své lži že je to lež, nebo že je to pravda pravdoucí? 2.) Když vás někdo obelže a pak zemře, ale vy jeho tvrzení věříte dál, jste stále obelhaní? 3.) Čím jiným se liší lež stará jeden den a tisíc let, než stářím?

Ve skutečnosti má ten vtípek v základech mnohem více než se zdá a neplatí jen na křesťany, ale na všechny autoritářské struktury.

Tyto tři otázky jasně ukazují proč šíření myšlenek založené pouze na autoritách kumuluje chybná tvrzení. Pokud se totiž pohybujete pouze uvnitř systému založeného na autoritách, je jediným způsobem jak odhalit chybné tvrzení pokus odhalit lháře, což se ne vždy zdaří, navíc jsou úplně zanedbány nezáměrné omyly a tvrzení pomýlených lidí.

Má první otázka je vlastně narážka na klasické dilema s rozpoznáním lháře. Lháře nelze poznat tak, že se jej zeptáte, jestli to co říká je pravda, protože odpoví že je to samozřejmě pravda.

Pokud vás někdo obelže, je on lhář, ale vy jste uvedeni v omyl. To ale znamená, že svému omylu věříte a můžete o něm přesvědčovat další lidi. Lež lháře tedy přežívá. Lidé, kteří se pouze mýlí totiž nemají záměr lhát, takže uvedení ostatních v omyl ani nevyužívají ve svůj prospěch a většina metod odhalování lží na ně nefunguje, protože ze svého pohledu prostě nelžou.

Za určitých okolností může lež či omyl přežívat libovolně dlouhou dobu. Na kvalitě takového tvrzení ale nic nemění ani věk, ani počet pomýlených lidí. Pokud však věříte autoritám, je jejich věk a počet pro vás rozhodující, stejně jako stáří tvrzení. Důvěryhodnost autorit tedy roste, ačkoli se pravdivost tvrzení nijak nemění.

Šíření omylu ve společnosti, která přikládá maximální důvěru autoritám je snadné dokonce i v případě, že tyto omyly prokazatelně jednotlivce i společnost poškozují. Mnohokrát přílišná důvěra k autoritám způsobila smrt mnoha lidí. Nevyhnula se samozřejmě ani vědeckému světu, stačí vzpomenout na odpor proti snaze o prosazení dezinfekce v nemocnicích.

Naštěstí má každý člověk možnost odhalit i omyl, který se jej nějak dotýká. K tomu jsme částečně od přírody a částečně díky kultuře, vybaveni ke kritickému myšlení. K odhalení omylu většinou stačí rozpornost tvrzení a ostatních našich poznatků. Přesto i takový mnohonásobně vyvrácený omyl přežije a bude se šířit dál. Zatímco takové tvrzení může je pro mnoho lidí stejné a mohou pro něj být přesvědčeni společně, jeho vyvrácení je individuální.

Vzpomeňte si, že všechny "svaté" knihy jsou v rozporu s našimi zkušenostmi a zároveň obsahují tvrzení že jsou pravdivé. Zároveň každé náboženství (ale také mnohé politické ideologie) stavějí na víře v absolutní autority - bohy, vůdce, proroky...

Dokud existuje nenulová množina lidí, kteří věří nějaké věci jen proto, že důvěřují tomu, kdo ji řekl, tak tomu tak bude.


Proč víra v autority kumuluje chyby? Why does faith in authority accumulate error?

Do jedné diskuse na facebooku jsem napsal v podstatě jako vtip toto:

Základní cvičení pro křesťany: 1.

) Když vám někdo lže, říká o své lži že je to lež, nebo že je to pravda pravdoucí? 2.) Když vás někdo obelže a pak zemře, ale vy jeho tvrzení věříte dál, jste stále obelhaní? 3.) Čím jiným se liší lež stará jeden den a tisíc let, než stářím?

Ve skutečnosti má ten vtípek v základech mnohem více než se zdá a neplatí jen na křesťany, ale na všechny autoritářské struktury.

Tyto tři otázky jasně ukazují proč šíření myšlenek založené pouze na autoritách kumuluje chybná tvrzení. Pokud se totiž pohybujete pouze uvnitř systému založeného na autoritách, je jediným způsobem jak odhalit chybné tvrzení pokus odhalit lháře, což se ne vždy zdaří, navíc jsou úplně zanedbány nezáměrné omyly a tvrzení pomýlených lidí.

Má první otázka  je vlastně narážka na klasické dilema s rozpoznáním lháře. Lháře nelze poznat tak, že se jej zeptáte, jestli to co říká je pravda, protože odpoví že je to samozřejmě pravda.

Pokud vás někdo obelže, je on lhář, ale vy jste uvedeni v omyl. To ale znamená, že svému omylu věříte a můžete o něm přesvědčovat další lidi. Lež lháře tedy přežívá. Lidé, kteří se pouze mýlí totiž nemají záměr lhát, takže uvedení ostatních v omyl ani nevyužívají ve svůj prospěch a většina metod odhalování lží na ně nefunguje, protože ze svého pohledu prostě nelžou.

Za určitých okolností může lež či omyl přežívat libovolně dlouhou dobu. Na kvalitě takového tvrzení ale nic nemění ani věk, ani počet pomýlených lidí. Pokud však věříte autoritám, je jejich věk a počet pro vás rozhodující, stejně jako stáří tvrzení. Důvěryhodnost autorit tedy roste, ačkoli se pravdivost tvrzení nijak nemění.

Šíření omylu ve společnosti, která přikládá maximální důvěru autoritám je snadné dokonce i v případě, že tyto omyly prokazatelně jednotlivce i společnost poškozují. Mnohokrát přílišná důvěra k autoritám způsobila smrt mnoha lidí. Nevyhnula se samozřejmě ani vědeckému světu, stačí vzpomenout na odpor proti snaze o prosazení dezinfekce v nemocnicích.

Naštěstí má každý člověk možnost odhalit i omyl, který se jej nějak dotýká. K tomu jsme částečně od přírody a částečně díky kultuře, vybaveni ke kritickému myšlení. K odhalení omylu  většinou stačí rozpornost tvrzení a ostatních našich poznatků. Přesto i takový mnohonásobně vyvrácený omyl přežije a bude se šířit dál. Zatímco takové tvrzení může je pro mnoho lidí stejné a mohou pro něj být přesvědčeni společně, jeho vyvrácení je individuální.

Vzpomeňte si, že všechny "svaté" knihy jsou v rozporu s našimi zkušenostmi a zároveň obsahují tvrzení že jsou pravdivé. Zároveň každé náboženství (ale také mnohé politické ideologie) stavějí na víře v absolutní autority - bohy, vůdce, proroky...

Dokud existuje nenulová množina lidí, kteří věří nějaké věci jen proto, že důvěřují tomu, kdo ji řekl, tak tomu tak bude.