(104) How was Czech school? with Maruška & Vendy (Czech subtitles) - YouTube

Ahoj, tady Vendy a mám u sebe na návštěvě

svoji kamarádku a taky lektorku slowczech Marušku.

Ahoj. Ahoj, já jsem Maruška a dneska se budeme bavit o základní škole.

To je škola, kam chodíš od šesti do patnácti let.

Super.

Maru, kam jsi chodila na základku?

Do města nebo na vesnici?

Já jsem chodila na základku v Praze, protože jsem se narodila v Praze.

Já jsem se taky narodila v Praze, ale chodila jsem na základku na vesnici.

Byla to docela malá základka.

Malá.

Kolik dětí ve třídě?

Nás bylo

ve třídě asi 18 a byla jenom jedna třída pro každý rok.

Co u vás?

Nás bylo ve třídě třicet a byly čtyři třídy.

Každý rok to byla velká škola.

Hmm, taková normální.

A chodila jsi ráda na základku?

Líbilo se ti to?

Mně se líbilo ve škole. Jo.

Co tobě?

Mně moc ne.

Popravdě...

A co se ti líbilo ve škole?

Mně...

Já jsem se ráda učila.

Měla jsem ráda češtinu, angličtinu.

Měla jsi ráda nějaké předměty? Jo, jasně.

Měla jsem taky ráda češtinu a angličtinu.

Byla jsem spíš humanitní typ, ne technický typ.

Co ty?

Hm, taky mi nešla moc matematika a fyzika.

Přesně tak, jo.

Jaké jsi měla známky?

Já jsem byla dobrý student.

Měla jsem samé jedničky a možná dvojku z matematiky.

Co ty?

Já jsem na základce taky měla skoro samé jedničky.

Byla jsem dobrá studentka.

Ale pamatuju si, že jednou jsem měla na

konci roku dvojku z matematiky a myslím, že jsem měla dvojku z tělocviku.

To se mi taky stalo.

Nebyla jsi dobrá v tělocviku?

Ne. - Já taky ne.

Byla jsem velmi špatná v tělocviku.

Myslím, že jsem měla mít pětku.

Ale učitelka byla hodná.

Byla jsi hodná žákyně, nebo jsi zlobila?

Já jsem byla moc hodná žákyně.

Nezlobila jsem, byla jsem zticha,

poslouchala jsem, psala jsem si poznámky a někdy paní učitelky měly takovou

strategii, že vedle mě do lavice (ke stolu) posadily nějakého zlobivého

kluka, protože si myslely, že on potom bude hodný a nebude zlobit.

Ale ne vždycky to fungovalo, protože já jsem si potom povídala s těmi kluky.

No to znám.

Hele a co jsi dělala o přestávkách ve škole?

O přestávkách?

Většinou jsem jedla svačinu nebo se bavila s kamarády.

Třeba jsme hráli nějaké hry.

No jasně, normální přestávka. Normální přestávka.

A... Promiň. - Promiň.

Mluv!

Chodili jste ven o přestávce?

Jo, myslím, že jo. Nebo...

Měli jsme krátké přestávky a byly dlouhé přestávky.

Jedna velká přestávka.

Jo a o velké přestávce jsme chodili ven.

Já jsem ráda chodila ven. Já ne.

No já jsem nevěděla, co tam mám dělat. - Hrát hry.

Aha, tak jo.

Rada! - Super.

A chodila jsi ve škole na oběd nebo jsi obědvala doma?

Chodila jsem ve škole na oběd.

Jo, byla tam taková typická česká kuchyně.

Měli jsme hodně knedlíky.

Měli jsme palačinky, buchtičky se šodó, rýži s masem a tak dál.

To zní docela dobře.

Mně to moc nechutnalo.

No, nemám moc ráda českou kuchyni.

A co vy jste měli ve škole k obědu?

Něco podobného.

Ale my jsme měli tři jídla, takže jsme si mohli vybrat, co chceme jíst.

Jo, to je ta škola v Praze.

To my jsme neměli.

Bylo jedno jídlo.

A když nechceš knedlíky, máš knedlíky.

My jsme mohli mít salát.

Ale chtěla bys chodit znovu do školy?

Ne.

Já jsem ráda, že jsem dospěla. Já taky.

Je to lepší.

A kam jsi šla po základní škole?

Jaká byla tvoje další škola?

Já jsem šla na gymnázium. Co ty?

Já taky.

Možná můžeme říct, co to je gymnázium?

Co tam děláš?

To je taková škola, kde máš všechno.

Máš tam technické předměty, ale máš tam taky humanitní.

Nemá to jako jeden nějaký specifický focus.

Ale je tam všechno.

A pointa je taková, že po gymnáziu obvykle

máš jít na vysokou školu.

Že gymnázium není konec.

To je trošku špatné, když je gymnázium konec.

Může být, ale nemusí.

No a na gymnáziu jsi byla spokojená?

Jo, docela jo. Co ty?

Já taky. Pro mě to bylo lepší než základní škola.

Já jsem byla spokojenější.

A Vendy, kolik let jsi chodila na gymnázium?

Chodila jsem šest let na gymnázium.

To bylo takové trochu specifické, protože

já jsem chodila sedm let na základní školu a potom šest let na gymnázium.

To není úplně typické, ale můžeš to udělat.

A ty? Já jsem chodila čtyři roky na gymnázium

a devět let na základní škole.

Devět let na základní škole.

To je typičtější.

Jo, to je pravda.

To je častější situace.

Tak jo, no.

Super, děkuju, že jsi přišla na návštěvu.

Děkuji, že jsi mě pozvala. A uvidíme se zase příště.

Tak jo. Ahoj. Tak čau.