×

우리는 LingQ를 개선하기 위해서 쿠키를 사용합니다. 사이트를 방문함으로써 당신은 동의합니다 쿠키 정책.


image

C - Zmatek nad zmatek - Jules verne, KAPITOLA PATNÁCTÁ

KAPITOLA PATNÁCTÁ která obsahuje několik podrobností velmi zajímavých pro obyvatele zeměkoule A tak tedy washingtonská vláda už věděla, kde firma Barbicane a spol. koná přípravy k svému podniku. O autentičnosti zprávy nebylo pochyb. Zanzibarský konzul byl natolik spolehlivý, že jeho sdělení nemusilo být přijímáno s výhradami. A k tomu je ještě potvrdily další telegramy. Inženýři Společnosti pro praktické využití severního pólu právě dokončují své rozsáhlé práce uprostřed kilimandžárské oblasti v africkém Wamasai, asi sto mil na západ od pobřeží, kousek pod rovníkem.

Jakpak se jen mohli potají usadit v té zapadlé končině na úpatí slavné hory, kterou objevili roku 1848 Rebmann a Krapf a první zlezli Otto Ehlers a Abbot? Jak jen si tam mohli postavit dílny, vybudovat slévárnu a sehnat potřebný personál? Jak se jim vůbec podařilo navázat styky s místními nebezpečnými kmeny a s jejich stejně záludnými jako krutými náčelníky? To nikdo neví a možná se to také nikdy nedoví, protože do 22. září už zbývá jen několik dní.

A proto když se J. T. Maston od paní Evangeliny Scorbittové dověděl, že zpráva zaslaná ze Zanzibaru odhalila tajemství Kilimandžára, mávl jen několikrát protézou se železným hákem a řekl: „Hm, co na tom! Telegraficky ani telefonicky se ještě cestovat nedá a za šest dní... bumbum ratata bum... to máme v suchu!“ A kdo by byl slyšel tajemníka Dělostřeleckého klubu při téhle zvučné tirádě, která zahřměla jako rána z Columbiadu, byl by věru udiven, kolik životní energie ještě mají vysloužilí dělostřelci. J. T. Maston měl zřejmě pravdu. Na vyslání policie do Wamasai, která by zatkla předsedu Barbicana, nebyl čas. I kdyby policisté vyjeli z Alžírska nebo z Egypta, či dokonce z Adenu, Massouahu, Madagaskaru nebo Zanzibam a rychle se dostali na pobřeží, museli by počítat s místními obtížemi, s tím, že by je při cestování hornatou krajinou zdržovaly četné překážky a že by jim možná vypověděli poslušnost i průvodci, kteří by jistě ochotně plnili vůli svého diktátorského sultána.

Musí se tedy vzdát všech nadějí, že zatknou pachatele a tím znemožní celý podnik.

Ale nedá-li se tohle provést, není teď nic snazšího než z toho vyvodit prostě důsledky, když je známa přesná poloha místa výstřelu. Vždyť je to jen otázka výpočtu - sice zřejmě dosti složitého, ale nepřesahujícího síly algebraiků a vůbec matematiků.

Protože zpráva zanzibarského konzula došla přímo na adresu státního tajemníka ve Washingtonu, federální vláda ji podržela zprvu v tajnosti. Chtěla totiž zároveň s jejím zveřejněním oznámit, jak se při posunu zemské osy změní výška hladiny moří. Obyvatelé zeměkoule se přitom hned dozvědí, co je čeká, podle toho, kde žijí.

A dovedete si jistě představit, jak na tu zprávu netrpělivě čekají!

Dne 14. září byla zpráva zaslána zeměměřičskému ústavu ve Washingtonu, aby podle ní vypočítal konečné balistické a geografické následky. A za dva dny již měli ve věci jasno. Výsledky byly ihned sděleny podmořskými kabely mocnostem Starého i Nového světa. Otiskly je tisíce novin a všichni kameloti ve velkoměstech je vykřikovali jako velkou senzaci.

„Co se bude dít?“ Tuto otázku si kladli lidé v nejrůznějších jazycích na všech místech zeměkoule.

Zeměměřičský ústav na ni odpověděl touto naléhavou výzvou: Předseda Barbicane a kapitán Nicholl hodlají provést tento pokus: dne 22. září o půlnoci místního času bude z děla miliónkrát většího, než je dělo ráže sedmadvacet centimetrů, vystřelen náboj o váze sto osmdesát tisíc tun, naplněný výbušninou, která dává počáteční rychlost dva tisíce osm set kilometrů a způsobí zpětný náraz. V případě, že k výstřelu dojde trochu pod rovníkem, asi na třicátém čtvrtém poledníku na východ od Paříže, na úpatí pohoří Kilimandžára, a střela bude směřovat na jih, bude mít tyto mechanické účinky na povrch zeměkoule: Spojením nárazu s denním rotačním pohybem okamžitě vznikne nová osa otáčení, a protože se stará osa podle výpočtů J. T. Mastona posune o 23°27', bude tato osa stát kolmo na rovinu ekliptiky. A nyní, kde budou póly nové osy? Protože je známo, odkud bude náboj vystřelen, docela snadno se to vypočítalo.

Na severu bude konec nové osy mezi Grónskem a zemí Grinnellovou v té části Baffinova zálivu, kterou nyní protíná severní polární kruh, na jihu bude několik stupňů na východ od Adéliny země, v těsné blízkosti polárního kruhu.

Za těchto podmínek bude nový nultý poledník, vycházející z nového severního pólu, patrně procházet irským Dublinem, Paříží, Palermem na Sicílii, zálivem Velkou Syrtou na pobřeží Tripolska, El-Obeidem v Dárfúru, pohořím Kilimandžárem, Madagaskarem a Kerguelenami v jižním Pacifiku, novým jižním pólem, ostrovy Cookovými a Společenskými, kde žijí protinožci Pařížanů, ostrovem Quadrou a Vancouverovým na pobřeží Britské Kolumbie, územím Nové Británie v Severní Americe a poloostrovem Melvillovým v oblasti kolem severního pólu.

Zároveň se vznikem nové osy otáčení, vystupující ze zálivu Baffinova na severu a ze země Adéliny na jihu, vytvoří“ se i nový rovník, nad nímž bude nyní Slunce opisovat svou neměnnou denní dráhu. Rovník půjde od Kilimandžára ve Wamasai přes Indický oceán, Gou a Cikakolu trochu pod Kalkatou v Indii, přes Mangalu v království Siamském, Kesho v Tonkinu, čínský Hongkong, ostrov Rasa, ostrovy Marshallovy, Gaspar Rico, ostrov Walkerův v Tichém oceáně, Kordillery v Argentině, Rio de Janeiro v Brazílii, ostrov Trinidad a svaté Heleny v Atlantském oceáně, přes San Paulo de Loanda v Kongu a nakonec územím Wamasai ke Kilimandžáru.

Když jsme podle nové osy určili, se zabývat i otázkou, tak závažnou pro změní úroveň hladiny moří.

Především nutno poznamenat; že vedoucí činitelé Společnosti pro praktické využití severního pólu se snažili tyto účinky zmírnit na nejvyšší míru. Kdyby byl výstřel například namířen k severu, mělo by to katastrofální následky pro nejcivilizovanější části zeměkoule. Naproti tomu bude-li namířen k jihu, pocítí jeho účinky jen kraje velmi málo obydlené a nepříliš civilizované - alespoň pokud jde o území, která budou zatopena.

V důsledku zploštění sféroidu na bývalých pólech se vody vylité ze svých starých pánví rozdělí takto: Dva velké kruhy, které se budou protínat v pravém úhlu na Kilimandžáru a na protilehlé straně v mořích kolem rovníku, rozdělí zeměkouli na čtyři výseče - dvě na polokouli severní a dvě na jižní - oddělené od sebe čárami, na nichž se výše hladiny moří nijak nezmění. 1. Severní polokoule: První výseč na západ od Kilimandžára obsáhne Afriku od Konga po Egypt, Evropu od Turecka po Grónsko, Ameriku od Britské Kolumbie po Peru a Brazílii v úrovni San Salvadoru a konečně celou severní část Atlantského oceánu a většinu jeho vod kolem rovníku. Druhá výseč na východ od Kilimandžára obsáhne většinu Evropy od Černého moře až po Švédsko, evropské i asijské Rusko, Arábii, téměř celou Indii, kudy bude procházet rovník, můžeme bezpečnost obyvatel Země, totiž jak se Persii, Beludžistan, Afganistan, Turkestán, Nebeskou říši, Mongolsko, Japonsko, Koreu, Černé moře, Kaspické jezero, severní část Tichého oceánu, Aljašku v Severní Americe a také polární území, které bylo tak nešťastně postoupeno americké Společnosti pro praktické využití severního pólu.

2. Jižní polokoule: Třetí výseč na východ od Kilimandžára zahrne Madagaskar, Mariony, Kergueleny, Mauritius, Réunion a všechny ostrovy v Indickém oceánu, jižní konce oceánů až k novému pólu, Malajský poloostrov, Jávu, Sumatru, Borneo, Sundské ostrovy, Filipíny, Austrálii, Nový Zéland, Novou Guineu, Novou Kaledonii, celou jižní část Tichého oceánu a jeho četná souostroví téměř až k nynějšímu stošedesátému poledníku. Čtvrtá výseč na západ od Kilimandžára bude obsahovat jižní část Afriky od Konga a Mosambického průlivu až po mys Dobré naděje, jižní část Atlantského oceánu až po osmdesátou rovnoběžku, celou Jižní Ameriku od Pernambuka a Limy, čili Bolívii, Brazílii, Uruguay, Argentinu, Patagonii, Ohňovou zemi, ostrovy Falklandy, Jižní Shetlandy a Jižní Sandwichovy a jižní část Tichého oceánu na východ od stošedesátého stupně západní zeměpisné délky.

To tedy budou čtyři výseče zeměkoule oddělené čárami, na nichž se výše hladiny moří nijak nezmění.

A nyní uvedeme, jaké účinky bude mít přemístění moří na povrchu těchto čtyř výsečí.

Na každé z nich se projeví v jednom bodě maximálně, buď že se sem vody nahrnou, nebo odtud ustoupí.

Podle výpočtů J. T. Mastona je naprosto přesně zjištěno, že toto maximum bude činit 8 415 metrů, odtud se bude hladina postupně snižovat až k nule na čárách oddělujících jednotlivé výseče od sebe. V těchto bodech bude tedy mít operace, o kterou se pokusí předseda Barbicane, nejvážnější důsledky pro bezpečnost lidstva.

Všimněte si nyní, jak se každý z těchto účinků projeví.

Ve dvou výsečích ležících proti sobě na severní a jižní polokouli moře ustoupí a zaplaví dvě zbývající rovněž protilehlé výseče.

V první výseči se téměř celý Atlantský oceán vyprázdní a hladina nejvíce klesne asi ve výši Bermud, kde se objeví mořské dno, nedosahuje-li hloubka moře v tomto místě 8 415 metrů. Následkem toho mezi Amerikou a Evropou vystoupí rozsáhlá území, která si budou moci přisvojit Spojené státy, Anglie, Francie, Španělsko a Portugalsko - úměrně k své zeměpisné rozloze -, budou-li to ovšem považovat za vhodné. Je však třeba poznamenat, že snížení hladiny způsobí i snížení vzduchových vrstev, Pobřeží Evropy a Ameriky vystoupí tak vysoko, že i města ležící dvacet až třicet stupňů od bodů maximálního snížení hladiny budou mít jen tolik vzduchu, kolik je ho nyní ve výši jedné míle nad zemí. Postihne to, máme-li jmenovat jen ta nejdůležitější města, New York, Philadelphii, Charleston, Panamu, Lisabon, Madrid, Paříž, Londýn, Edinburgh, Dublin a jiná. Pouze Káhira, Cařihrad, Gdaňsk a Stockholm na jedné straně a města na západním pobřeží Ameriky na straně druhé si zachovají svou dosavadní nadmořskou výšku. Na Bermudách bude nedostatek vzduchu, jímž trpí vzduchoplavci ve výši 8 000 metrů nebo cestovatelé na nejvyšších vrcholcích tibetského pohoří. Tam nebude vůbec možno žít.

Stejný účinek se projeví i v protilehlé výseči, která zahrne Indický oceán, Austrálii a čtvrtinu Tichého oceánu, jenž zčásti zaplaví jižní končiny Austrálie.

Tam se maximální snížení hladiny projeví na srázném pobřeží Noční země a města Adelaide a Melbourne se octnou skoro osm kilometrů nad hladinou oceánů. Nedá se pochybovat o tom, že budou mít velmi čistý vzduch, ale už ne tak hustý, aby se v něm dalo dýchat.

V podstatě stejná změna postihne části zeměkoule v obou výsečích, kde následkem většího či menšího ústupu vod dojde k značnému zvýšení pevniny.

V částech, kde voda zcela neustoupí, se bezpochyby objeví nové ostrovy, tvořené vrcholy podmořských horstev.

Zřídnutí vzduchu bude tedy mít nepříjemné následky pro ty části světadílů, které se dostanou do vyšších vrstev atmosféry, ale oč hůře na tom budou části, které zaleje moře! Při nižším tlaku vzduchu, než je tlak atmosférický, se dá ještě dýchat, ale několik metrů pod vodou to už nejde a taková situace nastane ve dvou zbývajících výsečích.

Ve výseči severovýchodně od Kilimandžára hladina maximálně stoupne v Jakutsku v srdci Sibiře. Od tohoto města, které se octne 8 415 metrů pod vodou - od toho je ovšem třeba odečíst jeho nynější nadmořskou výšku -, hloubka vody bude neustále klesat až k hranicím výseče a zatopí většinu asijského Ruska a Indie, Čínu, Japonsko a za Beringovou úžinou americkou Aljašku. Pohoří Ural možná vystoupí v podobě ostrůvků nad východní částí Evropy. A města Petrohrad s Moskvou na jedné straně a Kalkata, Bangkok, Saigon,Peking, Hongkong, Yeddo (Tokio) na straně druhé zmizí v různé hloubce pod vodou, což však bude stačit k tomu, aby se utopila spousta Rusů, Indů, Siamců, Kočinčínců, Číňanů a Japonců, jestliže se před katastrofou včas nevystěhují.

Ve výseči jihozápadně od Kilimandžára budou pohromy menší, protože tuto výseč pokrývá z velké části Atlantský a Tichý oceán, jejichž hladina stoupne u Falklandských ostrovů o 8 415 metrů. Přesto však při té umělé zátopě zmizí rozlehlá území, mezi jiným cíp jižní Afriky od dolní Guineje a Kilimandžára až po mys Dobré naděje a jihoamerický trojúhelník, který tvoří Peru, střední Brazílie, Chile a Argentina až po Ohňovou zemi a mys Horn. Ač jsou Patagonci vysocí, neujdou záhubě a nebudou mít ani možnost utéci do Kordiller, jejichž nejvyšší vrcholky stejně zmizí hlub oko pod vodou.

Změna výše mořské hladiny na povrchu zemského sféroidu způsobí, že území buď poklesne pod vodu, nebo naopak vystoupí nad hladinu. A na tyto možnosti se musí ohrožené obyvatelstvo připravit, nebude-li předsedovi Barbicanoví včas zabráněno v jeho zločinném pokusu!


KAPITOLA PATNÁCTÁ

 

která obsahuje několik podrobností velmi zajímavých pro obyvatele zeměkoule

 

A tak tedy washingtonská vláda už věděla, kde firma Barbicane a spol. koná přípravy k svému podniku. O autentičnosti zprávy nebylo pochyb. Zanzibarský konzul byl natolik spolehlivý, že jeho sdělení nemusilo být přijímáno s výhradami. A k tomu je ještě potvrdily další telegramy. Inženýři Společnosti pro praktické využití severního pólu právě dokončují své rozsáhlé práce uprostřed kilimandžárské oblasti v africkém Wamasai, asi sto mil na západ od pobřeží, kousek pod rovníkem.

Jakpak se jen mohli potají usadit v té zapadlé končině na úpatí slavné hory, kterou objevili roku 1848 Rebmann a Krapf a první zlezli Otto Ehlers a Abbot? Jak jen si tam mohli postavit dílny, vybudovat slévárnu a sehnat potřebný personál? Jak se jim vůbec podařilo navázat styky s místními nebezpečnými kmeny a s jejich stejně záludnými jako krutými náčelníky? To nikdo neví a možná se to také nikdy nedoví, protože do 22. září už zbývá jen několik dní.

A proto když se J. T. Maston od paní Evangeliny Scorbittové dověděl, že zpráva zaslaná ze Zanzibaru odhalila tajemství Kilimandžára, mávl jen několikrát protézou se železným hákem a řekl:

„Hm, co na tom! Telegraficky ani telefonicky se ještě cestovat nedá a za šest dní... bumbum ratata bum... to máme v suchu!“

A kdo by byl slyšel tajemníka Dělostřeleckého klubu při téhle zvučné tirádě, která zahřměla jako rána z Columbiadu, byl by věru udiven, kolik životní energie ještě mají vysloužilí dělostřelci.

J. T. Maston měl zřejmě pravdu. Na vyslání policie do Wamasai, která by zatkla předsedu Barbicana, nebyl čas. I kdyby policisté vyjeli z Alžírska nebo z Egypta, či dokonce z Adenu, Massouahu, Madagaskaru nebo Zanzibam a rychle se dostali na pobřeží, museli by počítat s místními obtížemi, s tím, že by je při cestování hornatou krajinou zdržovaly četné překážky a že by jim možná vypověděli poslušnost i průvodci, kteří by jistě ochotně plnili vůli svého diktátorského sultána.

Musí se tedy vzdát všech nadějí, že zatknou pachatele a tím znemožní celý podnik.

Ale nedá-li se tohle provést, není teď nic snazšího než z toho vyvodit prostě důsledky, když je známa přesná poloha místa výstřelu. Vždyť je to jen otázka výpočtu - sice zřejmě dosti složitého, ale nepřesahujícího síly algebraiků a vůbec matematiků.

Protože zpráva zanzibarského konzula došla přímo na adresu státního tajemníka ve Washingtonu, federální vláda ji podržela zprvu v tajnosti. Chtěla totiž zároveň s jejím zveřejněním oznámit, jak se při posunu zemské osy změní výška hladiny moří. Obyvatelé zeměkoule se přitom hned dozvědí, co je čeká, podle toho, kde žijí.

A dovedete si jistě představit, jak na tu zprávu netrpělivě čekají!

Dne 14. září byla zpráva zaslána zeměměřičskému ústavu ve Washingtonu, aby podle ní vypočítal konečné balistické a geografické následky. A za dva dny již měli ve věci jasno. Výsledky byly ihned sděleny podmořskými kabely mocnostem Starého i Nového světa. Otiskly je tisíce novin a všichni kameloti ve velkoměstech je vykřikovali jako velkou senzaci.

„Co se bude dít?“ Tuto otázku si kladli lidé v nejrůznějších jazycích na všech místech zeměkoule.

Zeměměřičský ústav na ni odpověděl touto naléhavou výzvou:

Předseda Barbicane a kapitán Nicholl hodlají provést tento pokus: dne 22. září o půlnoci místního času bude z děla miliónkrát většího, než je dělo ráže sedmadvacet centimetrů, vystřelen náboj o váze sto osmdesát tisíc tun, naplněný výbušninou, která dává počáteční rychlost dva tisíce osm set kilometrů a způsobí zpětný náraz.

V případě, že k výstřelu dojde trochu pod rovníkem, asi na třicátém čtvrtém poledníku na východ od Paříže, na úpatí pohoří Kilimandžára, a střela bude směřovat na jih, bude mít tyto mechanické účinky na povrch zeměkoule:

Spojením nárazu s denním rotačním pohybem okamžitě vznikne nová osa otáčení, a protože se stará osa podle výpočtů J. T. Mastona posune o 23°27', bude tato osa stát kolmo na rovinu ekliptiky.

A nyní, kde budou póly nové osy? Protože je známo, odkud bude náboj vystřelen, docela snadno se to vypočítalo.

Na severu bude konec nové osy mezi Grónskem a zemí Grinnellovou v té části Baffinova zálivu, kterou nyní protíná severní polární kruh, na jihu bude několik stupňů na východ od Adéliny země, v těsné blízkosti polárního kruhu.

Za těchto podmínek bude nový nultý poledník, vycházející z nového severního pólu, patrně procházet irským Dublinem, Paříží, Palermem na Sicílii, zálivem Velkou Syrtou na pobřeží Tripolska, El-Obeidem v Dárfúru, pohořím Kilimandžárem, Madagaskarem a Kerguelenami v jižním Pacifiku, novým jižním pólem, ostrovy Cookovými a Společenskými, kde žijí protinožci Pařížanů, ostrovem Quadrou a Vancouverovým na pobřeží Britské Kolumbie, územím Nové Británie v Severní Americe a poloostrovem Melvillovým v oblasti kolem severního pólu.

Zároveň se vznikem nové osy otáčení, vystupující ze zálivu Baffinova na severu a ze země Adéliny na jihu, vytvoří“ se i nový rovník, nad nímž bude nyní Slunce opisovat svou neměnnou denní dráhu. Rovník půjde od Kilimandžára ve Wamasai přes Indický oceán, Gou a Cikakolu trochu pod Kalkatou v Indii, přes Mangalu v království Siamském, Kesho v Tonkinu, čínský Hongkong, ostrov Rasa, ostrovy Marshallovy, Gaspar Rico, ostrov Walkerův v Tichém oceáně, Kordillery v Argentině, Rio de Janeiro v Brazílii, ostrov Trinidad a svaté Heleny v Atlantském oceáně, přes San Paulo de Loanda v Kongu a nakonec územím Wamasai ke Kilimandžáru.

Když jsme podle nové osy určili, se zabývat i otázkou, tak závažnou pro změní úroveň hladiny moří.

Především nutno poznamenat; že vedoucí činitelé Společnosti pro praktické využití severního pólu se snažili tyto účinky zmírnit na nejvyšší míru. Kdyby byl výstřel například namířen k severu, mělo by to katastrofální následky pro nejcivilizovanější části zeměkoule. Naproti tomu bude-li namířen k jihu, pocítí jeho účinky jen kraje velmi málo obydlené a nepříliš civilizované - alespoň pokud jde o území, která budou zatopena.

V důsledku zploštění sféroidu na bývalých pólech se vody vylité ze svých starých pánví rozdělí takto:

Dva velké kruhy, které se budou protínat v pravém úhlu na Kilimandžáru a na protilehlé straně v mořích kolem rovníku, rozdělí zeměkouli na čtyři výseče - dvě na polokouli severní a dvě na jižní - oddělené od sebe čárami, na nichž se výše hladiny moří nijak nezmění.

1. Severní polokoule:

První výseč na západ od Kilimandžára obsáhne Afriku od Konga po Egypt, Evropu od Turecka po Grónsko, Ameriku od Britské Kolumbie po Peru a Brazílii v úrovni San Salvadoru a konečně celou severní část Atlantského oceánu a většinu jeho vod kolem rovníku.

Druhá výseč na východ od Kilimandžára obsáhne většinu Evropy od Černého moře až po Švédsko, evropské i asijské Rusko, Arábii, téměř celou Indii, kudy bude procházet rovník, můžeme bezpečnost obyvatel Země, totiž jak se Persii, Beludžistan, Afganistan, Turkestán, Nebeskou říši, Mongolsko, Japonsko, Koreu, Černé moře, Kaspické jezero, severní část Tichého oceánu, Aljašku v Severní Americe a také polární území, které bylo tak nešťastně postoupeno americké Společnosti pro praktické využití severního pólu.

2. Jižní polokoule:

Třetí výseč na východ od Kilimandžára zahrne Madagaskar, Mariony, Kergueleny, Mauritius, Réunion a všechny ostrovy v Indickém oceánu, jižní konce oceánů až k novému pólu, Malajský poloostrov, Jávu, Sumatru, Borneo, Sundské ostrovy, Filipíny, Austrálii, Nový Zéland, Novou Guineu, Novou Kaledonii, celou jižní část Tichého oceánu a jeho četná souostroví téměř až k nynějšímu stošedesátému poledníku.

Čtvrtá výseč na západ od Kilimandžára bude obsahovat jižní část Afriky od Konga a Mosambického průlivu až po mys Dobré naděje, jižní část Atlantského oceánu až po osmdesátou rovnoběžku, celou Jižní Ameriku od Pernambuka a Limy, čili Bolívii, Brazílii, Uruguay, Argentinu, Patagonii, Ohňovou zemi, ostrovy Falklandy, Jižní Shetlandy a Jižní Sandwichovy a jižní část Tichého oceánu na východ od stošedesátého stupně západní zeměpisné délky.

To tedy budou čtyři výseče zeměkoule oddělené čárami, na nichž se výše hladiny moří nijak nezmění.

A nyní uvedeme, jaké účinky bude mít přemístění moří na povrchu těchto čtyř výsečí.

Na každé z nich se projeví v jednom bodě maximálně, buď že se sem vody nahrnou, nebo odtud ustoupí.

Podle výpočtů J. T. Mastona je naprosto přesně zjištěno, že toto maximum bude činit 8 415 metrů, odtud se bude hladina postupně snižovat až k nule na čárách oddělujících jednotlivé výseče od sebe. V těchto bodech bude tedy mít operace, o kterou se pokusí předseda Barbicane, nejvážnější důsledky pro bezpečnost lidstva.

Všimněte si nyní, jak se každý z těchto účinků projeví.

Ve dvou výsečích ležících proti sobě na severní a jižní polokouli moře ustoupí a zaplaví dvě zbývající rovněž protilehlé výseče.

V první výseči se téměř celý Atlantský oceán vyprázdní a hladina nejvíce klesne asi ve výši Bermud, kde se objeví mořské dno, nedosahuje-li hloubka moře v tomto místě 8 415 metrů. Následkem toho mezi Amerikou a Evropou vystoupí rozsáhlá území, která si budou moci přisvojit Spojené státy, Anglie, Francie, Španělsko a Portugalsko - úměrně k své zeměpisné rozloze -, budou-li to ovšem považovat za vhodné. Je však třeba poznamenat, že snížení hladiny způsobí i snížení vzduchových vrstev, Pobřeží Evropy a Ameriky vystoupí tak vysoko, že i města ležící dvacet až třicet stupňů od bodů maximálního snížení hladiny budou mít jen tolik vzduchu, kolik je ho nyní ve výši jedné míle nad zemí. Postihne to, máme-li jmenovat jen ta nejdůležitější města, New York, Philadelphii, Charleston, Panamu, Lisabon, Madrid, Paříž, Londýn, Edinburgh, Dublin a jiná. Pouze Káhira, Cařihrad, Gdaňsk a Stockholm na jedné straně a města na západním pobřeží Ameriky na straně druhé si zachovají svou dosavadní nadmořskou výšku. Na Bermudách bude nedostatek vzduchu, jímž trpí vzduchoplavci ve výši 8 000 metrů nebo cestovatelé na nejvyšších vrcholcích tibetského pohoří. Tam nebude vůbec možno žít.

Stejný účinek se projeví i v protilehlé výseči, která zahrne Indický oceán, Austrálii a čtvrtinu Tichého oceánu, jenž zčásti zaplaví jižní končiny Austrálie.

Tam se maximální snížení hladiny projeví na srázném pobřeží Noční země a města Adelaide a Melbourne se octnou skoro osm kilometrů nad hladinou oceánů. Nedá se pochybovat o tom, že budou mít velmi čistý vzduch, ale už ne tak hustý, aby se v něm dalo dýchat.

V podstatě stejná změna postihne části zeměkoule v obou výsečích, kde následkem většího či menšího ústupu vod dojde k značnému zvýšení pevniny.

V částech, kde voda zcela neustoupí, se bezpochyby objeví nové ostrovy, tvořené vrcholy podmořských horstev.

Zřídnutí vzduchu bude tedy mít nepříjemné následky pro ty části světadílů, které se dostanou do vyšších vrstev atmosféry, ale oč hůře na tom budou části, které zaleje moře! Při nižším tlaku vzduchu, než je tlak atmosférický, se dá ještě dýchat, ale několik metrů pod vodou to už nejde a taková situace nastane ve dvou zbývajících výsečích.

Ve výseči severovýchodně od Kilimandžára hladina maximálně stoupne v Jakutsku v srdci Sibiře. Od tohoto města, které se octne 8 415 metrů pod vodou - od toho je ovšem třeba odečíst jeho nynější nadmořskou výšku -, hloubka vody bude neustále klesat až k hranicím výseče a zatopí většinu asijského Ruska a Indie, Čínu, Japonsko a za Beringovou úžinou americkou Aljašku. Pohoří Ural možná vystoupí v podobě ostrůvků nad východní částí Evropy. A města Petrohrad s Moskvou na jedné straně a Kalkata, Bangkok, Saigon,Peking, Hongkong, Yeddo (Tokio) na straně druhé zmizí v různé hloubce pod vodou, což však bude stačit k tomu, aby se utopila spousta Rusů, Indů, Siamců, Kočinčínců, Číňanů a Japonců, jestliže se před katastrofou včas nevystěhují.

Ve výseči jihozápadně od Kilimandžára budou pohromy menší, protože tuto výseč pokrývá z velké části Atlantský a Tichý oceán, jejichž hladina stoupne u Falklandských ostrovů o 8 415 metrů. Přesto však při té umělé zátopě zmizí rozlehlá území, mezi jiným cíp jižní Afriky od dolní Guineje a Kilimandžára až po mys Dobré naděje a jihoamerický trojúhelník, který tvoří Peru, střední Brazílie, Chile a Argentina až po Ohňovou zemi a mys Horn. Ač jsou Patagonci vysocí, neujdou záhubě a nebudou mít ani možnost utéci do Kordiller, jejichž nejvyšší vrcholky stejně zmizí hlub oko pod vodou.

Změna výše mořské hladiny na povrchu zemského sféroidu způsobí, že území buď poklesne pod vodu, nebo naopak vystoupí nad hladinu. A na tyto možnosti se musí ohrožené obyvatelstvo připravit, nebude-li předsedovi Barbicanoví včas zabráněno v jeho zločinném pokusu!