KAPITOLA OSMNÁCTÁ v níž obyvatelstvo Wamasai čeká, až předseda Barbicane povelí kapitánu Nichollovi: „Pal!“ Byl večer 22. září, ten památný den, jemuž veřejné mínění přisoudilo stejně neblahý vliv jako kdysi 1. lednu roku 1 000. Dvanáct hodin poté, co slunce proťalo poledník procházející Kilimandžárem, tj. o půlnoci, měl kapitán Nicholl vypálit tu strašlivou střelu.
Je třeba dodat, že Kilimandžáro leží třicet pět stupňů na východ od pařížského poledníku a Baltimore sedmdesát devět stupňů na západ od řečeného poledníku, což znamená rozdíl sto čtrnácti stupňů, čili časový interval mezi oběma místy je čtyři sta padesát šest minut, neboli sedm hodin třicet šest minut. To tedy znamená, že ve chvíli, kdy bude vypuštěna střela, budou v hlavním městě státu Marylandu čtyři hodiny čtyřiadvacet minut odpoledne.
Počasí bylo překrásné. Slunce právě zapadlo za křišťálově průzračným obzorem nad wamasaiskými rovinami. Nemůže být krásnější, tišší, hvězdnatější noc pro vyslání střely do vesmíru. Ani mráček nezkalí umělá mračna, která vzniknou při vzplanutí mišmašitu.
Kdo ví? Možná že předseda Barbicane a kapitán Nicholl v duchu litovali, že nemohou nasednout do střely! V jediné vteřině by urazili dva tisíce osm set kilometrů! Kdysi nahlédli do záhad měsíčního světa, teď by odhalili záhady světa slunečního, a za podmínek mnohem zajímavějších než Francouz Hector Servadac, unášený kometou Gallia! Tři kilometry od tunelu vyhloubeného v Kilimandžáru se shromáždili sultán Bali-Bali, nejvýznačnější osobnosti jeho dvora, to jest ministr financí a mistr popravčí, a černý personál, který pracoval na tomto velkém díle, aby sledovali jednotlivé fáze výstřelu. Z opatrnosti však stáli dál, takže se nijak nemuseli obávat strašlivého nárazu vzduchových vrstev.
Kolem dokola se tísnilo několik tisíc domorodců z Kisonga a z obcí rozsetých v jižní části země, kteří sem přišli na rozkaz sultána Bali- Baliho obdivovat tu nádhernou podívanou.
Drát spojující elektrickou baterii s náloží na konci tunelu byl připraven dodá proud, ten roztrhne doutnák a mišmašit se vznítí.
Předtím sultán Bali-Bali uspořádal slavnostní večeři; u tabule s ním zasedli američtí hosté a význačné osobnosti z hlavního města země. Bali-Bali nehleděl tentokrát na peníze - vždyť věděl, že mu to všechno zaplatí společnost Barbicane a spol.
Hostina, zahájená v půl osmé, skončila v jedenáct hodin přípitkem, který sultán pronesl. na počest inženýrů Společnosti pro praktické využití severního pólu a na zdar celého podniku.
Ještě hodinka a zeměpisné a klimatické podmínky na Zemi se podstatně změní.
Předseda Barbicane, jeho kolega a deset mistrů zaujalo místa kolem domku, kde byla instalována elektrická baterie.
Barbicane s hodinkami v ruce počítal minuty - a nikdy se mu ještě nezdály tak dlouhé - hotové roky, hotová staletí!
Deset minut před půlnocí přistoupil s kapitánem Nichollem k přístroji, jejž elektrický drát spojoval s tunelem v pohoří Kilimandžáru.
Sultán, význační členové jeho dvora a dav domorodců utvořil kolem nich obrovský kruh.
Záleželo na tom, aby rána vyšla přesně v okamžiku, který vypočetl J. T. Maston, tedy ve chvíli, kdy Slunce protne rovinu rovníku, kterou při svém zdánlivém oběhu kolem zemského sféroidu už nikdy neopustí.
Za pět minut dvanáct! - Za čtyři minuty! - Za tři! - Za dvě! - Za minutu!...
Předseda Barbicane sledoval ručičku hodinek, na něž mu jeden z mistrů svítil lucernou, a kapitán Nicholl zatím s prstem na tlačítku přístroje se chystal zapojit elektrický proud.
Ještě dvacet vteřin! - Ještě deset! - Už jen pět! - Jedna!...
Ruka chladnokrevného kapitána se ani trochu nezachvěla. Oba, on i jeho kolega, byli dokonale klidní jako kdysi, když v hliníkové střele očekávali, až je Columbiad vynese do měsíčních krajů!
„Pal!...“ povelel předseda Barbicane.
Kapitán Nicholl stiskl ukazováčkem knoflík.
Ozval se strašlivý výbuch, jehož rachot se šířil až k nejvzdálenějším hranicím Wamasai. Pak do morku kostí pronikající hvizd obrovské masy, vržené do vzduchu tlakem miliard a miliard litrů plynu, vzniklého okamžitým vzplanutím dvou tisíc tun mišmašitu. Jako by na Zemi dopadl jeden z meteorů, v nichž se soustřeďují všechny dravé přírodní živly. Kdyby se všechna děla všech dělostřeleckých pluků na světě připojila ke všem rozpoutaným hromům á bleskům na nebi, nemohlo by to být věru strašnější!
